LEKCE – SBÍRKA MOUDROSTI – BOŽÍCH PEREL

MOUDROSTI – BOŽÍCH PEREL

VE JMÉNU VELKÉHO ŽIVOTA AŤ JE OSLAVENO POSVĚCENÉ SVĚTLO!246 Vážený čtenáři, před vámi se nyní rozprostírá aktualizovaná sbírka Gnostických Božích Perel, sahající od první až po dvacátou osmou perlu. Pokud jste již měli tu čest seznámit se s první verzí Gnostických Božích Perel, ať už na webových stránkách nebo v samostatném souboru, nyní máte možnost setkat se s nejnovější verzí určenou pro Učebnici Gnosticismu. Pokud jste dosud Gnostické Boží Perly nečetli, dovolte mi představit tuto sbírku jako výsledek mé osobní práce, zaměřené na praktické uplatnění gnóze, tedy Neo-Gnosticismu, v kontextu 21. století. Gnostikoi, Gnóze, Gnosticismus – tato slova označují přímé poznání božského, které samo o sobě poskytuje spásu. Pro starověké gnostiky existovala gnóze v rámci kosmologie, mýtu, antropologie a praxe, které používali ve svých skupinách. Tam gnóze neznamenala jen osvícení, ale byla doprovázena pochopením, jak je vyjádřeno ve Výňatcích z Theodota, “kdo jsme byli, čím jsme se stali, kde jsme byli, kam jsme byli uvrženi, kam jdeme, od čeho jsme osvobozeni, co je zrození a co znovuzrození.”247 Toto dílo, výsledek mé osobní studie, vyvolalo ve světě různé reakce. Setkalo se s chválou, ale i přímou nenávistí, a dokonce i extrémním odsouzením. Pro některé lidi jsem se stal satanskou bestií, kacířem Gnosticismu a nenáviděným – hlavně proto, že nepíšu jménem nějaké božské entity, ale pro sebe a za sebe. Tato práce je zrozená z mé odpovědnosti, je to prostě osobní otevřená duchovní sebereflexe. Nakonec jsem byl i osobně proklet za svůj osobní postoj k mé vlastní filozofii Života. Ale pozor, pokud mě ně kdo chce kritizovat, miluji věcnou kritiku. V dnešní době je ovšem zázrakem dostat od někoho opravdu věcnou kritiku (bez křesťanského proklínání). Přesto, pokud 246 Citát – Pojednání patří k mandejské gnostické tradici: “RYBÁŘ DUŠÍ” TRAKTÁT Z KNIHY JAN / NA POČÁTKU (§ 13). Mandejci/mandejství: Poslední žijící sekta, která vychází ze starověkých gnostiků. Jejich název, odvozený od slova manda, znamená “vědoucí. ” Mluví mandejštinou, východním dialektem aramejštiny, psaným jedinečnou abecedou. Netvrdí, že jejich zakladatelem byl historický člověk, a tvrdí, že prvním mandejcem byl Adam; důležitou postavou je pro ně Jan Křtitel, na rozdíl od Ježíše, který je v mandejských legendách falešným prorokem. Středobodem jejich rituálního života je křest a je docela pravděpodobné, že vznikli jako židovská gnostická křestní skupina z prvního století, možná spojená s Janem Křtitelem. Je možné, že během otřesů na konci prvního století uprchli z Palestiny a dostali se do Sýrie a poté do Babylonie. Přežili až do novověku v Iráku a Íránu, ale události následující po intervenci v Iráku pod vedením USA vedly téměř ke genocidě a rozsáhlé emigraci. Mandejci mají mnoho starobylých písemných děl, což je po většinu jejich pobytu v muslimských zemích kvalifikovalo jako “lid knihy. ” Mandejská kosmogonie a kosmologie jsou dualistické, s demiurgem a emanací. Obě reinterpretují Genesis a mají postavu spasitele v Manda dHayye, jehož jméno znamená “poznání života, ” tj. gnózi. V mandejském mýtu je konečný, pravý Bůh označován jako Život, První život, Velký život, Pán velikosti, Mocný duch, Král světla nebo Mana, “mocný. ” Jeho království, svět světla, je naplněno nebeskými bytostmi známými jako uthra, “bohatství, ” nebo melki, “králové, ” které neustále provádějí mandejské rituály k uctění svého Pána. 247 Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009

budete cítit potřebu se kriticky vyjádřit – tato verze (bude součástí Učebnice Gnosticismu), ve verzi 4.0 je otevřena věcné a smysluplně podložené kritice. PRVNÍ PERLA – ZAČÁTEK NAŠÍ CESTY 21. STOLETÍM “Není jiné cesty než se učit, gnostik se musí vždy učit a být schopen opakovaně zahodit všechny nahromaděné znalosti okamžitě jako staré smetí, pokud je mu v Moudrosti (Sophii) odhaleno nové Tajemství. Neexistuje žádná jiná cesta než tato cesta, a tak tato cesta musí stát na začátku a na konci gnostické cesty k dosažení Moudrosti.”

Učení je nezbytné pro gnostika, který musí být schopen opakovaně přehodnocovat a odhazovat nahromaděné znalosti ve prospěch nových tajemství.

Cesta k Moudrosti musí být na začátku a konci gnostické cesty.

DRUHÁ PERLA – VAROVÁNÍ PŘED FALEŠNÝMI CESTAMI

Pro gnostika, člověka, který se věnuje hlubokému přemýšlení, existují dvě pasti v myšlení. První pastí je Jednota všech názorů, prokleté usazení se v dogmatické jediné vizi Reality. Ale, a to je důležité, stejně špatná past jako Jednota všech názorů je mnohem zákeřnější druhá past – extrémní rozmanitost dovedená do bodu, odkud není návratu. Gnostik se tak ponoří do extrémní rozmanitosti, že se utápí v ní. Oba extrémy jsou tedy pasti a oběma je třeba se vyhnout, chcete-li si zachovat svůj Rozum! Hledejte vždy cestu středu!

Gnostik může upadnout do dvou pastí v myšlení: Jednota všech názorů a Extrémní rozmanitost. Oba extrémy jsou pastmi, a proto je důležité hledat cestu středu. TŘETÍ PERLA – ŽIVOT JE PŘÍLIŠ VZÁCNÝ, NEZTRÁCEJME DRAHOCENNÝ

ČAS

V každém člověku je skrytý potenciál, který nebyl často probuzen v celém Životě, a když je probuzen, člověk skočí přímo do Nebeských Výšin a najde cestu do Božího království už za pozemského života. Je v nás tak obrovský potenciál pro Tvořivost, pro Život, ale musíme být chyceni v nekonečné představivosti, a také mít na paměti, že každý den, kdy ještě spíme, naše kreativita, nápady a láska v nás smutně vyhlížejí z této vězeňské skořápky potenciálu! Rozbijte skořápku, naučte se létat a uskutečněte to, co jste celý život odkládali! Než váš skutečný život odteče jako blátivá špinavá voda prosakující umyvadlem.

Každý člověk má skrytý potenciál, který by měl být probuzen, abychom dosáhli Nebeských Výšin a Božího království ještě za pozemského života.

Upozornění na to, že život je vzácný, a člověk by neměl ztrácet čas.

ČTVRTÁ PERLA – PRAVDA JE CÍLEM SMYSLUPLNÉHO ŽIVOTA

Gnostické varování: “Ateismus a Teismus jsou stejné výmluvy, abychom se vyhnuli faktickému a kritickému hledání skutečného Boha, Toho Dobrého – Spiritu (ne vytvořeného jako psychologický konstrukt), proti kterému člověk může, nebo nemusí bojovat! Ale většina lidí volí lenost k poznání jako nejjednodušší odpověď!”

Gnostické varování před Ateismem a Teismem jako výmluvami pro vyhýbání se faktickému a kritickému hledání skutečného Boha.

Podporuje myšlenku, že pravda je cílem smysluplného života, a vyzývá k faktickému a kritickému hledání. PÁTÁ PERLA – MÁME VŠICHNI TĚLO, CO S NÍM?! Sexualita je nezpochybnitelnou součástí života. Obsahuje tolik výbušné energie, že nás může v mžiku přivést na vrchol rozkoše i na okraj propasti. Gnosticko - křesťanský monachos (mnich) musí také zacházet smysluplně s touto částí své vnitřní

energie, právě proto, že je přirozenou součástí jedné z částí, z nichž se člověk skládá. Skládáme se ze tří částí, Ducha, Iracionální Mysli – Duše a fyzického Těla. A co sexuální energie? Lze ji nechat téct jako divokou horskou řeku, nebo ji zkrotit a postavit na divoké řece nenasytnou přehradu, která by zadržela divoké množství vody valící se z hor a tím ji regulovat? Obojí je možné, ale jako gnosticko -křesťanský mnich dávám přednost postupnému krocení sexuality, rozpoznávám její mocnou sílu (její útočnost je nekonečná), ale nakonec ji energicky transformuji do energie, která mi umožňuje nechat ji proudit životodárnou jako blahodárnou energii pro pozitivní změnu. Ale stále mám na paměti, že sexualita je bezmezná energie, je to jako mocná kobra (kterou jsem si představoval jako sochu s tisícem hlav kobry v iracionální mysli), která může udeřit v nejméně očekávaném okamžiku. A tak ano, ani Hylici (fyzický – po zemi se plazící lidé, bez jakékoliv volby pro duchovní cestu), ani Psychici (mentální či psychičtí lidé), a nakonec ani Pneumatici (duchovní lidé) nesmí podceňovat mocnou zbraň, kterou sexualita obsahuje.

Sexualita je neoddělitelnou součástí života, obsahuje silnou energii a gnostik musí smysluplně zacházet s touto částí vnitřní energie.

Člověk se skládá ze tří částí: Ducha, Iracionální Mysli – Duše a fyzického Těla.

Je diskutováno, jak lépe řídit sexualitu – buď ji nechat volně proudit, nebo ji zkrotit a transformovat do pozitivní energie.

OPAKOVÁNÍ:

Hylici: Lidé, jejichž život je určován především péčí o hmotu, hyle, a kteří se skládají pouze z materiálních instinktů a tělesných tužeb. Nejnižší ze tří skupin lidstva v gnostickém hnutí – Valentinianismus; Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009 Psychici (mentální či psychičtí lidé): Ti, kteří jsou na úrovni duše. Valentiniáni rozlišovali mezi hyliky, psychiky a pneumatiky, kteří byli typičtí tělem, duší a duchem. Psychici byli často ztotožňováni s obyčejnými křesťany, kteří nebyli ani gnostiky, ani pohany; Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTI CISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009 Pneumatici: To jsou Ti, kteří jsou, ve své vyšší úrovni ducha. Valentiniáni rozlišovali mezi hyliky, psychiky a pneumatiky, kteří byli typičtí tělem, duší a duchem. Pneumatik byl vždy gnostik a byl považován za zachráněnou a vykoupenou i probuzenou bytost; Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009

ŠESTÁ PERLA: VSTUP ŘÍMSKÉ ŘÍŠE DO KRISTOVY CÍRKVE

Gnostická pravda, ačkoli může být extrémně nepříjemná, odhaluje, že Odpůrce – známý pod mnoha jmény jako abrahámovský Satan, buddhistický Máro, perský

Ahriman, indický Vrtra, Triširas či Višvarúpa, Hladový Duch, Pokušitel – zničil církev Ježíše Krista prostřednictvím jednoduchého, ale bohužel průhledného zásahu. A přesto definitivně uspěl! V určitém historickém období se křesťanstvo podvolilo římským prvkům, které byly falešné a totalitní. Postupně se tak ze stovky různorodých komunit změnilo do jediné schválené ortodoxní entity. Tento proces, bohužel, často zahrnoval násilí a vnucování. S tím přišla pro Kristovu církev největší katastrofa v jejích dějinách, a začal tak počátek jejího vnitřního rozpadu a definitivního rozkladu. V okamžiku, kdy Římská Státní Světská církev vstoupila do Kristovy církve, rozbila ji zevnitř a předělala ji. Církev tedy neslouží pouze Bohu (podle Kristova učení), ale slouží spíše na prvním místě také císaři, a to i uvnitř církve. Změnila se ze společenství absolutní rovnosti sester a bratří na hierarchickou organizaci pyramidálního systému. Přijetím prvků řádu Římské říše začala v Církvi cílevědomá destrukce každého rozdílu, který se vzpírá Ortodoxii, a tím i zničení všech skupin, které byly v Církvi od počátku. Vstup Říma do Církve je tedy gnostiky všech dob vnímán extrémně negativně. Dokud Řím, i se svou hierarchií a extrémní snahou o jednotu za každou cenu, neopustí Církev (všechny ortodoxní křesťanské církve, nejen katolickou církev), nemůže dojít k žádné další reformaci. Neboť hlavně Římané úmyslně zničili Kristovo rovnostářské a sestersko-bratrské společenství zevnitř, a dokud to tak zůstane, nikdo neoddělí ŘÍM od moci uvnitř církve. Tato církev je tak nereformovatelná. Shrnutí:

Odpůrce, ztělesněný různými jmény, zničil církev Ježíše Krista průhledným zásahem, což vedlo ke ztrátě původní různorodosti komunit a přijetí říšských – římských prvků.

