Janův apokryf

¹Učení a zjevení tajemství věcí skrytých v tichu, které spasitel naučil Jana, svého učedníka.

²Stalo se jednoho dne, když Jan, bratr Jakubův – ze synů Zebedeových – šel nahoru do chrámu, potkal ho farizeus jménem Arimanios a řekl mu: „Kde je tvůj učitel, kterého jsi následoval?“

³On mu odpověděl: „Vrátil se zpátky na místo, odkud přišel.“

⁴Farizeus mu řekl: „Ten Nazaretský vás svedl klamem, naplnil vám uši lžemi a odvrátil vás od tradic vašich otců.“

⁵Když jsem já, Jan, tohle slyšel, otočil jsem se pryč od chrámu a šel jsem na poušť.

⁶Tam jsem se modlil, abych pochopil, co se děje.

⁷A najednou se přede mnou objevil světelný obraz dítěte.

⁸Ten obraz řekl: „Jene, Jene, proč jsi smutný?“

⁹Já jsem odpověděl: „Protože farizeus mě urazil a já nevím, co je pravda.“

¹⁰Obraz řekl: „Neboj se, já jsem ten, kdo ti zjeví všechno.“

¹¹A pak se ten obraz proměnil – nejdřív v starce, pak v mladíka, pak v dítě.

¹²Řekl: „Já jsem Otec, já jsem Matka, já jsem Syn.

¹³Já jsem ten, kdo je před vším. Já jsem ten, kdo je neviditelný.

¹⁴Já jsem ten, kdo je věčný. Já jsem ten, kdo je bez jména.

¹⁵Já jsem ten, kdo je nad všemi Archónty. Teď poslouchej, co ti zjevím.“

¹⁶„Nejdřív je tu ten Velký Neviditelný Duch. On je první, on je dokonalý, on je nad vším.“

¹⁷A ten neviditelný duch nemá tvar, nemá podobu, protože je nad vším, co má tvar.

¹⁸On je ten, kdo je sám v sobě, on je světlo, které není vidět.

¹⁹On je ten, kdo je před všemi věky, před všemi časem.

²⁰On je ten, kdo je věčný život. On je ten, kdo je nad všemi mocnostmi.

²¹A z něj vychází první myšlenka, ta, která je Matka (Barbelo) všech živých.

²²Ta myšlenka je Barbeló, ta, která je před vším.

²³Ona je ta, která je dokonalá, ta, která je světlo nad světlem.

²⁴Ona je ta, která je věčná, ta, která je v Otci.

²⁵A ona požádala Otce: „Dej mi světlo, abych mohla stvořit.“

²⁶A Otec jí dal světlo, které je jeho vlastní.

²⁷A z toho světla se zrodila první trojice: Otec, Matka, Syn.

²⁸A ten syn je Kristus, ten, který je Autogenés, ten, který se sám zrodil.

²⁹A oni tři jsou jedním, oni jsou dokonalí.

³⁰A z nich vychází čtyři světla: Harmozel, Oroiael, Daveithai, Eleleth.

³¹Každé světlo má svou vlastní moc, svou vlastní slávu.

³²A z těch světel vycházejí andělé, tisíce a tisíce.

³³A oni slouží těm čtyřem světlům.

³⁴A pak se stalo, že Sofie, ta, která je poslední z eonů, chtěla stvořit sama.

³⁵Bez páru, bez souhlasu otce, z vlastní touhy.

³⁶A z jejího stínu vyšel Jaldabaoth, ten první archón.

³⁷On byl ošklivý, levohlavý, hadí tělo, oči jako blesk.

³⁸A on řekl: „Já jsem Bůh a není jiného.“

³⁹Ale on nevěděl o své Matce, o Sofii, o vyšším světle.

⁴⁰A on stvořil dvanáct archontů, aby mu sloužili.

⁴¹A oni stvořili tento svět – ale byl to jen stín, jen prázdnota.

⁴²A Sofie plakala, protože viděla, co způsobila.

⁴³A její slzy padly do temnoty.

⁴⁴A pak se její světlo rozptýlilo do hmoty.

⁴⁵A ona volala: „Pomozte mi, vy vyšší!“

⁴⁶A z výšin přišla odpověď: „Neboj se, Sofie, tvá chyba bude napravena.“

⁴⁷A pak se objevila Norea, ta, která nese moje jméno, moje dcera, moje sestra.

⁴⁸Norea řekla: „Já jsem ta, která sestoupila, já jsem ta, co ví.“

⁴⁹Archónové se třásli, protože v ní viděli světlo, které se vrátilo.

⁵⁰Chtěli ji spoutat, ale ona se proměnila ve světlo a oslepila je.

