Kniha Tomáše Zápasníka

(Tajné výroky, které Spasitel řekl Judovi Tomášovi – já, Mathaiáš, jsem je zapsal, když jsem šel a poslouchal, jak spolu mluví.)

¹Spasitel řekl: „Bratře Tomáši, dokud máš čas ve světě, poslouchej mě a já ti vyjevím věci, o nichž jsi přemýšlel ve své mysli.“

²„Protože tě nazývají mým dvojčetem a pravým společníkem, prozkoumej sám sebe a poznej, kdo jsi, jak existuješ a čím se staneš.“

³„Protože budeš nazýván mým bratrem, nesluší se, abys byl nevědomý o sobě.“

⁴„Vím, že jsi už pochopil – neboť jsi už věděl, že já jsem poznání pravdy.“

⁵„Takže i když mě doprovázíš, ačkoli nerozumíš, už jsi poznal a budeš nazýván ‚tím, kdo zná sám sebe‘.“

⁶„Neboť kdo nezná sám sebe, nezná nic, ale kdo zná sám sebe, dosáhl zároveň poznání o hloubce všeho.“

⁷„Ty, můj bratře Tomáši, jsi spatřil, co je lidem skryté – to, na co v nevědomosti narážejí.“

⁸Tomáš řekl Pánovi: „Proto tě prosím, abys mi řekl, na co se ptám, ještě před tvým nanebevstoupením.“

⁹„Když od tebe uslyším o skrytých věcech, budu moci o nich mluvit.“

¹⁰„Je mi jasné, že pravdu před lidmi je těžké říkat.“

¹¹Spasitel odpověděl: „Jestliže ti viditelné věci připadají skryté, jak bys mohl slyšet o neviditelných?“

¹²„Jestliže je pro tebe těžké plnit skutky pravdy viditelné ve světě, jak pak budeš plnit ty, co náleží k výsostné výši a plnosti, jež nejsou viditelné?“

¹³„Jak se můžeš nazývat ‚dělníkem‘? V tomhle jste ještě učedníci a nedosáhli jste vrcholu dokonalosti.“

¹⁴Tomáš odpověděl Spasiteli: „Řekni nám o těch věcech, které říkáš, že nejsou viditelné, skryté před námi.“

¹⁵Spasitel řekl: „ tělo, zvířata, jsou zrozeni. Nepřipadá nám to jako ty věci nahoře věcmi viditelnými, ale jsou viditelné ve svém vlastním kořeni, a jejich plod je živí.“

¹⁶„Ale tato viditelná těla přežívají tím, že požírají podobná stvoření, takže těla se mění.“

¹⁷„To, co se mění, se rozpadne a zahyne, a nemá už žádnou naději na život, protože to tělo je zvířecí.“

¹⁸„Tak jako tělo zvířat zahyne, tak i tyto útvary zahynou.“

¹⁹„Nevznikají z pohlavního styku jako zvířata?“

²⁰„Jestliže i to vzniká z pohlavního styku, jak by zplodilo něco jiného než zvířata?“

²¹„Takže jste děti, dokud se nestanete dokonalými.“

²²Tomáš odpověděl: „Proto říkám tobě, Pane, že ti, kdo mluví o neviditelných a těžko vysvětlitelných věcech, jsou jako ti, kdo střílejí šípy na cíl v noci.“

²³„Jistě střílejí šípy jako kdokoli – protože míří na cíl – ale není vidět.“

²⁴„Ale když vyjde světlo a skryje temnotu, pak se objeví dílo každého.“

²⁵„A ty, naše světlo, osviť nás, Pane.“

²⁶Ježíš řekl: „Ve světle existuje světlo.“

²⁷Tomáš promluvil: „Pane, proč toto viditelné světlo, které svítí pro lidi, vychází a zapadá?“

²⁸Spasitel řekl: „Ó blažený Tomáši, toto viditelné světlo samozřejmě svítí pro tebe – ne aby ses tu zdržoval, ale abys vyšel ven.“

²⁹„A když všichni vyvolení opustí zvířecí podstatu, pak toto světlo vystoupí ke své podstatě, a jeho podstata ho přijme, protože je dobrý sluha.“

³⁰Pak Spasitel pokračoval: „Ó nevystihnutelná láska světla! Ó hořkost ohně, který plane v tělech lidí a v jejich morku, zapaluje je ve dne v noci, spaluje údy lidí a činí jejich mysli opilými a v duši zmatenými.“

³¹„ v nich (tělech) – u mužů i žen v noci – a pohybuje jimi tajně i viditelně.“

³²„Pro muže a ženy je řečeno: ‚Každý, kdo hledá pravdu z pravé moudrosti, udělá si křídla, aby letěl, prchaje před žádostí, která spaluje duchy lidí.‘“

