Do Androids Dream of Electric Sheep?

ELECTRIC SHEEP?

(BLADE RUNNER) PHILDICKIAN GNOSTICISM V PRAXI Ω

MERCERISMUS JAKO ŽIVOUCÍ NÁBOŽENSTVÍ EMPATIE – VERZE 2.0 19.12.2022 - Bc. Josef Šédl, DiS.  Jan Walter Sluka©

ÚVOD K TÉMATU MERCERISMU:

Představuji Vám novou studii o Mercerismu a to ve verzi 2.0; tato verze je tedy rozdílná proti předchozí mé autorské zveřejněné verzi z měsíce dubna 2021, a obsahuje úplně nové poznatky + upřesnění, ale také množství extrémně kritických věcných poznámek, k teré jsou výsledkem spolupráce s autorem schopným věcné a systematické kritiky (kolega Jan Walter Sluka), a který mi pomohl kvalitně zpracovat téma Mercerismu z pomyslné verze 1.0 do verze Mercerismus 2.0 (Phildickian Gnosticism - Mercerism 2.0), a jehož spolupráce si velice vážím a děkuji mu v tomto úvodu. Tím, že spolupracujeme, dokážeme chápání tématu (i z jeho těžce zpracovatelných podrobností a odlišností, kterým nás „zákeřně“ a cíleně vystavil pan spisovatel) plně rozvinout a komunitě sdružené v Phildickian Gnosticism ukázat další rozměr tvorby spisovatele a Neo-Gnostika Philipa Kindreda Dicka (dále jen PKD). Tato studie je také stále otevřená – to znamená, že kdokoliv ze čtenářů této studie může po zveřejnění upozornit na nesrovnalosti, nebo na upřesnění terminologie či výkladu pojmů. Upozornění dávám hlavně proto, že jako Neo -Gnostik přijímám nauku Phildickia n Gnosticism jako živoucí, stále v procesu pochopení a chci se vyvarovat toho, že budu definovat všechny poznatky jako pravdu, která nepodléhá věcné, tedy skeptické a vědecké kritice. Každému, kdo je autorem vždy říkám buďte

připraveni uznat chybu, a opravit či doplnit studii, která vyjde pod Vaším jménem. Tento přístup zaručí vždy to, že se dozvíte třeba podrobnosti, o kterých netušíte, nebo je omylem považujete za nepodstatné. Omyl se dá napravit, pýcha ale mnohem těžce.

ZÁKLADNÍ VÝKLAD PHILDICKIAN GNOSTICISMU:

Dickianský Neo-Gnosticismus (Phildickian Gnosticism) je obtížnější (stručně) a (dokonale) definovat, nebo alespoň definovat vždy dobře (kvalitně, s plným vystižením jednotlivých myšlenek spisovatele PKD). Důvod je jednoduchý (každý čtenář, či čtenářka) povídek, knih, i esejů, a studií PKD by měl/měla zdravě pochopit, že v okamžiku, kdy čte vše Dickovo dílo ze svého subjektivního, mnoha faktory zkresleného pohledu; toto se Vám děje vždy (nejen při studiu PKD ), ať chcete nebo ne, každé slovo, každý výraz můžete v jednu chvíli pochopit jinak než třeba o den později, stejně se to tak má s vysvětlením jednotlivých pojmů u PKD. Platí tedy zdravé zlaté pravidlo, že každý (Phildickian) Gnostik denně objevuje nová tajemství v díle PKD (někdy to může připomenout sisyfovskou práci, nebo marné snažení proroka Wilbura Mercera z knihy Blade Runner (v originále vycházející jako román Do Androids Dream of Electric Sheep?) Charakteristikou Phildickian Gnosticism je také dále to, že je silně antidogmatické, a zvláštním způsobem nenáboženské (i když pracuje s náboženskými termíny), jeho příznivci ho považují za racionální vědecké hnutí a nikdy se netýká systému víry a věření v klasickém chápání. Není potřeba tedy na začátku cesty přijímat nic, protože z NIC vycházíte a teprve přímým poznáváním (tedy dotykem čtenářovy představivosti, intuice a inspirace s Dickovým dílem) v Phildickian Gnosticism si tvoříte subjektivní pochopení celého rozsahu odkazu PKD nejen jako spisovatele scifi, ale také jako Neo-Gnostika. V Phildickian Gnosticism tak mají v terminologii místo pouze logické argumenty (to je ale opravdu vzato přísně jen v onom přímém subjektivním poznání – osobní gnózi). Při srovnání s náboženstvím, které věří je tedy v Phildickian Gnosticism lepším pochopením to, že mýty se v lidské psychologii (zkušenostně) primárně interpretují jako archetypy kolektivního vědomí. Tímto učením nejvíce zapůsobil na lidský svět psycholog a spisovatel Carl Gustav Jung, který vydal i podobně velké alchymistické Velké dílo – jako PKD, a to svoji proslulou, i českému a i (nejen) anglicky mluvícímu čtenáři dostupnou Červenou knihu,404 která je osobním Jungovým Neo -Gnostickým 404 Červená kniha Carla G. Junga – jedinečný dárek trvalé hodnoty. Klíč k Jungovu dílu, inspirace k poznávání vlastního nitra i sběratelský kousek. Unikátní kniha slavného psychoanalytika, která ležela 90 let v trezoru. Osobní Jungova výpověď, kterou psal 16 let. Velkoformátová publikace s faksimile Jungova rukopisu a dvěma stovkami jeho vlastních celostránkových kreseb, v exkluzivním balení. Se zasvěceným komentářem britského historika Sonu Shamdasaniho, který knihu „znovuobjevil“; (Odkaz na české vydání – Červená kniha Carla G. Junga); Zdroj: Červená kniha Carla G. Junga - https://www.cervenakniha.cz/

odkazem světu. PKD svět také obohatil podobnou knihou, a to The Exegesis of Philip K. Dick.405 Carl Gustav Jung: C. G. Jung se intenzivně a se sympatiemi zajímal o ranou alternativní křesťanskou tradici, dnes známou jako gnosticismus. Jak v jeho publikovaných spisech, tak v jeho soukromých vzpomínkách lze nalézt časté a pronikavé poznámky o gnostické tradici, ačkoli po většinu Jungova života bylo téma gnosticismu prakticky neznámé všem, kromě několika málo religionistů. Jedním z klíčových dokumentů, který brzy svědčí o Jungově živém zájmu o gnosticismus, byla jeho precizně zpracovaná kniha Septem Sermones ad Mortuos – „Sedm kázání k mrtvým.“ Jung ji nechal v roce 1916 soukromě vytisknout a v následujících desetiletích její výtisky rozdával vybraným přátelům a spolupracovníkům. S Jungovým souhlasem přeložil H. G. Baynes text Kázání do angličtiny a toto vydání bylo soukromě vytištěno v roce 1925. Jung anglické vydání opět distribuoval pouze osobám, o nichž se domníval, že jsou na jeho poselství náležitě připraveny. Obecně neznámou skutečností zůstávalo, že kolem roku 1917 Jung přepsal značně rozšířenou verzi Septem Sermon es také do třetí a poslední části svého návrhu rukopisu Liber Novus, do oddílu nazvaného „Scrutinies.“ Tam se Kázání objevují jako souhrnné zjevení Liber Novus. Jung existenci této delší podoby Kázání nikdy veřejně nezveřejnil a až do vydání knihy Liber Novus: Červená kniha v roce 2009 zůstala tato verze Kázání zcela nedostupná. (Odkaz na české vydání – Červená kniha Carla G. Junga); Zdroj: Červená kniha Carla G. Junga - https://www.cervenakniha.cz/ Je dobré ještě upozornit na to, že jako většina starých gnostických cest nebo Neo-Gnostických systémů stojí Phildickian Gnosticism v opozici vůči neuvážené (tedy neschopné se vystavit přímému poznání), nereflektivní (neschopné zareagovat na vývoj vědy a po znání), náboženské víře (neschopnost podrobit všechno, v co věří podrobné zkoušce poznání a vystavit se neustálým pochybnostem) a kultu osobnosti (Phildickian Gnosticism se učí od PKD, ale zároveň ho nestaví na piedestal víry, jako modlu, věřím tomu, že by On sám byl prvním, kdo by celý vlastní kult osobnosti shodil dolů jako sochu z podstavce). Ještě je zdůrazňována jedna odlišnost, a to odlišnost vůči vědeckým metodám epistemologie. (Epistemologie – z řeckého epistémé, poznání, rozumění) je jednou ze základních filozofických disciplín. Zabývá se původem, předmětem, rozsahem a výsledkem poznání. Takto chápaná je epistemologie synonymem pro teorii poznání). Eklektická stránka Phildickian Gnosticism: Dobrou stránkou PKD je jeho schopnost přizpůsobovat víru a spiritualitu novým myšlenkám a informacím. Phildickian Gnosticism není uvězněn rigidním dogmatismem, a to je hlavní nedostatek všech náboženství: jsou fixovaná a brání se změnám. Tato eklektická po vaha jeden den něčemu věřit a druhý den věřit něčemu diametrálně odlišnému podle nových myšlenek a informací je jednou z věcí, kterou na PKD obdivuji nejvíce a kterou aplikuji na sebe. PKD byl podle okolností aktu álního poznání gnostik, agnostik, křesťan, žid, hinduista, buddhista, vyznavač New Age, ateista, všechno a nic z toho. A to je u něj jeden z nejdůležitějších aspektů, připojený k důležitosti, kterou přikládal empatii neboli "caritas." 405 Exegesis; https://dickiangnosticism.wordpress.com/2018/02/27/the-exegesis-of-philip-k-dick- table-of-contents/

DŮLEŽITÉ POZNÁMKY A PŘIPOMÍNKY:

∎

Základní informace: Mercerismus406 byl vytvořen PKD cíleně pro povídku The Little Black Box407; a také (částečně jinak jak to u PKD většinou je) pro román Do Androids Dream of Electric Sheep?; 408 a částečně?! i pro film Blade Runner 409 jako náboženství Empatie. 406 Mercerismus je umělý konstrukt náboženství Empatie, stvořeného Philipem Kindredem Dickem, kdy v této studii bude komplexně vysvětleno. Toto náboženství se vyskytuje v plné míře v povídce The Little Black Box a také v románu Do Androids Dream of Electric Sheep? 407 DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3 – povídka Černá krabička (1964, The Little Black Box), je součástí této sbírky v českém vydání. 408 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7) 409 Film – Blade Runner (v české verzi též jako Ostré komando) je kultovní dystopický sci-fi film režiséra Ridleyho Scotta z roku 1982, natočený na námět knihy Philipa K. Dicka.

∎

Kritická poznámka: V textu bude zmíněna opakovaně povídka Černá krabička, dále bude jen v textu užíván anglický název The Little Black Box - 1964.410 Dále bude v textu zmíněn opakovaně i román Sní androidi o elektrických ovečkách? A bude také jako u povídky zmíněn vždy jen anglický název díla – Do Androids Dream of Electric Sheep? – 1968.

∎

Zkratky: V textu je užívána zkratka pro spisovatele a Neo -Gnostika Philipa Kindreda a to PKD; dále jsou v textu – hlavně v kritických poznámkách použity zkratky TLBB I – VI... The Little Black Box a DADoES – pro Do Androids Dream of Electric Sheep? + odkaz na stránkování v anglickém vydání jak povídky The Little Black Box + tak románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Částečně totiž bylo na studii pracováno s českými překlady, a částečně s anglickými překlady, proto je nutné tento rozdíl zdůraznit.

∎

Doplnění: K některým pojmům a terminologii se ale budeme v rámci poučení opakovaně vracet, a to z toho důvodu, že je potřeba postupně pochopit celý příběh.

JÁDRO MERCERISMU:

Mercerismus je vize náboženství spisovatele a Neo -Gnostika PKD v rámci tzv. Phildickian Gnosticism, v českém pojmenování se držím pojmenování dle vlastního úsudku jako Dickianského Neo -Gnosticismu. Tato vize se u Mercerismu promítá hlavně v kulisách postapokalyptickéh o světa románu Do Androids Dream of Electric Sheep? Je nutné ale připomenout, že poprvé se ale téma Mercerismu objevilo v povídkové sbírce Zlatý muž (1980, The Golden Man)411 a to přímo v povídce The Little Black Box.

∎

Kritická poznámka: Těžko lze říct, že povídka The Little Black Box byla otevřeně přepracována do románu Do Androids Dream of Electric Sheep? Samozřejmě obě díla obsahují "náboženství empatie" Mercerismus. Ale prostředí, postavy a situace se ale výrazně liší – a to až na úroveň opaku. Život v blahobytu versus post - apokalypsa, Mercerismus je v jedné verzi pronásledován, v jiné vyžadován. Jsou rozdíly i v Mercerismu samotném a také jak je vyložena úloha a příb ěh proroka Mercera.412 Osobně bych to vyjádřil tak, že spíše se jednalo o přenesení konceptu náboženství Empatie popsaném v The Little Black Box do Do Androids Dream of Electric Sheep? Toto je v tvorbě PKD obvyklé, jeden námět se může objevit v několika podobách, ale může být použit i protikladně, toto je i přesně splněno zde u Mercerismu, nebo se to objeví v PKD vizi tzv. Valisu. Dickianský Neo-Gnosticismus (Phildickian gnosticism) je obtížnější (stručně) a (dokonale) definovat, nebo alespoň definovat vždy dobře (kvalitně, s plným vystižením jednotlivých myšlenek spisovatele PKD). Důvod je jednoduchý (každý čtenář, či čtenářka) pov ídek a knih PKD chápe že v 410 Černá krabička (1964, The Little Black Box), tato povídka o krabičce empatie posloužila autorovi jako základ pro jeho román Sní androidi o elektronických ovečkách? Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968) 411 DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3 412 Mercer – Entita, s níž se lidé "spojují" pomocí empatické schránky. Tím, že prokáže, že se dokáže vcítit do jiného člověka, zároveň prokáže, že není android. Ponurý gag zde spočívá v tom, že abyste dokázali, že jste lidé, musíte se vcítit do stroje; Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham

okamžiku, kdy čte vše Dickovo dílo ze svého subjektivního, mnoha faktory zkresleného pohledu; toto se Vám děje vždy (nejen při studiu PKD), ať chcete nebo ne, každé slovo, každý výraz můžete v jednu chvíli pochopit jinak než třeba o den později, stejně se to tak má s vysvětlením jednotlivých pojmů u PKD. Platí tedy zdravé zlaté pravidlo, že každý (Phildickian) Gnostik denně objevuje nová tajemství v díle PKD (někdy to může připomenout sisyfovskou práci, nebo marné snažení proroka Wilbura Mercera z knihy Bla de Runner v originále vycházející z románu Do Androids Dream of Electric Sheep? – Sní androidi o elektrických ovečkách?). Nejprve v roce 1964 zpracoval PKD povídku The Little Black Box, a tedy i náboženství Mercerismu (jak jsme si přečetli v kritické poznámce) poprvé, a poté jiným způsobem v roce 1968 přepracoval kulisy náboženství Mercerismu podruhé do svého románu Do Androids Dream of Electric Sheep? Tímto svým počinem vytvořil (fiktivní) dvě různé verze literárního náboženství pojmenované jako Mercerismus, které ale stále stálo na základní myšlence živoucí (do života zasahující) Empatie a hledání jejich hranic, rozšířené nejen k lidským, nebo zvířecím přátelům, ale i k technickým přátelům – androidům, jak lidským, tak zvířecím.

∎

Kritická poznámka: "Do života zasahující" empatie by šla označit za patologickou, to má určité poměrně zajímavé implikace ohledně toho, co je normální a co ne.

∎

Kritická poznámka: Android, je jak podle definice (Merriam -Webster Dictionary slovník – mobilní robot obvykle s lidskou podobou), 413 tak podle světa Do Androids Dream of Electric Sheep? jde o stroj s lidskou podobou. Stroje se zvířecí podobou jsou v Do Androids Dream of Electric Sheep? označované jako "artificial animal" nebo "ersatz animal" - "umělé zvíře" nebo "náhražkové zvíře". Na začátku 2. kapitoly Do Androids Dream of Electric Sheep? je specificky napsáno, že androidi jsou organičtí (p. 11) - je možné odlišit člověka od androida analýzou morku kosti (p. 27, p. 55). Mají zygoty a fungují pouze 4 roky, kvůli nevyřešému problému s o bnovou buňek (p. 92). Umělá zvířata mají "dráty a motory" (p. 50).414 Stalo se to tak, že poprvé v únoru (následně i v březnu) 1974 se přímo PKD dotkl růžový informační paprsek pocházející z vesmíru, z vesmírné sondy, kterou PKD nazval ihned VALISEM. Tato sonda sloužila, v přeneseném významu, tak jak to PKD pochopil, jako mo žný nástroj mimozemského boha a toto Božstvo skrze vysílač oslovilo PKD růžovým informačním paprskem, který byl vyslán přímo do mysli PKD a předalo mu první poselství (ta pak pokračovala dále, až do konce Dickova života). Termínu V.A.L.I.S. porozuměl PKD t ak, že se setkal s obrovským Aktivním Živoucím Informačním Systémem, v angličtině Vast Active Living Intelligence System, ve francouzštině S.I.V.A. – c’est Système Intelligent Vivant et Agissant. Mercerismus jako takový je podrobně zmiňován jen v literární podobě, ale v následném filmovém (alternativním) zpracování románu Do Androids Dream of Electric Sheep? nazvaném „Blade Runner 7“ není náboženství Mercerismu zmiňováno (občas jsou tam jakési lehké náznaky mystiky Mercerismu – třeba Sova letící v umělém světle). Náboženství Mercerismu tak zůstává tedy jen (uvězněno) v literární podobě původní povídky The Little Black Box a v Dickově románu Do Androids Dream 413 Android https://www.merriam-webster.com/dictionary/android 414 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

of Electric Sheep?, což je z hlediska Dickova literárního díla svým způsobem velmi necitlivý zásah do jeho tvorby, film Blade Runner, tak je ochuzen o mystický výklad filozofie Empatie a splynutí v utrpení v sisyfovském cyklu.

∎

Kritická poznámka: Film Blade Runner je tedy nejen (bohužel) ochuzen o element mysticismu a filozofie = příběh filmu je celkově zploštěn do variace ohrané noirové zápletky, kde drsný a světaznalý detektiv dopadne padouchy a získá dívku. Z tohoto hlediska nebyl ze začátku PKD spokojen s filmovým zpracováním filmu Blade Runner, ale zatímco kritizoval tento nedostatek, kulisy filmu a přenesení postapo města i celkového dojmu apokalypsy do filmu ho nakonec po shlédnutí režisérské verze přesvědčili, že režisér Ridley Scott vykonal kvalitní práci.

∎

Kritická poznámka: Ještě k upřesnění, zatímco film Blade Runner vyobrazuje empatii jako něco, co hraje roli pouze pro detekci replikantů/androidů, kniha Do Androids Dream of Electric Sheep? ukazuje svět, kde empatie spojená s Mercerismem je jednou z hlavních hybných sil společnosti.

∎

Kritická poznámka: Ještě jeden faktor je velice rozdílný – Obytné komplexy na předměstích jsou zcela bez obyvatel, zbývající lidé se shlukli do městských center, kde je v některých budovách až polovina bytů obydlená, (p. 6) zatímco prázdnota domů v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? je až děsivá.415 Když někdo přemýšlí ve 21. století, co by se dalo z Dickianského Neo - Gnosticismu dalo aplikovat dnes a pro nás, tak určitě se nacházíme v pozici, kdy můžeme směle sáhnout do police pro klasické dílo Dickianské fantastiky, a to pro román Do Androids Dream of Electric Sheep? ; známějšího ve filmovém zpracování jako Blade Runner, prosím v první fázi raději sáhněte pro knihu, a to už proto, že obsahuje nadmíru potřebné myšlenky pro pochopení Mercerismu. Doporučuji pro pochopení Mercerismu vzít v úvahu také povídku The Little Black Box). V tomto románu, s neobvyklým názvem Do Androids Dream of Electric Sheep?; který tvoří jádro tvorby PKD je všechno jinak, než by odpovídalo našemu světu. Román je zasazen do prostředí zničené planety Země v blízké budoucnosti, a to v situaci, kdy se planeta Země, po události kataklyzmatické třetí světové války, zvané „World War Terminus“ (ve zkratce „WWT“) proměnila ve velké míře v postapokalyptickou Pustinu. Aby Ti, co z lidstva zbyli, se zachránili před vyhynutím, tak zvolili takový společný postup (protože nešlo odeslat všechny) , že byli někteří lidé (na základě pečlivého expertního posouzení) vysláni hlavně na Mars; Mars není tedy jediný, je ale hlavní, na který se přímo odkazuje, ale předpokládá se, že existují i další kolonie na jiných planetách, i když je výslovně zmiňována také zatím neúspěšná mise na Alpha Proxima.

∎

Upřesnění: Jsou zmíněny "tři [obydlené] planety", tedy Země, Mars a pravděpodobně Venuše – Venuše byla osídlená v řadě jiných příběhů. (p. 12)416 415 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu) 416 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

∎

Kritická poznámnka: Cílem bylo odeslat každého zdravého člověka (kapacita zřejmě nechyběla). Téměř všichni emigrovali, kromě mála lidí, kteří z nějakého důvodu odmítali opustit Zemi a "speciálů" – tj. lidí, kteří bylo zdravotně postiženi v důsledku radiace. (p. 11)417

∎

Kritická poznámka: V televizi běží reklamy na emigraci, zdraví lidé jsou dále motivováni příslibem, že každý dostane na kolonii androida jako osobního sluhu – defacto otroka. (p. 11)418 Myšlenka nového začátku lidstva je tedy orientována na to, aby následek katastrofy lidstvo přežilo jinde. Vzhledem k tomu, že podmínky přesídlení (a s tím spojené schopnosti k přežití, mimo vysokého IQ i další potřebné schopnosti) byly hodně těžké, tak ne všichni lidé mohli odejít z planety Země pryč. Proběhla tedy, a v době románu i stále probíhá selekce, tedy výběr na nalezení těch, kdo budou v novém lidstvu mezi hvězdami přínosem. Z těchto důvodů Ti (kteří neuspěli byli hanlivě nazývání jako speciálové, nebo hůře „chicken heads“), a zůstali na planetě Zemi museli hledat nové způsoby jak po „World War Terminus“ začít společensky fungovat, tedy přizpůsobit se následkům války a také začít žít podle nové morální struktury, včetně nového náboženství Života známého jako Mercerismus. 417 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu) 418 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

∎

Kritická poznámka: Tady je nutno upozornit, že vývoj této planety Země nebyl v souladu s naším vývojem, jedná se o alternativní Zemi, kde neexistovaly náboženské systémy, které známe z naší planety Země, ale vývoj šel v určitých zásadních událostech jinak. Například, a to j e jedna z těch důležitých změn, tato planeta Země nepoznala nikdy křesťanskou víru, a tedy jí byla neznámá. Náhradou ke křesťanství se tady stává tedy Mercerismus, o ostatních náboženstvích nebo spiritualitách nezazní žádné slovo, až na zen – budhismus ve verzi povídky The Little Black Box.

∎

Upřesnění: To, že jiné náboženské systémy před WWT neexistovaly, a že světy ve kterých existuje Mercerismus měly alternativní minulost je jen domněnka, která není ale konkrétně podložená v textu. Ale pozor, výjimka u PKD opět potvrzuje pravidlo – v povídce The Littl e Black Box je zmíněna v textu zajímavá poznámka – lehký odkaz na Poslední večeři (Páně) – tedy ústřední náboženskou praxi Křesťanské víry. Další zmínka o křesťanství, ani v povídce The Little Black Box, ani v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? není.

∎

Upřesnění: Speciálové, u kterých došlo k poškození duševních funkci byli hanlivě označování také jako "chickenheads". (p. 12) Mercerismus je v postapokalyptickém světě příběhu Do Androids Dream of Electric Sheep?; po třetí světové válce náboženstvím, které v sobě spojuje několik náboženských a filozofických prvků. Za prvé osud trpícího „proroka“ Wilbura Mercera419 podobající se svým těžkým utrpením křesťanskému proroku je tedy nejen připodobňován Ježíši Kristu 10, ale také vzhledem k opakujícímu se cyklu utrpení za druhé, je ztotožňován s postavou řeckého Sysifa 11, trpícího za svoji vzpouru. Zajímavostí je, že i v pojetí románu se zmiňuje i vliv zen budhismu, a to s odkazem na opakující se trpělivost proroka.