Vstup Římské Státní Světské církve do Kristovy církve způsobil vnitřní rozpad a hierarchizaci, což mělo za následek ztrátu původní rovnosti sester a bratří.

Gnostický pohled vnímá tento vstup negativně a považuje ho za příčinu nereformovatelnosti církve. Citace:

Mistr a kněz Jan Hus: 248 “Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi prodavači odpustků, aby tu vyklovali kdejaké zrnko zlata nebo stříbra. Neznají slitování, jejich srdce jsou ztvrdlá a jejich ústa zjedovatěla závistí a lží. Vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě – zaplať, vyzpovídat se – zaplať, chceš poslední pomazání – zaplať, chceš loupit, vraždit – zaplať a bude ti odpuštěno. Ale podle toho, kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by na nebesa. A za peníze vydřené takto z křesťanského lidu jen obchody své pr ovozují, lichvy, koně krásné, čeleď nepotřebnou chovají, v kostky 248 Citace z filmu Jan Hus – zdroj https://www.fdb.cz/film/jan-hus/9357

hrají a na své kuběny pláště drahé a kožichy věší, aby s nimi smilnili jako hřebci plemenní a býci nezkrocení, zatímco Kristus chodil v plátně a bos a neměl střechy, kam by složil svoji hlavu. Ale poznejte se, loupežníci chudých lidí, vy vrahové, zloději, svatokrádci, neboť lidé – i Bůh – vás proklínají. Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone, zjedovatěno a otráveno jest veškeré křesťanstvo na duši. Odtud svárové mezi papeži, preláty, biskupy a ostatními kněžími. Psi o kost se hryžou; vezmi kost – a přestanou. Vezměte prelátům a biskupům a ostatním kněžím peníze, bohatství, majetek, světské panování – a rázem se přestanou drát o místa, podplácet, přeplácet hodnosti; i svárové mezi papeži přestanou. Pamatujte si jedno: ať je to prostý kněz, biskup anebo sá m papež, pokud žijí v hříchu, nejsou z milosti Boží. Nezoufejte tedy, nejmilejší bratři a sestry z toho, že jste malí a utlačení; vězte, že nad kněze, arcibiskupa či papeže žijícího v hříchu, prostý sedláček, tovaryš či žena chudá z lidu žijící čistě a zbožně větší jest před Bohem. Amen.”

Královna Žofie: “Jako když se bouře přežene a po ní je čisto a jasno v duši. A takového muže chtějí umlčet!”

Lid: “Tak tedy není vůle Boží, aby jedni byli bohatí a druzí chudí…”

SEDMÁ PERLA – PROBUZENÍ Z TĚŽKÉHO AHRIMANSKÉHO SNU?!

Gnostické vyznání nevědomého: Když jsem se ještě nacházel v hlubinách nevědomí, když jsem byl nevěřící a nepochopil jsem podstatu těla, duše a ducha, neznal jsem ani stín myšlenky nebo představy o Bohu v jeho nejčistším pojetí – nepojmenovatelném Nejvyšším Jediném Dobrém Bohu (Cizinci – Spiritu), který by pro mě byl Velkým Božským, vždy přítomným ve své dvojakosti – jako Objímající Svatá Matka a Milující Otec. Přesto jsi mě držel nevědomého, v pustině a prázdnotě života ve své náruči nikdy a nikde nezačínající a nikdy a nikde nekončící bezpodmínečné lásce. Dávalo mi to sílu, i když jsem to nemohl vědět, protože svět kolem mě smutně mlčel o Nevyslovitelném. Tehdy mě Ničitel, těžký Odpůrce Boha a člověka, obcházel jako řvoucí lev a kdykoli chtěl, mohl zabořit své drápy na tlapě do mého srdce a mysli.

Gnostické vyznání náměsíčníka: Tehdy mi někteří řekli o Tobě, a tak mě prodali jako zboží na trhu Tvůj úplný a dokončený obraz, ó Bože, k falešnému uctívání. Ale tento obraz byl pouze produktem jejich fyzického, mentálního a duchovního obrazu Boha, a tak nakonec většinou dosti ošklivý – často dogmatickým a spory svázaným modloslužebnictvím, extrémně zlou modlou, protože mne připoutal k víře, kultu, vyznání, náboženství a temné duchovnosti a vyvýšil se v konečném zjevení nad Tebe, Dobrého! Svatá Písma Tě svazovala k hrozným obrazům a skutkům a lidé je uctívali bezmyšlenkovitě a bez schopnosti rozeznat Pravdu od Lži, uctívali spíše a vyznávali Písmo Svaté, spíše než Toho, o němž bylo Písmo někdy napsáno nesrozumitelně, ale když slepec čte vše chna Písma Svatá, nečte v nich nic než to, co on má sám ve své mysli plně svázané dogmaty a falešnými představami o Bohu. Písmo Svaté tedy mlčí. Všechna Svatá Písma vždy skutečně mlčí. V mé náměsíčnosti jsem se tak stal nejen často smutným prostředkem, ale i tím, kdo s mnohými sloužil myšlence získání nadvlády člověka nad člověkem. Ale to nebyl konec, Ty Dobrý, Ty jsi mě vyvedl z těžké bílé mlhy náměsíčného, vírou posedlého šílenství. A tak jsi znovu a znovu dělal první krok ke mně a svou láskou jsi mě zach ránil před tím, abych se stal věřícím dítětem

kultu, které už nikdy nebude v otroctví žádného člověkem vytvořeného vyznání, náboženství nebo duchovnosti. Odstranil jsi všechny jejich příliš posvátné spisy a jejich nenávistné a protichůdné výklady, smetl jsi je jako odpad z mé mysli a srdce. Smetli jste dokonce i opatrně tisíciletí tradic, které nakonec nemají žádný význam kromě věčného prázdného opakování.

AHRIMAN JE PERSKOU TVÁŘÍ ZLA – LUCIFER (vlevo) ČI SATAN – TVÁŘ AHRIMANA (vpravo) VYTVOŘIL NĚMECKÝ MYSTIK Rudolf Steiner. RUDOLF STEINER byl rakouský filozof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. A pak přišel nový dárek, dal jsi mi prázdnou knihu, abych pečlivě studoval a zaznamenával svá setkání s tebou, a kniha, kterou jsem takto vytvořil, byla určena pouze pro náš blízký, nikým nekontrolovaný vztah, knihu, kterou nikdo kromě tebe a mě nemůže číst bez dovolení. A tak jsem plně pocítil dar svobody a krok za krokem, pod Tvým vedením, jsem unikl z vězení dogmatismu, učené psané moudrosti, a nakonec jsem se zbavil všech bezvýznamných obrazů Boha, všech Svatých Knih, všech dozorců pravé víry a věděl jsem, že cesta právě začíná. A bylo ráno, první den. Poprvé jsem pochopil, že cesta ke svobodě teprve začíná a že tímto krokem se pouštím do nového dobrodružství.

Gnostické vyznání přímé zkušenosti: Nemám žádnou víru, žádné vyznání, které bych vyznával, žádné náboženství, které by mě formovalo, a dokonce i vědomě odkládám jakoukoli spiritualitu, která mě táhne do bahna lidských, fyzických, mentálních a duchovních představ o Bohu. Proto nerozumím žádn é víře, protože neobsahují Nic, nemáte tak nic, co byste mi mohli vzít, lidský, nebo nelidský příteli, či nepříteli, protože nemám Nic. Jsem přece jen vítr, který vane jen proto, že je hnán vpřed Božím dechem! Nedržím Boha vírou ani nejsem vázán lidskou ví rou, On mě drží svou bezpodmínečnou Láskou! Kde jinde bych získal nejmenší, nepostřehnutelnou víru, alespoň tak malou jako zrnko písku? A hory se pohnuly na Jeho příkaz, ne na můj!

SHRNUTÍ:

Gnostické vyznání nevědomého: V tomto vyznání autor s otevřeností a upřímností líčí svůj předešlý stav, kdy byl ponořen do hlubin nevědomosti, nevíry a nepochopení Boha. Přestože byl obklopen tichem světa, který mlčel o existenci Nejvyššího Jediného Dobrého Boha, autor zdůrazňuje, že Bůh byl stále přítomen i v těch nejtěžších časech. Ahriman, tvář zla, je zde představen jako postava vytvořená německým mystikem Rudolfem Steinerem.

Gnostické vyznání náměsíčníka: V tomto vyznání autor popisuje, jak mu byl prezentován zkreslený obraz Boha a jak byl zaveden na cestu falešného uctívání. Autor kritizuje dogmatismus, falešné představy o Bohu a lidské uctívání. Zároveň vyzdvihuje osvobozující dar od Boha, který spočíval v odstranění tradic a dogmat.

Gnostické vyznání přímé zkušenosti: Autor v tomto vyznání zdůrazňuje absenci víry, vyznání a náboženství v jeho životě. Popisuje svůj odklon od lidských představ o Bohu a spiritualitě. Autor vyjadřuje pocit svobody a nového začátku v cestě k poznání. OSMÁ PERLA – KDO MÁ SKUTEČNOU AUTORITU v náboženství A

SPIRITUALITĚ?

Diskuse o autoritách v náboženství a spiritualitě je stále aktuální i v 21. století. Klíčový problém se točí kolem otázky, kdo si může legitimně nárokovat autoritu v těchto oblastech. Někteří prosazují svou autoritu tím, že vyhlašují božský příkaz a naznačují, že pouze oni mluví jménem Boha. Tvrdí, že toto prohlášení činí jejich slova nezpochybnitelně pravdivými a staví je mimo lidský úsudek. V průběhu dějin se objevili jedinci, kteří tvrdili, že jsou poslové andělů nebo dokonce inkarnace ďáblů, a spřádali spletité příběhy o božském spojení. V současné době se množí samozvaní duchovní vůdci, od těch, kteří se prohlašují za další posly existujících náboženství, až po ty, kteří prohlašují, že jsou probuzeni, často s pochybným pověřením. Kromě toho se v rámci moderních kultů EZO a mezi zastánci mimozemských civilizací objevilo nesčetné množství nových tvůrců a poslů. Někteří směle prohlašují, že mluví jménem Stvořitele, a staví se do pozice božského potomstva. Je zaveden termín “Demiurge”, který čerpá z různých gnostických tradic. V Platónově Timaiovi je Demiurg bohem stvořitelem, zatímco v Gnosticismu nabývá negativnější konotace jako nevědomé nebo zlovolné nižší božstvo zodpovědné za materiální svět a padlý st av lidstva. Různé gnostické tradice poskytují různé pohledy na Demiurga, což demonstruje složitost a nuance tohoto termínu. Vynořuje se zásadní otázka: Je taková nárokovaná autorita skutečně kvalifikovaná? Text zdůrazňuje nutnost důkladného ověření před přijetím kohokoli jako autority. Autor sice uznává potenciál pro opravdovou božskou komunikaci, ale zůstává opatrný, aby slepě nepřijímal taková tvrzení. Závěrem text tvrdí, že autorita v náboženství a spiritualitě je buď autentická, záměrně zkreslená nebo zkreslená jedincem svázaným subjektivními koncepty, potenciálně ovlivněným duchovními, duševními nebo tělesnými nemocemi. Autor,

který zaujímá (neo) gnostickou perspektivu, se zasazuje o zpochybnění každé náboženské autority. Uznání, že možnost božské komunikace se vztahuje na kohokoliv, včetně čtenáře, podtrhuje důležitost skepticismu. Text končí varovnou připomínkou, že slepé přij ímání autority, zejména falešné, může vést k nevratným následkům, a uvádí paralelu s biblickým veršem Matouš 15:14 – “Nech je: slepí vedou slepé. A když slepý vede slepého, oba padají do jámy.”

DEVÁTÁ PERLA - “SVATÉ PÍSMO” - FALEŠNÁ AUTORITA V NÁBOŽENSKÉM

SMYSLU?!