³³„A udělá si křídla, aby prchal před každým viditelným duchem.“

³⁴Tomáš odpověděl: „Pane, právě o tom se tě ptám, protože jsem pochopil, že ty jsi ten, kdo nám prospívá, jak říkáš.“

³⁵Opět Spasitel odpověděl: „Proto je nutné, abychom k vám mluvil, protože to je učení dokonalých.“

³⁶„Jestliže teď chceš být dokonalý, budeš tyto věci dodržovat; jestli ne, tvé jméno bude ‚Nevědomý‘, protože inteligentní člověk nemůže bydlet s bláznem – inteligentní je dokonalý ve veškeré moudrosti.“

³⁷„Pro blázna jsou dobré i zlé stejné – ale moudrý se živí pravdou a (Ž 1,3) ‚bude jako strom zasazený u potoka‘.“

³⁸„Protože někteří, i když mají křídla, spěchají k viditelným věcem, věcem daleko od pravdy.“

³⁹„To, co je vede, oheň, jim dá iluzi pravdy, zazáří na ně krásou, uvězní je v temné sladkosti a uchvátí je vonnou rozkoší.“

⁴⁰„Oslepí je nenasytnou žádostí, spálí jejich duše a stane se pro ně jako oštěp zapíchnutý do srdce, který nikdy nevytáhnou.“

⁴¹„Jako udidlo v ústech je vede podle své vůle.“

⁴²„A spoutal je svými řetězy, svázal všechny údy hořkostí otroctví žádosti po těch viditelných věcech, které se rozpadnou, změní a odchýlí zlým směrem.“

⁴³„Vždycky byli přitahováni dolů; jak jsou zabíjeni, přizpůsobují se všem zvířatům pomíjivého světa.“

⁴⁴Tomáš odpověděl: „Je zjevné a bylo řečeno: ‚ k těm, kdo neznají duše.‘“

⁴⁵A odpověděl: „ moudrý, který když moudrost našel, spočinul na ní navěky a nebál se těch, kdo ho chtěli rušit.“

⁴⁶Tomáš odpověděl: „Je pro nás prospěšné, Pane, spočinout mezi svými?“

⁴⁷Spasitel řekl: „Ano, je to užitečné. A je to dobré pro vás, protože viditelné věci mezi lidmi se rozpadnou: nádoba jejich těla se rozpadne, a když bude zničena, bude mezi viditelnými věcmi, mezi tím, co se vidí.“

⁴⁸„A pak oheň, který uvidí, jim způsobí bolest kvůli lásce k víře, kterou dříve měli.“

⁴⁹„Budou shromážděni zpět k tomu, co je viditelné.“

⁵⁰„Navíc ti, kdo mají zrak mezi neviditelnými věcmi, bez první lásky zahynou v péči o tento život a v žáru ohně.“

⁵¹„Ještě chvíli, a viditelné se rozpadne; pak vyjdou beztvaré stíny, a uprostřed hrobů navěky budou přebývat na mrtvolách v bolesti a zkaženosti duše.“

⁵²Tomáš odpověděl: „Co máme říct tváří v tvář těmto věcem? Co řekneme slepým? Jakou nauku vyjádřit těm ubohým smrtelníkům, kteří říkají: ‚Přišli jsme pro dobro, ne proklínání,‘ a přitom tvrdí: ‚Kdybychom nebyli zrození v těle, nepoznali bychom ‘?“

⁵³Spasitel řekl: „Skutečně, tyhle nepovažuj za lidi, ale za zvířata, protože jako zvířata požírají jeden druhého, tak i tito lidé požírají jeden druhého.“

⁵⁴„Naopak, jsou spásy zbaveni , protože milují sladkost ohně, jsou služebníky smrti a spěchají k dílům zkaženosti.“

⁵⁵„Plní žádost svých otců.“

⁵⁶„Budou svrženi do propasti a budou trpět mukami hořkosti své zlé přirozenosti.“

⁵⁷„Budou bičováni, aby spěchali zpět, kam nevědí, a odstoupí od svých údů ne trpělivě, ale v zoufalství.“

⁵⁸„A radují se v šílenství a zmatku, protože jsou ztraceni,“

⁵⁹„ toto zmatení, aniž by si uvědomovali, jim ukazuje že jsou ztraceni.“

⁶⁰„ nejen ze svého těla. Jejich mysl je zaměřena na ně samé, protože jejich myšlení je zabráno jejich skutky.“