∎

Kritická poznámka: Označovat Mercera jako proroka je zavádějící, protože on netvrdil, že by mluvil a učil ve jménu nějaké nadpřirozené bytosti, což je obvykle definice proroka (Merriam -Webster Dictionary). Podobně Buddha obvykle není označován jako prorok, ale jako spirituá lní učitel. Vzhledem k roli, kterou osoba Mercera v Mercerismu hraje a paralelám s Ježíšem Kristem, by asi šlo Mercera také označit alespoň za mesiášskou postavu. Ještě je důležité uvést, že Mercerismus se sice zdá být nově vzniklým náboženstvím období po World War Terminus, které je založené na učení Wilbura Mercera; ale nikde se to v celém románu přímo netvrdí (jak je skutečně staré?! – je to jen spekulace). Mercer (Bůh nebo božstvo) 420, spíše vychází smysluplně jako reakce na proběhlou válku (pomoc pro Ty, kdo přežili a extrémně trpí z rozdílných důvodů) a nepravděpodobnější je ta varianta Mercera jako věčně trpícího proroka, proto je kladem důraz na empatii v Mercerismu. 419 Mercer – Entita, s níž se lidé "spojují" pomocí empatické schránky. Tím, že prokáže, že se dokáže vcítit do jiného člověka, zároveň prokáže, že není android. Ponurý gag zde spočívá v tom, že abyste dokázali, že jste lidé, musíte se vcítit do stroje; Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham 420 Mercer – Entita, s níž se lidé "spojují" pomocí empatické schránky. Tím, že prokáže, že se dokáže vcítit do jiného člověka, zároveň prokáže, že není android. Ponurý gag zde spočívá v tom, že abyste dokázali, že jste lidé, musíte se vcítit do stroje; Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham

Definice proroka 1: ten, kdo pronáší Bohem inspirovaná zjevení: jako např. a často s velkým počátečním písmenem: autor jedné z prorockých knih Bible s velkým počátečním písmenem: ten, kdo je skupinou stoupenců považován za posledního autoritativního zjevitele Boží vůle Muhammad, Alláhův prorok 2: člověk nadaný více než běžným duchovním a morálním vhledem zejména: inspirovaný básník 3: ten, kdo předpovídá budoucí události: PREDIKTOR 4: účinný nebo vůdčí mluvčí nějaké věci, učení nebo skupiny 5Křesťanská věda a: duchovní věštec b: zánik hmotného smyslu před vědomými skutečnostmi duchovní Pravdy; https://www.merriam-webster.com/dictionary/prophet Ve starším zdroji – tedy v povídce The Little Black Box se Mercerovi přisuzuje i role mimozemské inteligence, ale to je v té starší verzi Mercerismu, románová verze Do Androids Dream of Electric Sheep? s tezí mimozemské inteligence nepracuje, jen asi v jedné náhodné zmínce, zatímco v povídce The Little Black Box je to hlavní pointou, že skrze Mercera nás chce někdo ovládnout zvenčí, mimo lidstvo. Na konci povídky je toto završeno novou variantou krabičky – kdy nová verze má být krabičkou štěstí.

∎

Kritická poznámka: To že Mercerismus v The Little Black Box pochází od mimozemského zdroje byl převážně závěr postavy Croftse, není to něco na co by se čtenář mohl moc spolehnout. Jiné postavy tomu oponovaly.421 V základním mýtu Mercerismu Prorok Wilbur Mercer stoupá po skalnaté hoře vzhůru, za účelem, aby dosáhl nakonec vrcholu hory, proto aby získal i konečné odpovědi na otázku svého utrpení. Prorok Wilbur Mercer tak v nekonečném cyklu stoupá po skalnaté hoře st rmým svahem nahoru a po celou dobu své svaté pouti je kamenován neznámými a okem neviděnými nepřáteli, kteří se ho stále snaží shodit pomocí zásahů kameny z hory dolů.

∎

Kritická poznámka: Ačkoliv původ kamenů ve vizi fúze není vidět, jsou házeny Zabijáky (p. 114).422 Nakonec je ukamenován v dešti smrtících kamenů skutečně ukamenován, a poté se nachází v „jámě mrtvol a mrtvých kostí.“

∎

Upřesnění: "Jáma mrtvol a kostí" (p. 14) je součástí popisu vzpomínek na různé části života Mercera – dětství, perzekuci a smrti – které se vybavují člověku účastnícímu se fúze. Isidor si při tom také vybavuje vzpomínku na "vrchní část kopce", ale není jasné, jestli t o je něco, co je možné při fúzi přímo zažít. Jak přesně funguje výstup kopcem, smrt a vzkříšení v rámci vize fúze není nikdy přesně vysvětleno – Joan a Ray přemítají co se stane když/až Mercer ve vizi zemře (TLBB I). Osobně to ve mně 421 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu) 422 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

budí dojem, že vize výstupu na kopec je možná jen jakási nekonečná smyčka poskládaná z několika nahodile napojovaných segmentů (p. 98).423

∎

Důležitá poznámka: Rád bych poznamenal tvrzení absurdistického filozofa Alberta Camuse424 a jeho Mýtus o Sisyfovi425/ The Myth of Sisyphus426, který popisuje, že "Sisyfos se může radovat ze svého vzdoru navzdory absurdnosti situace" (parafrázováno). Poté, po nějakém čase jakéhosi zásvětí opětovně jako Kristus 427 vstane z mrtvých, aby započal svoji pouť znovu (cyklus se tak stále znovu a znovu bezútěšně opakuje). Jeho osud se tak dost podobá (nejen Ježíši Kristu) ale i těžkému osudu řeckého Sysifa, kterému soudci mrtvých přikázali (jako trest za předchozí jednání), aby tlačil obrovský kámen na kopec a na druhé straně ho skutálel dolů. Jenže to se Sisyfovi nepodařilo, kámen mu vždy těsně pod vrcholem vyklouzl a valil se zpátky dolů. Sisyfos tak muse l začínat stále znovu, v nekonečné smyčce. A tak je navěky k smrti unaven, trpí marností svého počínání a bezvýchodností situace, na niž je i jeho příslovečná chytrost krátká. Stal se tak nechtěným symbolem nesmyslné, otupující a bezvýchodné činnosti, ze které nikdy nemůže být užitek, a pojem „sisyfovská práce“ tak vešel do širokého lidského společného povědomí. Rčení „sisyfovská práce“ 423 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu) 424 Albert Camus byl francouzský spisovatel, esejista a dramatik. Nejznámější jsou jeho romány Cizinec (1942), Mor (1947) a Pád (1956). Camusovi byla v roce 1957 udělena Nobelova cena za literaturu "za jeho významnou literární tvorbu, která s jasnozřivou vážností osvětluje problémy lidského svědomí v naší době"; Zdroj - https://www.britannica.com/biography/Albert-Camus. 425 Sisyfos (latinsky Sisyphus) byl v řecké mytologii syn Aiola a jeho manželky Enareté. Jeho dědem byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se zakladatelem a prvním králem Korinthu. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sisyfos 426 The Myth of Sisyphus; https://en.wikipedia.org/wiki/The_Myth_of_Sisyphus 427 Ježíš Kristus – Ježíš (narozen asi mezi 7 a 1 př. n. l. v Betlémě. Asi mezi 30 a 33n. l. zemřel v Jeruzalémě), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, byl židovský pocestný kazatel, zakladatel křesťanství. Hlásal brzký příchod Božího království, vyzýval k obrácení či pokání a byl popraven kvůli svým názorům. Křesťané Ježíše obvykle nazývají Kristus (Pomazaný, Mesiáš) a považují za Božího syna, a nakonec vzkříšeného spasitele světa.

znamená tedy marnou práci, marnou snahu. A tak stejně jako Sysifos, tak i prorok Wilbur Mercer koná dílo, které nikdy nemůže skončit. V původní písemné podobě románu Do Androids Dream of Electric Sheep? je praktikující mercerista nejlépe popsán na příkladu postavy J. R. Isidora, zde je J. R. Isidor je muž – tzv. speciál (je to urážka, používá se i název horší „chicken heads“), což v kontextu příběhu znamená, že jeho inteligence nedosahuje požadovanou úroveň (a nachází se tak pod úrovní povolené osobnostní úrovně) k tomu, aby mohl ze zničené planety Země emigrovat pryč do nových kolonií. J. R. Isidor se tak, v osamělosti zoufalství, které se ho snaží pohltit, jako mnoho ostatních lidí kolem něj, stejně postižených, vnořuje pomocí Empathy Box (schránky empatie) do utrpení proroka.

∎

Důležitá poznámka: Isidor je speciál a chickenhead (p.12) - jsou to dva různé, i když související, stavy. Speciálové jsou lidé poznamenaní radiací, kteří mají poškození genetický materiál, jsou sterilizováni, aby se nemohli rozmnožovat a nesmějí emigrovat. Chickenheads mají poškozené mentální schopnosti a jsou zmíněni také antheads, kteří mají ještě nižší mentální kapacitu než chickenheads (p. 42).428

(1) ISIDORŮV PŘÍBĚH SPLYNUTÍ – UKÁZKA Z KNIHY:

Nejvyšší čas chytit se rukojetí, řekl si a přešel obývákem k Černé krabičce empatie. Když ji zapnul, z pohonné jednotky vytryskla obvyklá slabá vůně záporných iontů; dychtivě se nadechoval, už teď se mu zlepšila nálada. Pak se elektronka rozzářila katodovým paprskem, podobná nejasnému televiznímu obrazu; objevila se koláž, vytvořená z namá tkou vybraných barev, pruhů a obrazců, které nic nepředstavovaly, dokud neuchopil madla. Takže se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pevně se držadel chytil. Obrazec nabýval tvaru; okamžitě uviděl známou krajinu, omšelý, hnědý, holý svah s trsy vyschlé ostřice, natahující kostnaté stvoly šikmo do kalného nebe bez slunce. Osamělá postava, víceméně lidského vzezření, namáhavě šplhala do svahu: byl to starší muž v nevýrazném, beztvarém oblečení, oděvu tak chudobném, jako by ho někdo uzmul z nepřátelské prázdnoty nebe. Ten muž, Wilbur Mercer, se plahočil vpřed a John Isidore svíral držadla a měl pocit, že obývací pokoj, ve kterém stojí, mizí; rozpadající se nábytek a stěny ustupovaly, až je přestal vnímat docela. Namísto toho zjistil, jako už tolikrát předtím, že vstupuje do krajiny s pustým kopcem a pustým nebem. A zároveň přestal sledovat cestu staršího muže. Nyní jeho vlastní nohy klouzaly a hledaly oporu mezi známými viklajícími se kameny; cítil známou nepříjemnou, nezvykle drsnou půdu pod chodidly a znovu cítil palčivou pachuť padající z nebe – které nebylo pozemské, ale patřilo jinému, vzdálenému světu, přesto však bylo díky krabičce empatie na dosah. Došel obvyklým podivuhodným procesem k fyzickému splynutí – doprovázenému duševní a duchovní identifikací – s Wilburem Mercerem. Stejně jako se to stalo každému, kdo v této chvíli svíral svoje držadla, ať už tady na Zemi nebo na některé kolonizované planetě. Cítil je, ty ostatní, přivtělené ševelení jejich myšlenek, slyšel ve svém mozku hluk 428 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

mnoha jejich existencí. Všichni – i on – se starali o jediné; jejich prolnuté mysli upíraly pozornost na kopec, na výstup, potřebu stoupat. Všichni se sunuli krok za krokem, tak pomalu, že se pohyb téměř nedal postřehnout. Byl ale nepochybný. Výš, myslel s i, když mu kameny rachotily pod nohama. Dnes jsme výš než včera, a zítra – on, součást složené postavy Wilbura Mercera, pohlédl vzhůru na svah před sebou. To je nemožné, dostat se nakonec. Je to příliš daleko. Ale jednou to přijde. Shora přiletěl kámen a zasáhl ho do paže. Pocítil bolest. Napůl se otočil a kolem proletěl další kámen, tentokrát ho minul; dopadl na zem a ten zvuk ho vylekal. Kdo? divil se a namáhal se, aby uviděl svého mučitele. Staří protivníci, zjevující se na periférii vidění; sledovali ho celou cestu vzhůru do kopce a neopustí ho, dokud nedojde na vrchol… Pamatoval se na vrchol, na to náhlé vyrovnání svahu, kdy přestal lézt, a začala druhá část. Kolikrát to dokázal? Vzpomínky na těch několik případů se zamlžily; budoucnost a minulost se zamlžila; to, co už prožil a co ještě možná prožije, se tak smísilo, že nezůstalo nic, jenom přítomná chvíle, kdy tiše stál a odpočíval a mnul si ránu na paži, kterou způsobil kámen. Bože, pomyslel si unaveně. Kde je nějaká spravedlnost? Proč jsem tady nahoře takhle sám, a trápí mě někdo, koho ani nevidím? A potom v něm zmatené brebentění ostatních protrhlo iluzi osamění. Vy to taky cítíte, pomyslel si. Ano, odpovídaly hlasy. Praštilo nás to do levé paže; bolí to jako čert. Oukej, řekl. Radši bychom se zase měli pustit vzhůru. Znovu vykročil a všichni se k němu hned přidali.429 Empathy Box (schránka empatie) je technické zařízení (viz ukázka pod odstavcem), které umožňuje skupině lidí se fyzicky vcítit (všemi smysly) do jedné osoby (například televize umožňuje mnoha lidem prohlížet stejné vysílání), v kontextu příběhu postavy J. R. Isidora, přímo do utrpení proroka Wilbura Mercera. Mercerista se tak stává přímo fyzicky prorokem stoupajícím na horu utrpení v dešti kamenů létajících od neviděného a neznámého nepřítele. Empatie je v pojetí Mercerismu velmi vysoce úžasná vlastnost sku tečně Živoucích, a tím přeneseně do Neo -Gnosticismu v podobě chápání Neo -Gnostika patřícího k řádu PNEUMATIKŮ, vysvětleno v článku Úvod do PhilDickian Gnosticismu430, jako nejosobnější vlastnictví, jaké člověk v těžké době má. Je to způsob rozšíření Vašeho těla; je to způsob, jakým se dotýkáte jiných lidí, je to způsob, jakým přestáváte být hlavně sami.

∎

Důležitá poznámka k přemýšlení: Pro prožitek fúze je důležité také to, že napojení lidé vytvářejí určité kolektivní vědomí, kde se myšlenky a pocity přelévají z jednoho člověka na jiného (TLBB V, p. 82). 431 Nejde jen o splynutí se stoupajícím Mercerem. 429 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 3. kapitola. 430 (3) Texty inspirované z webu PhilDickian Gnosticism – Úvod do PhilDickian gnosticismu – https://samanskecesty.wordpress.com/2021/04/08/3-texty-inspirovane-z-webu-phildickian-gnosticism- uvod-phildickian-gnosticismu/ 431 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

∎

Důležitá poznámka k přemýšlení: Poznamenal bych, že pojetí empatie, tak jak ji vysvětluje Deckard (p. 17) 432 si vlastně protiřečí, protože nebere v úvahu roli, kterou hraje členská skupina. Mercerismus usiluje o jakousi utopickou univerzální empatii, která však očividně selhává při konfrontaci s realitou. Už samotné svolení "zabíjet Zabijáky" je dost velký problém – text na to i poukazuje – a ukazuje také velký rozdíl oproti učení Ježíše Krista nebo Buddhy.

(2) EMPATHY BOX

– UKÁZKA Z KNIHY:

„O tom je přece celý Mercerismus.“ Znovu užasl, „Vy se prolínání neúčastníte? Vy nemáte krabičku empatie?“ Po chvíli dívka opatrně řekla. „Nevzala jsem si ji s sebou. Myslela jsem, že nějakou najdu tady.“ „Ale krabička empatie,“ řekl a koktal vzrušením. „Je tím nejosobnějším majetkem, co máte. Rozšiřuje vaše tělo; s její pomocí se můžete dotknout jiných lidí, s její pomocí přestanete být sama. Ale to přece víte, Každý to ví. Mercer dovoluje dokonce i takovým, jako jsem já - “ Zmlkl. Jenomže příliš pozdě; už jí to řekl a poznal podle obličeje, ve kterém se mihl záblesk odporu, že ví. „IQ testy jsem skoro udělal,“ řekl tichým, roztřeseným hlasem. „Nejsem moc speciální, jenom mírně; ne tak, jak to u některých vidíte. Ale o to se Mercer nestará.“ 432 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu)

„Pokud se mě týká,“ řekla dívka, „můžete to považovat za hlavní nedostatek Mercerismu.“433 Ačkoli je tedy Mercerismus ve své teologii vzkříšení (proroka) podobný křesťanství, nevyžaduje, aby jeho následovníci navštěvovali kostel a bohoslužby, ale aby se spoléhali na technologická zařízení, jako jsou:

EMPATHY BOX (SCHRÁNKA EMPATIE)

∎

Je zařízení, které umožňuje skupině lidí vcítit se do jedné osoby (jako televize umožňuje mnoha lidem sledovat stejné vysílání).

∎

Navíc Vám ale umožní zažít stejnou přímou zkušenost – jako Wilbur Mercer.

∎

Každý, kdo použije v určitou přesně danou dobu Empathy Box, má stejnou zkušenost; sdílí pocity i bolest Wilbura Mercera a ostatních k tělu Mercera připojených – doslovná obdoba Těla Páně – MERCEROVA ŽIVOUCÍ CÍRKEV.

∎

Empathy Box je tak použita v Do Androids Dream of Electric Sheep? jako extrémní nástroj přímého vnímání empatie, ve světě samoty. Je aktivně využíván pozůstalými, zapomenutými ve světě románu (i povídky) proto, že většina lidí už opustila Zemi kvůli radioa ktivnímu prachu, který kontaminuje planetu a zabíjí většinu zvířat.

∎

Je to tedy nástroj záchrany pro jednotlivce. Empathy Box je způsob, jak se pro těch pár lidí, kteří zbyli, znovu spojit s většinou lidstva, které odletělo mimo planetu Zemi.

∎

Zde je citát pronesený Isidorem z románu Do Androids Dream of Electric Sheep? „Empathy Box," řekl a koktal ve svém vzrušení, "je to nejosobnější vlastnictví, které máte. Je to prodloužení vašeho těla; je to způsob, jakým se dotýkáte jiných lidí, je to způsob, jak přestat být sám.“

∎

Připomněl bych také sváté přijímaní jako důležitý element vytváření duchovního spojení křesťanů s Ježíšem Kristem, který má paralely s fúzí v Mercerismu. MOOD ORGAN (NÁLADOVÉ VARHANY) ZN. PENFIELD – PENFIELD WAVE

TRANSMITTER

∎

zařízení bylo vyvinuto (ve světě románu a povídky) na základě mapování mozku v polovině 60. let a objevů o středním mozku (hypotalamu) a technik hloubkových elektrod Penfielda, Jacobsona a Oldse. Klávesy tohoto orgánu spouštějí různé hloubkové elektrody v hypotalamu, což umožňuje uměle upravovat náladu člověka – a dokonce vyvolávat zcela nové emoce. Hammersteinovy varhany Mood Organ a Waldteufel Euphoria jsou právě takovými nástroji a činí konvenční hudební varhany zastaralými. 433 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 6. kapitola.

∎

Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield – umožňuje svým uživatelům zažít empatii k jiným jednotlivcům a umožňuje také uživatelům regulovat své emoce vytočením čísla spojeného s požadovanou náladou.

∎

Dalo by se to také označit za takovou technologicky pokročilejší náhradu psychiatrických léků.

∎

Penfield vlnový vysílač – Zařízení, které směruje jakousi energetickou vlnu do mozku člověka a umožňuje mu zažít vybranou (pečlivě zvolenou) náladu. Toto zařízení je funkční součástí orgánu nálady. Vysílač, který potřebujete, byste pravděpodobně našli v dobrém hobbyshopu; problé m je přijít na to, jak se naladit na emoční mozek.

∎

Citát z Do Androids Dream of Electric Sheep? „Odložil svou zbraňovou sadu, šmahem ji otevřel a vytáhl nesměrový vysílač Penfieldových vln; stiskl klíč pro katelepsii, sám byl chráněn před vyzařováním nálady pomocí protivlny vysílané kovovým trupem vysílače namířeným pouze na něj.“

∎

To vytváří nový druh nesmrtící zbraně. Dalo by se samozřejmě promítnout i jiné nálady. Můžete například promítnout Poslušnost zákonné autoritě, Podřízenost člověka jako ovce, nebo dokonce Podlézavý obdiv vládních funkcionářů. Podle románu Do Androids Dream of Electric Sheep? je vysílač Penfieldových vln schopen generovat velmi specifické emocionální reakce. Penfield Wave Transmitter byl téměř jistě pojmenován po Wilderu Penfieldovi. Je mu připisováno první zjištění (v roce 1957), že v mozku existuje mapa lidského těla; jinými slovy, specifické oblasti kůry zpracovávají informace z různých oblastí těla. Zajímavá může být také další technologická položka, ta z Prstenového světa Larryho Nivena, ruční zařízení, které umí u postižené osoby uvést do stavu extati cké čisté rozkoše. Specializovaně, ale pak může vytvořit jeden stav, který se bude zaručeně líbit všem.434

∎

Poznámka Heathera Fergusona k tématu: „S technologií lidé našli způsoby, jak stále více ovládat své emoce. Jedním z příkladů je diskuse Ricka a Irany Deckardových na začátku knihy (Do Androids Dream of Electric Sheep?) o používání orgánu nálady. Mít kus stroje, který řídí jejich emoce, způsobuje, že se vzdávají toho, co je definuje jako lidské bytosti. Spolu s mnoha dalšími se v podstatě stávají více roboty. Přesto si tito lidé, kteří se cítí provinile a nenávidí sami sebe, dokáží namlouvat, že si vírou v Mercerismus zachovali svou "lidskost". Budou používat své krabičky empatie a budou mít blízko k ostatním, kteří jsou také jacked in. To je jediná chvíle, kdy se "normální" lidé dostanou do blízkosti speciálů (těch, kteří neprošli testem IQ. Mimo krabičky empatie však lidé nemají žádný citový kontakt.)“435 Nakonec tato zařízení, která MERCERISTÉ (MERCEROVI NÁSLEDOVNÍCI) používají, spojují všechny věřící v mysli Mercera a s ostatními věřícími; podobně jako duchovní spojení, které křesťané vytvářejí s Ježíšem Kristem, zažívané uctíváním a modlitbami. 434 Technická podrobná specifikace - http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=130 435 Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace z knihy k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm

∎

Důležitá poznámka k přemýšlení: Rozdíl mezi Mercerismem a křesťanstvím je v tomto aspektu hlavně v tom, že vyznavači Mercerismu se setkávají na dálku prostřednictvím technologie místo osobně.