Vstupujeme do 21. století, doby, kdy je nezbytné uplatňovat faktickou kritiku na všechny náboženské texty bez výjimky. To však rozhodně neznamená jejich hanobení, roztrhávání na kusy nebo, a Bože nám odpusť, jejich spalování na “svatém hranici”, jak to čin ili Ničitelé Knih vždy. To znamená pouze to, že každé Svaté Písmo bude podrobeno vědeckému zkoumání, a tak k významné faktické kritice. Některá Svatá Písma toto již prošla a přežila, jiná dosud nebyla zkoumána, ale čím dříve, tím lépe pro ně a jejich ctite le. Osobně nemám problém zkoumat každé Svaté Písmo jakéhokoli vyznání, náboženství či spirituality, ale udělám to pečlivě, s jistotou, že mám právo a povinnost odhalit Pravdu a Lži, a že přede mnou nestojí Svatý Strážce, inkvizitor nebo hledač Jednoho Prav divého Náboženství a Jednoho Svatého Výkladu podle něčích standardů. Ano, lidé se toho bojí, toho procesu výzkumu, protože často si myslí, že nezbude nic ze Svatých Knih, pokud se k nim budeme přibližovat vědeckou faktickou kritikou, ale mýlí se, protože t o je jediný způsob, jak se můžeme posunout vpřed, a rozhodně to neznamená, že přestaneme náhlým způsobem oceňovat úžasnou krásu náboženství/spirituality. Ale znamená to, že nebudeme omezeni Svatými Písmy, která by neměly být podrobovány (podle svatých obrá nců víry/náboženství) svobodnému zkoumání. Raději to znamená vyříznout ty nejdůležitější a nejvýznamnější věci, které obsahují, a pak se radovat z přímého poznání Gnosis, kterou v 21. století budeme praktikovat svobodně bez “nejposvátnějších dozorců” a na vlastní pěst. Často jsem přemýšlel o myšlence Ježíše z Bible – Bible; ČEP; Janovo evangelium 5/39 verš: Ježíš řekl: “Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.” Tak tedy pojďme svobodně zkoumat, nebojme se a ignorujme VŠECHNY TY, kteří nám říkají, jak interpretovat Svatá Písma podle jejich dozoru a pohledu, a jak je LEGÁLNĚ chápat podle jejich výkladů. Nejsme dětmi 21. století a nejsme na nikoho závislí, aby za nás myslel a ukradl nám vlastní poznání. “A co když nesouhlasíme, milý Gnostiku?” pomyslí si někdo. “A co když se snažíme pochopit a přijmout pravdu navzdory všem překážkám, co to má za význam, když máme falešný konsensus nebo znalost, která nás ve skutečnosti přibližuje k cíli?” DESÁTÁ PERLA – EXTRÉMNÍ AROGANCE FALEŠNÝCH AUTORIT v náboženství?! V rámci organizovaného či neorganizovaného konceptu náboženství a spirituality, stejně jako v jiných lidských organizacích, se setkáváme s nepříjemným fenoménem – extrémní arogancí expertů, dozorců, strážců moudrosti, reverendů, duchovenstva, kněží a tisíců variací jejich úřadu. Máme jedinou možnost: nepřiznat jim tu Autoritu, kterou si často chybně přisuzují, protože v 21. století, například v České republice (uprostřed staré Evropy), nad námi nikdo nestojí a neříká nám, jak máme myslet a jak bychom se měl i chovat. Vždy závisí na našem vědomě zvoleném směru

(a každý si ho vždy volí sám). Ignoruji tuto obvyklou aroganci, a pokud někdo chce tvrdit, že jeho náboženská pozice mu umožňuje něco dělat v sekulární REALITĚ, nejprve se zabývám poukázáním na nesmyslnost náboženské autority, a pak, pokud to nemá smysl, j du svou vlastní cestou. Tento druh fenoménu nejenže zmizí z našeho kamenného světa, ale my jsme lidé 21. století, ne otroci z minulých dob. Komunikace – v náboženském smyslu – nebo hrůza a klam pro nevzdělané? V jakémkoli náboženství/spiritualitě, pokud chcete vědět, zda komunikujete s někým, kdo vás dokáže posunout vpřed myšlenkou nebo příkladem, vezměte si chvíli na to, abyste s nimi komunik ovali přímo, jak osobně, tak pomocí veškerých technologií 21. století. Často zjistíte, že mnozí se skrývají za různými organizacemi a nejsou schopni komunikovat smysluplným způsobem. Někdy mohou mít dojem, že komunikujete s robotem otrokem náboženství (tak ová osoba je již svázána vírou, že se ztratila – pro sebe). To se projeví tím, že vás takový člověk komunikuje s arogancí, vyvyšuje se nad vaši nedokonalou lidskost a není schopen normální lidské komunikace. V komunikaci používá vznešená slova své božské řeči, jako by právě přišel z Olympu po komunikaci s bohy, nebo používá slova z vnitřního kruhu posluchačů svého vyznání, která nemají pro osobu mimo skupinu, kterou zastupuje, žádný význam. Nebo nadužívá naučené koncepty, citáty, věty a fráze (ideálně v ciz ím extra “vnitřním” náboženském jazyce), které sám stěží chápe. Prostě komunikuje jako přísná autorita s dítětem. Z komunikace také můžete vyčíst, že pokud se někdo oddává banalitám, jak jsem zmínil výše, není schopen přejít do fáze komunikace s vámi jako s rovným. S tímto se setkávám často, když se snažím komunikovat písemně nebo osobně s lidmi s různými náboženstvím i/spiritualitami nebo tajnými řády, kteří se chlubí falešným antickým názvem, a zjistím, že navzdory všem slovům za nimi není žádné smysluplné znalosti, ale pouze staletí a staletí zakoupeného hnoje, který se snaží prodat jako nečistý podklad (drogu) svému zákazníkovi. Občas se s tím setkáte, a buďte obzvláště opatrní, když vám někdo mluví nesmírně milým způsobem a chválí vás za touhu poznat pravdu, a pak přijde jedinečná nabídka jediné svaté a konečné pravdy – kterou vám dosud chyběla k dokonalosti, a kterou vlastní pou ze On nebo Ona. Říkám všem, komunikujte, ptáte se, ptáte se podrobně a vždy kladete extrémně faktické kritické otázky bez arogance. Pokud se vydáte tímto směrem, neztratíte se ve Vizích cizího světa a Boha. V 21. století jsme všichni rovni, v náboženství/s piritualitě se to musí projevit hned na začátku jakékoli komunikace. Pokud se to neprojeví a jsou známky, které vám ukazuji, utečte, než se stanete loutkou v cizím světovém pohledu, a jen poslouchejte a naplňte cizí myšlenky. JEDENÁCTÁ PERLA – DĚSIVÉ PŘÍZNAKY NÁBOŽENSTVÍ, KTERÉ TLAČÍ ČLOVĚKA DO STRACHU, NENÁVISTI A CELKOVÉ HOŘKOSTI?! Jedním z charakteristických rysů extrémně nebezpečného náboženství či spirituality je maximální naléhavost přijetí jeho komplexního poselství. Od první chvíle, kdy začnete naslouchat tomuto poselství, vám je vštípeno, že Konec světa je za tři minuty a pouz e Oni s jejich přesvatou Organizací a jejich Guru znají způsob, jak vás zachránit (v jejich svaté Arše) a dosáhnout tak Spásy?! Ne, nemají toto vědění. Ve skutečnosti pracují s vaším strachem, snaží se vás lapit (a pohltnout nebo pohltit jako hladový démon – nedělejte si iluze). Čím více vás

někdo tlačí k extrémnímu rychlému přijetí jeho pravdy, tím rychleji byste měli utíkat. Naléhání, strach, rozklad těla, duše a ducha, a nakonec jen čisté otroctví jsou jediné věci, které by na vás na takové náboženské cestě čekaly. Ne, to nepotřebujete, protože pravý Bůh – skutečný Bůh – hledá a přichází ke každému člověku individuálně, s velkou láskou a bez jakéhokoli pokusu o jeho zotročení. A k Němu přistupujeme s úctou. Pravda náboženství či spirituality se neprojevuje naléhavostí, ale tím, co takové poselství dělá s vaším srdcem, myslí a jak se projevuje v akci – v autentickém bytí. Pravý Bůh nebo Božské nemusí spěchat, ale vždy ví, kdy je správný a smysluplný čas komunikovat s člověkem a jakým způsobem. Nemá potřebu ovládat a nenutí vás. Vždy přichází tiše a ukazuje cestu – cestu, která někam vede. Ale to nevylučuje možnost, že někdy někdo s námi zatřese, a to může být cesta, první okamžik vedoucí k probuzení. DVANÁCTÁ PERLA – BEZUZDNÉ ZKOUMÁNÍ NÁBOŽENSTVÍ VE 21. STOLETÍ V rámci gnostického učení, konkrétněji v mé interpretaci nového gnostického učení, se vědomě a záměrně ponořuji do prostoru, kde od základů zpochybňuji všechny posvátné texty. Mým cílem není podněcovat pouze křesťansky orientovaného západního čtenáře k prozkoumání pouze Bible v její kanonické podobě. Naopak, mým záměrem je rozvinout všechny posvátné texty, od Egypta po Japonsko, reprezentující každou víru a věk, aby byly podrobeny faktickému, kritickému, vědeckému, náboženskému, nenáboženskému a gnostickému zkoumání bez výjimek. To zahrnuje všechna náboženství a spiritualitu, starou i novou, bez ohledu na jejich domnělý a údajně nezpochybnitelný nárok na imaginární svatost, nedotknutelnost, neomylnost, neměnnost, zakázané bádání nebo přisuzovanou nadlidskou autoritu, ať už andělskou nebo božskou. Důvody tohoto přístupu jsou zřejmé. Byli jsme lapeni do pasti písemných pramenů po dlouhou dobu, což vedlo ke ztrátě schopnosti svobodně se ptát a v důsledku toho bránit získání nového porozumění. Ani téměř dvě století nespoutaného zkoumání Bible, ať už pr ostřednictvím faktické kritiky, vědeckého bádání nebo náboženského zkoumání, nám neusnadnilo úplné osvobození od vlivu těchto textů. Ani jeden z nich nemá zdravou skepsi, která zahrnuje otevřený, neteistický skepticismus. Lidé jsou často uvězněni v myšlenkových vzorcích, zejména těch biblických na Západě. Například vznik lidstva, stvoření světa, a dokonce i téma “nezpochybnitelného” prvotního hříchu v Genesis.

DOUBLETHING∎ Přijímání dvou vzájemně si odporujících přesvědčení jako správných. Podle Winstona Smithe, hlavního hrdiny románu 1984, je doublething “vědět a nevědět, být si vědom naprosté pravdivosti a zároveň říkat pečlivě vykonstruované lži, zastávat současně dva názory, které se ruší, vědět, že jsou protichůdné, a věřit v oba, používat logiku proti logice, odmítat morálku a zároveň si na ni činit nárok, věřit, že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie, zapomenout vše, co bylo třeba zapomenout, pak to znovu vytáhnout do paměti ve chvíli, kdy to bylo potřeba, a pak to zase rychle zapomenout, a především použít stejný postup na samotný proces - to byla nejvyšší rafinovanost: vědomě vyvolat nevědomí a pak se opět stát nevědomým aktu hypnózy, který jste p rávě provedli. Dokonce i pochopení slova – doublething – zahrnovalo použití doublethingu. ” Čtyři příklady doublething použité v celém roce

1984 zahrnují slogany: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla a 2 + 2 = 5; Zdroj - https:/ /cfa.gmu.edu/news/2019-10/big-brother-and-other-terms-1984