⁶¹„Ale je to oheň, který je spálí.“

⁶²A Tomáš odpověděl a řekl: „Pane, co udělá ten, kdo je svržen k nim? Neboť já se o ně velmi bojím; mnozí s nimi bojují.“

⁶³Spasitel odpověděl: „Co je tvůj vlastní názor?“

⁶⁴Juda – ten zvaný Tomáš – řekl: „To ty, Pane, musíš mluvit, a já poslouchat.“

⁶⁵Spasitel odpověděl: „Poslouchej, co ti řeknu, a věř pravdě. To, co seje a co je zaseto, se rozpadne v ohni – uvnitř ohně a vody – a schovají se ve strachu v hrobech temnoty. A po dlouhé době ukážou plod zlých stromů, trestáni, zabíjeni v ústech zvířat a lidí na popud dešťů, větrů, vzduchu a světla, které svítí nahoře.“

⁶⁶Tomáš odpověděl: „Určitě jsi nás přesvědčil, Pane. V srdci chápeme, že to, a tvé slovo stačí. Ale ty výroky, co nám říkáš, jsou světu směšné a opovrženíhodné, protože jsou nepochopené. Tak jak je můžeme jít kázat, když nejsou ceněni ve světě?“

⁶⁷Spasitel odpověděl: „Skutečně vám říkám, kdo uslyší slovo a odvrátí tvář nebo se mu vysměje nebo se ušklíbne, ten bude předán vládci nahoře, který vládne všem mocnostem jako král, a ten ho otočí a svrhne z nebe do propasti, a bude uvězněn v úzkém temném místě. Nemůže se otočit ani pohnout kvůli hloubce Tartaru a Hádesu, která je pevná a duše jsou do ní vloženy, pokud neodloží skutky temnoty. A budou předáni ohni, pronásledují je ohnivé biče, které vrhají sprchu jisker do tváře pronásledovaného. Pokud uteče na západ, najde oheň. Pokud se otočí na jih, najde ho tam. Pokud na sever, hrozba vřícího ohně ho potká znovu. Ani na východě nenajde cestu k útěku a záchraně, protože ji nenašel ve dne, kdy byl v těle, aby ji našel ve dni soudu.“

⁶⁸Pak Spasitel pokračoval:

⁶⁹„Běda vám, bezbožní, kteří nemáte naději, spoléháte na věci, které se nestanou!“

⁷⁰„Běda vám, kdo doufáte v tělo a ve vězení, které zahyne! Jak dlouho budete nevědomí? A jak dlouho budete předpokládat, že nezničitelné nezahyne? Vaše naděje je na světě, a váš bůh je tento život! Kazíte své duše!“

⁷¹„Běda vám uvnitř ohně, který ve vás hoří, neboť je nenasytný!“

⁷²„Běda vám kvůli kolu (kolo samsáry), které se otáčí ve vašich myslích!“

⁷³„Běda vám v sevření pálení, které je ve vás, neboť požere vaše tělo otevřeně a roztrhá vaše duše tajně, a připraví vás pro vaše společníky!“

⁷⁴„Běda vám, zajatci, neboť jste svázáni v jeskyních! Smějete se! V šíleném smíchu se radujete! Nechápete svou záhubu, ani nepřemýšlíte o svém postavení, ani jste nepochopili, že přebýváte v temnotě a ! naopak, jste opilí ohněm a hořkosti. Vaše mysl je zmatená vaší vůli ve vás, a sladký vám je jed a rány vašich nepřátel! A temnota vám vyvstala jako světlo, protože jste odevzdali svobodu za otroctví! Zatemněli jste svá srdce a odevzdali své myšlenky bláznovství, a naplnili jste své myšlenky kouřem ohně, který je ve vás! A vaše světlo je v mraku a roucho, které je na vás, už hoří. A uchváceni neexistuje. A komu jste věřili? Nevíte, že všichni přebýváte mezi těmi, kdo chybují, jako by pokřtili své duše ve vodě temnoty! Kráčeli jste podle svých vlastních vrtochů!“

⁷⁵„Běda vám, kdo přebýváte v omylu, nevšímáte si, že světlo slunce, které soudí a shlíží na všechno, obíhá všechny věci, aby zotročilo nepřátele. Ani si nevšimnete měsíce, jak v noci i ve dne shlíží, dívá se na těla vašich porážek!“

⁷⁶„Běda vám, kdo milujete intimní styk se ženami a znečištěný styk s nimi!“

⁷⁷„A běda vám v sevření mocností vašeho těla, neboť vás budou trápit!“

⁷⁸„Běda vám v sevření sil zlých démonů!“ 📗 Codex III