∎

Zde je to, co PKD řekl o konceptu ve vztahu k jeho románu: „Zde je náboženství považováno za hrozbu pro všechny politické systémy; proto je také jakýmsi politickým systémem, možná dokonce konečným. Koncept caritas (neboli agapé)436 se v mém psaní ukazuje jako klíč k autentickému člověku. Android, který je neautentickým člověkem, pouhým reflexním strojem, není schopen zažít empatii. V tomto příběhu není nikdy jasné, zda je Mercer útočníkem z nějakého jiného světa. Ale musí být; v jis tém smyslu jsou všichni náboženští vůdci...ale ne z jiné planety jako takové.“437

(3) SNÍ ANDROIDI O ELEKTRICKÝCH OVEČKÁCH (PRVNÍ KAPITOLA) –

UKÁZKA Z KNIHY:

Drobný elektrický impuls spustil automatické buzení a náladové varhany u postele Ricka Deckarda vesele zahvízdaly. Rick se ve svém barevném pyžamu překvapeně – vždycky ho překvapilo, když zjistil, že je zčistajasna vzhůru – na posteli posadil, pak vstal a protáhl se. V té chvíli jeho žena Iran ve své posteli otevřela šedé, neveselé oči, zamrkala, něco zabručela a znovu oči zavřela. „Nastavila sis Penfielda moc slabě,“ řekl jí. „Přeladím ti ho, probudíš se a –“ „Necháš to nastavené tak, jak to je.“ V hlase jí zazněla ostrá trpkost. „Nechci se probudit.“ Posadil se vedle ní, sklonil se nad ní a konejšivě vysvětloval: „Když si nastavíš dostatečně vysokou frekvenci, budeš ráda, že jsi vzhůru; v tom je celý vtip. Při nastavení C se lehce překoná práh vědomí, tak to dělám já.“ Přátelsky, protože se cítil vůči celému světu dobře naladěný – on si budík nastavil na D – ji pohladil po nahém, bledém rameni. „Dej tu svoji špinavou policajtskou pracku pryč,“ řekla Iran. „Nejsem policajt.“ Popudilo ho to, i když takovou kombinaci si nenavolil. „Seš něco ještě horšího,“ zabručela jeho žena s očima pořád zavřenýma. „Seš vrah, kterého si policajti najímají.“ „V životě jsem nezabil lidskou bytost.“ Byl popuzený čím dál víc. Začal být přímo nepřátelský. Iran řekla: „Jenom ty chudáky andíky.“ „Dobře jsem si všiml, že ty prémie, co jsem za andíky vyinkasoval, jsi vždycky bez potíží rozházela za kdeco.“ Vstal a přešel k ovládací desce svých náladových varhan. „Místo abys šetřila,“ pokračoval, „abychom si mohli koupit opravdovou ovci místo té elek trické napodobeniny nahoře. Obyčejná elektrická potvora – to je vše, k čemu jsem se za celý ty roky dopracoval.“ U ovládacího pultu zaváhal mezi tlumičem thalamu (který by skoncoval s jeho vzteklou náladou) a povzbuzovačem thalamu (který by ho rozpumpoval tak, že by dokázal hádku vyhrát). „Jestli si nastavíš větší vztek,“ varovala ho Iran s očima otevřenýma a pozornýma, „tak to udělám taky. Nastavím si ho na maximum a pak zažiješ bitku, proti které byly naše 436 agapé (řec.): Jeden z několika řeckých výrazů pro lásku, na rozdíl od Erós (sexuální láska) a philia (přátelství); často se používá k popisu Boží nebo Kristovy lásky k lidem. V Dickově užití, které vychází z popisu transcendentní lásky apoštola Pavla v 1. listu Korintským 13, je termín ztotožňován s empatií. 437 Citace z webu http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=124

dosavadní hádky jen přátelská utkání. Nastav to a uvidíš. Jen to zkus!“ Rychle vstala, přiskočila ke konzole svých náladových varhan a zůstala tam stát; hleděla na něho a čekala. Vzdychl, pod takovou hrozbou se vzdal. „Nařídím si, co mám pro dnešek v plánu.“ Prozkoumal rozpis na 3. leden 1992 a zjistil, že ho dnes čeká pracovní, profesionální rozpoložení. „Jestli to nařídím podle plánu,“ vyzvídal opatrně, „uděláš to taky?“ Čekal, byl natolik obezřelý, aby se nevystavoval nebezpečí, dokud jeho žena nebude souhlasit. „Můj plán pro dnešek obnáší šestihodinovou sebeobviňující depresi,“ pronesla Iran. „Cože? Proč sis to naplánovala?“ To stavělo veškerý účel náladových varhan na hlavu. „Ani jsem nevěděl, že bys uměla něco takového nařídit,“ hlesl zaraženě.438 K praktikování Mercerismu, jak už jsem zmínil, patří Empatie, ta se projevovala v postapokalyptickém světě alternativní Země tak, že lidé, kteří zůstali, tak toužili, v rámci aplikace Mercerismu, po jakémkoliv Živém tvorovi. Bylo praxí, že každá rodina měla doma nějaké zvíře, o které se společně všichni starali, bohužel vzhledem k tomu, že katastrofa postihla i zvířecí říši ve velkém, tak skutečně živých zvířat bylo ve světě strašně málo, byla tedy nadmíru extrémně vzácná, a tak bylo zvykem nahrazovat živá zvířata robotickými zvířaty (nazývanými jen v přirovnání zde autorem studie k další pozdější tvorbě PKD jako simulakrum,439 později tématu Simulakra440 věnoval PKD další román We Can Build You, 1972 – nicméně v románu Do Androids Dream of Electric Sheep? není toto slovo pro označení umělých zvířat ještě zvoleno). K tomu se přidalo i to, že ne všichni si mohli skutečné zvíře také dovolit, proto volili jinou alternativu. Byl to trochu akt předstírání, všichni věděli, že zvířat, těch skutečných, je minimum, ale z hlediska praktikování empatie lidé potřebovali mít živé zvíře, i jako odznak toho, že jim byla empatie podle proroka Wilbura Mercera jako přikázání zákonem, to že to byl určitý akt předstírání, byla jakási tolerovaná zvyklost, svět přece jenom nebyl místem k plnému životu, tak aspoň najít náhradu za skutečný život bylo povinností. Mercerismus, který je náboženstvím založeným na empatii, přímo vyžaduje, aby se každý z jeho následovníků staral o zvíře (skutečné nebo umělé), které téměř vlastnil, a pokud si člověk nemůže dovolit vlastní zvíře, tak je to považováno za nemorální a anti empatické a dotyčný se stává společenským vyvrhelem. Jenže nezůstalo jen u zvířat, korporace nejenom, že vyráběly náhrady zvířat ve velkém, tak také vyráběly náhradní robotické lidi v různých výrobních řadách. Androidi tak sloužili dle potřeb všude tam, kde nemohli být lidé, a nahradili také výrobní lidské 438 Citát z knihy, první kapitola – DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7. 439 1) Syntetický člověk, "kterého jsem vždycky považoval za robota v románu – We Can Build You, 1972. Původně se používal pro průzkum Měsíce, ale pokud se vládnoucímu monádnímu naváděcímu systému dodá celý soubor dat vztahujících se k nějaké postavě (UCLA za vás přepisuje data do instrukční děrné pásky), pak může Simulakra převzít osobnost tohoto člověka. Vytvoření prototypu Edwina M. Stantona stálo 6000 dolarů. Pak postavili Abrahama Lincolna. Podnikatel Sam K. Barrows chtěl osídlit nová města na Měsíci simulakry, aby první lidští kolonisté nebyli osamělí (viz také famnexdo); Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham + 2) Simulakrum (plurál: simulakra), z latinského simulare, “napodobovat, jevit se“ , je chápáno jako vyprázdněný obraz, pouhá forma bez obsahu, ikona, nápodoba. Odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Simulakrum 440 DICK, Philip K. Simulakra. Přeložil Robert TSCHORN. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257- 2096-7.

jednotky v továrnách, a hlavně u dalších těžkých činnostech – např. při těžbě a zpracování surovin (zvláště ve vesmíru). Zvláštností bylo, že zatímco navzdory obtížím si lidstvo umělých zvířat obvykle vážilo, tak androidy bylo často opovrhováno a byly ničeni. V procesu, do kterého společnost dospěla časem, tak došlo i k tomu že se mechanická zvířata i lidé začali mísit a poté bylo obtížné je identifikovat. Pokud se tedy nějaký android vymkl kontrole, tak byl na něj poslán lovec androidů, který měl jednotku čili androida zneškodnit. Tuto roli známe u hlavní z postav příběhu Ricka Deckarda.441 Merceristé musí také projevovat empatii vůči ostatním jednotlivcům a pracovat tak pro dobro zbývající lidské komunity. Pokud člověk není schopen empatie, je na cestě k rozhodnutí být androidem. Rozlišování androidů od lidí však vyžaduje použití Voigt-Kampff442 testu. Tento test často provádí nájemný lovec jako Rick Deckard, který klade hypotetické otázky týkající se poškození nebo smrti zvířat; odpověď však není důležitá. Nájemný lovec analyzuje oční svaly a kapilární reakci, aby určil, zda je testovaný člověk nebo android. Jenže je tu pořád ta extrémní otázka – funguje test spolehlivě?

DŮLEŽITÉ POZNÁMKY KE ZVÍŘATŮM DOPODROBNA:

∎

Ve společnosti popsané v Do Androids Dream of Electric Sheep? se očekávalo, že každá domácnost se stará o zvíře – jednak jako objekt na nejž mohou směřovat svoji lásku/empatii a zároveň jako vnější projev toho, že jsou dobří Merceristé. Přeživší zvířata byla drahá, a kromě malých zvířat jako třeba králíků těžko k sehnání, navíc mít drahé zvíře, jako třeba kozu byl určitý symbol společenského statusu (p. 79).

∎

Když někomu skutečné zvíře zemřelo, často se takový majitel uchýlil k tomu, že si pořídil umělou náhradu. Deckard to udělal, když jeho ovce zemřela (p. 9), ale trápilo ho, že nemá skutečné zvíře. Věděl ale, že mnoho lidí je ve stejné situaci.

∎

Rovnou si pořídit umělé zvíře by bylo pro dost lidí nepřijatelné, protože by si k němu obtížně vytvářeli empatické pouto (p. 18).

∎

Umělá zvířata nejsou nikde v Do Androids Dream of Electric Sheep? označována jako simulakra, toto slovo je vázáno u PKD k jinému románu.

∎

Bylo zvykem nebýt příliš zvědavý, jestli zvíře toho či onoho souseda je skutečné či vůbec doopravdy existuje (p. 9).

∎

K zamyšlení: Co to je "téměř" vlastnit zvíře? Lidé vlastnili zvířata stejně jako jiný objekt jako třeba ledničku nebo televizi. Poznámku nechápu, pokud to není narážka na to, že není možné plně vlastnit myslící bytost. 441 Rick Deckard je fiktivní postava, hlavní hrdina románu Philipa K. Dicka z roku 1968 Sní androidi o elektrických ovečkách?. Harrison Ford postavu ztvárnil ve filmové adaptaci Blade Runner z roku 1982 a svou roli si zopakoval i v pokračování Blade Runner 2049 z roku 2017; Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Rick_Deckard 442 Voight-Kampffův stroj je fiktivní výslechový nástroj, který pochází z románu (kde se píše "Voigt- Kampff"). Voight-Kampff je přístroj podobný detektoru lži, který používají Blade runneři k určení, zda je jedinec replikant; Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Blade_Runner

∎

Co by bylo a nebylo morální a empatické bylo zjevně složité. Deckard, který živé zvíře neměl, poukazoval na to, že od souseda by bylo empatické, aby mu soused jedno ze svých zvířat prodal (p. 9).443

∎

Poznámka Heathera Fergusona k tématu: „Vypadá to, že veškeré jednání těchto budoucích lidí má žít v iluzi, že neztratili svou lidskost. Postavy si kupují elektrická zvířata, cítí se provinile, protože nejsou skutečná, a tráví veškerý čas prací na tom, aby si mohly koupit skutečné zvíře. Tento koloběh dává lidem povrchní pocit smysluplnosti a hrdosti. Vlastnictví zvířete se stalo Deckardovým hlavním životním cílem, prostě aby udělal dojem na své sousedy. Ve skutečnosti je Rickovou motivací ke všemu pochval a od ostatních.“444

∎

Zenia Aguilera – Nepřípustnost mrzačení zvířat i pavouků: „Neschopnost androidů jakkoli reagovat na zmrzačení pavouka odstraňuje jakékoli spekulace o tom, že dosáhli určité úrovně lidskosti. Pris, Irmgard a Ray nezaujatě mrzačí a mučí zvíře bez jakékoli emocionální odezvy, ať už pozitivní nebo negativní. Jejich vědecký odstup není z velké části přirozenou lidskou reakcí. Jaká je lidská reakce na zabití zvířete? Liší se samozřejmě v závislosti na citové vazbě a důvodech usmrcení zvířete. Ale i při rozšlápnutí švába člověk pocítí znechucení a možná i trochu uspokoje ní. Lhostejnost androidů funguje tak, že je od lidských emocí vzdaluje, čímž je vzdaluje i od čtenáře.“445

(4) SCHOPNOST EMPATIE A ANDÍCI (ANDROIDÉ) – UKÁZKA Z KNIHY

Občas ho, stejně jako většinu lidí, napadala otázka, proč android tak bezmocně pohoří, když ho konfrontují s testem poměřujícím empatii. Empatie, schopnost vcítění, evidentně existovala jenom v rámci lidského společenství, zatímco inteligence určitého stupně se dala najít v každém biologickém kmeni a řádu, včetně pavoukovců. Za prvé, schopnost empatie pravděpodobně vyžadovala neoslabený skupinový instinkt; samotářský tvor, jako třeba pavouk, by pro ni neměl využití; vlastně by narušovala pavoukovu schopnost přežití. Nutila by ho, aby si uvědomoval, že jeho oběť touží po životě. Pak by všichni predátoři, i vysoce vyspělí savci jako kočky, hladověli. Empatie, došel jednou k závěru, je určitě omezena na býložravce nebo všežravce, kteří se dokážou obejít bez masa. Protože v konečném důsledku schopnost empatie maže hranice mezi lovcem a kořistí, mezi úspěšným a poraženým. Stejně jako při splynutí s Mercerem, všichni společně stoupali vzhůru, nebo když cyklus došel ke konci, propadli se společně do hrobového světa. Kupodivu to připomínalo druh biologické pojistky, ale dvousečné. Dokud nějaké stvoření prožívá radost, pak v náladě všech ostatních je kousek radosti. Ale jakmile nějaké živé stvoření trpí, pak ani ostatní se toho mráčku nemohou docela zbavit. Společenské zvíře, jako je člověk, tím získá vyšší faktor přežití; sova nebo kobra bude zničena. 443 TLBB I – VI... The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX … strany Do Androids Dream of Electric Sheep (použitá anglická verze má 110 stran textu) 444 Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace z knihy k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm 445 Zenia Aguilera – Phillip K. Dick; https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/zenikd.htm

Bylo zřejmé, že humanoidní robot představuje samotářského predátora. Rick na ně s oblibou takhle myslel; zpříjemňovalo mu to práci. Při posílání andíků na odpočinek – tj. zabíjení – neporušoval pravidlo života, které stanovil Mercer. Zabiješ jenom zabijáky, řekl jim Mercer toho roku, kdy se na Zemi poprvé objevily krabice empatie. A v mercerismu, když se rozvinul do úplného náboženství, se představa Zabijáků záludně rozvinula. V mercerismu absolutní zlo tahalo za ošumělý plášť klopýtajícího starce, který šplhá vzhůru, ale nikdy nebylo jasné, kdo nebo co je to zlo. Mercerista cítil zlo, aniž mu rozuměl. Jinými slovy, mercerista mohl umístit mlhavou přítomnost Zabijáků, kamkoli se mu hodilo. Pro Ricka Deckarda byl zlem uprchlý humanoidní robot, který zabil svého pána, který byl vybavený větší inteligencí, než jakou disponovala většina lidských bytostí, který nebral ohled na zvířata, který neměl schopnost cítit empatickou radost z úspěchu jiné formy života nebo smutek při její prohře – to Rickovi ztělesňovalo Zabijáky.446 V románovém zpracování dále řešíme, jak jiná byla společnost v popisu románu (i ve filmovém zpracování); časové období je sice srovnatelné s naším, ale ve skutečnosti je proti naší realitě dost futuristické, přece jenom robotika není dnes na takovém vývoji, aby androidé dokázali nahradit člověka v mnoha oborech, zatím se vše sice slibně vyvíjí, ale přece jenom román posunuje tento vývoj minimálně o padesát i více let dopředu. Tím se dostáváme do bodu, kdy lidé v tomto časovém období se zdají být závislí na technologii, ba přímo prorostlí technologií. Tato závislost se nachází až za bodem naprosté posedlosti nebo dokonce náboženského uctívání, kde člověk nemůže žít bez technologického zařízení. Může to být pro lidstvo děsivou možností pro naši budoucnost teď na Zemi? Z toho plyne těžká otázka – jak je pravděpodobná verze, že se pro nás, lidi, stane potřeba přijímat technologii a její vlastnění do takové míry, že se sami staneme stroji? Touto otázkou už se tedy Philip Kindred Dick zabýval, a tím dost předešel s voji dobu, dnes je řešena tato otázka včetně podrobného zkoumání z hlediska etiky v rámci filozofie Transhumanismu447.

DŮLEŽITÉ POZNÁMKY K ANDROIDŮM

DOPODROBNA:

∎

Androidi byli modifikovanou verzí zbraně Synthetic Freedom Fighter (p. 11). Společnost Rosen Association (pravděpodobně reference na Čapkovo 448 R.U.R.) je vyráběla v automatických továrnach (autofac) na Marsu. 446 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 3. kapitola. 447 Transhumanismus (někdy zkracováno pouze na >H nebo H+)[1] je mezinárodní intelektuální a kulturní hnutí, které podporuje použití nových vědeckých objevů a technologií k vylepšení lidských mentálních i fyzických schopností a na druhé straně také zlepšení co se týče nežádoucích a nepotřebných aspektů lidské schránky, jako jsou hloupost, utrpení, nemoci, stárnutí a nedobrovolná smrt. Pro tyto účely transhumanističtí myslitelé kriticky studují možnosti a důsledky vývoje a užití technik lidského vylepšování a dalších příchozích technologií. Možná nebezpečí, stejně jako výhody, mocných technologií, které by mohly rapidně změnit podmínky lidského života, jsou stejně tak věcí zájmu transhumanistů; Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Transhumanismus 448 Karel Čapek (česky: [ˈkarɛl ˈtʃapɛk] (poslech); 9. ledna 1890–25. prosince 1938) byl český spisovatel, dramatik a kritik. Nejvíce se proslavil svou vědeckofantastickou tvorbou, mimo jiné románem

∎

Androidi byli používání jako sluhové a pracovníci v koloniích (p. 11). Jak s nimi bylo zacházeno není přímo popsáno, ale vykonávali tvrdou práci na "neobyvatelném světě" (p. 87). V některých případech se androidi vzbouří, zabijí své pány, a uprchnou na Zemi, kde po nich pak pátrají policií najatí lovci odměn jako Deckard (p. 87).

∎

Pro ničení uprchlých androidů se používal eufemismus poslání na odpočinek (angl. retire).

∎

Umělí organičtí lidé jsou ještě dnes velmi dalekou budoucností, pokud taková technologie bude vůbec někdy existovat. PKD obecně zasazoval svoje příběhy do tak blízké budoucnosti, že by se potřebné technologie jako meziplanetární lety sotva měly čas vyvinout. Řekl bych, že cht ěl, aby zápletky byly co možná nejvíce provokativní a čtenáře se dotýkající.

∎

Kritická poznámka: Otázka lidí odkázaných na technologii pro základní potřeby je v dnešní době daleko relevantnější. Asi bych nemluvil o tom, jak být prorostlí technologií – přece jen ani dnes ani v Do Androids Dream of Electric Sheep? nebyli lidé kyborgy – ale určitě vidíme, jak moc pro běžné úkony spoléháme například na smartphony.

∎

Poznámka Heathera Fergusona k tématu: „Lidé se stali ochotně poddajnými vůči strojům, které stvořili, ale zároveň démonizují ty výtvory, které se jim nejvíce podobají. Snaží se distancovat od toho, aby si uvědomili, že nejsou o nic lepší než androidi. Rick Deckard si to uvědomuje v průběhu celé knihy. Když popisuje replikanty, často se zdá, že popisuje sám sebe. "Humanoidní robot představoval osamělého predátora" (s. 27) a tím byl v podstatě i Deckard. Domnívám se, že když si Deckard říká, že se všechno kolem něj stalo nepřirozeným a on se cítí poražený, je to způsobeno tím, že se konečně musí vyrovnat s realitou. Spolu s většinou ostatních lidí žil nepřirozenou existenci ovládanou stroji a smířil se s ní. Když osamoceně stoupá na kopec, už neexistuje žádný způsob, jak si pravdu popřít. Když dosáhne vrcholu kopce a zdá se mu, že vidí Mercera, vyděsí ho zjištění, že je to jen jeho stín. Je sám a nemá co dokazovat nikomu jinému než sám sobě. Deckard běží z kopce dolů a snaží se nesrovnat se svým měnícím se pohledem na Mercerismus a na sebe sama. Nadále chce mluvit s Davem Holdenem, aby se pochlubil, že dostal do důchodu šest replikantů. J ako by potřeboval ujištění, že to, co udělal, bylo dobré a správné. Deckard umí dělat věci jen pro uznání a bez rozmyslu.“449 Válka s mloky (1936) a divadelní hrou R.U.R. (Rossum's Universal Robots, 1920), v níž bylo zavedeno slovo robot. Napsal také mnoho politicky vyhrocených děl, v nichž se zabýval společenskými nepokoji své doby. Ovlivněn americkým pragmatickým liberalismem vedl kampaň za svobodu projevu a ostře vystupoval proti nástupu fašismu i komunismu v Evropě; Zdroj - https://en.wikipedia.org/wiki/Karel_Capek 449 Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace z knihy k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm

∎

Konflikt mezi vědou a Bohem v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? od autorky Ann Y. Mous: „Společnost v románu vytvořila rasu androidů, kteří jsou tak důmyslní, že je téměř nemožné je odlišit od lidí. Androidi, ačkoli se navenek podobají lidem, byli zkonstruováni tak, aby se od lidí lišili, konkrétně svými emocemi. Emoce jsou nedílnou součástí života, ale konstruktéři androidům tuto součást života nedovolují. Androidi nemají mít žádné emoce ani myšlenky kromě těch, které do nich byly speciálně naprog ramovány. Výsledkem je, že androidi mají nepřiměřené emocionální reakce. Například Prisina reakce na Isidorovo uvítací gesto. Isidore o ní říká: ,,Teď, když se její počáteční strach zmenšil, začalo se v ní objevovat něco jiného. Něco podivnějšího. A, jak si myslel, politováníhodné. Chlad... nešlo o to, co udělala nebo řekla, ale o to, co neudělala a neřekla." [Dick s. 67] Nejzřetelnější rozdíl je v empatii. Androidi nemají empatii k ničemu na rozdíl od lidí, kteří mohou mít empatii k jiným lidem, zvířatům nebo, v Deckardově případě dokonce k androidům. Tento nedostatek empatie však způsobuje, že androidi jsou nebezpeční pro asimilaci s lidmi, protože brání normálnímu sociálnímu vývoji etiky a morálky. Například Pris zmrzačí pavouka z čistě logického důvodu; je to jakýsi experiment, který má zjistit, zda by pavouk mohl fungovat stejně efektivně se dvěma nohama jako s osmi. Dalším příkladem je Ráchelina vražda bezbranné a nevinné kozy. Nebezpečné však nejsou jen záměrně navržené vlastnosti androidů, ale i nepředvídatelné atributy, které se nezávisle na nich vyvinou. Kromě jiných funkcí byli androidi vytvořeni, aby poskytovali něco jako otrockou práci kolonistům mimo svět. Reklama v románu popisuje jejich přítomnost jako "duplikáty ze zlatých časů jižních států před občanskou válkou!" U androidů, kteří byli určeni k otroctví na světě kolonií, se zjevně vyvinula potřeba svobody. Tato lidská vlastnost by u nich neměla existovat, ale existuje. Ve skutečnosti existuje v dostatečné síle, aby je vyprovokovala k zabíjení za účelem získání svobody. Protože je nelogické naprogramovat pud svobody do objektů, které fungují jako otroci, musela se tato vlastnost vyvinout nezávisle. Programátoři androidů nad nimi ztratili kontrolu. Míra kontroly se vlastně zhoršuje, až se jejic h pozice obrátí; androidi už neslouží člověku, ale člověk slouží jim. Deckard přirovnává androidy k umělým zvířatům: " ... v jeho nitru se opět projevila skutečná nenávist vůči jeho elektrické ovci, o kterou se musel starat, o kterou se musel starat, jako by žila. Tyranie předmětu, jak si myslel. ... Stejně jako androidi neměla schopnost ocenit existenci druhého. Nikdy předtím ho nenapadlo, že je to podobnost mezi elektrickým zvířetem a andy." [Dick s. 42] Isidore začne androidům doslova sloužit, stane se jejich sluhou, informátorem a ochráncem. Androidi už nejsou přesně takoví, jak programátoři zamýšleli; navíc se stali tak nebezpečnými, že je třeba je lovit.“450

∎

Zenia Aguilera – Neschopnost androidů pochopit význam systému víry pro lidstvo: „Dalším bodem, který podkopává téma této knihy, je neschopnost androidů pochopit význam systému víry pro lidstvo. Mám na mysli soubor morálních zásad spojených se společnou zkušeností, s čímž se setkávají jak ateisté, tak věřící. V naší společnosti je přijato, ať už věříme v božstvo, nebo ne, že je špatné chladnokrevně vraždit, že bychom si neměli brát nic, co není naše, že se rodíme z vajíčka a spermie. Zkušenosti a morálka, tak zakořeněné, že kdyby k nám (jako ke společnosti) někdo přišel a řekl nám, 450 Konflikt mezi vědou a Bohem v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? The conflict between science and God in Androids Dream of Electric Sheep; od autorky Ann Y. Mous; https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/goddroid.htm

že krást, vraždit je v pořádku a že jsme se zázračně objevili z prachu, který se implantoval do lůna našich matek, nevěřili bychom tomu. Mercerismus ve filmu Androidy dává lidstvu zkušenosti, morálku a naději. Říkal lidem, že jsou součástí něčeho většího, než jsou oni sami, v době, kdy společnost upadala. O to, zda je to pravda, nebo ne, nejde. Jde o to, zda Mercerismus dává naději a činí lidi součástí něčeho důležitějšího. Protože to androidi nedokázali pochopit, oddělilo je to od lidstva, a nakonec to vedlo k jejich pádu.“451

POSLEDNÍ DOTEK MERCERISMU:

∎

V rámci pravdivého kontextu studia náboženství a spirituality, která se nachází v dílech PKD je důležité uvést, že Mercerismus je umělým náboženstvím, je tedy umělým konstruktem autora.