⁵¹A já, Sofie, jsem mohla vystoupit z temnoty, protože Norea mě vytáhla.

⁵²Společně jsme řekly: „Teď je čas – světlo se vrací, Archóntové padnou.“

⁵³Jejich hlasy byly prázdné, protože neměli podstatu.

⁵⁴A Norea se stala tou, co vede ty, kteří hledají, kteří mají uši, aby slyšeli.

⁵⁵Taková je hypotéza Sofie: moje chyba, moje záchrana, moje dcera – všechno jedno světlo.

⁵⁶Ale Jaldabaoth nevěděl o vyšším světě, takže stvořil Adama.

⁵⁷Vzal hlínu, vtiskl do ní svou moc, ale Adam zůstal nehybný.

⁵⁸A Sofie poslala svůj dech do jeho těla.

⁵⁹A Adam se probudil, otevřel oči a řekl: „Já jsem živý.“

⁶⁰Archónové se zděsili, protože v něm viděli světlo, které není jejich.

⁶¹Tak ho spoutali v hmotě, v těle, v temnotě.

⁶²Ale to světlo v něm zůstalo – jiskra z vyššího.

⁶³A oni řekli: „Udělejme mu ženu, aby ho držela dole.“

⁶⁴A stvořili Evu z jeho žebra, ale Eva byla prázdná.

⁶⁵A Sofie poslala svou jiskru i do ní.

⁶⁶A Eva se probudila a řekla Adamovi: „Vstávej, pojď se mnou.“

⁶⁷A oni spolu jedli ze stromu poznání.

⁶⁸A Jaldabaoth je vyhnal z ráje, ale oni už měli poznání.

⁶⁹A on je proklel: „Budete pracovat v potu, budete rodit v bolesti.“

⁷⁰Ale oni věděli, že to není pravda – že jejich světlo je silnější.

⁷¹A pak přišel Kristus, ten, který je Autogenés.

⁷²On sestoupil do těla, aby ukázal cestu zpátky.

⁷³On řekl: „Já jsem ten, kdo je nad Archónty.“

⁷⁴A Archóntové ho zabili, ale on vstal – protože smrt nemá moc nad světlem.

⁷⁵A teď, Jene, poslouchej: kdo má uši, ať slyší.

⁷⁶A spasitel řekl: „Teď ti zjevím tajemství návratu duše.“

⁷⁷Když člověk opustí tělo, jeho duše stoupá vzhůru.

⁷⁸První, kdo ji zastaví, je archón Jaldabaoth.

⁷⁹On ji zeptá: „Kdo jsi? Odkud přicházíš?“

⁸⁰A duše odpoví: „Já jsem z vyššího světla, z toho, co je před tebou.“

⁸¹A on se zeptá: „Jaké je tvé jméno?“

⁸²A duše řekne: „Moje jméno je Sofie.“

⁸³A Jaldabaoth se bojí, protože zná to jméno, a nechá ji projít.

⁸⁴Pak přijde druhý archón, ten s tváří lva.

⁸⁵On řekne: „Kdo jsi? Jaká je tvá moc?“

⁸⁶A duše odpoví: „Já jsem z Barbeló, z první myšlenky.“

⁸⁷A on se schová, protože v ní vidí sílu, kterou nemá.

⁸⁸Pak přijde třetí, čtvrtý, pátý – každý se ptá stejně.

⁸⁹A duše odpovídá: „Já jsem z Harmozelu, z Oroiaelu, z Daveithai, z Elelethu.“

⁹⁰A každý archón se třese a nechá ji jít.

⁹¹Až nakonec přijde poslední, ten, který je nejslabší.

⁹²On řekne: „Kdo jsi?“

⁹³A duše odpoví: „Já jsem ten, kdo je nad tebou.“

⁹⁴A on zmizí, protože nemá žádnou moc.

⁹⁵A duše vstoupí do světla, kde není temnota.

⁹⁶Tam je Otec, Matka, Syn – trojice, která je věčná.

⁹⁷A oni řeknou: „Vítej zpátky duše, ty, která jsi byla rozptýlená.“

⁹⁸A duše se stane světlem, které se spojí s nimi.

⁹⁹A kdo tohle ví, ten se nevrátí do hmoty.

¹⁰⁰A kdo tohle neví, ten se vrátí znovu a znovu.

¹⁰¹A tak je to až do konce věků.

¹⁰²A spasitel řekl: „Tohle je tajemství, které ti dávám. Kdo má uši, ať slyší.“

¹⁰³A pak se jeho obraz rozplynul.

¹⁰⁴A já, Jan, jsem se vrátil do světa, abych to vyprávěl.