BIBLICKÝ PŘÍKLAD – OPAKOVÁNÍ∎ ZDROJ. . Starý Zákon. . . Bible; ČEP; Izajáš 45,5 – 7 5Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, 6aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. 7Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvoř ím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci. “ ZDROJ. . . Nový Zákon. . . Bible; ČEP; 1 List Janův 5–6 verš 5A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6Říkáme -li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Zvýraznil jsem pasáže ze Starého i Nového zákona, abych zdůraznil rozdíly ve výkladu Boží přirozenosti a lidského života. Každý posvátný text bez výjimky se může proměnit ve složitou past vedoucí k duchovnímu zániku, pokud upřednostníme literaturu před duc hovností a zkompromitujeme schopnost vědomě a přímo porozumět Bohu (Božskému), bez ohledu na obsah nalezený v posvátných textech. Cílem není něco zničit nebo trvale rozbít, ale spíše vše pochopit v kontextu doby a vědění, kdy tyto posvátné texty vznikaly. Cílem je bezpečně uchopit to, co je prospěšné, a zároveň vědomě odhodit to, co zrcadlí zlo. Navzdory tomu jsou pro mnoho lidí tato past a vězení vhodné – ne (pouze) pro biblické nebo jiné Písmo nebo texty Písma svaté. Poskytují dokonalé útočiště před skutečným světem chyceným do iracionální a děsivé pasti Demiurga. Demiurg vědomě či nevědomě vykr esluje obraz světa podle toho, co pozoroval ve světě idejí prostřednictvím své matky Sophie. Ve svém podobenství, částečně inspirovaném Friedrichem Nietzschem a jeho dílem “Tak pravil Zarathustra”, jsem objasnil analogii: Z gnostické perspektivy je svět – tento nekonečný vesmír – metaforickým obrazem, který se neustále zdokonaluje a obsahuje (vědo mě či nevědomě) chyby. Tento obraz zůstává ve vývojovém stadiu, nedokonalý, je to hrubá práce, která předchází dokončení celého obnoveného stvoření v čase a prostoru. Je tomu tak proto, že Stvořitel světa, jak je nazýván Gnosticismem, je nedokonalý Demiurge (na rozdíl od všech monoteistických náboženství), řemeslník, který se pokouší napodobit skutečný svět, a tím vytváří omylně neustále nedokonalou napodobeninu. Existují různé gnostické pohledy na povahu Demiurga, včetně jeho role v celkovém aspektu stvoření. Je náročné ponořit se do jádra všech gnostických perspektiv, ale studium a vnitřní práce na pochopení Stvoření, jeho zákonů a zejména problému Zla stojí za to. Gnostik v podstatě nemá jinou možnost než se ponořit přímo

do srdce vědění, vědomě se vzdělávat a učit se různým způsobům myšlení od Matky moudrosti Sophie. Navíc musí být nadále mlety jako obilí mezi dvěma mlýnskými kameny a pokoušet se je rozemlít na mouku. Na závěr zdůrazňuji poslední gnostickou moudrost, že ještě temnější, vědomě zlý a prolhaný nepřítel infiltroval všechny formy náboženství a spirituality, podle Gnóze – Duch nápodoby. Tato entita, jak uvádí Mgr. Jan Kozák z Prokopské školy indoevropské tradice - gnostica.cz, je jiným názvem pro Hladového ducha vědomého zmatení a je označována různými jmény jako Satan, Šajtan, Ďábel v Judaismu, Křesťanství a Islámu; Mara -Marra v buddhismu; Ahriman v Zoroastrismu a perských náboženstvích; a démonický had nebo drak Vrtra v Hinduismu. Tento duch má mnoho protějšků, a čím strašnější, tím více se spojuje se zlem. Je důležité si uvědomit, že tento hladový, nenasytný, vědomě zlý duch není ztotožňován s Demiurgem, Stvořitelem. Místo toho se zapojuje do svárlivé bitvy mezi dobrem a zlem v našem vesmíru a příležitostně jej navštěvuje, když se Jahve snaží vynutit si falešnou úctu před Satanem, jedním z Božích synů, jak je podrobně popsáno v knize Job. A tak se gnostik vydal na další cestu za třináctou perlou poznání – přímou Gnózí! Tato cesta je plná výzev a nástrah, ale také plná možností pro hluboké pochopení a duchovní růst.

TŘINÁCTÁ PERLA: HLEDÁNÍ GNOSTICKÉHO DEMIURGA

Gnosticismus, nebo přesněji Neo -Gnosticismus, nabízí hledači Absolutna hlubokou cestu k jeho cíli. Bez ohledu na náboženské nebo duchovní pozadí – organizované nebo neorganizované – vždy existovala neodmyslitelná poptávka po něčem, co člověka uzamkne v uza vřeném kruhu myšlenek. To vytváří věčný koloběh podobný křečkovi běžícímu na kole, který baví ty, kteří ovládají náboženství nebo spiritualitu zevnitř svými posvátnými instrukcemi udělenými z pozemského nebe. Doktríny a výklady odvozené z nezpochybnitelnýc h svatých knih jsou určeny k tomu, aby ponořily jednotlivce do náboženského myšlení a proměnily je ve spokojené křečky, kteří neustále šlapou do pedálů bez pokroku. Současný Gnosticismus se dělí na dva proudy: (starý) a (nový) Gnosticismus. Stará škola zahrnuje historické školy gnostického myšlení, bohaté na znalosti, zkušenosti a inspiraci. Tyto školy však představují výzvu, protože stejně jako většina náboženství a spiritualit představují uzavřené myšlenkové systémy svázané s myšlením a životem minulých dob. Bohatství (starého) Gnosticismu spočívá v jeho spojení krásných myšlenek a hluboké (nové) gnostické inspirace. Je cenné ponořit se do nuancí různých (starých) gnostických škol, z nichž každá vnímá základní koncepty odlišně. Například na Demiurga lze pohlížet jako na stvořitele -božstvo, entitu vykonávající úkoly zadané Sophií nebo Achamoth, nebo dokonce jako na ztělesnění čistého zla. Achamoth: (Z hebrejského hokhmah, “moudrost”) Anděl Edenu v Justinu Baruchovi. Ve valencijské kosmologii je Achamoth menší Sophie, která je uvězněna mimo Pleromu. Viz také Achamot/Echamoth; Zdrojová kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest

Jako (Neo) Gnostik se již nemůže zcela podřídit myšlenkám (starého) Gnosticismu. Místo toho je rozumné vytvořit logickou volbu – vytvořit osobitý subjektivní (nový) směr podléhající neustálému zkoumání. Neo-Gnostický systém “víry” musí splňovat tři kritéria: a) neochvějnou otevřenost novým poznatkům; b) schopnost zpochybňovat a přepracovávat celou gnostickou doktrínu, od Absolutna až po připravenost k neustálému zpochybňování; a

neochvějný závazek, že (Neo) Gnosticismus je neustálá cesta, nespoutaná doktrínami. Podobá se lodi proplouvající bouřemi života, postavené na určitých základech, ale přizpůsobivé haváriím a rekonstrukcím. Doporučuje se opatrnost před přistáním v dokonalých náboženských rájích. A by (nový) Gnosticismus dával smysl, musí projít dlouhou cestou a ctít učitele a praktikující starých gnostických škol, kteří byli v průběhu dějin pronásledováni pro svou víru. Sledování po sobě jdoucích fází gnostické evoluce – 1.0, 2.0 a ad infinitum – může být v 21. století vnímáno jako nebezpečné myšlení. Toto století je stále poznamenáno náboženským extremismem; Lidé často hledají ukotvení, stabilitu,

jistotu a doktrinální jasnost. (Neo) Gnosticismus však zásadně odmítá nabídnout věčné zakotvení hledačům Absolutna. Přijmout tuto skutečnost je klíčové; Jinak by jednotlivci mohli znovu podlehnout doktrínám předkládaným novými falešnými mesiáši, guruů nebo dohlížiteli takzvané pravé víry. A tak se (Neo) Gnostik vydává na cestu lodí – galérou proplouvající bouří života. Je nezbytné pečlivě dbát varování. Pozorujeme -li jakoukoli náboženskou školu, může se stát, že se člověk rychle ocitne v pasti Ducha klamu a stane se obětí určitého směru. Přitažlivost lidské (sociální) komunity může být silná, ale pro (Neo) Gnostika není cílem pouhá konformita. Ztotožnění se se směrem, bez ohledu na jeho kvalitu, s sebou nese riziko, že člověk ztratí svou osobnost a stane se pouhou konformitou. Mnohá náboženství a duchovní cesty zpočátku tvrdí, že pokrok závisí na jednotlivci, ale nově příchozí jsou rychle zatíženi kufrem doktrín víry, konceptů a termínů, které musí přijmout okamžitě, často navždy. V dnešní krajině jsou náboženství a spiritualita na lovu a rozdělují lidi na ty, kteří se již přizpůsobili a posunuli se “správným” směrem, a na ty, které je třeba lovit. Tato snaha se proměnila z laskavého Ježíšova hledání v horlivý kultovní hon za získáním duší, podobně jako zlovolný Ahriman loví duše pro potěšení ze zla. Buďte ostražití vůči těm, kteří jsou pevně ukotveni v jediné pravdivé doktríně – považují nově příchozí za ulovenou kořist nebo rybu. Růst počtu členů (a financí) pro náboženskou nebo duchovní komunitu závisí na vás. Od samotného počátku jste nuceni se ponořit hlouběji, což signalizuje začátek zkoušky – máte svobodu se ptát? Nebo budete svázáni předem danými odpověďmi, které postrádají logiku, a budete pod tlakem, abyste je přijali, aby zapadly do mašinérie organizace?

ČTRNÁCTÁ PERLA – MŮŽE SPIRITUALITA VÉST K NEKONEČNÝM HRŮZÁM?!

Čtrnáctá perla se bude točit v podivném kruhu, někdy budeme dobře připraveni na nové poznatky, někdy vás budu extrémně varovat, ale často budu raději křičet “utíkej” (utvoř si názor sám, ať radím dobře nebo špatně), dokud je čas! Společně nyní půjdeme k jádru všech náboženství a spirituality a ocitneme se i v 21. století v prostoru šílenství, ne nepodobném šílenství definovanému temným (neo)gnostikem a otcem antikosmického teroru a hororu s otevřeností tajemného a nepoznatelného vesmíru, spisovatelem Howardem Phillipsem Lovecraftem. Nemohu najít jiné slovo, protože jak jinak odpovědět v 21. století tomu, kdo otevírá komunikaci s hledači Absolutna slovy: “Dobrý den, na našem YouTube kanálu zveřejňujeme jednotlivé komentáře po revizi. To znamená, že nejsou viditelné, dokud je neschválíme. Děláme to proto, že se snažíme udržet náš kanál jako konzistentní prezentaci jednoho světonázoru. Nezveřejňujeme komentáře, které by mohly způsobit větší zmatek. V tuto chvíli nejsme schopni reagovat na dotazy.” Od této chvíle víte, že je něco špatně, extrémně něco špatně. Položili jste otázku hledače Absolutna a výsledek? Takto prezentovaná náboženská stránka se vás snaží udržet v jakémsi dobře definované myšlenkovém poli, do kterého můžete vstoupit pouze za jediným účelem, kterým je poslušně přijmout již předem daný a cílevědomě daný pravý světonázor, do kterého vás slavnostně přitahují, a pokud chcete klást otázky, nevhodné otázky narušující jejich vnitřní řád a mír falešného posvátného míru, odmítnete se dokonce už z falešné slušnosti (abyste někomu neublížili) zeptat – což

je ale ohromná chyba. Bez ohledu na to, zda webová stránka nebo kanál YouTube prezentuje nějaký úhel pohledu z chybné perspektivy, nebo záměrně lže tak je zde je zakázáno kritizovat, zde musíte jen poslouchat a pak se poslušně přihlásit k jedné skutečné síti jediného pravého světonázoru po zhlédnutí videa. “Gnostický bratře a sestro, utíkejte, dokud můžete, nenechte se spoutat řetězy jediného pravého světonázoru. Světonázory jsou staré, zaprášené, bludné představy těch, kteří odmítají zpochybňovat až do jádra věci, je to smradlavá stoka, která mnohé uvězňuje ve starých lžích a dogmatech a nikdo Vás už nikdy neuvidí.” Bible; ČEP; 1. Korintským 11/19 verš: „Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.“ Čas se krátí, náš drahocenný lidský čas, tak se pojďme poctivě ohlédnout zpět bez růžových brýlí do náboženství a spiritualit 21. století. V našem století zjistíme, že každé staré a nové náboženské hnutí nebo spiritualita (a nezáleží na tom, zda je organizované nebo neorganizované) má svou vnitřní ambivalenci, své pravé a falešné směry, své ortodoxní a neortodoxní verze, své světce a heretiky a směry, které pouze napodobují původní náboženství nebo spiritualitu a vydaly se cestou cíleného klamu. Ale ne proto, že směřují svou proklamovanou reformaci k novému směru a k pravému Světlu Poznání a Lásky, nebo že se očišťují od minulých omylů svého vyznání, ale místo toho vytvářejí tisíce a tisíce úponků, často jedovatějších a zákeřnějších než původní náboženství a duchovnost. Pokud je náboženství nebo spiritualita spojena s kultem osobnosti, který se odváží zemřít jako lidská bytost navzdory své svatosti a dokonalosti, nebo je zničen jinými, ještě čistšími následovníky původní víry, pokud není určeno, kdo povede komunitu vpřed, vždy bude existovat mocenské vakuum, ve kterém zvítězí ten, kdo bojuje jako lev o trůn následnictví. Pak se ukáže nekonečná láska k bližnímu, aby svatý oheň jednoho převzal otěže v boji o moc v komunitě, uskutečnil novou reformaci a očistil komunitu k lepšímu vidění podle jeho (či jejího) chápání učení. Bude reformovat nauku, bude dokonale vylepšovat doktrínu, bude reformovat lid, a tak dokonale překroutí celé učení podle svých svatých představ. Konečně je svatá reformace dokončena, nový směr je stanoven a běda tomu, kdo není pevně zakotven v novém řádu po reformaci. Ale vy gnostičtí bratři a sestry, utíkejte daleko od mocenských bojů těch, kteří chtějí sedět po pravici nebo levici Boží, nebo po vás budou navždy dupat ve svém “svatém” očistce poslední pravé reformace. Náš gnostický kruh Poznání a Pravé Lásky a Světla Náš gnostický kruh Poznání a Pravé Lásky a Světla se točí, s hlubokou úctou voláme k Pleromě s mandejskými gnostiky: “Ve jménu Velkého Života ať je oslaveno Svaté Světlo!” Naše vedení je však otevřeno všem, kteří jsou ochotni pracovat na celoživotním studiu, všechno zpochybňovat, klást otázky a hledat pravdivé odpovědi nejméně z dvanácti úhlů pohledu. A když najdeme odpovědi, nejlepším gnostickým řešením je utéct od nich, protože pokud jsme se k odpovědi dostali tak snadno, taková odpověď může být (a gnosti k to musí často přiznat) navržena tak, aby nás oklamala Duchem nápodoby a Pánem klamu, takže když nakonec padneme za oběť falešné dogmatice, budeme pohlceni Hladovým Duchem, který požírá Svaté Dogmatiky.