∎

To nic nemění na tom, že je v něm zaseto Neo-Gnostické myšlení, kde je Empatie (s lidmi, androidy, i zvířaty postavena na vrchol, PKD tak vytváří absolutní důraz, že aby člověk zůstal člověkem, musí opravdu Empatii projevit.

∎

Tam, kde zůstává člověk bez Empatie, tam se propadá do propasti bezlidství, a popírá tak vlastní existenci, pro níž je Empatie základní směrnicí života. Tuto filozofii PKD opakuje zas a znovu různými způsoby ve svých povídkách a románech. Je nakonec úplně jedno, jestli Mercerismus je jen umělým konstruktem za použití futuristických technologií, protože to podstatné se odehrává v duši člověka, a pro PKD Neo -Gnostiky je umění Empatie základem životního směrování. Jen cílená Empatie k druhým z nás nedělá pouhé stroje.

∎

Jádrem je tedy myšlenka, jestli jsem k druhým empatickým člověkem, jestli tak jsem i empatickým člověkem ke zvířatům a rostlinám, a jestli dokážu svoje hranice posunovat tak, jak se bude posunovat i vývoj ve společnosti blíž k technologické budoucnosti.

∎

Ostře k tomu kontrastuje setkání s lidmi, co už zapomněli být lidmi, a neprojevují už nyní jakoukoli schopnost empatie a stávají se tak chladnými monstry; setkání s podobným lidmi člověka vždy vnitřně poznamená, ta chladnost, ta ocelová chladnost neschopnosti pochopit, že existují hranice, červená linie, za kterou již není dobré se posunovat. Chlad, ocelový chlad androidů neschopných projít testem humanity je varováním, aby nakonec, to nebyli androidé, kdo projdou testem humanity a člověk, ve svém šíleném rozkladu se stane tím, kdo se ponoří do absolutního chladu lhostejného neempatického jedince.

∎

Kritická poznámka: Spiritualita a náboženství mohou být přínosné, pozor ale na pasti jako pokrytectví, které bych označil za jeden z hlavních kamenů úrazu v Mercerismu. Asi bych upozornil, že ačkoliv Mercerismus má prvky světonázoru PKD, tak bychom neměli brát Mercerismus j ako nějaký návod na to, jak dělat věci správně. Zvláště racionalizace o zabíjení Zabijáků mě soustavně znepokojuje.

∎

Kritická poznámka: Zde bych doplnil můj osobní pohled – být "lidmi" si musíme zasloužit, pokud dovolíme abychom ztratily vlastnosti definující lidskost, zasloužíme si padnout a být nahrazeni někým více hodným toho statusu. 451 Zenia Aguilera – Phillip K. Dick; https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/zenikd.htm

∎

Kritická otázka: Nechápu, co je myšleno "je na cestě k rozhodnutí být androidem". Je to myšleno figurativně? Člověk se rozhodně nemůže stát androidem fyzicky.

∎

Ano, člověk se nemůže stát androidem fyzicky, to skutečně nejde, ale po psychické stránce se Androidem stát může. Není to jen otázka psychopatie, ale reálné chování k druhým lidem na úrovni jedinců. Lidé se mohou rozhodnout zcela vědomě k tomu, že se budou k druhým, chovat zle a chladně, a nebudou je brát jako sobě rovné. A tak, pokud zvolí podobnou cestu, tak se z nich časem stává jenom slupka lidství, navenek lidská kůže a maso, ale uvnitř ocelová kostra bez lidského šílenství.

∎

PKD mne potěšil i jednou věcí, považuje hodnoty náboženství za přínosné, a empatie se tak může stát nosným pilířem Neo-Gnostika neboli Dickianského Neo -Gnosticismu (Phildickian Gnosticism) a může ukázat přesně to, bez čeho se na své náboženské stezce neobejdeme – lidskosti, empatické lidskosti.

∎

Platí to, že nejsme nyní všichni propojeni a cítíme vše stejně, naše společnost se vyvíjí k individualismu, což je dobře, ale i ten musí mít v rámci propojení s druhými své hranice, a na závěr nezapomeňme na Dickovo (Kristovo) připomenutí lásky k nepřátelům, i tam je Mercerismus úžasným příkladem, že i nakonec ničím nespojení lidští jednotlivci budou k sobě hodní a budou si poskytovat vzájemnou oporu v těžké krizi Života.

∎

„Zde je náboženství považováno za hrozbu pro všechny politické systémy; proto je také jakýmsi politickým systémem, možná dokonce konečným. Koncept caritas (neboli agapé) se v mém psaní ukazuje jako klíč k autentickému člověku. Android, který je neautentick ým člověkem, pouhým reflexním strojem, není schopen zažít empatii. V tomto příběhu není nikdy jasné, zda je Mercer útočníkem z nějakého jiného světa. Ale musí být; v jistém smyslu jsou všichni náboženští vůdci...ale ne z jiné planety jako takové.“452

∎

Je zajímavé sledovat postavy v Do Androids Dream of Electric Sheep? a jejich neschopnost, nebo aspoň nevůli, fungovat bez umělé mozkové stimulace a jak nahrazují skutečné mezilidské vztahy "elektrickým Ježíšem" v podobě Mercera a Empathy Boxu. Nahrazovaní kontaktu naživo kontaktem umožněným a filtrovaným technologiemi se v posledních letech stalo daleko víc reálným tématem v důsledku pandemie. Jak daleko jsme od naší verze černých krabiček na empatii? 452 Citace z webu http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=124

(5) PROČ SI KÁMOŠ BUSTER POŘÁD UTAHUJE Z MERCERISMU? – UKÁZKA

Z KNIHY:

Proč si Kámoš Buster pořád utahuje z Mercerismu? Zdálo se, že nikomu jinému to nevadí; odsouhlasila to dokonce i OSN. A americká a ruská policie veřejně prohlásily, že Mercerismus snížil kriminalitu tím, že přiměl občany starat se víc o blaho svých sousedů. Lidstvo potřebuje víc empatie, prohlásil několikrát Titus Corning, generální tajemník OSN. Buster asi žárlí, došel Isidore k závěru. Určitě, to by bylo vysvětlení; Wilbur Mercer mu konkuruje. Ale proč to? Kvůli našim myslím, uzavřel Isidore. Bojují o možnost ovládat naše duševní já; na jedné straně krabičky empatie, na druhé Busterův řehot a uštěpačné poznámky. To budu muset říct Hannibalu Sloatovi, rozhodl se. A zeptám se ho, jestli je to pravda; on to bude vědět.453

(6) JE MERCERISMUS PODVOD? – UKÁZKA Z KNIHY:

Kámoš Buster řekl: „To se asi nikdy nedozvíme. Ani si nedokážeme představit, jaké prapodivné důvody vedly k tomuhle podvodu. Ano, lidičky, podvodu, Mercerismus je podvod!“ „Myslím, že to víme,“ řekl Roy Baty. „Je to jasné. Mercerismus vznikl -“ „Ale uvažujte o tom,“ pokračoval Kámoš Buster, „Zeptejte se sami sebe, co to je, co Mercerismus způsobuje. No, jestli máme věřit jeho početným vyznavačům, tak je to zážitek splynutí -“ „To je ta empatie, kterou lidé mají,“ řekla Irmgard „ - mužů a žen po celé sluneční soustavě do jediné bytosti. Ale bytosti, která je ovladatelná takzvaným telepatickým hlasem, Mercera‘. Všimněte si toho. Nějaký ambiciózní, politicky myslící rádoby Hitler by mohl-“ „Ne, je to ta empatie,“ řekla Irmgard živě. Pěsti zaťaté, poodešla do kuchyně, za Isidorem. „Není to způsob, jak dokázat, že lidé můžou dělat něco, co my ne? Protože když nemáme zážitek s Mercerem, máme jenom vaše slovo, že cítíte tu svou empatii, nějaké to společenství. Jak se má pavouk?“ Naklonila se Pris přes rameno. Pris odstřihla nůžkami další nohu. „Zbývají mu čtyři,“ řekla.“ Strčila do pavouka. „Nechce lízt. Ale mohl by.“ Ve dveřích se objevil Roy Baty, zhluboka se nadechoval, na tváři výraz uspokojení. „A je to. Buster to řekl nahlas a skoro každý člověk v soustavě ho slyšel. Mercerismus je 453 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 7. kapitola.

podvod.‘ Celý ten zážitek empatie je podvod.“ Přišel blíž a zvědavě se zadíval na pavouka.454

POUŽITÉ ZDROJE:

Ve studii byly použity rozbory z těchto zdrojů, nebyly většinou citovány přesně, ale parafrázovány a doplněny nejnovějšími poznatky autora článku, přesto je spravedlivé uvést zdroje k tomu, aby článek v ucelené formě takto vznikl. Seznam zdrojů se i změnil po uvedení verze článku – 1) Kompletní studie se zdroji: Dickianský (novo) gno sticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (3) – duben 2021; 2) Dickianský Neo -Gnosticismus (Phildickian Gnosticism) v praxi – Mercerismus jako náboženství Empatie – verze 2.0– srpen 2022.

∎

ŠÉDL, J.; Uroboros: Dickianský (novo) gnosticismus v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (1)

∎

ŠÉDL, J.; Uroboros: Dickianský (novo) gnosticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) v textech románu (2)

∎

ŠÉDL, J.; Kompletní studie se zdroji: Dickianský (novo) gnosticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (3) – duben 2021

∎

DICK, Philip K. Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách. Praha: W. Smith, 1993. Science fiction (Winston Smith). ISBN 80-85643-07-3.

∎

DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3.

∎

Causality of Mercerism in Do Androids Dream of Electric Sheep By Jazmyne Lones

∎

An Introduction to Christian Theology (Rep.). (n.d.). Retrieved November 2, 2016, from Intro to Christian Theology.

∎

Azar, B. (2010, December). A Reason to Believe. Retrieved November 2, 2016, from Reason to Believe.

∎

Correll, D. J. (2015, October 23). Is Society Too Dependent on Computers/Phones? Retrieved November 03, 2016, from Society Dependency.

∎

Dick, P. K. (1968). Do Androids Dream of Electric Sheep? Del Rey Books.

∎

Lejla, K. (2006). Philip K. Dick: Canonical Writer of the Digital Age. Retrieved October 22, 2016 from Digital Age.

∎

Longo, D., et al (2011). Harrison’s Principles of Internal Medicine. New York: McGraw-Hill Professional, 18. Retrieved October 22, 2016 from Internal Medicine.

∎

Palumbo, D. (2013). Faith and Bad Faith in Do Androids Dream of Electric Sheep? The Journal of Popular Culture, 46(6), 1276 -1288. doi:10.1111/jpcu.12088 Faith and Bad Faith. 454 Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (2004 druhé vydání) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 18. kapitola.

∎

Viskovic, R. (2013). The Rise and Fall of Wilbur Mercer. Extrapolation, 54(2), 163-182. doi:10.3828/extr.2013.10 Rise & Fall of Mercer.

∎

Do Androids Dream of Electric Sheep? by Philip K. Dick – review - https://www.theguardian.com/childrens-books-site/2015/apr/07/review-do- androids-dream-of-electric-sheep-phillip-k-dick

∎

Causality of Mercerism in Do Androids Dream of Electric Sheep By Jazmyne Lones - (Article source no longer exists)

∎

Do Androids Dream of Electric Sheep – by Heather Ferguson; zdroj - https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm

∎

The Conflict Between Science and God in Do Androids Dream of Electric Sheep; Ann Y. Mous; zdroj - https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/goddroid.htm

PODVRATNÝ ELEMENT VS STRÁŽCI STAVU

Situace popsaná v The Little Black Box obsahuje řadu prvků, které se opakovaně objevují v jiných povídkách a novelách P. K. Dicka. Hlavní postavy zprvu procházejí svojí běžnou denní rutinou, při které však narazí na takříkajíc vysokou hru, kde jde o život a možná i o budoucnost civilizace, jak ji známe. V pozadí světa totiž probíhá souboj mezi narušujícím elementem, snažícím se přivodit změnu, a strážci současného stavu, kteří se nezastaví před ničím ve snaze změně zabránit. Naopak fyzická likvidace nepohodlných osob bývá pro tyto, často polovojensky organizované, činitele jeden z hlavních postupů. V novelách spíš převládají situace, kdy se narušující element snaží o změnu k lepšímu a bezohlední agenti se tomu snaží za každou cenu zabránit. Asi nejjednoznačnější příklady by byly The Man in the High Castle a VALIS/Radio Free Albemuth. Povídky bývají experimentálnější a možná změna nebývá nutně k lepšímu. Občas je to skutečná hrozba, někdy i přímo forma nekonvenčního vojenského útoku jako v povídce War Games o podvratné deskové hře. Je docela možné, že Mercerismus, případně s ním spojená černá krabička – Empathy box, popsané v The Little Black Box jsou právě takovýto nekonvenční útok. Podle biografa Lawrence Sutina měla být zápletka s Empathy boxem součástí novely The Ganymede Takeover (obě díla také obsahují postavu Joan Hiashi). Znepokojení ministerstva zahraničí nad vznikající situací se v tom kontextu jeví o něco víc opodstatněné. N a druhou stranu je možné, že Empathy box by býval byl nástroj odboje proti totalitnímu režimu v duchu The Man in the High Castle. The Ganymede Takover měl snad dokonce být pokračováním TMITHC, s Japonci na místě Ganymedanů. Zkusme tedy analyzovat to co se dovídáme v povídce samotné. V úvodu je zmíněno slovo „caritas” - latinský výraz pro „soucit” často používaný v Křesťanství. To určitě není náhoda, protože soucit je hlavní ctnost také v později zmíněném Zen Buddhismu a Mercerismu (ve formě empatie). Možná i jméno „Mercer” má v tomto skrytý význam svojí podobností s „mercy” - milost/slitování. V tomto smyslu by se zdálo, že vliv Mercerismu na společnost bude pozitivní.

Ve spojení s používáním Empathy boxu se nám ale skládá spíš znepokojivý obrázek. Lidé při použití Empathy boxu kolektivně sdílejí Mercerovu bolest a utrpení. Přesná funkce Empathy boxu není vysvětlená, ale jeho použití má na lidi velmi transformativní vliv. Jak v Joan, tak v Croftsovi vyvolalo první použití výraznou změnu pohledu na situaci. Vypadá to, že výsledek může být určité vnitřní smíření, spojené až s apatii. Pan Lee, který má z postav asi o Mercerismu nejtrefnější postřehy, komentuje, že použití Empathy boxu má na lidi podobný vliv jako některé drogy a zmínil Paracodein (který by zřejmě způsoboval slabou sedaci a následně navozoval dobrou náladu). To se shoduje s Kubáncem v restauraci, který zřejmě působil jako „zhulený”. Pan Lee je telepat a také přirovnává zážitek při použití Empathy boxu s intimním telepatickým „dotykem myslí” dvou telepatů, něčemu, co normální lidé obvykle nemohou prožít. Myšlenky jednoho člověka používajícího Empathy box mohou být pociťovány jinými lidmi, kteří jsou v tu chvíli také připojeni. Joan mluví s Meritanem o tom, že v jejich životech jim schází „utrpení” a že tato absence jim brání v prožívání radosti z života. Zprostředkované utrpení pomocí Empathy boxu by tak nabízelo únik z tohoto „nedostatku”. Dále je zřejmě možné ve vizi vyvolané Empathy boxem přímo vidět Mercera, a dokonce s ním mluvit. Pokud je Mercer ve vizi v průběhu své pouti zraněn, v tu chvíli připojeným lidem to může fyzicky ublížit. To vyvolává obavy, co se připojeným lidem stane až Mercer bude nakonec zabit. Když na konci povídky vláda zakáže poštovní distribuci Empathy boxů firmou Wilcer Inc. (WILbur merCER) na základě toho, že ohrožují zdraví, ukáže se, že ten, kdo stojí za Empathy boxy s tím zřejmě už počítal a okamžitě začne lidem distribuovat návody „Jak sestavit Empathy box z běžně dostupných předmětů” přibalené v krabicích cereálií rozdávaných pouličními prodejci. V novele Do Androids Dream of Electric Sheep se opět setkáváme s Mercerismem, který je ale zasazen do výrazně odlišného prostředí ve skoro až opačné roli. Planeta Země byla zdevastována třetí, Konečnou, světovou válkou. Povrch byl na desetiletí zamořený radiací, velká část populace zahynula a převážná část těch co přežili, si raději zvolili emigrovat do kolonií na sousedních planetách, kde je život sice tvrdý, ale bez všudypřítomného radioaktivního spadu. Ať už odešli nebo zůstali musí překonávat mnoho pře kážek a také odloučení, kdy je obtížné se setkávat, a i ti co se setkávat mohou se často uzavírají do sebe. Skepse nad situací, která se zlepší až pro další generace je všudypřítomná. Mercerismus se v tomto světě někdy v době mezi válkou a dějem příběhu stal hlavním filozofickým směrem ve společnosti. „Fúze” použitím Empathy boxu, kdy lidé společně prožívají nekončící výstup Wilbura Mercera na skalnatý kopec a sdílení a přelévání myšlenek, jak pozitivních, tak negativních, mezi připojenými lidmi se stalo ustáleným rituálem praktikovaným snad úplně každým. Ve světě bez telepatů je možnost takového splynutí myslí bezpochyby jedinečný zážitek. Vypadá to, že ale fúze jako taková má na lidi menší vliv než v TLBB – jde spíš o něco rutinního, bez takového prudkého dopadu navozujícího až náboženské vytržení. Je možné, že je to tím, že tito lidé procházejí fúzí už řadu let, zatímco v TLBB šlo často o úplně první zážitek. Větší

roli tu také hraje filozofie založená na světonázoru Mercera, která hlásá, že lidé mají být empatičtí k ostatním živým bytostem. Mají cítit soucit ke svým sousedům a také ke zvířatům, která jsou po válce velmi vzácná a ceněná. Tato filozofie a s ní spojené aktivity je jedním z hlavních prvků poválečné kultury. Další důležité prvky jsou sledovaní nepřetržitě vysílaného televizního po řadu Buster Friendly (Kámoš Buster) a používání náladových varhan značky Penfield, které uživateli přímo dálkově navozují vybranou náladu pomocí vysílání určitých vln ovlivňujících mozek. Tyto tři prvky spolu do jisté míry soupeří. Mercerismus se z nich je ví jako společnosti nejvíce přínosný, Buster Friendly – respektive ten, kdo skutečně stojí za produkcí pořadu – má zřejmě postranní úmysly a náladové varhany mají potenciál být přímočaře škodlivé na způsob užívaní omamných látek. Mercerismus je zřejmě ten dominantní prvek a dost možná poslední věc, která brání lidské civilizaci zcela se rozpadnout a zaniknout. Fúze umožňuje lidem připomenout si, že nejsou na světě osamoceni a že se mají dál snažit, i když se to zdá beznadějné – tak jak to dělal a dělá Merce r, jejich vzor správného, empatického, chování. V tomto smyslu se Buster Friendly jeví jako poměrně bezduchý a nic konkrétního nenabízející, vyjma tvrzení, že Mercer je výmysl a jeho „náboženství” je podvod. Protagonistou příběhu je Rick Deckard, který pracuje pro policii jako lovec odměn. Nepátrá však po lidech, ale po „andících” - androidech, umělých lidech, kteří jsou používaní na nepozemských koloniích k práci. Ti se někdy vzbouří, uprchnou a v některých případech přiletí na Zemi, aby se zde skryli. Takové andíky pak hledají lovci jako Rick, aby je „poslali na odpočinek” (eufemismus pro fyzickou likvidaci). Přestože jsou andíci organičtí, tak nejsou považováni za živé – jejich zničení není považované za zabití. I tak však Deckard někdy pochybuje o správnosti své práce. Zvláště když je jeho manželka Iran psychicky na dně a má hysterické výlevy o tom, že je vrah. Občas přemýšlí, jestli by nemohl dělat jinou práci nebo dokonce emigrovat do kolonie. Andíky ale stopuje už mnoho let, je v tom dokonce jeden z nejlepších a odměny jsou tučné. Jakákoliv změna by byla riskantní a riziko je jedna z věcí, kterým se snaží vyhnout. Jako dobrý Mercerista se stará o zvíře, ovci. Trápí ho však, že je pouze umělá – ta skutečná mu před nějakým časem zemřela. Od nadřízeného dostane nabídku, aby vystopoval několik uprchlých androidů nejnovější řady, kteří jsou svým chováním téměř k nerozeznání od lidí. Rick má pochyby, jestli přijmout ten úkol je dobrý nápad, zvláště potom, co se s jedním takovým androidem opravdu setká a andík působí velmi lidsky. Navíc to vypadá, že situace okolo útěku těchto andíků je o hodně zamotanější, než co říká zpráva, kterou mu poslali. S vidinou velké odměny, za kterou by si mohl koupit skutečné zvíře, nicméně nakonec vyráží pátrat. Mezitím jinde se mentálně postižený John Isidor, bydlící v téměř liduprázdném bytovém komplexu, přesvědčuje, jak těžké může být poznat skutečné od umělého. Do komplexu se přistěhuje děvče, které si říká Pris a několik jejich kamarádů. Osamělý John se jim s naží pomoct se zabydlet. V nestřežený moment však s překvapením zjišťuje, že jsou andíci. Vlastně mu to ale nevadí. Kvůli jeho postižení ho lidé vidí jako

podřadného, podobně jako androidy. Rick mezitím několik andíků vystopoval a zničil. Bylo to pro něj ale těžší než obvykle. Přemýšlí, jestli to bylo tím, že jsou už skoro jako lidé nebo jen proto, že někteří měli atraktivní ženská těla. Andík Rachael, která mu údajně měla pomoct stopovat upr chlé andíky, se ho pokusí svést a svěří se mu, že to je součást plánu, jak zmanipulovat lovce, aby už andíky nebyli ochotní dál zabíjet. Deckard znejistí, ale nakonec se sám, bez Rachael, přece jen vydá konfrontovat skupinku zbývajících andíků v bytovém komplexu, kde žije John Isidor. John se zatím dostal do konfliktu s andíky, když Buster Friendly ve svém televizním pořadu odvysílal reportáž diskreditující původ Mercerismu. Ukázalo se, že předtím poměrně přátelští andíci jím opovrhují podobně jako lidé, možná ještě víc. John je zmatený a nechápe, proč andíkům Mercerismus a fúze pomocí Empathy boxu tak vadí. Skoro určitě to souvisí s tím, že na rozdíl od lidí andíci nemohou Empathy box používat. Na chodbě se Rick nervózně blížil k obydleným bytům. Náhle před sebou vidí Wilbura Mercera – zjevil se mu mimo vizi fúze, což by nemělo být možné. Mercer dodává Rickovi kuráž, říká, že andíci musí být zničeni a dokonce upozorňuje, kde jeden andík číhá schovaný. S posíleným odhodláním Deckard všechny andíky ničí, dokonce i Pris, která vypadá stejně jako Rachael. Vyčerpaný se vrací domů, kde se dozví, že zatímco byl pryč, Rachael přišla a zabila skutečnou kozu, kterou dříve ten den koupil na splátky. Je z toho zdrcený, sedá do auta odlétá – prostě někam pryč. Zastavuje v pustině za městem a přemýšlí co nedávné události znamenají. Vystupuje z auta a ve chvíli existenční krize má pocit, že je Mercer. Že se možná jde spojit s Mercerem tolik, že se pak objeví ve fyzickém světě... Ale jak se zase rozpojit? Být Mercer pořád by muselo být hrozné utrpení. V tu chvíli si všimne, že kousek od něj se ve ztuhlém bahně zahýbala ropucha, oblíbené zvíře Mercera. To jen potvrzuje, že skutečně je Mercer. Po bližším prozkoumaní ropuchy se ale uklidňuje – ropucha je umělá a on se bude moct vrátit k normálnímu životu. Přesto má ale pocit, že při své cestě do pustiny našel něco výjimečného. Vrací se k sobě domů a vypadá to, že možná nastala i jistá změna k lepšímu v jeho vztahu s Iran. MERCERISMUS – 1. VÝPIS SVATÝCH TEXTŮ K VYUČOVÁNÍ EMPATIE (KNIHA

SNÍ ANDROIDI O ELEKTRONICKÝCH OVEČKÁCH?)

