Janův apokryf

¹Učení a zjevení tajemství věcí skrytých v tichu, které spasitel naučil Jana, svého učedníka.

²Stalo se jednoho dne, když Jan, bratr Jakubův – jeden ze synů Zebedeových – šel nahoru do chrámu, potkal ho farizeus jménem Arimanios a řekl mu: „Kde je tvůj učitel, kterého jsi následoval?“

³On mu odpověděl: „Vrátil se zpátky na místo, odkud přišel.“

⁴Farizeus mu řekl: „Ten Nazaretský vás svedl klamem, naplnil vám uši lžemi a odvrátil vás od tradic vašich otců.“

⁵Když jsem já, Jan, tohle slyšel, otočil jsem se pryč od chrámu a šel jsem na poušť.

⁶Tam jsem se modlil, abych pochopil, co se děje.

⁷A najednou se přede mnou objevil světelný obraz dítěte.

⁸Ten obraz řekl: „Jene, Jene, proč jsi smutný?“

⁹Já jsem odpověděl: „Protože farizeus mě urazil a já nevím, co je pravda.“

¹⁰Obraz řekl: „Neboj se, já jsem ten, kdo ti zjeví všechno.“

¹¹A pak se ten obraz proměnil – nejdřív v starce, pak v mladíka, pak v dítě.

¹²Řekl: „Já jsem Otec, já jsem Matka, já jsem Syn.“

¹³Já jsem ten, kdo je před vším.

¹⁴Já jsem ten, kdo je neviditelný.

¹⁵Já jsem ten, kdo je věčný.

¹⁶Já jsem ten, kdo je bez jména.

¹⁷Já jsem ten, kdo je nad všemi Archónty.

¹⁸Teď poslouchej, co ti zjevím.

¹⁹Nejdřív je tu ten Velký Neviditelný Duch.

²⁰On je první, on je dokonalý, on je nad vším.

²¹A ten neviditelný duch nemá tvar, nemá podobu, protože je nad vším, co má tvar.

²²On je ten, kdo je sám v sobě, on je světlo, které není vidět.

²³On je ten, kdo je před všemi věky, před vším časem.

²⁴On je ten, kdo je věčný život.

²⁵On je ten, kdo je nad všemi mocnostmi.

²⁶A z něj vychází první myšlenka, ta, která je Matka všech živých.

²⁷Ta myšlenka je Barbeló, ta, která je před vším.

²⁸Ona je ta, která je dokonalá, ta, která je světlo nad světlem.

²⁹Ona je ta, která je věčná, ta, která je v otci.

³⁰A ona požádala otce: „Dej mi světlo, abych mohla stvořit.“

³¹A otec jí dal světlo, které je jeho vlastní.

³²A z toho světla se zrodila první trojice: Otec, Matka, Syn.

³³A ten syn je Kristus, ten, který je Autogenés, ten, který se sám zrodil.

³⁴A oni tři jsou jeden, oni jsou dokonalí.

³⁵A z nich vychází čtyři světla: Harmozel, Oroiael, Daveithai, Eleleth.

³⁶Každé světlo má svou vlastní moc, svou vlastní slávu.

³⁷A z těch světel vycházejí andělé, tisíce a tisíce.

³⁸A oni slouží těm čtyřem světlům.

³⁹A pak se stalo, že Sofie, ta, která je poslední z eonů, chtěla stvořit sama.

⁴⁰Bez páru, bez souhlasu otce, z vlastní touhy.

⁴¹A z jejího stínu vyšel Jaldabaoth, ten první archón.

⁴²On byl ošklivý, levohlavý, hadí tělo, oči jako blesk.

⁴³A on řekl: „Já jsem Bůh a není jiného.“

⁴⁴Ale on nevěděl o své Matce, o Sofii, o vyšším světle.

⁴⁵A on stvořil dvanáct archontů, aby mu sloužili.

⁴⁶A oni stvořili tento svět – ale byl to jen stín, jen prázdnota.

⁴⁷A Sofie plakala, protože viděla, co způsobila.

⁴⁸A její slzy padly do temnoty.

⁴⁹A pak se její světlo rozptýlilo do hmoty.

⁵⁰A ona volala: „Pomozte mi, vy vyšší!“

⁵¹A z výšin přišla odpověď: „Neboj se, Sofie, tvá chyba bude napravena.“

⁵²A pak se objevila Norea, ta, která nese moje jméno, moje dcera, moje sestra.

⁵³Norea řekla: „Já jsem ta, která sestoupila, já jsem ta, co ví.“

⁵⁴Archónové se třásli, protože v ní viděli světlo, které se vrátilo.

⁵⁵Chtěli ji spoutat, ale ona se proměnila ve světlo a oslepila je.