Pleroma: (řecky “plnost”) Božská říše eonů Pleroma, řecky “plnost”, je božská říše eonů; duchovní svět za stvořeným hmotným světem. Představa Pleromy naplněné bytostmi, které pocházejí od nejvyššího Boha, je základem velké části gnostické kosmologie. Ale my gnostici musíme být schopni vyznat svou absolutní nevědomost My gnostici musíme být schopni vyznat svou absolutní nevědomost, naučit se říkat, že nerozumím, nevím, hledám, nemám jasno, nejsem dokonale obeznámen s Tvým učením, dobrý hlasateli, který mi ve Tvé nejláskyplnější laskavosti přinášíš Tvůj “duchovní výzkum,” Tvůj nový pravý vhled do učení Tvého nejsvětějšího Mistra. “Na první pohled můžete být jako ztracené ovce, bez domova, bezmocní a přemoženi silami, které chtějí zničit Váš duchovní vývoj, ale po reformaci jsme nyní jen pro Vás nalezli nové Světlo, které je nyní zaručeno jako poslední, a tak nový učedníku naslouchej a buď svatou láskou svázán v našich sítích, abys mohl postupně a ochotně upravovat svůj život, i dary své peněženky a svých znalosti podle našeho pohledu. Časem, až projdete plným zasvěcením, budete zde s námi, na vrcholu pyramidy vedení, a budete to vy, kdo se nakonec stane zdatným lovcem kultů nových duší. Neboť učení našich mistrů nestárne, budou pokračovat donekonečna v budování (rozuměj v jejich lovu) nových učedníků ze sebe svou neochvějno u, neomylnou a přesvědčivou autoritou.” Ale ty gnostiku, bratře a sestro prchej a nenech se zviklat egocentrickou touhou “připojit” se k takovému učení, z vrcholu falešné duchovní pyramidy je pak rychlý pád. Konečně jsme na konci Konečně jsme na konci, ušli jsme dlouhou cestu, abychom zjistili, jaké pasti a podvody nás mohou někde čekat, dokonce i mezi těmi, kteří tvrdí, že jsou gnostici jako my (jsme obzvláště znepokojeni); abychom se nezačali dmout jako pávi pýchou na své vědění, které se tam na konci života, před vstupem do Velkého Neznáma, stejně z většiny (asi) rozpadne. Základem chápání (neo)gnosticismu je příklon k synkretismu, gnostik tak co nejspravedlivěji poměřuje pravdu ve všech náboženstvích a spiritualitách a přijímá do svého panteonu božstev to, co má dobrou (duchovní) váhu – ideje, které jsou pro něj hodnotné, a vytváří tak zcela osobitou, nezávislou a nevázanou nedogmatickou cestu přímého gnostického individuálního poznání, což však může kdokoliv a kdykoliv zpochybnit, ale především hlavně každý sám za sebe. A ty, pravý gnostiku, bratře a sestro, ještě před tímto (konečným) poznáním utíkej k sobě a nenech se spoutat, ani gnostickým kruhem poznání. Změřte nejméně dvakrát každou z mých perel, které vám předkládám, a pok ud zjistíte, že je falešná, nenechte se jí svázat. Nakonec vám řeknu své tajemství, nemluvím za žádné Božstvo v jeho tisíci podobách, mluvím pouze o sobě, jako o pravém gnostikovi, a proto je každé mé slovo pečlivě zváženo na podnose pořádku a spravedlnost i, pravdy a lži. A opět, jako pravý monachos (mnich), volám srdcem: “Ve jménu velkého života ať je oslaveno posvěcené Světlo!”

MŮJ SUBJEKTIVNÍ PROCES POZNÁVÁNÍ:

Získání vhledu: Přistupuji k objektu svého zájmu s otevřenou myslí. Snažím se získat do něj vhled z nejméně dvanácti různých úhlů. Každý úhel mi přináší novou perspektivu a prohlubuje mé porozumění.

Důkladné prozkoumání: Jakmile mám svůj seznam úhlů pohledu, podrobně prozkoumávám každou položku. Sbírám všechny dostupné informace a zvažuji všechny možné důsledky. Tento proces je důkladný a bez předsudků.

Rozhodnutí srdce: Po důkladném prozkoumání všech aspektů je čas na rozhodnutí. Ale toto rozhodnutí není jen výsledkem racionální analýzy, je to také rozhodnutí srdce. Poslouchám svůj vnitřní hlas a nechávám se vést svými nejhlubšími hodnotami a přesvědčeními.

Dlouhodobé uvažování: Při rozhodování je důležité vzít v úvahu nejen okamžité důsledky, ale také ty dlouhodobé. Uvažuji o dopadech svého rozhodnutí v řádu dnů, měsíců, dokonce i let. Jaké budou důsledky mého konečného rozhodnutí?

Skok do neznáma: Nakonec, po všem tomto přemýšlení a plánování, je čas udělat skok do neznáma. Kdo se neodváží, nikdy nepozná důsledky svých rozhodnutí. Takže se nebojím riskovat a objevovat nové možnosti.

SYNKRETISMUS: HARMONICKÉ SPOJENÍ RŮZNÝCH KULTURNÍCH VLIVŮ

Synkretismus je fascinující fenomén, který spočívá v míšení dvou nebo více kulturních vlivů. Tento koncept je zvláště přítomen v gnosticismu, který je synkretistický v tom smyslu, že harmonicky mísí myšlení různých tradic, náboženství a spiritualit, včetně platonismu, s židovskými nebo křesťanskými tradicemi. Je důležité poznamenat, že synkretismus bude v této učebnici předmětem samostatné kapitoly. Tento fenomén totiž může vyvolávat neuvěřitelný strach mezi těmi, kteří se domnívají, že již mají jasnou pravdu ve všem. Synkretismus však nabízí alternativní pohled, který otevírá dveře k novým možnostem pochopení a interpretace světa kolem nás.

PATNÁCTÁ PERLA: “RYBY NENESOU ZBRANĚ”

Dnes se znovu a znovu připomínám moudrost Philipa Kindreda Dicka, spisovatele a nově gnostika, který ve své biografii “Divine Invasions – A Life of Philip K. Dick” od Lawrence Sutina uvedl málo známý výrok: “Ryby nenesou zbraně”. Tento výrok vidím jako pravý a smysluplný význam ve skutečnosti, že následovníci Spasitele Ježíše Krista, ať už jsou to mainstreamové proudy - tj. katolické, pravoslavné, protestantské nebo menší proudy, ať už (staré) gnostické nebo (nové) gnostické, nebo jiné komunity, bez ohledu na to, zda se navzájem uznávají nebo ne, a které si nárokují přímý odkaz Ježíše Krista (bez ohledu na jejich náboženské rozdíly), nemohou nést svou víru otroctvím, nebo víru strachem a manipulací. Musí být vedeny jediným měřítkem daným jediným pravým, Tím Dobrým Bohem – Spiritem, v univerzální (viditelné a neviditelné) Církvi Ježíše Krista – a to je láska. To je skutečně biblické (a mimobiblické) smysluplné myšlení a jediný způsob, jak nést Ježíše Krista. Každá skupina, ať už tvrdí, že je ortodoxní nebo neortodoxní, musí mít

toto pravidlo vždy hluboce vepsané ve svých srdcích, nebo se ponoří do stoky nenávisti, která je odnese do kanalizace jako špinavý kal do kalové nádrže. “Dvojí varování pro vás, říkám vám, jen nekonečná bída je svolána na toho, kdo se hlásí k Ježíši Kristu, a přesto šíří semena nenávisti, závisti, pomluv, klamu a lží v každé formě.” Život ve strachu, život pod drobnohledem a život v uzavřeném nastavení mysli nikam nevede. Strach proto nikdy nesmí být nástrojem, kterým je jakákoli víra (vyznání) v náboženství nebo spiritualitě sdělována vnitřně nebo navenek. Ale pokud ano, je to první signál, že se děje něco špatného. Strach, nenávist a faleš vedou, přesně podle vzoru Uroborose, gnostického hada – neustále pohlcující sám sebe, do nekonečného cyklu manipulace, závislosti a nakonec sebezničení. Takže, pokud zjistíte, že nějaká náboženská skupina, nebo jednotlivec s osobní spiritualitou operuje a manipuluje ve svém hlásání své pravdy (omylné nebo neomylné) ve jménu Ježíše Krista, aby se ho ostatní báli, opravdu to berte jako první signál, který vám řekne, že se děje něco hanebného. A gnostici, bratři a sestry, upřímně okamžitě prchejte, protože svoboda, kterou pro nás Ježíš Kristus vybojoval svou nekonečnou bezpodmínečnou láskou, je tak vzácná věc, že teprve když ji ztratíte, poznáte její pravý význam. Bible; ČEP; 1 Korintským; 1 –13 verš: “1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3A, kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj pr ospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. 9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. 13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.” Tato měřítka se nevztahují pouze na křesťanství. Domnívám se, že tato měřítka jsou univerzální a člověk by našel podobné citace v mnoha spisech a v různých náboženstvích ve stejném znění. Tato univerzální platnost je pro mě zárukou, že můžeme pochopit, jak jsme si lidsky podobní ve svých přesvědčeních a víře, protože chceme žít víru beze strachu a bez podrobení, protože žádná jiná cesta vás nikam nedostane. ŠESTNÁCTÁ PERLA – BIBLICKÁ ORTODOXIE Č.1 Dnešní téma gnostického učení, které je součástí objevování šestnácté perly gnostického poznání, je jedním z nejnáročnějších. Je to téma, které vyžaduje upřímné