Zdroj citací: DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách. Praha: W. Smith, 1993. Science fiction (Winston Smith). ISBN 80 -85643-07-3; elektronická verze. Obsah:

4)

 "To, co je v Mercerismu TABU" - „Ale pak by se na vás dívali svrchu. Ne všichni, ale někteří jo. Víte přece, co lidi nadělají, když se někdo nestará o zvíře; považují to za nemorální a bezcitné. Chci říct, že technicky vzato se nejedná o zločin, jako tomu bylo těsně po konečné světové, ale ten pocit tu pořád je.“ (str. 4)  "Definice novodobého otroctví" - Syntetický Bojovník za Svobodu; humanoidní robot schopný fungovat na cizí planetě – přesně řečeno organický android – se stal pohyblivým pomocným strojem kolonizačního programu. Podle zákona OSN získal každý emigrant automaticky do vlastnictví typ androida dle vlastního výběru a do roku 2019 rozmanitost jejich poddruhů předčila veškerá očekávání, podobně jako tomu bylo s americkými auty v šedesátých letech. (str.

5)

 "[1] Ztráta lidství" - Jakmile člověka jednou označili za speciála, přestalo se s ním počítat, i když přistoupil na sterilizaci. Přestal patřit mezi lidi. (str. 5)  "[2] Ztráta lidství" - John Isidore si kysele pomyslel: A u mě zmizel taky, ani jsem nemusel emigrovat. Už přes rok byl speciálem, a nejenom co se týče zpřeházených genů, které v sobě nosil. Horší bylo, že se mu nepodařilo projít

testem minimálních duševních schopností, takže podle lidové hantýrky byl kripl. (str. 6)  "Definice smrtelného Ticha po Konečné světové válce" - Ticho. Vyšlehlo z obložení a stěn; vrhlo se na něj s hroznou, neodolatelnou silou, jako by je vyráběl obrovský mlýn. Vyvstalo z podlahy, prosáklo z prodřeného šedivého koberce, položeného ode zdi ke zdi. Osvobodilo se z polámaného nebo otlučeného zařízení v kuchyni, z mrtvých strojů, které nepracovaly ani jednou za celou dobu, kdy tu Isidore žil. Táhlo z neužitečné stojací lampy v obývacím pokoji a mísilo se s prázdným a bezhlesým tichem, které se snášelo ze stropu potřísněného mušinci. Vlastně vyvěralo z každého předmětu, který měl Isidore v dohledu, jako by – to ticho – chtělo vytlačit všechny hmatatelné věci. Utočilo nejenom na jeho uši, ale i oči; když tak stál vedle netečné televize, měl pocit, že t o ticho je vidět a svým způsobem žije. Žije! Už dřív často cítil, jak se nesmlouvavě blíží; když přišlo, vtrhlo dovnitř bez skrupulí, nedovedlo čekat. Mlčení světa nedovedlo držet na uzdě svou chtivost. Už ne. Zvlášť když doopravdy zvítězilo. (str. 6)  "Jednou přijde Smrt i pro Něj" - V té době bude on sám přirozeně po smrti – další zajímavá událost, o které mohl rozjímat, zatímco stál ve svém rozpadajícím se obývacím pokoji s bezděčným, vše pronikajícím, násilnickým mlčením planety. (str. 7)  "Isidorovo splynutí s Mercerem" - Čekala na něho, tam venku, ta síla, která, jak cítil, nezadržitelně proniká do jeho soukromého bytu. Bože, pomyslel si a dveře zavřel. Na cestu po řinčivých schodech nahoru na prázdnou střechu, kde neměl žádné zvíře, nebyl připravený. Ozvěna se násobila: o zvěna nicoty. Nejvyšší čas chytit se rukojetí, řekl si a přešel obývákem k Černé krabičce empatie. Když ji zapnul, z pohonné jednotky vytryskla obvyklá slabá vůně záporných iontů; dychtivě se nadechoval, už teď se mu zlepšila nálada. Pak se elektronka rozzářila katodovým paprskem, podobná nejasnému televiznímu obrazu; objevila se koláž, vytvořená z namátkou vybraných barev, pruhů a obrazců, které nic nepředstavovaly, dokud neuchopil madla. Takže se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pevně se držadel chytil. Obrazec nabýval tvaru; okamžitě uviděl známou krajinu, omšelý, hnědý, holý svah s trsy vyschlé ostřice, natahující kostnaté stvoly šikmo do kalného nebe bez slunce. Osamělá postava, víceméně lidského vzezření, namáhavě šplhala do svahu: byl to starší muž v nevýrazném, beztvarém oblečení, oděvu tak chudobném, jako by ho někdo uzmul z nepřátelské prázdnoty nebe. Ten muž, Wilbur Mercer, se plahočil vpřed a John Isidore svíral držadla a měl pocit, že obývací pokoj, ve kterém stojí, mizí; rozpadajici se nábytek a stěny ustupovaly, až je přestal vnímat docela. Namísto toho zjistil, jako už tolikrát předtím, že vstupuje do krajiny s pustým kopcem a pustým nebem. A zároveň přestal sledovat cestu staršího muže. Nyní jeho vlastní n ohy klouzaly a hledaly oporu mezi známými viklajícími se kameny; cítil známou nepříjemnou, nezvykle drsnou půdu pod chodidly a znovu cítil palčivou pachuť padající z nebe – které nebylo pozemské, ale patřilo jinému, vzdálenému světu, přesto však bylo díky krabičce empatie na dosah. Došel obvyklým podivuhodným procesem k fyzickému splynutí – doprovázenému duševní a duchovní identifikací – s Wilburem Mercerem. Stejně jako se to stalo každému, kdo v této chvíli svíral svoje držadla, ať už tady na Zemi nebo na některé kolonizované planetě. Cítil je, ty ostatní, přivtělené ševelení jejich myšlenek, slyšel ve svém mozku hluk mnoha jejich existencí. Všichni – i on – se starali o jediné; jejich prolnuté mysli upíraly pozornost na kopec, na výstup,

potřebu stoupat. Všichni se sunuli krok za krokem, tak pomalu, že se pohyb téměř nedal postřehnout. Byl ale nepochybný. Výš, myslel si, když mu kameny rachotily pod nohama. Dnes jsme výš než včera, a zítra – on, součást složené postavy Wilbura Mercera, poh lédl vzhůru na svah před sebou. To je nemožné, dostat se nakonec. Je to příliš daleko. Ale jednou to přijde. Shora přiletěl kámen a zasáhl ho do paže. Pocítil bolest. Napůl se otočil a kolem proletěl další kámen, tentokrát ho minul; dopadl na zem a ten zvuk ho vylekal. Kdo? divil se a namáhal se, aby uviděl svého mučitele. Staří protivníci, zjevující se na periférii vidění; sledovali ho celou cestu vzhůru do kopce a neopustí ho, dokud nedojde na vrchol… Pamatoval se na vrchol, na to náhlé vyrovnání svahu, k dy přestal lézt a začala druhá část. Kolikrát to dokázal? Vzpomínky na těch několik případů se zamlžily; budoucnost a minulost se zamlžila; to, co už prožil a co ještě možná prožije, se tak smísilo, že nezůstalo nic, jenom přítomná chvíle, kdy tiše stál a odpočíval a mnul si ránu na paži, kterou způsobil kámen. Bože, pomyslel si unaveně. Kde je nějaká spravedlnost? Proč jsem tady nahoře takhle sám, a trápí mě někdo, koho ani nevidím? A potom v něm zmatené brebentění ostatních protrhlo iluzi osamění. Vy to taky cítíte, pomyslel si. Ano, odpovídaly hlasy. Praštilo nás to do levé paže; bolí to jako čert. Oukej, řekl. Radši bychom se zase měli pustit vzhůru. Znovu vykročil a všichni se k němu hned přidali. Kdysi, vzpomínal, to bylo jiné. Ještě, než přišlo to pro kletí, to byla dávnější, šťastnější část života. Jeho pěstouni Frank a Cora Mercerovi ho našli, jak pluje v nafukovacím gumovém člunu u pobřeží Nové Anglie… nebo to bylo Mexiko, poblíž přístavu Tampico? Už si nepamatoval okolnosti. Dětství bylo hezké, milo val život, zvlášť zvířata; po pravdě řečeno, nějakou dobu dovedl přivolávat k životu mrtvá zvířata, do té podoby, jakou mívala kdysi. Žil s králíky a brouky, ať to bylo kdekoli, na Zemi nebo na kolonizované planetě; na to už teď taky zapomněl. Ale pamatoval si zabijáky, protože ti ho zavřeli jako úchylného, horšího speciála, než byli ostatní. A díky tomu se všechno změnilo. Místní zákon zrušil právo vracet čas, jímž se mrtví mohli navrátit k životu; vysvětlili mu to, když mu bylo šestnáct let. Pokračoval s tím tajně ještě rok ve zbytcích lesů, ale nějaká stařena, kterou nikdy neviděl a ani o ní neslyšel, to na něj řekla. Bez souhlasu rodičů bombardovali – ti zabijáci – unikátní uzlík, který se mu vytvořil v mozku, útočili na něj radioaktivním kobaltem, a to ho vrhlo do jiného světa, o jehož existenci neměl dřív ponětí. Byla to jáma plná mrtvol a kostí a on se celé roky snažil dostat se ven. Osel a zvlášť ropucha, stvoření, která pro něj byla nejdůležitější, zmizela, vymřela; zůstaly jenom hnijící zbytky, tady hlava bez očí, tamhle kus končetiny. Nakonec mu nějaký pták, který tam přišel umřít, řekl, kde je. Propadl se do hrobového světa. Nemohl se dostat ven, dokud se kosti rozházené kolem něj nepromění zpátky v živé bytosti; stal se součástí metabolismu jiných životů, a dokud ty životy nevzniknou, nemůže vzniknout ani on. Jak dlouho trvala tato část cyklu, už teď nevěděl; vlastně se nic nedělo, takže to bylo bezměrné. Ale nakonec se kosti začaly znovu obalovat masem; prázdné oční jamky se zaplnily a nové oči prohlédly, a mezitím obnovené zobáky a tlamy zakdákaly, rozštěkaly se a zamňoukaly. Možná to způsobil on; snad ten mimosmyslový uzlík v mozku nakonec znovu narostl. Nebo to třeba nebyla jeho práce; velmi pravděpodobně šlo o přirozený proces. Každopádně se už nepropadal dál; začal stoupat, a ostatní s ním. Už dávno je ztratil z očí. Zjistil, že leze sám. Ale byli tady. Pořád ho provázeli; cítil je, tak zvláštně, uvnitř sebe sama. Isidore stál a držel se rukojetí, cítil, že v sobě

má všechny živé bytosti, a pak se neochotně pustil. Muselo to skončit, jako vždycky, a stejně ho bolela ruka, krvácela tam, kde ho udeřil kámen. (str. 7; 8)  "Člověk a android – rozdíl" - Po chvilce čtení dal slečně Marstenové za pravdu; Nexus -6 skutečně měl dva biliony prvků plus volbu v rámci deseti miliónů možných kombinací cerebrální činnosti. Ve čtyřiceti pěti setinách vteřiny dokázal android vybavený takovou mozkovou strukturou zaujmo ut jakýkoli ze čtrnácti základních reakčních postojů. Takového andíka by nenačapal žádný inteligenční test. Ale inteligenční testy nenachytaly žádného andíka už celé roky, už od dob prastarých, neumělých typů ze sedmdesátých let dvacátého století. (str.

10)

 "Co chybí Androidům?" - Android, bez ohledu na to, jakou byl obdařen intelektuální kapacitou, nedokázal najít smysl ve splynutí, ke kterému dochází mezi vyznavači mercerismu – což byla věc, kterou Rick stejně jako každý jiný, včetně podnormálních kriplů, zvládl bez potíží. (str. 10)  "Schopnost Empatie" - Protože v konečném důsledku schopnost empatie maže hranice mezi lovcem a kořistí, mezi úspěšným a poraženým. Stejně jako při splynutí s Mercerem, všichni společně stoupali vzhůru, nebo když cyklus došel ke konci, propadli se společně do hrobového světa. (str. 10)  "Falešná záminka na obhajobu zabíjení Androidů" - Při posílání andíků na odpočinek - tj. zabíjení – neporušoval pravidlo života, které stanovil Mercer. Zabiješ jenom zabijáky, řekl jim Mercer toho roku, kdy se na Zemi poprvé objevily krabice empatie. A v mercerismu, když se rozvinul do úplného náboženství, se představa Zabijáků záludně rozvinula. V mercerismu absolutní zlo tahalo za ošumělý plášť klopýtajícího starce, který šplhá vzhůru, ale nikdy nebylo jasné, kdo nebo co je to zlo. Mercerista cítil zlo, a niž mu rozuměl. Jinými slovy, mercerista mohl umístit mlhavou přítomnost Zabijáků, kamkoli se mu hodilo. (str.

10)

 "Když selže člověk" - „Petrohradští psychiatři,“ přerušil ho Bryant netrpělivě, „si myslí, že malá skupina lidí neprojde Voigt -Kampffovou stupnicí. Kdybys je testoval při běžné policejní práci, označil bys je za humanoidní roboty. Spletl by ses, ale tou dobou by už byli mrtví.“ Zmlkl a čekal, co Rick odpoví. „Ale tihle jedinci,“ řekl Rick, „by měli být všichni -“ „Měli by být všichni v ústavech,“ souhlasil Bryant. „Nemohli by dost dobře fungovat v normálním světě; určitě by byli jako pokročilí psychotici do bře rozpoznatelní – pokud samozřejmě jejich choroba nepropukla nedávno a nečekaně a nikdo v jejich okolí si toho nevšiml. (str. 12)  "Opravdové zvíře a tyranie věci" - Vzpomněl si taky na svou touhu po opravdovém zvířeti; znovu se v něm probudila nenávist vůči elektrické ovečce, kterou musel opatrovat, starat se o ni, jako by byla živá. Tyranie věci, pomyslel si. Neví, že existuju. Stejně jako androidi nemá schopnost uvě domit si existenci někoho jiného. Na to zatím nikdy nepomyslel, na tu podobnost mezi elektrickým zvířetem a andíkem. Elektrické zvíře, přemítal, se dá považovat za poddruh toho druhého, je to jakýsi hodně nekvalitní robot. Nebo naopak, androida je možno považovat za vysoce vyspělou, vyvinutou verzi umělého zvířete. Obě hlediska v něm budila odpor. (str. 14)  "První zákon haraburdí" - Tenhle dům, až na můj byt, je celý zaharaburděný.“ „Zaharaburděný?“ Nechápala. „Haraburdí jsou neužitečné předměty, jako třeba reklamní letáky nebo prázdné krabičky od sirek nebo

plastové obaly nebo včerejší noviny. Když není nikdo poblíž, haraburdí se samo rozmnožuje. Například, když jdete spát a necháte po bytě haraburdí, tak když se druhý den probudíte, bude ho dvakrát tolik. Je ho pořád víc a víc.“ „Rozumím.“ Dívka si ho nejistě prohlížela, nevěděla, jestli mu má věřit. Nebyla si jistá, jestli to myslí vážně. „Existuje První zákon haraburdí,“ řekl. „,Haraburdí kazí dobré věci.' Podobně jako Greshamův zákon o Špinavých penězích. A tady v těch bytech nebyl nikdo, kdo by s haraburd ím bojoval.“ „Takže tady všechno zabralo,“ dokončila dívka. Přikývla. „Teď už rozumím.“ „Tady to místo,“ řekl, „tenhle byt, který jste si vybrala-je příliš zaharaburděný, aby se v něm dalo žít. Můžeme haraburdivý faktor zvrátit zpět; můžeme to udělat, jak jsem řekl, probrat se ostatními byty. Ale -“ Zarazil se. „Ale co?“ Isidore řekl: „Nemůžeme vyhrát.“ „Proč ne?“ Dívka vyšla do chodby a zavřela za sebou dveře, paže sebevědomě složené před malými vysokými ňadry, dívala se na něj, dychtivá pochopit. Aspoň ta k mu to připadalo. Aspoň poslouchala. „Nikdo nemůže nad haraburdím vyhrát,“ řekl, „jenom dočasně a možná na jednom místě, jako třeba já, u sebe v bytě udržuju jakousi umělou rovnováhu mezi tlakem haraburdí a potřebných věcí, prozatím. Ale nakonec umřu nebo odejdu, a pak bude haraburdí mít znovu navrch. To je všeobecný princip, který platí všude ve vesmíru; celý vesmír směřuje ke konečnému stavu totálního, absolutního zharaburdění.“ (str. 21)  "Zákony Mercerismu – krabička Empatie" - Dodal: „Samozřejmě kromě výstupu Wilbura Mercera,“ Dívka z něj nespouštěla oči: „Nechápu, jak to s tím souvisí.“ „O tom je přece celý mercerismus.“ Znovu užasl, „Vy se prolínání neúčastníte? Vy nemáte krabičku empatie?“ Po chvíli dívka opatrně řekla. „Nevzala jsem si ji s sebou. Myslela jsem, že nějakou najdu tady.“ „Ale krabička empatie,“ řekl a koktal vzrušením. „Je tím nejosobnějším majetkem, co máte. Rozšiřuje vaše tělo; s její pomocí se můžete dotknout jiných li dí, s její pomocí přestanete být sama. Ale to přece víte, Každý to ví. Mercer dovoluje dokonce i takovým, jako jsem já -“ Zmlkl. Jenomže příliš pozdě; už jí to řekl a poznal podle obličeje, ve kterém se mihl záblesk odporu, že ví. „IQ testy jsem skoro uděl al,“ řekl tichým, roztřeseným hlasem. „Nejsem moc speciální, jenom mírně; ne tak, jak to u některých vidíte. Ale o to se Mercer nestará.“ „Pokud se mě týká,“ řekla dívka, „můžete to považovat za hlavní nedostatek mercerismu.“ Hlas měla jasný a neutrální; měla v úmyslu pouze prohlásit nějaký fakt, uvědomil si. Svůj faktický postoj vůči kriplům. (str. 21)  "Kdo je Wilbur Mercer?" - samozřejmě kromě Wilbura Mercera… ale Mercer, uvažoval, není lidská bytost; nepochybně je archetypální bytostí z hvězd, naroubovanou na naši kulturu podle kosmické šablony. (str. 21)  "Isidorovy tajné myšlenky" - Možná že když člověk zdegeneruje jako já, když se propadne do bažiny hrobového světa tím, že je speciál – no, nejlepší je takového směru pátrání zanechat. Nic ho nedeprimovalo víc než chvíle, kdy porovnával své současné duševní schopnosti s těmi, kterými v ládl dřív. Každým dnem upadala jeho inteligence a bystrost. (str. 23)  "Výpovědi Falešných Poslů proti Mercerismu" - Ale Johnu Isidorovi na Kámošovi Busterovi cosi vadilo, jedna zvláštní věc. Buster jemně, skoro nevinně zesměšňoval krabičky empatie. Ne jednou, ale mockrát. Vlastně to dělal i teď. „ - skály pro mě moc nejsou,“ žvanil Buster směrem k Amandě Wernerové, „A jestl i se budu někdy šplhat někam nahoru, vezmu si s sebou pár budweiserů!“ Studiové obecenstvo se zasmálo a Isidore slyšel přepršku potlesku. „A přijdu se svým pečlivě dokumentovaným odhalením shora – to odhalení nás

čeká od této chvíle přesně za deset hodin!“ „Já chci taky, zlato!“ vyprskla Amanda. „Vem mě s sebou! Pudu taky, a když po nás hoděj kámen, vochránim tě!“ Obecenstvo znovu zavylo a John Isidore cítil, jak mu vzadu za krkem vzlíná zmatený a bezmocný vztek. P roč si Kámoš Buster pořád utahuje z mercerismu? Zdálo se, že nikomu jinému nevadí; odsouhlasila ho dokonce i OSN. A americká a ruská policie veřejně prohlásily, že mercerismus snížil kriminalitu tím, že přiměl občany starat se víc o blaho svých sousedů. Li dstvo potřebuje víc empatie, prohlásil několikrát Titus Corning, generální tajemník OSN. Buster asi žárlí, došel Isidore k závěru. Určitě, to by bylo vysvětlení; Wilbur Mercer mu konkuruje. Ale proč to? Kvůli našim myslím, uzavřel Isidore. Bojují o možnost ovládat naše duševní já; na jedné straně krabičky empatie, na druhé Busterův řehot a uštěpačné poznámky. To budu muset říct Hannibalu Sloatovi, rozhodl se. A zeptám se ho, jestli je to pravda; on to bude vědět. (str. 24)  "Další výpovědi Falešných Poslů proti Mercerismu" - Isidore řekl: „Myslím, že Kámoš Buster a mercerismus spolu bojují o možnost ovládat naše duše.“ „Jestli jo,“ řekl Sloat a prohlížel kočku, „Buster vyhrává.“ „Vyhrává teď,“ řekl Isidore, „ale nakonec prohraje.“ Sloat zvedl hlavu a zahleděl se na něj. „Proč? “ „Protože Wilbur Mercer se stále obnovuje. Je věčný. Na vrcholu hory ho srazí dolů; propadne se do hrobového světa a pak nevyhnutelně znovu povstane, A my s ním. Takže jsme taky věční.“ (str. 24)  "Uzavřený cyklus Života podle Mercera" - „Podle M -Mercera,“ zdůraznil Isidore, „se v -veškerý život vrátí. Z -z-zvířata mají také u -u-uzavřený cyklus. Chci říct, my všichni stoupáme s ním, umřeme -“ (str. 25)  "[1] Zneužití vysílače Penfieldových vln" - Upravil si pouzdro se zbraněmi, otevřel je, vytáhl malý nepřímý vysílač Penfieldových vln; zmáčkl knoflík pro katalepsii, sám se chránil proti vyzařování pomocí vysílání protivln přes kovový kryt vysílače, který byl zaměřen jenom na něj. (str. 28)  "Vyměřený čas" - Mozart krátce po napsání Kouzelné flétny zemřel – nebylo mu ještě čtyřicet – na chorobu ledvin. A pohřbili ho do neoznačeného hromadného hrobu. Když o tom tak přemýšlel, napadlo jej, jestli měl Mozart nějaké tušení, že budoucnost neexistuje, že už vyčerpal svůj vyměřený čas. (str. 31)  "Báseň Victoria Christy – Sub Specie Oeternitatis" - A znovu se viděl sub specie oeternitatis, ničitel, kterého přitahuje to, co tu vidí a slyší. (Báseň: Sub Specie Oeternitatis – Poeme: Sub Specie Oeternitatis)455 (str. 31)  "Chlad Androidů" - V jejím tónu byla chladná rezervovanost – a ještě jiný chlad, s nímž už se setkal u tolika androidů. Vždycky to bylo stejné: velká inteligence, schopnost velmi mnoho pochopit, ale taky ten chlad. (str. 32)  "[1] Kam až sahá náhrada lidí androidy? Nejsme už všichni jen chladné náhrady?" - „Třeba kdysi existoval člověk, který vypadal jako vy, a vy jste ho zabil a zaujal jeho místo. A vaši nadřízení nic nevědí.“ (str. 32)  "[2] Kam až sahá náhrada lidí androidy? Nejsme už všichni jen chladné náhrady?" - „Možná, že ty jsi android,“ řekl pochůzkář Crams. „S falešnou pamětí, jakou teď mívají. Napadlo tě to?“ Chladně se zazubil, zatímco dál mířil na jih. (str. 36) 455 Poeme: Victoria Christy – Sub Specie Oeternitatis - https://www.poeme- france.com/auteur/victoria-christy/texte-169215; bude uvedena v příloze na konci svatého výpisu