⁵⁶A já, Sofie, jsem mohla vystoupit z temnoty, protože Norea mě vytáhla.

⁵⁷Společně jsme řekly: „Teď je čas – světlo se vrací, Archóntové padnou.“

⁵⁸Jejich hlasy byly prázdné, protože neměli podstatu.

⁵⁹A Norea se stala tou, co vede ty, kteří hledají, kteří mají uši, aby slyšeli.

⁶⁰Taková je hypotéza Sofie: moje chyba, moje záchrana, moje dcera – všechno jedno světlo.

⁶¹Ale Jaldabaoth nevěděl o vyšším světě, takže stvořil Adama.

⁶²Vzal hlínu, vtiskl do ní svou moc, ale Adam zůstal nehybný.

⁶³A Sofie poslala svůj dech do jeho těla.

⁶⁴A Adam se probudil, otevřel oči a řekl: „Já jsem živý.“

⁶⁵Archónové se zděsili, protože v něm viděli světlo, které není jejich.

⁶⁶Tak ho spoutali v hmotě, v těle, v temnotě.

⁶⁷Ale to světlo v něm zůstalo – jiskra z vyššího.

⁶⁸A oni řekli: „Udělejme mu ženu, aby ho držela dole.“

⁶⁹A stvořili Evu z jeho žebra, ale Eva byla prázdná.

⁷⁰A Sofie poslala svou jiskru i do ní.

⁷¹A Eva se probudila a řekla Adamovi: „Vstávej, pojď se mnou.“

⁷²A oni spolu jedli ze stromu poznání.

⁷³A Jaldabaoth je vyhnal z ráje, ale oni už měli poznání.

⁷⁴A on je proklel: „Budete pracovat v potu, budete rodit v bolesti.“

⁷⁵Ale oni věděli, že to není pravda – že jejich světlo je silnější.

⁷⁶A pak přišel Kristus, ten, který je Autogenés.

⁷⁷On sestoupil do těla, aby ukázal cestu zpátky.

⁷⁸On řekl: „Já jsem ten, kdo je nad Archónty.“

⁷⁹A Archóntové ho zabili, ale on vstal – protože smrt nemá moc nad světlem.

⁸⁰A teď, Jene, poslouchej: kdo má uši, ať slyší.

⁸¹A spasitel řekl: „Teď ti zjevím tajemství návratu duše.“

⁸²Když člověk opustí tělo, jeho duše stoupá vzhůru.

⁸³První, kdo ji zastaví, je archón Jaldabaoth.

⁸⁴On se ji zeptá: „Kdo jsi? Odkud přicházíš?“

⁸⁵A duše odpoví: „Já jsem z vyššího světla, z toho, co je před tebou.“

⁸⁶A on se zeptá: „Jaké je tvé jméno?“

⁸⁷A duše řekne: „Moje jméno je Sofie.“

⁸⁸A Jaldabaoth se bojí, protože zná to jméno, a nechá ji projít.

⁸⁹Pak přijde druhý archón, ten s tváří lva.

⁹⁰On řekne: „Kdo jsi? Jaká je tvá moc?“

⁹¹A duše odpoví: „Já jsem z Barbeló, z první myšlenky.“

⁹²A on se schová, protože v ní vidí sílu, kterou nemá.

⁹³Pak přijde třetí, čtvrtý, pátý – každý se ptá stejně.

⁹⁴A duše odpovídá: „Já jsem z Harmozelu, z Oroiaelu, z Daveithai, z Elelethu.“

⁹⁵A každý archón se třese a nechá ji jít.

⁹⁶Až nakonec přijde poslední, ten, který je nejslabší.

⁹⁷On řekne: „Kdo jsi?“

⁹⁸A duše odpoví: „Já jsem ten, kdo je nad tebou.“

⁹⁹A on zmizí, protože nemá žádnou moc.

¹⁰⁰A duše vstoupí do světla, kde není temnota.

¹⁰¹Tam je Otec, Matka, Syn – trojice, která je věčná.

¹⁰²A oni řeknou: „Vítej zpátky, ty, která jsi byla rozptýlená.“

¹⁰³A duše se stane světlem, které se spojí s nimi.

¹⁰⁴A kdo tohle ví, ten se nevrátí do hmoty.

¹⁰⁵A kdo tohle neví, ten se vrátí znovu a znovu.

¹⁰⁶A tak je to až do konce věků.

¹⁰⁷A spasitel řekl: „Tohle je tajemství, které ti dávám.“

¹⁰⁸Kdo má uši, ať slyší.

¹⁰⁹A pak se jeho obraz rozplynul.

¹¹⁰A já, Jan, jsem se vrátil do světa, abych to vyprávěl.