zhodnocení (říkám to s bázní a třesoucí se tváří v tvář zjevené pravdě). Toto téma se týká zajetí “náboženství, spirituality a víry v kruhu biblického ortodoxního myšlení.” “Biblická ortodoxie,” tj. myšlenka, která tvrdí, že “Bible vždy však navzdory své nesrozumitelnosti obsahuje nezpochybnitelnou pravdu,” je v náboženském křesťanském myšlení poměrně těžkou váhou. Je důležité dodat, že garantem nezpochybnitelné pravdivosti každého slova v Bibli je omylný Biblický Stvořitel, tj. z gnostického hlediska nedokonalý Demiurge, Božský Stavitel – Stvořitel, který vždy tvoří (ještě musí být vysvětlen v jiných textech, ze všech úhlů pohledu). Toto biblické vyznání se dále točí kolem absolutní neomylnosti Bible, absolutního přijetí všech biblických textů a pravidel, nezpochybnitelnosti a neomylnosti Bible, nevyřčeného zákazu faktického kritického a vědeckého zkoumání (např. Archeologie, Historických studií, Lingvistiky, Antropologie, Religionistiky) Bible. Dalším tabu v reálném Křesťanství je kritika formování kánonu Starého i Nového Zákona a čtení mimobiblických pramenů, které nahlížejí na dějiny reálného Judaismu a Křesťanství odlišně. To je považováno za nejextrémnější hřích, tzv. nekanonický pohled podle ortodoxních teologů a inkvizitorů/pozorovatelů jediné pravé víry vede čtenáře na ďábelskou cestu poznání, před kterou bylo lidstvo svatými křesťanskými koncily v minulosti jasně varováno, čímž jsou umlčeny veškeré snahy o nalezení přímého pohledu do skute čné historie jak Judaismu, tak Křesťanství, a potažmo Islámu. Ortodoxní vyznavači se třesou strachem z podrobného - extrémního faktického kritického a vědeckého zpochybňování, protože by musela existovat skutečná reformace, ne jen polovičatá, jako byla Lutherova reformace, (Poznámka editora - která nakonec nebyla skutečnou reformací, ale jen odmítnutím tradice, a tak se stala spíše dalším řetězem spojujícím člověka s “pravým” biblickým výkladem) ale by potřeba přísná opravdová otevřená gnostická reformace, která by umožnila oživení křesťanské víry pro další tisíciletí tím, že by odhalila odtajnila všechny písemné zdroje víry, a také by tím ukázala cesty všech forem gnostického křesťanství utlačov aných ortodoxními vyznavači a inkvizitory a ukázala rozdíl od takzvaného “gnostického Křesťanství” a uměle vytvořeného ortodoxního římského Křesťanství. Gnostická církev Kristova, která má často málo společného s dnešní formou ultraortodoxní církve, ačkoli paradoxně všechna obrozenecká protestantská hnutí odkazují na skutečnou prvotní církev jako na děsivou modlu (osobní subjektivní historický pohled). Lutherova reformace: Reformace je považována za začátek, když Martin Luther vyvěsil svých devadesát pět tezí na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu v Německu 31. října 1517. Reformace se stala základem pro vznik protestantismu, jedné ze tří hlavních větví křesťanství. Refo rmace vedla k přeformulování některých základních principů křesťanské víry a vyústila v rozdělení západního křesťanství na římský katolicismus a novou protestantskou tradici. Šíření protestantismu v oblastech, které byly dříve římskokatolické, mělo dalekos áhlé politické, ekonomické a sociální důsledky. Největšími vůdci reformace byli nepochybně Martin Luther a Jan Kalvín. Martin Luther urychlil reformaci svou kritikou praxe a teologie římskokatolické církve. Jan Kalvín byl nejdůležitější postavou druhé gene race reformace a jeho interpretace křesťanství, známá jako kalvinismus, hluboce ovlivnila mnoho oblastí protestantského myšlení. Dalšími osobnostmi byli papež Lev X., který exkomunikoval Luthera, císař

Svaté říše římské Karel V., který v podstatě vyhlásil válku protestantismu, anglický král Jindřich VIII., který stál v čele založení nezávislé anglikánské církve, a švýcarský reformátor Huldrych Zwingli.249 Důležité je, že tato doktrína je kritizována, a dokonce i přímo těmi, kteří ji prosazují navzdory známé pravdě. Protože jsme dále, známe historii o něco lépe a máme většinu písemných pramenů jak z objevů v Kumránu, tak z objevů v Nag Hammádí, které ukazují obrovský rozdíl v myšlení raných křesťanů. A tyto objevy skutečně otřásají a trhají na kusy všechny falešné kameny, které byly položeny při stavbě Křesťanství na úhelný kámen, kterým je spasitel Ježíš Kristus. Je čas, čas promluvit, čas otřást všemi faleš nými doktrínami, čas otřást všemi skrytými omyly církve a čas najít novou cestu. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OBJEVY KNIHOVEN, VČETNĚ GNOSTICKÝCH

SPISŮ

Kumrán/Qumrán – Svitky od Mrtvého moře: V roce 1947 byly v kumránském Wádí na severozápadním pobřeží Mrtvého moře objeveny rozsáhlé židovské rukopisy. Tato sbírka obsahuje zhruba 1000 dokumentů, včetně textů spojených s kumránskou komunitou a rukopisů knih hebrejské Bible, které jsou starší než všechny dosud známé. Další pátrání a vykopávky až do roku 1979 v jedenácti jeskyních v oblasti odhalily další rukopisy a fragmenty. Obecně se věří, že svitky od Mrtvého moře patřily Essejské skupině v Kumránu, ačkoli tato hypotéza byla nedávno zpochybněn a. Obsahují apokalyptické, mystické a dualistické prvky, které mohly nepřímo ovlivnit vývoj gnosticismu. Nag Hammádí: Egyptské město poblíž místa objevu třinácti starověkých kodexů vázaných v kůži ukrytých v zapečetěné nádobě v roce 1945. Tyto koptské rukopisy z druhého století pravděpodobně patřily do knihovny gnostické křesťanské komunity. Jeden z nejpozoruhodnějších textů z Nag Hammádí je jedinou úplnou kopií Tomášova evangelia, důležitého zdroje pro Dickovy náboženské úvahy. Slovy Kristova apoštola Pavla – Bible; ČEP; Efezským 6, 12 verš: “12Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.” “Biblické myšlení” je podle mého názoru extrémně nabité archetypální myšlení (modelované podle Carla Gustava Junga) a toto „Biblické“ archetypální myšlení se stalo pevnými ocelovými řetězy, které stahují do těsného sevření všechny náboženské myslitele, nejen v ultra ortodox ním Křesťanství (katolickém, pravoslavném, protestantském), ale toto „biblické“ myšlení a jeho pevné archetypální řetězy svírají pevně i mnoho jiných mimo ortodoxních cesty i tzv. esoterického (západního) křesťanství mnoha směrů, které se jakoby drží s ort odoxního biblického myšlení na první pohled pryč, ale v okamžiku, kdy jdete k jádru jejich učení se ocitnete opět uvnitř těžkého a temného ortodoxního biblického učení, které je jen obaleno jiným mechanismem učení, aby to vypadalo, že se liší, ale v jádru, v jádru je temně svázáno přeludy z ortodoxního myšlení. 249 Zdroj – Encyclopedia Britannica; Web – http://www.britannica.com/event/Reformation

Archetyp: Z řeckých archetypů “původní vzor”; v literární vědě primární obraz, postava nebo vzorec okolností, který se v literatuře a myšlení opakuje tak důsledně, že může být považován za univerzální koncept nebo situaci. Carl Gustav Jung: C. G. Jung se intenzivně a sympaticky zajímal o ranou alternativní křesťanskou tradici, nyní známou jako gnosticismus. K tomu stačí položit tři otázky: 1) Přijímáte, že Bůh, jak Mu rozumíte, je Stvořitelem fyzického světa? 2) Věříte v nějakou variantu prvotního hříchu? 3) A konečně, považuješ Bibli (nebo jinou Svatou Knihu všech věrouk a náboženství) za nezpochybnitelnou Svatou – oddělenou knihu od všech ostatních Svatých Knih? Gnosticismus se rozhodně staví proti „Biblickému“ archetypálnímu myšlení a jeho (bohužel) bludným představám. Gnosticismus tak stojí mentálně i proti všem formám teismu – tedy všem abrahámovským, ale i neabráhámovským monoteistickým náboženstvím, protože, kdokoli uctívá Stvořitele fyzického Universa – Demiurga, tak sám sebe svázal řetězy myšlení, které ho deformují uvnitř a nedopřejí

mu zvolat jako svobodnému synu a dceři Gnóze s mandejskými bratry a sestrami: „Ve jménu Velkého Života, nechť je posvěcené Světlo oslavováno!“

ZAČÁTEK CITACE: PŘÍKLAD MIMOBIBLICKÉHO DEMIURGA – KRŠNY

Z BHAGAVADGÍTY/BHAGAVADGÍTA; ZPĚV 11 - CESTA BOŽSKÉHO ZJEVENÍ (1 –42)

VERŠ

1.Když Kršna takto promluvil, zjevil se Ardžunovi ve Své pravé podobě: 2.S tisícerými ústy, s tisícerýma vidoucíma očima, oděný v tisícero divů a zázraků, pokrytý nepopsatelnými nebeskými ozdobami a třímající v tisícerých rukou planoucí nebeské zbraně! 3.Je ozdoben věnci ze samých hvězd. Je oděn rouchem nebeských seskupení. Je provoněn nebesky vonícími mastmi. Hýří všemi divy. Má tisícero tváří. 4.Lesk jeho bytosti je jasnější než tisíce planoucích sluncí. 5.Takto uzřel Ardžuna ony mnohotvaré světy uspořádané a obsažené v těle Boha bohů. 6.Jat posvátnou bázní, s vlasy zježenými klaněl se a sepjatýma rukama zdravil Boha volaje: 7."Ó, Kršno, všechny bohy zřím ve Tvém božském těle! Vidím každého tvora, každý rod a druh, všechny světce, mudrce a nebeské hady; vidím, jak v Tobě trůní na lotosu i božský Brahma. 8.Máš deseti tisícero rukou, trupů, úst a očí. Vidím bezpočet Tvých projevů, ó Pane vesmíru! Vidím, že jsi bez počátku, bez růstu a bez konce. 9.Vidím Tě s čelenkou, žezlem a diskem, v záři nezměrné a oslepující jako oheň či jako slunce. 10.Jsi svrchovaná bytost, nepodléhající zkáze. Jsi jediné vědění ve vesmíru, hodné poznání! Jsi nevyhnutelné setkání, jsi zušlechťovatel nejvnitřnější pravdy! Jsi nejstarší z nejstarších, jsi věčný Pán a věčný vládce! 11.Vidím, že jsi bez počátku, bez středu, bez konce, nekonečný v moci, nekonečný v rozsahu. Máš bezpočet rukou. Slunce a měsíc patří k bezpočtu Tvých očí. Hořící oheň je Tvými ústy. Zahříváš celý vesmír vlastním plamenem. 12.Vždyť prostor mezi nebem a zemí a všechny světové strany jsou prostoupeny Tebou jediným. Všechny tři světy se před Tebou chvějí strachem. 13.Zástupy bohů do Tebe vstupují a někteří z nich poděšeni Tě velebí se sepjatýma rukama. A světci a mudrci Tě oslavují skvostnými chvalozpěvy. 14.Všichni bohové, polobozi, rekové, předci i démoni hledí na Tebe a jsou ohromeni. 15.Při pohledu na Tvé nepostižitelné tělo s tisícerými ústy a tisícerýma očima, a tisícerými pažemi a stehny, s tisícerými trupy a úděsnými zuby se chvějí světy, a právě tak i já. 16.Dotýkáš se oblohy, planeš tisícerými barvami s široce otevřenými ústy. Tvé oči metají blesky do vesmíru. Mé srdce je plno hrůzy, síly mě opouštějí a prchl i můj klid, Kršno! 17.Spatřil jsem Tvůj obličej se strašlivými zuby, spatřil jsem Tvé tváře planoucí ohněm zkázy a jímá mě závrať. Ztratil jsem představu čtyř světových stran. Slituj se nade mnou, ó Bože bohů! Nejvyšší útočiště Všehomíra! 18.Tvá ústa se strašlivými zuby hltají všechny syny Dhetaráštrovy se zástupy králů i s veliteli Bhíšmou, Drónem a Sútaputrem.