 "Empatie mezi androidy" - „Vy androidi,“ řekl Rick, „se vzájemně asi moc nepodržíte, když jde do tuhého.“ Garland odsekl: „Asi máte pravdu; skoro by se zdálo, že postrádáme zvláštní talent, který máte vy lidé. Myslím, že se mu říká empatie.“ (str. 39)  "Ideologie" - „Už jsi položil základy své ideologie?“ zeptal se Phil Resch. „Která by mě považovala za součást lidské rasy?“ Rick řekl: „Tvoje schopnost empatie, vcítění se do role jiného, je defektní. To netestujeme. Ty tvoje pocity vůči androidům.“ (str. 45)  "Život" - Tolik k rozdílu mezi pravými, živými lidmi a humanoidními výrobky. V tom výtahu v muzeu, říkal si, jsem sjížděl dolů s dvěma stvořeními, jedno bylo člověk, druhé android… a já jsem měl pocity úplně opačné, než bych měl mít. Opačné, než jaké jsem byl zvyklý cítit – jaké jsem povinen cítit. (str. 46)  "Mercerovská etika" - „Myslím,“ řekl Isidore, „že se mýlíte.“ V životě o takové věci neslyšel. Například Kámoš Buster se o tom nikdy nezmínil. „Není to v souladu se současnou mercerovskou etikou,“ zdůraznil. „Všechen život je jediný; ,žádný člověk není ostrov', jak kdysi v dávn ých dobách řekl Shakespeare.“ „John Donne.“ (str. 47)  "Pocity z kolonizace Marsu" - „Vrátili jsme se,“ řekla Pris, „protože tam by nikdo neměl žít. Nedá se tam žít, aspoň ne poslední miliardu let. Je to tam tak staré. Cítíte to v kamení, ten strašlivý věk. (str. 48)  "Pocity z kolonizace Universa" - „Průzkum planety,“ řekla Pris. „A bytosti z jiných hvězd. Nekonečně moudré. Příběhy o Zemi, zasazené do našeho nebo i pozdějšího času. A bez radioaktivního prachu.“ (str. 48)  "To je proti Mercerismu!" - Měl nezřetelnou, vzdálenou představu: čehosi nelítostného, co s sebou nosí natištěný seznam a pistoli, co se jako stroj zabývá jednotvárnou, byrokratickou zabijáckou prací. Věc bez emocí, dokonce i bez obličeje; věc, která by byla, kdyby ji zabili, ihned nahrazena jinou věcí, jež by se jí podobala. A tak pořád dál, dokud nebude všechno opravdové a živé postříleno. Neuvěřitelné, myslel si, že policie nemůže nic dělat. Tomu nevěřím. Tihle lidé určitě něco provedli, Třeba emigrovali zpátky na Zemi ilegálně. Říkají nám – televize nám říká -, abychom hlásili každou loď, která přistane mimo určené rampy. Policie na to musí dohlížet. Ale i tak, nikdo už přece nemůže někoho úmyslně zabít. To je proti mercerismu. (str. 50; 51)  "[2] Zneužití vysílače Penfieldových vln" - „Tenhle rozvaděč,“ pokračoval Roy, „má v sobě zabudovanou Penfieldovu jednotku. Jakmile se spustí poplach, začne vysílat panickou náladu – na narušitele. Pokud si nebude počínat velmi rychle, což by mohl. Obrovská panika; nastavil jsem to na maximum. Žádná lidská bytost nemůže zůstat nablízku déle než několik vteřin. To je povaha paniky: vede k náhodným pohybům v kruhu, bezcílnému pobíhání a svalovým a nervovým křečím.“ Uzavřel: „Což nám poskytne možnost ho dostat. Možná. Záleží na tom, jak bude dobrý.“ Isidore řekl: „Nebude poplach působit na nás?“ „To je pravda,“ řekla Pris Royovi Batymu. „Bude působit na Isidora.“ (str. 52)  "Deprese" - Nová a strašlivě neznámá deprese, která ho zavalila během dne, ještě nepominula. Zvířata a obchodníci se zvířaty mu připadali jako jediná slabá stránka clony deprese, trhlina, skrz kterou by ji mohl popadnout a skoncovat s ní. Už často v minulosti pro něj pohled na zvířata, vůně peněz proudících při velkých obchodech, udělaly hodně. Možná to zapůsobí i teď. (str.

52)

 "[1] Vnitřní život Merceristy" - „Bylo by nemorální nespojit se vděčně s Mercerem,“ řekla Iran. „Dneska jsem držela rukojeti krabičky, a to mi trochu zahnalo depresi – jenom trochu, ne jako tohle. Ale stejně jsem dostala kamenem, tady.“ Zvedla zápěstí; zahlédl na něm malou tmavou modřinu. „A pamatuju si, jak jsem myslela na to, o kolik jsme lepší, když jsme s Mercerem. Bez ohledu na bolest. Tělesná bolest, ale duševně jsme spolu; cítila jsem všechny ostatní, všechny z celého světa, všechny, kdo se ve stejné době spojili s Mercerem.“ Zadržovala dveře výtahu, aby se nezavřely. „Nastup, Ricku. Bude to jenom chvilka. Stejně k Mercerovi chodíš málokdy; chci, abys předával náladu, ve které právě jsi, všem ostatním; dlužíš jim to. Bylo by nemorální nechávat si ji jenom pro sebe.“ Samozřejmě měla pravdu. Takže nastoupil do výtahu a znovu klesal. V obývacím pokoji Iran rychle stiskla spínač u krabičky empatie, obličej oživený rostoucí radostí; osvětlovala ji jako vycházející měsíc. „Chci, aby to každý věděl,“ řekla mu. „Jednou se mi to stalo; spojila jsem se a narazila na někoho, kdo právě získal zvíře. A pak jednoho dne -“ Rysy jí na chvilku ztuhly; radost zmizela. „Jednoho dne jsem zjistila, že jsem zachytila někoho, komu zvíře zemřelo. Ale my ostatní jsme se s ním p odělili o naše různé radosti – já jsem žádnou neměla, jak asi víš – a to tu osobu rozveselilo. Mohli bychom se třeba dostat k potenciálnímu sebevrahovi; to, co máme, co cítíme, by mohlo -“ „Budou mít naši radost,“ řekl Rick, „ale my ji ztratíme. Vyměníme to, co cítíme, za to, co cítí oni. Naše radost se ztratí.“ Obrazovka krabičky empatie teď ukazovala proplétající se beztvaré proudy jasných barev; jeho žena se nadýchla a pevně se chytila rukojetí. „Neztratíme doopravdy to, co cítíme, pokud si to jasně udrž íme v mozku. Ricku, ty jsi nikdy nedosáhl opravdového spojení, že ne?“ „Myslím, že ne,“ řekl. Ale teď začal poprvé cítit, jakou hodnotu lidé, jako je Iran, získávají od mercerismu. Zkušenost s nájemným lovcem Philem Reschem v něm pravděpodobně změnila něja kou drobnou synapsi, uzavřel nějaký neurologický spoj a otevřela jiný. A tím možná začala řetězová reakce. „Iran,“ řekl naléhavě; odtáhl ji od krabičky empatie. „Poslouchej; chci s tebou mluvit o tom, co se mi stalo.“ Odvedl ji k pohovce a posadil ji čelem k sobě. „Potkal jsem jiného nájemného lovce,“ řekl. „Nikdy předtím jsem ho neviděl. Takový dravec, zdálo se, že se mu líbí, když je ničí. Když jsem s ním chvíli pobyl, poprvé jsem se na ně začal dívat jinak. Chci říct, můj názor na ně byl jiný než jeho.“ „Nepočká to?“ řekla Iran. Rick zakroutil hlavou: „Dal jsem si test, jednu otázku, a potvrdilo se mi to; začal jsem cítit k androidům empatii, a ty víš, co to znamená. Sama jsi to dneska ráno řekla. ,Ti ubozí andíci.' Takže víš, o čem mluvím. Proto jsem koupil tu kozu. V životě mi tak nebylo. Možná by to mohla být deprese, jaké dostáváš ty. Teď už chápu, jak trpíš, když máš depresi. Vždycky jsem si myslel, že se ti to líbí, a myslel jsem, že s tím můžeš kdykoli přestat, když ne sama, tak s pomocí náladových varhan. Ale když dostaneš takovouhle depresi, tak tě nezajímá nic. Je to apatie, protože jsi ztratila smysl pro všechno, co má cenu. Nezáleží na tom, jestli se cítíš líp, protože když nemáš nic, co má cenu -“ (str. 55;

56)

 "[2] Vnitřní život Merceristy" - Jeho žena se skláněla u černé empatické krabičky, v obličeji nepřítomný výraz. Chvíli za ní stál, ruce položené na jejích prsou; cítil, jak se zvedají a klesají, cítil život v ní, aktivitu. Iran si ho nevšimla; prožitek s Mercerem byl jako vždy dokonalý. N a obrazovce se trmácela vzhůru malá, stará postavička Mercera v plášti, a tu najednou kolem něj proletěl kámen. Rick se díval a pomyslel si: Můj Bože; moje situace je v něčem horší než jeho.

Mercer nemusí dělat nic, co by mu bylo cizí. Trpí, ale aspoň se po něm nechce, aby znásilňoval vlastní identitu. Sklonil se a jemně vyprostil držadla ženě z prstů. Pak sám zaujal její místo. Poprvé za celé týdny. Impulsívně: neměl to v plánu; prostě se to tak najednou stalo. Ocitl se v krajině porostlé trávou, všude pusto, Vzduch ostře voněl květy; tohle byla poušť, nebyl tu žádný déšť. Před ním stál muž, v unavených očích zalitých slzami lítostivé světlo. „Mercere,“ řekl Rick. „Jsem tvůj přítel,“ promluvil stařec. „Ale musíš pokračovat, jako bych neexistoval. Rozumíš tomu?“ Roztáhl prázdné ruce. „Ne,“ řekl Rick. „Nerozumím tomu. Potřebuju pomoc.“ „Jak tě mohu zachránit,“ řekl stařec, „když nemohu zachránit ani sebe?“ Usmál se. „Nechápeš? Není záchrany.“ „Tak nač to je?“ ptal se Rick. „K čemu jste?“ „Abych ti ukázal,“ řekl Wilbur Mercer, „že nejsi sám. Jsem tu s tebou a vždycky budu. Jdi a splň svůj úkol, i když víš, že není správný.“ „Proč?“ divil se Rick. „Proč bych to měl udělat? Dám výpověď a vystěhuju se.“ Stařec řekl: „Budeš muset dělat špatné věci bez ohledu na to, kam půjdeš. To je základní podmínka života, nutnost znásilňovat vlastní identitu. V určité době to musí udělat každé stvoření, které žije. Je to nepřekonatelný stín, porážka tvoření; je to pr okletí práce, prokletí, které naplňuje celý život. Všude ve vesmíru.“ „To je všechno, co mi můžete říct?“ řekl Rick. Zasvištěl kámen; přikrčil se a kámen ho udeřil do ucha. Okamžitě se pustil držadel a znovu stál v obývacím pokoji, vedle manželky a krabičky empatie. Hlava ho bolela jako střep; sáhl si na boltec a ucítil čerstvou krev, která mu stékala ve velkých jasných kapkách po tváři. Iran mu kapesníkem otírala ucho. „Jsem docela ráda, že jsi mě odstrčil. To opravdu nesnáším, když dostanu ránu. Díky, že jsi ten kámen schytal za mě.“ (str. 57)  "Roy Baty" - (jak ho informoval popis) má agresivní, asertivní chování umělé autority. Dřívější zaměstnání neznámá, android nabídl skupině pokus o útěk, který ideologicky odůvodnil okázalou fikcí o posvátnosti takzvaného androidního,života'. Dále tenhle android kradl různé drogy podporující prolínání myslí a experimentoval s nimi, a když ho chytili, tvrdil, že tak chtěl androidům poskytnout skupinovou zkušenost podobnou mercerismu, která, jak zdůraznil, zůstává androidům nedosažitelná. (str. 59)  "Hrůza z cyklu Života" - Všeho do času, pomyslel si. Cyklus života. Tady končí, poslední paprsky. Než přijde ticho smrti. Vnímal to v tomhle mikrovesmíru dokonale. (str. 59)  "Pocity Androidů" - „Něco takového. Ztotožnění; tam směřuji. Můj Bože; možná že se to stane. V tom zmatku pošleš na odpočinek mě, ne ji. A ona se může vrátit do Seattlu a žít mým životem. Takhle mi nikdy nebylo. Jsme stroje, vyrábějí nás jako uzávěry lahví. Je to jenom iluze, že já – osobně já – opravdu existuju; jsem jenom ukázka jednoho typu.“ Otřásla se. (str. 60)  "Člověk stvořil novodobé otroky" - Zamyslela se. „Androidi nemůžou mít děti,“ řekla potom. „Přicházíme o něco?“ Svlékl ji. Odhalil její bledé, chladné slabiny. „Přicházíme o něco?“ opakovala Rachael. „Já opravdu nevím; nemůžu to nijak posoudit. Jaké to je, mít dítě? Jaké to je, narodit se? My se nerodíme; my nevyrůstáme; namísto abychom umřeli na nemoc nebo věkem, vyčerpáme se jako mravenci. Zase mravenci; to jsme my. Ty ne; já. Chitinové reflexní mašiny, které nejsou doopravdy živé.“ Otočila hlavu na stran u a řekla hlasitě: „Nejsem živá! Nejdeš do postele se ženou. Nebuď zklamaný, oukej? Už ses někdy miloval s androidkou?“ (str. 62)

 "Omezenost Života" - Rachael řekla: „Víš, jakou délku života má humanoidní robot jako já? Jsem na světě už dva roky. S kolika mám ještě počítat?“ Po chvilce zaváhání řekl: „Ještě asi se dvěma.“ „Nepodařilo se jim ten problém vyřešit. Myslím nahrazování buněk. Trvalá nebo aspo ň částečná obnova. No, tak to chodí.“ (str. 63)  "Jak zhasíná plamen Života" - „Jenomže nesprávným způsobem.“ Zdálo se, že už je navenek klidnější. Ale v hloubi pořád rozrušená a napjatá. Ten temný plamen však pohasínal; životní síla z ní vyprchávala, jak to často vídal u jiných androidů. Klasická rezignace. Mechanické, intelektuální smíření s tím, s čím by se pravý organismus – který má za sebou dvě miliardy let boje o přežití a vývojových útrap – nedokázal nikdy vyrovnat. + „Sakra, sama jsi řekla, že ti stejně zbývají dva roky života. A mně padesát. Budu žít pětadvacetkrát déle než ty.“ (str.

64)

 "Extrémní příhoda s pavoukem; výsměch Mercerismu a falešná odhalení Mercera" - Nahoře, u dveří svého bytu, se zastavil, aby nabral dech. „ - ano pane, lidičky; teď přišel čas. Tady je Kámoš Buster, který doufá a věří, že jste dychtiví stejně jako já být svědky objevu, který jsem učinil a který byl mimochodem ověřen nejlepšími výzkumnými pracovníky, kteří pracovali přesčas celé týdny. Ohó, lidičky; už je to tadyl“ John Isidore řekl: „Našel jsem pavouka.“ Tři androidi vzhlédli, na okamžik přenesli pozornost od televizní obrazovky na něj. „Podíváme se,“ řekla Pris. Natáhla ruku. Roy Baty křikl: „Nemluvte, když je Buster.“ „Nikdy jsem pavouka neviděla,“ řekla Pris. Vzala lahvičku od léků do dlaní a pozorovala stvoření uvnitř. „Tolik nohou. Proč potřebuje tolik nohou, J.R.?“ „Pavouci jsou takoví,“ řekl Isidore a srdce mu bušilo; těžko se mu dýchalo. „Mají osm nohou.“ Pris vstala a řekla: „Víš, co si myslím, J.R.? Myslím, že všechny ty nohy nepotřebuje.“ „Osm?“ divila se Irmgard Batyová. „Proč by nevystačil se čtyřm i? Uřežeme mu čtyři a uvidíme.“ Rychle otevřela kabelku, vytáhla čisté, ostré manikůrové nůžky a podala je Pris. J. R. Isidorem projela strašná hrůza. Pris odnesla lékovku do kuchyně a posadila se ke stolu, u kterého J. R. Isidore snídal. Odstranila z lahv ičky víčko a vyklepla pavouka ven. „Asi nebude moct utíkat tak rychle,“ řekla, „ale tady přece není nic, co by si mohl chytit. Stejně umře.“ Sáhla po nůžkách. „Prosím,“ vydechl Isidore. Pris zvědavě vzhlédla. „Má nějakou cenu?“ „Netrapte ho,“ řekl sípavě. Úpěnlivě. Pris nůžkami ustřihla pavoukovi jednu nohu. V obývacím pokoji mlel Kámoš Buster na televizní obrazovce: „Podívejte se na tuhle zvětšenou sekci pozadí. To je nebe, které obvykle vidíte. Počkejte, nechám Earla Parametera, vedoucího mého výzkumného týmu, aby vám vyložil svůj objev, který otřese světem.“ Pris odcvakla další nohu, hranou dlaně pavoukovi bránila v útěku. Usmívala se. „Zvětšeniny videozáznamů,“ řekl nějaký nový hlas z televize, „byly podrobeny přísnému laboratornímu zkoumání a ukázalo se, že ten šedivý horizont a bledý měsíc, proti kterému se Mercer pohybuje, nejenomže není pozemský – je umělý!“ „Zmeškáš to!“ zavolala Irmgard úzkostlivě na Pris; vběhla do kuchyňských dveří a uviděla, do čeho se Pris pustila. „Ach, udělej to potom,“ řekla chlácholivě, „Tohle je tak důležité, co říkají; dokazuje to, že všechno, čemu jsme věřili -“ „Buď zticha,“ řekl Roy Baty. „ -je pravda,“ dokončila Irmgard. Televize pokračovala: „,Měsíc' je namalovaný; na zvětšeninách, ze kterých jednu zrovna vidíte na obr azovce, jsou patrné tahy štětcem. A tady je dokonce důkaz, že ta řídká tráva a pustá, sterilní zem – snad dokonce i kameny vrhané na Mercera neviditelnými údajnými účastníky – jsou stejně tak kašírované. Je docela možné, že ve skutečnosti jsou

,kameny' vyrobené z měkkého plastiku, který nezpůsobí autentické zranění.“ „Jinými slovy,“ skočil mu Kámoš Buster do řeči, „Wilbur Mercer vůbec netrpí.“ Vedoucí výzkumu řekl: „Nakonec se nám podařilo, pane Kámoši, vystopovat bývalého hollywoodského trikového specialistu, pana Wada Cortota, a ten přímo potvrdil, vzhledem k dlouholetým zkušenostem, že,Mercerem' by mohl být jenom nějaký příležitostný herec, pohybující se v dokonalé kulise. Cortot zašel dokonce tak daleko, že prohlásil, že poznává kulisy, kter é kdysi použil nyní už nečinný druhořadý režisér, se kterým před několika desetiletími Cortot několikrát pracoval.“ „Takže podle Cortota,“ řekl Kámoš Buster, „nemůže být opravdu žádných pochyb,“ Pris právě pavoukovi odstřihla třetí nohu a pavouk se zuboženě plazil po kuchyňském stole a hledal cestu ven, cestu ke svobodě. Žádnou nenalézal. (str. 66)  "Mercerismus – odhalení?" - „Zjistil jsem,“ pokračoval technik, „že ten stařec skutečně udělal sérii krátkých patnáctiminutových videofilmů pro zadavatele, se kterým se nikdy nesetkal. A, jak jsme předpokládali, ,kameny' byly z plastiku podobného gumě, ,krev' byl kečup, a,“ technik se zachichotal, „jediné utrpení, které pan Jarry podstoupil, bylo to, že strávil celý den bez hltu whisky.“ „Al Jarry,“ pronesl Kámoš Buster, jehož tvář se objevila na obrazovce. „Starý muž, který dokonce ani ve svých nejlepších letech nikdy nedosáhl ničeho, čeho bychom si on nebo my mohli vážit. Al Jarry udělal opakující se a hloupý film, vlastně celou sérii filmů, nevěděl pro koho – a dodneška to neví. Přívrženci mercerismu často říkali, že Wilbur Mercer není lidská bytost, že je to vlastně archetypální nadřazená entita, možná z jiné hvězdy. Nu, v jistém smyslu se tohle tvrzení ukázalo správné. Wilbur Mercer není lidská bytost, ve skutečnosti neexistuje. Svět, ve kterém stoupá vzhůru, je obyčejná, laciná, hollywoodská kulisa, která zmizela v haraburdí už před lety. A kdo si takhle kolosálně vystřelil z celé Sluneční soustavy? Přemýšlejte o tom chvíli, lidičky.“ „To se asi nikdy nedozvíme,“ zamumlala Irmgard. Kámoš Buster řekl: „To se asi nikdy nedozvíme. Ani si nedokážeme předsta vit, jaké prapodivné důvody vedly k tomuhle podvodu. Ano, lidičky, podvodu, Mercerismus je podvod!“ „Myslím, že to víme,“ řekl Roy Baty. „Je to jasné. Mercerismus vznikl - “ „Ale uvažujte o tom,“ pokračoval Kámoš Buster, „Zeptejte se sami sebe, co to je, co mercerismus způsobuje. No, jestli máme věřit jeho početným vyznavačům, tak je to zážitek splynutí -“ „To je ta empatie, kterou lidé mají,“ řekla Irmgard „- mužů a žen po celé sluneční soustavě do jediné bytosti. Ale bytosti, která je ovladatelná takzvaným telepatickým hlasem,Mercera'. Všimněte si toho. Nějaký ambiciózní, politicky myslící rádoby Hitler by mohl -“ + "Mercerismus je podvod." Celý ten zážitek empatie je podvod.“ + „Myslím, že tímhle Mercerův kult neskončí,“ řekla Pris. (str. 67)  "Mercerismus neskončil" - „Mercerismus neskončil,“ řekl Isidore. Ty tři androidy sužovala nějaká nemoc, něco hrozného. Ten pavouk, pomyslel si. Možná to byl poslední pavouk na Zemi, jak řekl Roy Baty. A ten pavouk je pryč; Mercer je pryč; viděl prach a zkázu v bytě, která se prostírala všude – slyšel, jak se haraburdí blíží, konečný chaos veškerého řádu, nepořádek, který nakonec zvítězí. Rostl kolem něj, jak tak stál a držel prázdný keramický hrníček; skříňky v kuchyni vrzaly a štěpily se a on cítil, jak ztrácí půdu pod nohama. (str. 68)  "Zjevení Isidorovo" - „Co to dělá?“ dolehl k němu z dálky hlas Irmgard Batyové. „Všechno rozbíjí! Isidore, přestaň -“ „Já to nedělám,“ řekl. Nejistě přešel do obývacího pokoje, aby byl sám sebou; stál u potrhané pohovky a hleděl