19.Někteří z nich uvízli ve Tvých zubech a hlavy jiných jsou drceny na prach. 20.Jako mnohé řeky poslušně směřují do svého moře, tak se i tito hrdinové ze světa lidí ženou do Tvého plamenného jícnu! 21.Jako se noční motýli vrhají do plamene lampy a hynou v něm, tak se řítí i tyto voje lidí do Tvých úst a tam mizejí. 22.Polykáš všechny světy. Tvůj jazyk kmitá mezi Tvými rty. Tvé žhavé paprsky zapalují vesmír a plní jej svou září. 23.Objasni mi, Kršno, proč jsi ve své podobě tak děsný, tak hrůzný? Buď pozdraven opět a opět, ó Bože bohů! Smiluj se nade mnou! Úpěnlivě Tě prosím, o Prabytosti, vyjev mi svůj úmysl!" 24.Vznešený odpověděl: "Jsem nezdolné bytí zahlazující čas v srdci všeho tvorstva. Kromě tebe a několika z tvého rodu, Ardžuno, nevyhnutelně zahynou voje lidí sešikované před tebou. 25.Vzchop se, vzmuž se a získej si všechnu slávu! Pokoř své úhlavní nepřátele a užij plodů svého vítězství, neboť Já jsem je již předem odsoudil k smrti. Vezmi Mou věc za svou a dokonej jejich zkázu! V této bitvě budeš jen nástrojem Mé vůle! 26.Uvědom si, že velitelé Dróna, Bhíšma, Džajadrata a Karna jsou již ve mně mrtvi! Zabij je tedy v bitvě a neboj se následků!" 27.Vyslechnuv tato slova, sepjal Ardžuna ruce a sklonil se před Kršnou. Posvátnou bázní se celý třásl a oslovil Boha chvějícím se hlasem: 28."Je zcela spravedlivé, Kršno, že se celý vesmír těší Tvou velebností, že démoni prchají v hrůze a světci Ti vzdávají hold v nejhlubší úctě! 29.Což je možné, neklanět se Tobě, který jsi příčinou všech příčin? Ó, vládce bohů, Ty – nekonečná bytosti, domove vesmíru, který jsi bytím i nebytím a jsi i to, co je nad tím. 30.Jsi první mezi bohy, jsi nejstarší bytostí, jsi osudem vesmíru! Jsi bytostí vševědoucí, náplní všeho vědění. Jsi konečná konečnost! Tebou je celý vesmír prostoupen! A Ty jsi jeho jediná svatyně. 31.Jsi bohem větru, jsi smrtí, jsi sňatkem mezi životem a nesmrtelností, jsi bohem ohně, bohem vod, jsi vládcem noci, Pánem půdy a ročních dob, jsi zploditelem a předkem nás všech! Sláva, sláva Tobě tisíckrát! 32.Sláva Tobě přede mnou, sláva Tobě za mnou! Sláva Tobě koldokola! Jsi vše! Jsi nekonečný v moci, nekonečný v statečnosti, nekonečný v rozsahu, prostupuješ a prolínáš vším, neboť jsi vše! 33.Cokoliv jsem si dovolil říct z nepozornosti nebo z lásky, když jsem Tě oslovil pouze "Kršno, příteli" nebo se na Tebe díval jako na svého druha, učinil jsem proto, že jsem si nebyl vědom Tvé velikosti. 34.Byl – li jsem snad k Tobě neuctivý, ať ve společnosti či o samotě, ať v chůzi, odpočinku či při jídle, odpusť, ó Nezměřitelný! 35.Jsi praotcem i pramátí vesmíru, pohyblivého i nehybného. Jsi nejvyšším duchovním Mistrem. Jsi větší nežli to největší. V žádném ze tří světů nikdo nepředčí Tvou nesrovnatelnou moc! 36.Ve zbožné úctě ležím před Tebou v prachu a pokorně Tě prosím za odpuštění, velebný Vládče! Jako otec odpouští synovi, přítel příteli, milenec milence, tak jistě odpustíš Ty mně, Kršno! 37.Vidím – li teď Tebe, neviděného, jsem na výsost uchvácen. Avšak má mysl je ohromena hrůzou. Proto se mi, Pane, zjev opět ve své dřívější podobě! Měj se mnou slitování, ó sídlo vesmírných světů!

38.Ó Pane vesmíru, ó tisíciruký Pane, přeji si Tě spatřit s korunou na hlavě, s kyjem, diskem, lasturou a lotosovým květem v Tvých rukách. Zjev se mi v této čtyřruké podobě!" 39.Kršna odpověděl Ardžunovi: "Jen tobě jsem svým kouzlem odhalil svou prvotní, nekonečnou podstatu, jež se vtěluje do nespočetných tvarů a tají se všem zrakům. 40.Ani obřadnictvím, ani dobrými činy, ani zachováváním přikázání, ani přísným odříkáním nedostane se člověku milosti uzřít Mou vesmírnou podobu. Kromě tebe ji ještě nikdo neviděl. 41.Nechť vidění Mé hrůzné podoby tě již neděsí! Klidně a nebojácně se teď zahleď v Mou dřívější tvář!" 42.Takto promlouvaje vzal Kršna na sebe Své bývalé vzezření a opět konejšil poděšeného Ardžunu.

KONEC CITACE

MŮJ NÁVRAT K BIBLI: CO MI SKUTEČNĚ NABÍZÍ?

Bible, ať už ve Starém nebo Novém zákoně, je pro mě pokladnicí příběhů a postav, které odrážejí širokou škálu lidských zkušeností a emocí. Nacházím v ní prvotní hřích, odcizený příběh o potopě světa a mnoho podivných příběhů různých postav v biblickém panteonu s ohavnými vlastnostmi a těžkými hříchy. Tyto postavy, navzdory své extrémní hříšnosti, jsou často prezentovány jako vzory v myšlení a chování. Ale Bible také obsahuje ty osamocené příběhy, které nesly alespoň na chvíli dotek živého Ducha Božího. Navzdory všemu, Bible pro mě nikdy není zavrženíhodným nebo nepřátelským textem. To je to, co se snaží tvrdit ti, kteří obhajují biblicismus – biblický Demiurgismus. Ale pro mě, jako gnostika, je Bible textem pro úžasné zkoumání. Moje přímá zkušenost mi ří ká, že mnozí křesťanští církevníci a znalci Písma mohou obviňovat gnostiky z jejich neúcty k Písmu Svatému. Ale oni sami mají často až do nebe volající přímou extrémní neznalost mezi svatými texty Bible a svatými texty okolních národů, natož před neoficiál ními křesťanskými a židovskými texty, které se dívají na “biblickou ortodoxii” s velkým smutkem či despektem a taky s neštěstím právě proto, že dogmatismus často naprosto překroutil i ty příběhy, které jsou namísto alegorického a mytologického výkladu inte rpretovány doslovně bez ohledu na schopnost biblické sebereflexe. Co se týče pojmu “Biblický Demiurgismus”, Michael Williams v knize “Rethinking Gnosticism” předložil názor, že namísto používání “moderního” pojmu “gnosticismus” bychom měli v případě potřeby přijmout raději konkrétnější termín “biblický Demiurgismus”.

SEDMNÁCTÁ PERLA – AUTENTICITA ŽIVOTA V PRAVDĚ

Společně jsme již prošli šestnácti gnostickými perlami, které narušují naše tradiční náboženské a duchovní myšlení, které nás svazovalo v otroctví. Musíme se od nich učit, od našich společných perel, milí gnostičtí bratři a sestry z celého světa. Nesmíme se zastavit, když je čas svobodně zkoumat. Nyní pokračujeme dále a před námi je sedmnáctá perla, která nás zavede do ještě větších hloubek než všechny perly před ní. Učte se dobrovolně, ale opatrně, a pokud chcete uniknout, utečte, protože nic nebudu skrývat.

Ti, kteří chtějí být (neo)gnostiky, si musí vážit extrémního úsilí o sebevzdělávání. Pouze tak mohou podstoupit náročnou cestu, která vede tam, kam nikdo předtím nešel. Doporučuji, abyste na začátku svého úvodu prošli všechny Perly, které jste dosud našli, a zamysleli se nad tím, jak pronikly hluboko do vaší duše, jak dosáhly vašeho rozhraní duše-ducha a jak s ním hluboce zatřásly. A pokud je to nutné, zeptejte se sami sebe, zda jste dobře porozuměli, protože ten, kdo žádá a ptá se, je na cestě vpřed. Nikdy nelži ani sobě, ani Věčnosti – Tomu Dobrému – Spiritu, nic není utajeno a ptej se na všechno podrobně. Ještě jednou vám také důrazně říkám, že nejsem povolán žádným Božstvem, ale jsem oživován nekonečným Duchem divoce tekoucí řeky extrémního poznání, lásky, naděje a objevů. Nikdo mě nezavolal, proto jsem volal na sebe samotného, i ke svým nejvnitřnějším znalostem! Běda těm, kdo vzývají Božstva, za která mluví, když nebyli povoláni (a předstírají to), a sláva těm, kteří mohou připustit, že jsou ve všec h svých myšlenkách živeni svou iracionální duší spolu s nekonečným Duchem Svobody, Naděje a Lásky! Nestydím se za to a vy také věřím, že ne, musíme se naučit mluvit sami za sebe o duchovních záležitostech, ne být hlásnou troubou někoho jiného, jako nástroj probuzení, to je to, čeho se bojí všichni ti samozvaní mluvčí organizované spirituality či jejich autority náboženství a víry, že když člověk bude mluvit sám za sebe, bez podrobení, bez Písma Svatého s předem danými výklady pro otroky, bez ohlávek, bez do zorců a inkvizitorů, tak budou jeho slova opravdu plná Života a nebude potřebovat ve svém zdravém Individualismu žádnou Vůdčí Říšskou – Římskou církevní organizaci! A bude dokonce, blíž k budoucnosti vytvářet nové nauky v souladu s vědou a v souladu s kritickým myšlením. Je 21. století a doba temna, která zakazovala svobodné zkoumání všech mystérií, zdánlivě skončila, a tak je pryč doba, kdy přímé poznání bylo zakázáno na první pohled, a lidstvo nyní může otevřít všechny otázky i odpovědi na všechna náboženství, duchovna a vyznání, která se až do této doby zdála zcela nedotknutelná (to je moje hlavní oblast zkoumání). Ale zda tomu tak je, je odvážná hypotéza a obávám se, že mé přímé poznání ukazuje, že ještě není konec, současný věk osvícenství, dokonce i s otevřeným přístu pem k vědění, může po jednom nebo dvou civilizačních zvratech zmizet a znalosti a svoboda přístupu k poznání mohou být velmi rychle zatraceny. Prozatím je však cesta do hlubin Tajemství otevřená a já ji chci využít, i když se vytrvale setkávám se všemi, kterým otevřené zkoumání vadí a nejraději by lidstvo svazovalo do nových nezpochybnitelných dogmat, principů, předpisů, a především všudypřítomného strachu z nově vznikajících problémů. V DOBĚ PANDEMIE: SPIRITUALITA, GNOSTICISMUS A VÝZVY SOUČASNOSTI V současné době, kdy svět prochází extrémní celosvětovou pandemií nemoci Covid-19 (2021–2022), je spiritualita často spojována se strachem. Strachem, který je spojen s nešťastným vývojem životního prostředí, s rychlým rozvojem vědy a techniky a s mimořádnými objevy v oblasti biologie. Tyto objevy mohou v budoucnu otevřít onu neslavnou Pandořinu skříňku, ačkoli pravděpodobně již byla otevřena. Ať už to chci nebo ne, nacházím se uprostřed pandemie nejzákeřnější nemoci, kterou my jako lidstvo – lékaři a vědci – pravděpodobně časem definitivně porazíme.

Tato nemoc však již nečekaně ovlivňuje strach lidstva z jakéhokoliv objevu v oblasti virologie a biotechnologie. Když o tom v noci přemýšlím, jako gnostik mě také napadá otázka, zda jsme jako v případě atomu a jeho šílenství již nepřekročili onu pomyslnou červenou čáru v biotechnologii, tedy bod, odkud není návratu. Dne 12.3.2023, když dávám do finální podoby tuto verzi Perel, jsme sice, alespoň prozatím, mimo pandemii Covidu – 19 (naočkováni), ale zase nešťastně stojíme od loňského jara v Evropě tváří v tvář extrémní útočné šílené válce imperiálního fašistického – rašistického Ruska proti Ukrajině. Pomalu a jistě nás zasahuje další těžká hospodářská i finanční a zbrojní krize, vcelku třetí po sobě. První byla válka v Sýrii a extrémní utečenecká vlna lidí z války zmítané Sýrie – ta válka také ještě neskončila ani po asi osmi letech. Ale vraťme se raději ke Gnosticismu: Gnosticismus jako živá nauka, živá škola přímého, praktického a mystického poznání – gnóze, není mrtvou doktrínou, i když byla v minulosti mnohokrát vyhledávána proto -ortodoxními církevními inkvizitory a těmi,

kteří uvízli v bahně “biblického nezpochybnitelného vědění” a stala se obětí vyvražďovacích cílených akcí. Ani gnosticismus současnosti, tj. 21. století, není stejnou doktrínou jako doktrína v dobách (starověkého) gnosticismu. Není to ani něco nepraktického okopírovaného z minulosti, co není a nemůže být smysluplnou duchovní cestou. Gnosticismus ve své formě (n eo)gnosticismu je právě teď a tady v 21. století především šancí osvobodit se – osvobodit se od všech náboženství a spiritualit, které i dnes drží člověka v okovech strachu, dogmatismu a otevřené nenávisti (nejen k lidem, ale i k životu). Za druhé, (neo)gnosticismus je šancí přivítat Světlo vytříbeného vědění a jako Světlo vykřesaného poznání. A za třetí, (novo)gnosticismus přináší osvobození od všeho, co bylo stvořeno – v náboženství, spiritualitě a skutečnosti ve všem, co kdy bylo stvořeno jakoukoli lidskou bytostí. Neseme břemeno minulých věků a zahajujeme reformaci, transformaci, rozkvět, který bych hluboce rád přirovnal řekněme k rozkvětu renesance a osvícenství, jejich nejlepším aspektům. Už teď cítím, jak každý z nás nachází svou různ orodou gnostickou osobní cestu a propojuje se pouze prostřednictvím informační vesmírné živoucí sítě, abychom se probudili a poznali plnou sílu existence bez područí, a pokud to čas a Spirit dovolí, někdy i tak žili. Čím více se ponoříte do studia gnosticismu, tím více zjistíte, že jeho učení, ve všech různých formách různých škol (starého) i (nového) gnosticismu, se radikálně liší od současných přesvědčení, náboženství a spiritualit. Tento radikální rozdíl je pro každou víru odlišný a stupeň tohoto rozdílu ukazuje buď spřízněnost se směrem, nebo absolutní protiklad. Prvním důležitým radikálním odklonem je gnostický odklon od biblického pohledu na stvoření, stvoření člověka, roli Stvořitele, a nakonec i smysl a osud lidského života. Gnosticismus se tedy nedívá na svět biblicky, nepřijímá biblické doktríny a nevnímá biblické chápání člověka. A tím se staví do opozice vůči všem náboženstvím, nejen k abrahámovským náboženstvím, ale ke všem náboženstvím, spiritualitám a vyznáním podle biblické tradice. Ale s těmi mimobiblickými to bude také podobné, jsou zde také pečlivě nastražené pasti. Vskutku, zdá se, že často existují alternativy k ortodoxnímu biblickému myšlení, které nabízí cestu v milionech podob v podobě cesty třeba k Hradu Svatého Grálu (stojícím ve věčné opozici vůči nacistickému hradu Wewelsburg 250) nebo cestu smíchání všech vyznání do naprosto neproniknutelného lesa zásadně protichůdných idejí.