na žlutou flekatou stěnu se skvrnami po mrtvých štěnicích, které tam kdysi lezly, a znovu pomyslel na mrtvolu pavouka se čtyřma zbývajícíma nohama. Všechno je tady staré, uvědomil si. Dávno se to začalo hroutit a nezastaví se to. Mrtvola pavouka zvítězila. V proláklině, vzniklé zborcením podlahy, se ukázaly kusy zvířat, hlava vrány, vyschlé ruce, které možná kdysi patřily opičkám. Kousek stranou stál osel, nehýbal se, a přesto bylo vidět, že je živý; aspoň se ještě nezačal rozkládat. Isidore se k němu vydal, cítil, jak mu pod nohama křupají dlouhé kosti, vyschlé jako tráva. Ale než k oslovi došel – to stvoření patřilo k jeho nejmilovanějším -, shora se snesla lesklá modrá vrána a usadila se na oslově netečné tlamě. Nedělej to, řekl hlasitě, ale vrána rychle vyklovla oslovi oči. Zase, pomyslel si. Zase se mi to stalo. Budu tady dole hodně dlouho, uvědomil si. Stejně jako předtím. Vždycky to trvá dlouho, protože tady se nikdy nic nemění; zlom přijde, až se nebude nic rozpadat. Zaševelil suchý vítr, kolem něj se sesouvaly hromady kostí. Dokonce i vítr je ničí, povšiml si. V tomhle stadiu. Těsně předtím, než zanikne čas. Kéž bych si vzpomněl, jak se odsud dostanu, pomyslel si. Díval se nahoru a neviděl nic, čeho by se mohl zachytit. Mercere, řekl hlasitě. Kdepak jsi teď? Tohle je hrobový svět a já jsem v něm zase, ale tentokrát zde nejsi se mnou. Cosi mu přelezlo přes nohu. Klekl si a hledal – našel to, protože se to hýbalo jen pomalu. Zmučený pavouk, trhavě klopýtal na zbylých nohách; zvedl ho a podržel na dlani. Kosti, uvědomil si, proměnily se; pavouk zase žije. Mercer je určitě nablízku. Zadul vítr, lámal a rozhazoval zbývající kosti, ale on cítil Mercerovu přítomnost. Pojď sem, říkal Mercerovi. Přelez mi přes nohu nebo najdi jiný způsob, jak ke mně přijdeš. Oukej? Mercere, myslel si. Hlasitě řekl: „Mercere!“ Krajinou se kutálely chomáče trávy poháněné větrem; tráva se zavrtávala do zdí kolem něj a prorůstala stěnami, dokud se neproměnila ve spory. Spory se zvětšovaly, štěpily a praskaly v zasažené oceli a kusech betonu, ve které se stěny rozpadly. A když stěny zmizely, zůstala poušť; po všem nakonec zůstala poušť; Až na křehkou, zamlženou postavu Mercera; stařec stál čelem k němu, na tváři klidný výraz. „Je to nebe namalované?“ zeptal se Isidore. „Opravdu tam jsou tahy štětcem, které se při zvětšení ukážou?“ „Ano,“ řekl Mercer. „Já je nevidím.“ „Jsi příliš blízko,“ řekl Mercer. „Musel bys být hodně daleko, jako androidi. Mají lepší rozhled.“ „Proto tvrdí, že jste podvod? “Já jsem podvod,“ řekl Mercer. „Jsou upřímn í; skutečně provedli výzkum. Z jejich hlediska jsem dávno penzionovaný příležitostný herec Al Jarry. Celý jejich objev je pravdivý. Mluvili se mnou u mě doma, jak tvrdí; řekl jsem jim, co chtěli vědět, a oni chtěli vědět všechno.“ „I o té whisky?“ Mercer s e usmál. „Byla to pravda. Odvedli dobrou práci a z jejich hlediska byl objev Kámoše Bustera přesvědčivý. Těžko budou chápat, proč se nic nezměnilo. Protože ty jsi pořád tady a já jsem taky pořád tady.“ Mercer ukázal vláčným gestem na holý, prudký svah hory, na to dobře známé místo. „Právě jsem tě pozvedl z hrobového světa a dál tě budu pozvedat, dokud neztratíš zájem a nebudeš chtít přestat. Ale ty sám mě budeš muset přestat vyhledávat, protože já nikdy nepřestanu vyhledávat tebe.“ „S tou whisky se mi to nelíbilo,“ řekl Isidore. „Je to ponižující.“ „To proto, že jsi vysoce morální člověk. Takový já nejsem. Nikoho nesoudím, ani sebe.“ Mercer zdvihl sevřenou dlaň, hřbetem ruky dolů. „Než na to zapomenu, mám tady něco, co ti patří.“ Rozevřel prsty, Na ruce mu o dpočíval umučený pavouk, ale jeho předtím odstřižené nohy byly na svém místě. (str. 68; 69)  "Strasti" - Co je tohleto za práci, přemýšlel Rick. Jsem pohroma, jako hlad nebo mor. Kam vejdu, tam mě proklínají. Jak Mercer řekl, chce se po mně,

abych dělal špatné věci. Všechno, co jsem udělal, bylo od začátku špatné. Ale teď už je čas jít domů. Možná, až budu chvíli s Iran, zapomenu. (str. 72)  "[1] Zjevení Ricka Deckarda" - Dave by schválil, co jsem udělal. Ale měl by pochopení i pro tu druhou stranu, což myslím ani Mercer nechápe. Pro Mercera je všechno snadné, myslel si, protože Mercer přijímá všechno. Nic mu není cizí. Ale to, co jsem udělal, přemýšlel, je najednou cizí mně. Vlastně všechno na mně se stalo nepřirozené; sám jsem se stal nepřirozeným. Šel dál, vzhůru do kopce, a každým krokem v něm rostla tíha. Jsem příliš unavený, pomyslel si, abych lezl. Zastavil se, otřel si pot kapající do očí, slané slzy prýštící z kůže, z celého jeho bolavého těla. Rozzlobený sám na sebe si odplivl – odplivl si zuřivě a opovržlivě, na holou zem, cítil k sobě strašnou nenávist. Potom se znovu pustil namáhavě vzhůru do svahu, opuštěnou a neznámou krajinou, vz dálenou od všeho; nežilo tu nic kromě něj. Vedro. Výrazně se oteplilo; bylo znát, že uplynula nějaká doba. A měl hlad. Nejedl už bůhvíjak dlouho. Hlad v kombinaci s vedrem, jedovatá chuť připomínající porážku; ano, pomyslel si, to je ono: nějakým tajemným způsobem jsem byl poražen. Tím, že jsem zabil ty androidy? Tím, že Rachael zavraždila moji kozu? Nevěděl, ale když se tak trmácel, jeho mysl zamlžil nějaký nejasný a skoro halucinační příkrov; v jedné chvíli zjistil, aniž měl představu, jak k tomu mohlo dojít, že se nachází krok od téměř smrtelného pádu do propasti – pádu pokorného a bezmocného, pomyslel si; dál a dál, beze svědků. Tady nebyl nikdo, kdo by zaznamenal jeho nebo číkoli potupu, a jakákoli odvaha nebo pýcha, která by se tady mohla projevit, by zůstala nepovšimnuta: mrtvé kameny, uprášená stébla trávy, suchá a umírající, si nic neuvědomí a na nic si nevzpomenou, ani na něho, ani na sebe. V té chvíli ho do třísla uhodil první kámen – a nebyla to žádná guma nebo plastová pěna. Ta bolest, náhlé pozn ání naprosté osamělosti a utrpení, jím projela nezastřeně a opravdově. Zarazil se. A pak ho něco popohnalo vpřed – ty ostruhy byly neviditelné, ale nebylo možné jim odporovat – začal znovu šplhat. Kutálím se, pomyslel si, jako kameny; dělám to, co kameny, bez vůle. Aniž by to něco znamenalo. „Mercere,“ řekl, lapaje po dechu; zastavil se, tiše stál. Před sebou rozeznával nejasnou, nehybnou postavu. „Wilbure Mercere! Jsi to ty?“ Můj Bože, uvědomil si; to je můj stín. Musím se odtud dostat, dolů z toho kopce! Začal se škrábat dolů. Jednou spadl; mračna prachu všechno zakryla, a on z toho prachu utíkal – spěchal ještě víc, klouzal a potácel se na viklavých kamenech. Vpředu uviděl svoje zaparkované auto. Jsem dole, řekl si. Slezl jsem z hory. Trhnutím otevřel dveře a vmáčkl se dovnitř. Kdo po mně ten kámen hodil? ptal se v duchu. Nikdo. Ale proč mě to znepokojuje? Prodělal jsem to už dřív, při splynutí. Když jsem používal svoji empatickou krabičku, jako každý jiný. Není to nic nového. Ale bylo. Protože, pomyslel si, jsem to udělal sám. (str. 73; 74)  "Já jsem Wilbur Mercer" - „Vypadáte,“ řekla slečna Marstenová, „jako Wilbur Mercer.“ „Já jsem,“ řekl. „Já jsem Wilbur Mercer; jsem s ním neustále spojený. A nemůžu se odpojit. Sedím tady a čekám, až se odpojím. Někde u oregonských hranic. „Máme tam někoho poslat? Služební auto, aby vás vyzvedlo?“ „Ne,“ řekl. „Už na oddělení nepatřím.“ „Je vidět, že jste včera pracoval příliš mnoho, pane Deckarde,“ řekla káravě. „Teď si potřebujete pořádně odpočinout. Pane Deckarde, jste náš nejlepší nájemný lovec, ten nejle pší, jakého jsme kdy měli. Řeknu to inspektorovi Bryantovi, až sem přijde; vy leťte domů a jděte spát. Hned zavolejte své ženě, pane Deckarde, protože si dělá hrozné, hrozné starosti. To poznám, Oba jste na tom špatně.“ „To je kvůli mé koze,“ řekl. „Ne kvůli androidům;

Rachael neměla pravdu – nedělalo mi potíže poslat je na odpočinek. A ten speciál taky neměl pravdu, když tvrdil, že už nedokážu splynout s Mercerem. Jediný, kdo pravdu měl, je Mercer.“ „Radši byste se měl vrátit sem k Zátoce, pane Deckarde. Tady jsou lidi. Tam u Oregonu není nic živého; je to tak? Nejste sám?“ „Je to divné,“ řekl Rick. „Měl jsem absolutní, naprostou, dokonale skutečnou iluzi, že jsem ses stal Mercerem a že lidé po mně házejí kameny. Ale ne tak, jak to zažíváte vy, když se držíte rukojetí empatické krabičky. Když používáte empatickou krabičku, cítíte, že jste s Mercerem. Rozdíl je v tom, že já jsem s nikým nebyl; byl jsem sám.“ „Teď se říká, že Mercer je podvod.“ „Mercer není podvod,“ řekl. „Pokud i skutečnost není podvod.“ Tenhle kopec, pomyslel si. Tenhle prach a ta spousta kamenů, každý je jiný, liší se jeden od druhého. „Bojím se,“ řekl, „že nemůžu přestat být Mercerem. + Jenomže mi to nijak zvlášť nevadí. Už ne. Ne, pomyslel si, po tom, co se mi tam nahoře stalo, u vrcholu té hory. Jsem z vědav, co by bylo dál, kdybych pokračoval ve výstupu a došel na vrchol. Protože tam, zdá se, Mercer umírá. Tam se jasně projevuje Mercerovo vítězství, tam na konci velkého siderického cyklu. Ale jestli jsem Mercer, pomyslel si, nemůžu nikdy zemřít, ani za deset tisíc let. Mercer je nesmrtelný. (str. 75)  "[2] Zjevení Ricka Deckarda" - Něco se mi stalo. Jako tomu kriplovi Isidorovi a jeho pavoukovi; to, co se stalo jemu, se děje mně. Zařídil to Mercer? Ale já jsem Mercer. Já jsem to zařídil; našel jsem ropuchu. Našel jsem ji, protože jsem se díval Mercerovýma očima. Přidřepl vedle ropuchy. Tiskla se k drobnému štěrku, kde si udělala jamku: rozhrnula zadečkem prach. Takže nad povrch vykukoval jenom vršek její ploché hlavy a oči. Mezitím se její metabolismus zpomalil, až se skoro zastavil, upadla do transu. V očích nebyla žádná jiskra, žádný náznak, že si ho všimla, a on si v hrůze pomyslel: Je mrtvá, možná žízní. Ale pohnula se. Položil krabici na zem a opatrně začal od ropuchy odhrabovat hlínu. Nezdálo se, že něco namítá, ale jistě si jeho přítomnost neuvědomovala. Když ropuchu zvedl, pocítil její zvláštní chlad; v rukou mu připadalo její tělíčko suché a svraštělé – skoro schlíplé – a studené, jako by bydlela v jeskyni míle pod zemí, daleko od slunce. Teď se ropucha zavrtěla; tenkou zadní nohou se pokusila osv obodit z jeho sevření, instinktivně chtěla uskočit. Je veliká, pomyslel si; dospělá a moudrá. Schopná, po svém vlastním způsobu, přežít tam, kde se pořádně nedaří přežít ani nám. Zajímalo by mě, kde hledá vodu pro svoje vajíčka. Takže tohle Mercer vidí, myslel si, když přepečlivě zábaloval krabici – převazoval ji znovu a znovu. Život, který my už nedokážeme rozeznat; život, pečlivě zahrabaný až po hlavu v mršině mrtvé planety. Na každém škvarku ve vesmíru Mercer pravděpodobně rozezná nenápadný život. Teď už vím, pomyslel si. A když jsem jednou viděl Mercerovýma očima, asi už nikdy nepřestanu. Žádný android, pomyslel si, tomuhle nohy neustřihne. Jako to udělali tomu kriplovu pavoukovi. (str. 76)  "[3] Zjevení Ricka Deckarda" - „Mercer řekl, že je to špatné, ale že bych to měl stejně udělat. Opravdu divné. Někdy je lepší udělat něco špatného než správného.“ „To je to naše prokletí,“ řekla Iran. „O tom Mercer mluví.“ „Prach?“ zeptal se. „Zabijáci, kteří Mercera našli, když mu bylo šestnáct let, tehdy mu řekli, že nemůže vracet čas a přivádět všechno zpátky k životu. Takže teď se může jedině pohybovat životem, jít tam, kam kráčí život, ke smrti. A zabijáci házejí kameny; to dělají oni. Pořád ho pronásledují. A vlastně nás všechny. To ti jeden z nich prosekl tvář, tam kde pořád krvácíš?“ (str. 77; 78)

MERCERISMUS – 2. VÝPIS SVATÝCH TEXTŮ K VYUČOVÁNÍ EMPATIE

(POVÍDKA THE LITTLE BLACK BOX)

Zdroj citací: DICK, Philip K. Zlatý muž. Přeložil Jaroslava KOHOUTOVÁ. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3 Obsah: • Ukázka č. [1] str. 1–4. • Ukázka č. [2] str. 4. • Ukázka č. [3] str. 6. • Ukázka č. [4] str. 6. • Ukázka č. [5] str. 7 • Ukázka č. [6] str. 7–9. • Ukázka č. [7] str. 9 • Ukázka č. [8] str. 10 • Ukázka č. [9] str. 11 • Ukázka č. [10] str. 11–12. Ukázka č. [1] str. 1–4. Ray pronesl meditačním tónem: "A ty jsi ta dívka, co vždycky říká lidem, aby přijali vinu a nesvalovali ji na okolní svět. Jak nazýváš své základní pravidlo, zlato? Hm?" Usmál se. "Anti -paranoický princip? Doktorka Joan Hiashi léčí vaše duševní choroby: ab sorbujte všechnu vinu, vezměte ji celou na sebe." Vzhlédl a ostře řekl: "Divím se, že nejsi jeden ze stoupenců Wilbura Mercera." "Toho šaška?" "Ale právě tohle je součást jeho výzvy. Pojď, ukážu ti to." Ray zapnul televizi u protější zdi místnosti. Byl to beznohý přístroj orientálního stylu se vzorem draků dynastie Sung. "Zvláštní, že víš, kdy je Mercer na programu," pozastavila se nad tím Joan. Ray pokrčil rameny a zamumlal: "Zajímá mě to. Je to nové náboženství, které začíná vytlačovat zen-buddhismus. Žene se sem ze středozápadu a brzy zaplaví celou Kalifornii. Měla bys ses o to také zajímat, když prohlašuješ náboženství za svoji profesi. Díky n ěmu máš práci. Náboženství platí tvoje účty, má milá, tak do něj nekopej." TELEVIZNÍ OBRAZOVKA se rozsvítila a objevil se Wilbur Mercer. "Proč nic neříká?" zeptala se Joan. "Víš, Mercer složil tento týden přísahu. Naprosté mlčení." Ray si zapálil cigaretu. "Ministerstvo mělo poslat mě. Ty jsi nula." "Přinejmenším nejsem žádný šašek," odsekla Joan, "nebo stoupenec šaška."

Ray jí jemně připomněl: "Existuje jedno zen -buddhistické přísloví. ‚Buddha je v každém kousku toaletního papíru.' A ještě jedno ‚Buddha často-‚" "Buď zticha," řekla ostře. "Chci se dívat na Mercera." "Ty se chceš dívat." V jeho hlase byla těžká ironie. "Ty se opravdu chceš dívat, proboha? Ale na Mercera se nikdo nedívá, to je jádro celé věci." Hodil cigaretu do krbu a dlouhými kroky přešel k televiznímu přijímači. Joan uviděla kovovou krabičku se dvěma držadly, připojenou dvojitým vodivým kabelem k televizi. Ray uchopil obě držadla a obličej se mu okamžitě zkroutil bolestí. "Co se děje?" zeptala se znepokojeně. "N-nic." Ray nepřestával svírat držadla. Na obrazovce kráčel Wilbur Mercer pomalu po vyprahlém, bezútěšném povrchu pustého kopce, hlavu zdviženou, na úzké tváři výraz vyrovnanosti – nebo prázdnoty. Ray, lapaje po dechu, pustil držadla. "Tentokrát jsem je dokázal držet jen čtyřicet pět sekund." Pak Joan vysvětlil: "Tohle je krabička empatie, zlato. Nemůžu ti říct, jak jsem k ní přišel – abych řekl pravdu, prostě to nevím. Jednou mi ji přinesli, oni, organizace, která je distribuuje – Wilcer a.s. Ale co ti můžu říct je, že když jednou uchopíš tahle držadla, už se nikdy na Wilbura Mercera nedíváš/Staneš se účastníkem jeho apoteózy. Začneš cítit to, co cítí on." "Vypadá to, že to bolí." Ray Meritan zašeptal: "Ano. Protože Wilbur Mercer je blízko smrti. Odchází na místo, kde se chystá zemřít." Joan před krabičkou v hrůze ucouvla. "Říkala jsi, že právě tohle potřebujeme," řekl Ray. "Pamatuj si, že jsem docela schopný telepat. Nemusím se příliš namáhat, abych ti přečetl myšlenky. ‚Kdybychom tak dokázali trpět.' O tomhle jsi přemýšlela, právě před malou chvilkou. Nuže, zde je tvá šance, Joan." "Je to – morbidní!" "Byla snad tvoje myšlenka morbidní?" "Ano!" Ray Meritan řekl pomalu: "Už teď má Wilbur Mercer dvacet milionů stoupenců. Na celém světě. A všichni trpí s ním, na jeho cestě k Pueblu v Coloradu. Alespoň se říká, že právě tam míří. Já osobně o tom pochybuji. V každém případě je mercerismus to, čím kdysi býval zen-buddhismus. Jedeš na Kubu učit bohaté čínské bankéře druh asketismu, který je už zastaralý, který má své dny slávy už dávno za sebou." Joan se od něj tiše odvrátila a zadívala se na kráčejícího Mercera. "Víš dobře, že mám pravdu," řekl Ray. "Dokážu zachytit tvé pocity. Možná o nich

ani nevíš, ale jsou v tobě." Na obrazovce někdo hodil na Mercera kámen. Zasáhl ho do ramene. Každý, kdo se teď drží krabičky empatie, uvědomila si Joan, ucítil úder spolu s Mercerem. Ray přikývl. "To je pravda." "A – co až ho opravdu zabijí?" otřásla se. "Uvidíme, co se stane," řekl Ray tiše. "Nevíme to."

II

MINISTR ZAHRANIČÍ Douglas Herrick řekl Bogartovi Croftsovi: "Myslím, že se mýlíš, Bogu. To děvče může být Meritanovou milenkou, ale to neznamená, že něco ví." "Počkáme, co nám poví pan Lee," odvětil Crofts podrážděně. "Bude na ni čekat na letišti v Havaně." "Nemůže pan Lee prozkoumat přímo Meritana?" "Jeden telepat, aby zkoumal jiného?" Při té představě se Croft musel usmát. Vyvolalo by to krásně nesmyslnou situaci: pan Lee by četl Meritanovy myšlenky a Meritan, také telepat, by četl myšlenky pana Leeho a zjistil by, že pan Lee mu čte myšlenky, a Lee, který by četl Meritanovy myšlenky, by zjistil, že Meritan ví – a tak dále. Nekonečné řetězení, které by skončilo splynutím dvou mozků, při němž by si Meritan jistě dával dobrý pozor, aby ani myšlenkou nezavadil o Wilbura Mercera. "Ta podobnost jmen je mi velice podezřelá," řekl Herrick. "Meritan, Mercer. První tři písmena–" Crofts ho přerušil. "Ray Meritan není Wilbur Mercer. Řeknu vám, jak jsme to zjistili. Na CIA jsme udělali videozáznam Mercerova televizního vysílání, zvětšili ho a provedli analýzu. Mercer se pohyboval v obvyklé pusté krajině. Kaktusy, písek, kameny... znáte to." "Ano," přikývl Herrick. "Divočina, tak tomu říkají." "Na zvětšenině se objevilo něco na obloze. Prozkoumali jsme to. Nebyl to Měsíc. Tedy, byl to nějaký měsíc, ale příliš malý na to, aby to mohl být náš Měsíc. Mercer není na Zemi. Hádal bych, že vůbec ze Země nepochází." Crofts se sehnul a opatrné, aby se nedotkl držadel, zvedl malou kovovou krabičku. "A tohle nebylo navrženo ani vyrobeno na Zemi. Celé to Mercerovo hnutí je naprosto 0-Z, a podle toho teď musíme jednat." "Pokud Mercer není pozemšťan, tak možná trpěl, a dokonce zemřel už několikrát

předtím, na jiných planetách." "To ano," přitakal Crofts. "Mercer – nebo jak se ten člověk nebo věc jmenuje – v tom může mít ohromné zkušenosti. Pořád ale nevíme to, co vědět chceme." A to bylo, samozřejmě – co se stane s člověkem, který uchopí držadla empatické krabičky? Crofts se posadil a bedlivě si ji prohlížel. Stála na stole přímo před ním, s těmi dvěma lákavými držadly. Nikdy se jich nedotkl a nikdy to také neměl v úmyslu. Ale- "Kdy Mercer zemře?" zeptal se Herrick. "Počítáme, že tak někdy koncem příštího týdne." "A vy myslíte, že pan Lee do té doby z mozku toho děvčete něco vytáhne? Něco, co nás dovede k místu, kde se Mercer nachází?" "Doufám," řekl Crofts, který ještě stále zíral na krabičku, ale dosud se jí ani nedotkl. „Musí to být neobyčejný zážitek, položit ruce na ta dvě držadla a zjistit, že už nejste sám sebou. Že se z vás stal úplně jiný člověk na úplně jiném místě, že se plahočíte po dlouhé, jednotvárné, nakloněné rovině k jistému zániku. Alespoň tak to popisují. Ale nechat si o tom vyprávět... jaké je to asi ve skutečnosti? Co kdybych to zkusil sám. Pocit absolutní bolesti... to bylo to, co ho děsilo, co ho odrazovalo. Bylo neuvěřitelné, že lidé ten pocit dobrovolně vyhledávali, místo aby se mu vyhýbali. Uchopení držadel empatické krabičky jistě nebyl čin vyjadřující touhu uniknout. Nešlo o snahu vyhnout se něčemu, ale vyhledat něco. Ale ne bolest jako takovou. Crofts by l příliš zkušený na to, aby si myslel, že mercerité jsou obyčejní masochisté, kteří touží po tělesné bolesti. Byl to, jak byl přesvědčen, smysl bolesti, který Mercerovy stoupence tolik přitahoval. JEHO STOUPENCI trpěli pro něco. Svému představenému řekl: "Chtějí trpět, aby tak popřeli svoji vlastní, osobní existenci. Jde o komunitu, ve které trpí a snášejí Mercerova muka všichni dohromady." Jako Poslední večeře, pomyslel si. To je klíč ke všemu: komunita, spoluúčast, ta tvoří základ každého náboženství. Nebo by měla. Náboženství svazuje lidi dohromady do jednoho společného, sjednoceného těla, a všechny ostatní nechává stát stranou. Herrick namítl: "Ale v základě je to politické hnutí, nebo by se s ním tak alespoň mělo jednat." "Z našeho hlediska ano," souhlasil Crofts. "Ale ne z jejich." Ukázka č. [2] str. 4. Se širokým úsměvem ve tváři pan Lee podotkl: "Nebo nerozum. Vidíte, jsem připraven. Rozum, nerozum. V zenu je to jedna a tatáž věc." Pak náhle vystřízlivěl. "Samozřejmě, že jsem komunista," řekl. "Jediný důvod, proč tohle všechno dělám, je

ten, že strana v Havaně zaujala oficiální stanovisko, že mercerismus je nebezpečný a musí se s ním zatočit." Vypadal zasmušile. "Musím říct, že ti mercerité jsou skuteční fanatici." "Pravda," souhlasil Crofts. "A my se musíme postarat o jejich konec." Ukázal na krabičku empatie. "Už jste to někdy–" "Ano," přikývl pan Lee. "Je to forma trestu. Dobrovolného trestu, nepochybně z důvodu pocitu provinění. Pokud lidé správně nakládají se svým volným časem, jsou takových pocitů ušetřeni." Tenhle vůbec nechápe, o co tu jde, pomyslel si Crofts. Je to prostě materialista. Typické pro člověka narozeného v komunistické rodině a vychovávaného v komunistické společnosti. Všechno je buď černé nebo bílé. "Mýlíte se," pan Lee zachytil Croftsovy myšlenky. Crofts zčervenal a vyhrkl: "Promiňte, zapomněl jsem. Nic ve zlém." "Přečetl jsem vám z myšlenek," pokračoval pan Lee, "že se domníváte, že Wilbur Mercer, jak sám sobě říká, by mohl být 0-Z. Jistě znáte stanovisko strany k této otázce. Byla prodiskutována právě před několika dny. Strana přijala rozhodnutí, že ve sluneční soustavě žádné 0 -Z rasy neexistují a že domněnka, že někde dosud přežívají zbytky kdysi nadřazených bytostí, je jen forma morbidního mysticismu." Crofts si povzdechl. "Rozhodnout o empirické otázce hlasováním – rozhodnout o ní na základě přísně politických základů, tomu opravdu nerozumím." V tom okamžiku se do rozhovoru vložil ministr Herrick a začal oba muže uklidňovat. "Prosím vás, nehádejte se kvůli teoretickým otázkám, na kterých se nemůžete shodnout. Držme se podstaty – Mercerova strana se nám rychle roztahuje po celé planetě." Pan Lee přitakal: "Máte pravdu, samozřejmě." Ukázka č. [3] Ray Meritan se dnes necítil moc dobře. Dosud ho bolela hlava od kamene, který někdo hodil na Wilbura Mercera. Meritan se sice pokusil odtrhnout ruce od krabičky, když viděl, jak kámen letí, ale nebyl dost rychlý. Kámen zasáhl Mercera na pravém spánku, až vytryskla krev. "Dnes večer do mě vrazili tři mercerité," řekl Glen. "Vypadali strašně. Všichni. Co se dnes Mercerovi stalo?" "Jak to mám vědět?" "Vypadáš přesně jako ti, co jsem dnes potkal. Bolí tě hlava, je to tak? Znám tě dost dlouho, Rayi. Zamícháš se do všeho, co je nové a zvláštní. Mně je jedno, jestli jsi mercerita. Jen jsem si myslel, že bys uvítal prášek proti bolestem."

Ray Meritan příkře odvětil: "Tím by to ale ztratilo veškerý smysl, nemyslíš? Prášek proti bolestem. Prosím, pane Mercere, když jdete nahoru na ten kopec, co takhle dávku morfia. Vůbec nic potom neucítíte." Ukázka č. [4] Přesně to si říkám, pomyslel si Meritan. Co je to jazz? Co je to život? Třel si zhmožděné, bolestí týrané čelo a ptal se sám sebe, jak přežije následující týden. Wilbur Mercer se blížil k cíli. Každý den to bylo horší... "A po krátké přestávce na důležité zvěsti," říkal Goldstream, "se vrátíme, abychom vám pověděli více o mužích a ženách jazzového světa, o těchto výstředních lidech, a především o mistrovství jednoho z nich, toho jediného a jedinečného Raye Meritana." Na monitoru obráceném do studia se objevilo pásmo reklam. Meritan se otočil na Goldstreama. "Vzal bych si ten prášek."

Obdržel žlutou zubatou plochou tabletku. "Paracodein," komentoval Goldstream. "Ilegální, ale účinný. Návyková droga... překvapuje mě, že ze všech lidí právě ty u sebe nic takového nenosíš." "Už ne," Ray dostal plastikový pohárek s vodou a spolkl pilulku. "Teď ses dal na mercerismus." "Teď jsem –" Pohlédl na Goldstreama. Znali se profesionálně už řadu let. "Já nejsem mercerita," řekl, "tak na to zapomeň, Glene. Shodou náhod mě začala bolet hlava zrovna ten večer, kdy nějaký debilní sadista hodil na Mercera ostrý kámen a zasáhl ho do spánku." Zamračil se. Ukázka č. [5] str. 7 Názorný příklad, pomyslel si, když hrál. Na to mě FBI potřebuje. Aby mohli teenagerům ukázat, čeho se mají v životě vyvarovat. Nejdříve paracodein a teď Mercer. Pozor, děti! Mimo kameru držel Glen Goldstream v ruce papír, na který naškrábal:

JE MERCER MIMOZEMŠŤAN?

A pod to připsal ještě: TO JE TO, CO CHTĚJÍ VĚDĚT. Invaze odněkud zvenku, přemýšlel Meritan, zatímco hrál. Toho se tedy bojí. Strach z neznámého, jako malé děti. To jsme celí my: malé, vystrašené děti, které hrají rituální hry se supersilnými zbraněmi. Zachytil myšlenku jednoho z pracovníků TV společnosti v řídící komoře. Mercer byl zraněn. Ray Meritan na něj okamžitě obrátil pozornost a snímal ze všech sil. Jeho prsty po paměti brnkaly do strun. Vláda vydává zákon proti takzvaným krabičkám empatie. Vzpomněl si okamžitě na svoji krabičku doma před televizním přijímačem. Organizace, které distribuují a prodávají krabičky empatie, postaveny mimo zákon. FBI zatýká v několika velkých městech. Další země budou pravděpodobně následovat. Jak těžce zraněn? přemítal v duchu. Smrtelně? A co se stalo s mercerity, kteří v tu chvíli právě svírali držadla svých krabiček empatie? Kde skončili? Pod lékařským dohledem?

Máme tu zprávu vypustit teď? přemýšlel jeden z pracovníků TV společnosti. Nebo počkat až na reklamy? Ray Meritan přestal hrát a řekl zřetelně do mikrofonu: "Wilbur Mercer byl zraněn. Všichni jsme to očekávali, ale i tak je to velká tragédie. Mercer je světec." Glen Goldstream na něj zíral s vytřeštěnýma očima. "Věřím v Mercera," řekl Ray Meritan a po celých Spojených státech všichni televizní diváci slyšeli jeho vyznání víry. "Věřím, že jeho muka, zranění a smrt má pro každého z nás velký význam." A bylo to. Dostal se na seznam odsouzenců. A nepotřeboval k tomu ani příliš velkou dávku odvahy. "Modlete se za Wilbura Mercera," řekl a vrátil se ke své hře na harfu. Ty blázne, myslel si Glen Goldstream, Takhle se prozradit! Do týdne budeš ve vězení. Tvá kariéra je v troskách. Plink-plink, hrál Ray a pobaveně se na Glena usmíval. Ukázka č. [6] str. 7–9. "Vládou Spojených států. Snímal jsem vaše myšlenky a zjistil jsem, že víte, že Ray Meritan je jeden z předních merceritů, a že vás samotnou mercerismus přitahuje." "Ale to není pravda!" "Podvědomě vás přitahuje, Jste na pokraji zlomu. Dokážu vyčíst i myšlenky, které sama před sebou skrýváte. Pojedeme spolu zpátky do Spojených států. Najdeme pana Raye Meritana a ten nás dovede k Wilburu Mercerovi. Je to tak jednoduché." "A proto jsem byla poslána na Kubu?" "Jsem členem Ústředního výboru Komunistické strany Kuby. A jediným telepatem v celém ústředí. Odhlasovali jsme, že budeme během této hrozivé krize spolupracovat s ministerstvem zahraničí Spojených států. Naše letadlo, slečno Hiashi, odlétá do Washingtonu D.C. za půl hodiny. Musíme okamžitě odjet na letiště." Joan Hiashi se bezradně rozhlédla po restauraci. Ostatní hosté, číšníci... nikdo si jich nevšímal. Vstala, a když kolem procházel číšník s těžce naloženým podnosem, řekla mu: "Tento muž," ukázala na pana Leeho, "se mě snaží unést. Pomozte mi, prosím." Číšník pohlédl do boxu, a když uviděl, o koho jde, usmál se na Joan a pokrčil rameny. "Pan Lee je velice důležitý muž." A pokračoval v cestě. "To má tedy pravdu," řekl pan Lee.

Joan vyběhla z boxu a přes restauraci. "Pomozte mi," řekla postaršímu Kubánci, který tam seděl se svou krabičkou empatie před sebou. "Jsem také mercerita. Chtějí mě zatknout." Zvedl se k ní starý, vrásčitý obličej. Muž si ji bedlivě prohlížel. "Pomozte mi," žádala znovu. "Modlete se k Mercerovi," řekl starý muž. Nemůže mi pomoci, uvědomila si Joan. Obrátila se na pana Leeho, který stál za ní a nepřestával na ni mířit pistolí. "Tenhle stařec pro vás nic neudělá," konstatoval pan Lee. "Dokonce se ani nepostaví na nohy." Svěsila bezmocně ramena. "Tak dobře. Jdeme." TELEVIZNÍ PŘÍSTROJ v rohu náhle přerušil vysílání každodenních reklamních tlachů. Obraz ženy s láhví čistícího prostředku zmizel a obrazovka zůstala černá. Potom se ozval hlas televizního hlasatele. Mluvil španělsky. "Mercer je zraněný," řekl pan Lee. "Ale ne mrtvý. Jak se cítíte, slečno Hiashi, jako mercerita? Zasáhlo vás to nějak? Ach, úplně jsem zapomněl. Nejdřív musíte chytit ta držadla, aby to na vás působilo. Musí to být dobrovolný čin." Joan zvedla krabičku starého Kubánce, chvíli ji držela před sebou a pak uchopila držadla. Pan Lee na ni překvapeně zíral. Pokročil k ní a sahal po krabičce... To, co cítila, nebyla bolest. A co tedy? dumala a rozhlížela se kolem sebe po ztemnělé, zamlžené restauraci. Možná, že je Mercer v bezvědomí. To musí být ono. Unikám před vámi, obrátila své myšlenky na pana Leeho. Nemůžete – nebo přinejmenším nebudete – mě následovat tam, kam odcházím. Do záhrobního světa Wilbura Mercera, který umírá někde v pustině, obklopený nepřáteli. Teď jsem s ním. A je to únik před něčím horším. Před vámi. A vy mě nikdy nepřinutíte vrátit se zpátky. Kolem ní se rozprostírala holá krajina. Vzduch pronikavě voněl rozkvetlými květy. Byla na poušti a bylo sucho k zalknutí. Vedle ní stál muž, v šedivých, sklíčených očích výraz bolesti. "Jsem váš přítel," řekl, "ale musíte dělat, jako bych neexistoval. Rozumíte tomu?" Rozhodil prázdnýma rukama. "Ne, tomu nerozumím." "Jak mohu zachránit vás," promluvil ten muž, "když nedokážu zachránit ani sebe?" Usmál se: "Už chápete. Neexistuje žádná spása." "Tak k čemu to všechno?" zeptala se. "Abych vám ukázal," odpověděl Wilbur Mercer, "že nikdy nejste sami. Jsem tady s vámi a vždycky budu. Vraťte se a řekněte jim to."

Sundala ruce z držadel. Pan Lee na ni mířil pistolí. "Nuže?" "Jdeme," řekla. "Zpátky do Spojených států. Předejte mě FBI. Je to úplně jedno." "Co jste viděla?" zeptal se zvědavě pan Lee. "To vám neřeknu." "Ale já se to stejně dozvím. Z vašich myšlenek." Začal sondovat a snímat, hlavu skloněnou na stranu. Koutky úst mu pomalu klesaly, obličej dostával rozmrzelý výraz. "A to je všechno? Mercer s vámi hovořil a řekl vám, že pro vás nemůže nic udělat – a to je ten muž, pro kterého jste ochotná položit život, vy a všichni ostatní? Jste blázen." "Ve společnosti šílenců," řekla Joan, "jsou blázni ti zdraví." "Nesmysl!" BOGARTOVI CROFTSOVI pan Lee sdělil: "Bylo to zajímavé. Stal se z ní mercerita přímo před mýma očima. Latentní se přetransformovalo v reálné... to dokazuje, že jsem se nemýlil, když jsem předtím četl její myšlenky." "Jsem si jist, že Meritana brzy dostaneme," řekl Crofts svému nadřízenému, ministru Herrickovi. "Opustil televizní studio v Los Angeles, kde obdržel zprávu o Mercerově těžkém zranění. Zdá se, že nikdo neví, co dělal potom. Do svého bytu se nevrátil. Místní policie zabavila jeho krabičku empatie." Ukázka č. [7] str. 9 "Co by se stalo," otočil se na pana Leeho, "kdybych uchopil tato dvě držadla? Není tu žádná televize. Nemám tušení, co Wilbur Mercer právě teď dělá. Vlastně by měl být, pokud vím, konečně mrtvý." Pan Lee začal vysvětlovat: "Pokud uchopíte ta držadla, vstoupíte do – nerad používám toho slova, ale zdá se mi být nejvhodnější – do mystického společenství. Budete se s panem Mercerem, ať už je kdekoliv, dělit o jeho utrpení. Ale to není všechno. Přijmete také jeho–" Pan Lee se zamyslel. "Náhled na svět není ten pravý termín. Ideologii? Ne." Ministr Herrick navrhl: "Co třeba hypnotický stav?" "Možná," připustil pan Lee. Zamračil se. "Ne, to také není ono. Žádné slovo se nehodí. A to je celý základ. Nelze to popsat – musí se to zažít." "Zkusím to," rozhodl se Crofts. "Ne," protestoval pan Lee. "Nemohu vám to v žádném případě doporučit. Varuji vás. Držte se od té věci dál. Viděl jsem to udělat slečnu Hiashi a viděl jsem také, jaká

změna v ní nastala. Zkusil jste někdy paracodein, když byl ještě populární mezi kosmopolitním obyvatelstvem?" Jeho hlas zněl hněvivě. "Zkusil jsem to," řekl Crofts. "Nic to se mnou neudělalo." "A co jsi chtěl, aby to udělalo, Bogu?" zeptal se ho ministr Herrick. Bogart Crofts pokrčil rameny: "Chci říct, že jsem nepoznal žádný důvod, proč se to lidem líbí, proč po tom tak touží." A konečně uchopil držadla krabičky empatie. Ukázka č. [8] str. 10 Kde asi Wilbur Mercer je? ptal se sám sebe. V této soustavě, nebo někde úplně jinde, pod zcela jiným sluncem? Možná se to nikdy nedozvíme. Nebo přinejmenším – já se to nikdy nedozvím. Ale co na tom. Mercer někde byl, a to jediné bylo důležité. A vždycky tu byla možnost se s ním spojit. Vždycky tu byla krabička empatie – tedy alespoň před těmi policejními raziemi. A Meritan si byl jist, že distribuční společnost, která krabičky dodávala a která i předtím pracovala tajně, najde cestu, jak policii obejít. Pokud se to podaří- V deštivém šeru před sebou uviděl červené žárovky nočního baru. Otevřel dveře a vstoupil. Barmanovi uvnitř řekl: "Poslyšte, máte krabičku empatie? Zaplatím sto dolarů za jedno použití." Barman, vysoký, statný muž s chlupatými pažemi, se na něj podíval: "Ne. Nic takovýho nemám. Vodprejskni." Lidé u baru si ho prohlíželi. Jeden z nich řekl: "Ty sou teď zakázaný." "Hej, to je Ray Meritan," zvolal jiný. "Ten jazzman." Další zamumlal ospale: "Zahraj něco, jazzmane." Usrkl ze svého půllitru. "Počkej," řekl barman. "Vydrž, kámo. Dám ti adresu." Napsal něco na krabičku od zápalek a podal ji Meritanovy. "Kolik vám dlužím?" "Pět dolarů by mělo stačit." Meritan zaplatil a vyšel z baru, krabičku v kapse. Je to pravděpodobně adresa nejbližší policejní stanice, řekl si v duchu. Ale stejně to zkusím. Kdybych se tak ještě jednou dostal ke krabičce empatie-

Na adrese, kterou mu barman dal, našel starý, polorozpadlý, dřevěný dům v chudinské čtvrti Los Angeles. Zaťukal na dveře a čekal. Dveře se pootevřely. Objevila se asi čtyřicetiletá silnější žena v županu a kožešinových pantoflích. "Já nejsem od policie," řekl, "jsem mercerita. Mohu použít vaši krabičku empatie?" Dveře se pomalu otevřely. Žena si ho pozorně prohlížela a zřejmě mu věřila. Ale neřekla ani slovo. "Promiňte, že vás obtěžuji tak pozdě v noci," omlouval se. "Co se vám stalo, pane? Vypadáte špatně." "To kvůli Mercerovi, je těžce zraněný." "Pojďte za mnou," řekla žena a odvedla ho, za mohutného šoupání pantofli, do tmavého chladného pokoje, kde spal ve velké mosazné kleci papoušek. Tam na staré skříni od rádia uviděl krabičku empatie. Při tom pohledu se mu po těle rozlila nádherná úleva. "Jako doma," řekla žena. "Díky." Uchopil držadla. V uchu mu zazněl hlas: "Použijeme tu dívku. Dovede nás k Meritanovy. Udělal jsem dobře, že jsem ji najal." Ray Meritan ten hlas nepoznával. Nepatřil Wilburovi Mercerovi. Byl zmatený, ale přesto stiskl držadla ještě silněji a poslouchal. "Nějaká mimozemská mocnost zřejmě úspěšně působí na nejslabší segment naší společnosti, ale tento segment – a o tom jsem hluboce přesvědčen – je ovládán několika cynickými dobrovolníky na špičce, jako je Meritan. Ti využívají této mercerovské mánie k naplnění vlastních kapes." Hlas sebejistě drmolil dál. Když to Meritan uslyšel, cítil, že začíná mít strach. Protože tohle byl někdo z druhé strany. Nějakým způsobem se dostal do empatického kontaktu s ním, a ne s Wilburem Mercerem. Nebo to udělal Mercer, naaranžoval tuto situaci záměrně? Znovu se zaposlouchal a slyšel: "...musíme dostat tu slečnu Hiashi z New Yorku k nám, abychom ji mohli dál vyslýchat." A pak hlas doplnil: "Jak řekl Herrick..." Ukázka č. [9] str. 11 BOGART CROFTS řekl: "Nezachytil jsem Mercera."

Pomalu ustoupil, oči stále upřené na krabičku empatie. Po chvíli řekl zlověstným tónem: "Zachytil jsem Meritana. Ale nevím, kde je. V okamžiku, kdy jsem uchopil ta držadla, Meritan udělal to samé někde jinde. Spojili jsme se a on teď ví všechno, co vím já. A my víme všechno, co ví on, což není mnoho." Jako omráčený se obrátil na ministra Herricka. "Neví o Mercerovi o moc víc než my. Pokoušel se s ním spojit. Je jisté, že není Mercer." Potom se Crofts odmlčel. "Určitě je toho víc," řekl Herrick a obrátil se na pana Leeho. "Co se ještě dozvěděl od Meritana, pane Lee?" "Meritan se chystá odjet do New Yorku a pokusit se najít Joan Hiashi," četl pan Lee ochotně z Croftsových myšlenek. "Dozvěděl se to od Meritana během té doby, kdy byly jejich mozky spojeny." "Připravíme se na příjezd pana Meritana," řekl ministr Herrick a ušklíbl se. "Myslíte, že jsem zažil to, s čím vy telepate přicházíte do styku neustále?" zeptal se Crofts pana Leeho. "Jen když se někdo z nás dostane do blízkosti jiného telepata," řekl pan Lee. "Může to být nepříjemné. Vyhýbáme se tomu, protože pokud se zkříží dva naprosto rozdílné mozky, může dojít k poškození psychiky. Domnívám se, že mezi vámi a panem Meritanem došlo ke zkřížení." Crofts se optal: "Co budeme dělat? Víme teď, že Meritan je nevinný. Neví nic ani o Mercerovi, ani o organizaci, která distribuuje ty krabičky." Chvíli bylo ticho. "Ale je jedním z mála významných lidí, kteří se přidali k merceritům," zdůraznil ministr Herrick. Podal Croftsovi dálnopis. "A udělal to zcela otevřeně. Pokud vás to nebude obtěžovat, přečtěte si tohle–" "Já vím, že se v dnešním televizním programu prohlásil za Mercerova stoupence," řekl Crofts roztřeseným hlasem. "Máme před sebou mimozemské síly, které pocházejí ze zcela jiné sluneční soustavy," řekl ministr Herrick, "a tak musíme dávat pozor na každém kroku. Pokusíme se dostat Meritana, a to právě prostřednictvím slečny Hiashi. Propustíme ji z vězení a budeme ji sledovat. Jakmile se s ní Meritan zkontaktuje–" Ukázka č. [10] str. 11–12. MINISTR HERRICK se na něj obořil. "Není divu, že ty krabičky empatie nadělaly takovou škodu. Teď to vidím na vlastní oči. A za žádných podmínek to nevzdám." Uchopil krabičku empatie, kterou Crofts předtím použil. Zvedl ji nad hlavu a mrštil jí na zem. Krabička se rozpadla na několik kusů. "Nepovažujte to za projev dětinskosti," řekl "Chci jen rozbít spojení mezi námi a Meritanem. Nadělalo by to víc škody než užitku."

"Jestli ho chytíme," podotkl Crofts, "bude moci dál uplatňovat svůj vliv nad námi." Opravil se: "Nebo spíše nade mnou." "Ať je to, jak chce, mám v úmyslu pokračovat," prohlásil ministr Herrick. "A vy mi, prosím, předložte svoji rezignaci, pane Croftsi. Mám v úmyslu zabývat se i touto záležitostí." Tvářil se hrozivě a neoblomně. "Pane ministře, přečetl jsem v myšlenkách pana Croftse, že je v tomto okamžiku naprosto konsternován. Stal se nevinnou obětí situace, kterou možná naaranžoval sám Mercer, aby mezi nás vnesl zmatek. Pokud přijmete rezignaci pana Croftse, znamená to, že Mercer uspěl." "Nezáleží na tom, jestli ji přijme nebo ne," řekl Crofts, "protože já rezignuji v každém případě." Pan Lee si povzdechl: "Ta krabička empatie z vás na chvíli udělala nedobrovolného telepata, a to bylo na vás příliš." Poklepal panu Croftsovi na rameno. "Telepatická síla a empatie jsou dvě verze jedné věci. Mělo by se říkat – krabička telepatie. Zvláštní, tyhle mimozemské bytosti dokáží vyrobit to, co my můžeme pouze rozvinout." "Protože jste četl mé myšlenky, víte, co mám v plánu. Nepochybně o tom povíte panu ministrovi." Pan Lee se neurčitě usmál: "Pan ministr a já spolupracujeme v zájmu světového míru. Oba máme své instrukce." Obrátil se na Herricka. "Tento muž je tak na dně, že nyní skutečně zamýšlí zběhnout. Připojit se k merceritům, než budou všechny krabičky empatie zlikvidovány. Zalíbilo se mu být nedobrovolným telepatem." "Pokud zběhnete," hrozil Herrick, "budete zatčen. To vám slibuji." Crofts neřekl ani slovo. "Nezměnil své rozhodnutí," pan Lee zdvořile kývl na oba muže, očividně pobavený nastalou situací. Ale v duchu pan Lee přemýšlel. To byl od té věci, která si říká Wilbur Mercer, skutečně brilantní a smělý tah. Tohle napojení se na Croftse prostřednictvím Meritana. Crofts obdržel silnou dávku záření přímo z centra hnutí. Další krok bude zřejmě ten, že až se Crofts bude znovu radit s krabičkou empatie – pokud nějakou najde – osloví ho tentokrát Mercer osobně. Osloví svého nového následovníka. Získali dalšího člověka, uvědomil si pan Lee. Jsou o krok napřed. Ale nakonec to budeme my, kdo zvítězí. Protože nakonec se nám podaří zničit všechny krabičky empatie, a bez nich se Mercer neobejde. Je to jediný způsob, jak může kontaktovat a

ovládat lidi, jako třeba tady toho nešťastného pana Croftse. Bez krabiček empatie je celé hnutí v koncích. .