DVA HRADY: PRVNÍ HRAD ŽIVOTA MONTSÉGUR A DRUHÝ HRAD SMRTI

WEWELSBURG

Hrad Svatého Grálu, symbolický v osobní mytologii, je Montségur, pevnost v Pyrenejích, která poskytovala útočiště Katarům. Byla to komunita Katarů – Dokonalých, a sympatizujících rytířů a dalších (mezi laiky). Pevnost byla obléhána v křížové výpravě proti katarům pod vedením Huga z Arkidy. Montségur kapituloval v 250 Zdroj - https://www.wewelsburg.de/en/

roce 1244. Nakonec se 225 Katarů – Dokonalých, včetně Esclarmonde z Foix, odmítlo na pozvání inkvizitorů vzdát své víry a bylo upáleno.251 Wewelsburg, jediný trojúhelníkový hrad v Německu v dosud uzavřené výstavbě, byl postaven v letech 1603 až 1609 ve stylu weserské renesance jako doplňková rezidence pro knížecí biskupy z Paderbornu. Trojúhelníkový hrad, který se nachází ve vesnici Wewelsburg (Büren) v okrese Paderborn, stojí vysoko na skále s výhledem na údolí Alme. Za druhé světové války byl útočištěm jednotek SS a okultních praktik nacistů. Existují (a můžete si to velmi pečlivě ověřit sami) tisíce forem esoterických (pozn. redakce – vnitřní, tajné, přístupné pouze zasvěcencům – okultní, okultistické) a exoterických (pozn. redakce – veřejných) pseudoforem křesťanství, které se halí do tisíců doktrín. Víte, jak to vypadá – vše, co se stane, je, že jste pronásledováni jako zvíře, vlákáni do jejich stáda, a pak jste učeni podle doktrín předem připravených předpisů působících na vaši mysl, srdce a jazyk, jejichž cílem je změnit vás k obrazu jejich. A nakonec přichází vyvrcholení této sedmnácté perly, jejího hlavního učení. Tato jednoduchá gnostická doktrína se nazývá nauka Dvanácti úhlů pohledu (nejen) na každý duchovní předmět a vztahuje se na všechny předměty i situace ve vašem praktickém životě. Gnostik začíná svůj výzkum pohledem na téma nebo myšlenku, o které přemýšlí, nebo dokonce na problém, který řeší, nejméně z Dvanácti úhlů pohledu. “Ale ty, říkám ti bratře nebo sestro na gnostické cestě, nenech se vtáhnout do lidských nauk úplně, a vyptávej se podrobně, a ještě víc než podrobně. A pokud cesta, kterou objevíš, za něco stojí, a bude mít náznak odpovědí, takže tyto náznaky odpovědí polož na svou loď, stáhni kotvu a pluj dál.” “Do tohoto úsilí je vnášena jak mysl, tak srdce, iracionální duše a dokonalý Duch Boží (ztotožněný se Sophiinou moudrostí), kterého musíme pozvat do samotného procesu na samém počátku, abychom měli uši připravené slyšet a oči připravené vidět. Ne, nečekejte vždy dokonalou odpověď, ale je to nesmírně obtížná cesta, nicméně stojí za to a posune vás vpřed.”

OPAKOVÁNÍ – MOJE SUBJEKTIVNÍ METODA POZNÁVÁNÍ:

Získání vhledu: Přistupujte k objektu svého zájmu s otevřenou myslí a snažte se získat do něj vhled z nejméně dvanácti různých úhlů. Každý úhel by měl přinést novou perspektivu a prohloubit vaše porozumění. Důkladné prozkoumání: Jakmile máte svůj seznam úhlů pohledu, podrobně prozkoumejte každou položku. Sbírejte všechny dostupné informace a zvažte všechny možné důsledky. Tento proces by měl být důkladný a bez předsudků. Rozhodnutí srdce: Po důkladném prozkoumání všech aspektů je čas na rozhodnutí. Ale toto rozhodnutí by nemělo být jen výsledkem racionální analýzy, mělo by to být také rozhodnutí srdce. Poslouchejte svůj vnitřní hlas a nechte se vést svými nejhlubšími hodnotami a přesvědčeními. 251 Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009

Dlouhodobé uvažování: Při rozhodování je důležité vzít v úvahu nejen okamžité důsledky, ale také ty dlouhodobé. Uvažujte o dopadech svého rozhodnutí v řádu dnů, měsíců, dokonce i let. Jaké budou důsledky vašeho konečného rozhodnutí? Skok do neznáma: Nakonec, po všem tomto přemýšlení a plánování, je čas udělat skok do neznáma. Kdo se neodváží, nikdy nepozná důsledky svých rozhodnutí. Takže se nebojte riskovat a objevovat nové možnosti. OSMNÁCTÁ PERLA – CIZINEC, JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH/VAST ACTIVE

LIVING INTELLIGENCE SYSTEM

Tento text je inspirován dílem science fiction spisovatele a (novo) gnostika Philipa K. Dicka.252 Cizinec, Jediný Pravý Dobrý Bůh (Spirit) - Skutečný Otec Spasitele Ježíše Krista (Alien God True Good God) je alternativní název pro Urgrund, což lze nejlépe chápat jako “Propast”, ale také jako “Hlubina” nebo “Bezedno”. Cizinec, Jediný Pravý Dobrý Bůh (Spirit), je pro současné lidstvo (s výjimkou hlubinných gnostiků - pneumatiků) nepřístupný, nicméně ke každému člověku bez výjimky přichází včas - “Ježíš řekl: Vyvolím vás jednoho z tisíce a dva z desetitisíce a budou stát jako jeden jediný.” Cizinec, Jediný Pravý Dobrý Bůh – Otec, tj. Konečný Přímo neprojevený Prvotní Hybatel – ne stvořitel (Kdo je Stvořitel, má také svého Stvořitele – odkaz na pasáž ve Valentinském gnostickém Třídílném traktátu beze jména), se projevil pouze tím, že je v přímém vztahu se svým synem Ježíšem Kriste m od počátku, i před časovým počátkem v bezčasí. Ježíš Kristus sám je tedy jediný, kdo odráží skutečný odraz/obraz tohoto skutečného Cizince, Jediného Pravého Dobrého Boha – Otce. Spasitel Ježíš Kristus je Jediný, Ten, kdo Ho přímo viděl a byl s ním, a také nám skutečně řekl o Jeho vlastnostech, lásce a dobrotě v novozákonním pojetí bez Demiurgovských pasáží Starého Zákona. V pojetí Ježíše Krista a Jeho učení pouze On nese pravý a nezaměnitelný obraz Pravého Otce, nikoli obraz Demiurga-Stvořitele. Cizinec, Jediný Pravý Dobrý Bůh – Otec je motivován k hledání nástrojů pro své vlastní dosud neprojevené sebeuvědomění a sebepoznání a chce si vytvořit objektivní názor, nebo hodnocení a pochopení své podstaty sebe sama. Je to obrovský živý organismus – Rozsáhlý Systém Aktivní Živé Inteligence – anglicky Vast Active Living Intelligence System – VALIS; jinak vnitřně – bez tohoto zrcadla – bez kvalit a aspektů je v jistém smyslu uzavřený, a proto potřebuje k poznání nejen Pleromu, ale i empirický svět, celé Universum, jako odraz, skrze který “vidí.” Jinak je to Ten, kdo je nám blíž než naše vlastní srdce, a přece nemůže být nikdy nikým uchopen.

DOUBLETHING. . .OPĚT OPAKOVÁNÍ∎ Starý Zákon. . . Bible; ČEP; Izajáš 45,5 – 7 „5Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. 252 Tento koncept je podrobněji vysvětlen v rámci PhilDickian Gnosticism – The Gnosis of Philip K. Dick in The Exegesis of 2-3-74; dostupné na webové stránce https://dickiangnosticism.wordpress.com/

Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, 6aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. 7Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci. “ . . . Nový Zákon. . . Bible; ČEP; 1 List Janův 5 –6 verš „5A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.“ Cizinec, Jediný Pravý Dobrý Bůh – Otec (Vast Active Living Intelligence System) zkonstruoval, prostřednictvím svého dalšího stvořitelského působení, tj. ne přímo, nástroj – artefakt zvaný Zebra – neboli božstvo stvořitele Demiurga promítajícího realitu, kterou pak projektoval na příkaz své matky Sofie – Moudrosti (nebo v jiném mýtu Achamot) po pádu a chybě Sophie a tím (vytvořil) první fázi světa, který známe. Tento příběh je o něco složitější a více času mu bude věnováno v příběhu Sofie – Moudrosti, která byla (podle současného maximálního gnostického chápání) od počátku u Vesmírného Stvořitele (my se k příběhu vrátíme v samostatném oddílu Učebnice Gnosticismu – kde bude popsán celý moderní PhilDickian Gnosticism). Artefakt zebry (Demiurg) si nejprve neuvědomí, že je artefaktem (podléhajícím vyšší inteligenci); nevnímá existenci nadbožského konečného mimozemského boha – Pravého Dobrého Boha (v termínech, které by artefakt Zebra – Demiurg pochopil, v jeho chápání Urgrund není, spíše, než je) a konečně artefakt Zebra – Demiurge si sám sebe představuje jako Boha, jediného pravého a skutečného Boha stvořitele. Toto vnímání se bude časem měnit, jak nastává další fáze poznání a tvoření. Definice je založena na mém interním subjektivním studiu PKD (spisovatel a neognostik Philip Kindred Dick), podrobných slovnících PKD gnosticismu a mé vlastní zcela subjektivní redefinici (nová, odlišná definice problému často spojovaná s reinterpretací, redefinicí, přeznačením a přehodnocením) tohoto pojmu. Pokud chcete přispět k pochopení PKD, napište mi prosím své dodatky nebo definujte mimozemského boha jako Pravého Dobrého Boha jiným způsobem. Byl bych vděčný za jakékoliv dodatky, ve světle vytvoření n ové kompletní studie o PhilDickian Gnosticism. DEVATENÁCTÁ PERLA - “BIBLICKÁ ORTODOXIE Č.2.” V úvodu této devatenácté gnostické perly, která je přímým pokračováním Šestnácté Perly, si uvědomujeme, že každá Perla se zabývá zdánlivě, nebo možná záměrně, náhodným tématem. V iracionálním vesmíru to nemůže být jinak, protože

jakkoliv je vesmír iracionální, lidská mysl je o to iracionálnější a náhodné znalosti předávané prostřednictvím Gnostických Perel jsou o to iracionálnější. Nicméně, Perly jsou psány takovým způsobem, že to nejdůležitější, co mají vyvolat, je, že gnostik, a vlastně kdokoliv, nechá svou mysl bloudit ve zdánlivé iracionalitě Perel, a bude myslet sám za sebe, ne za autora Perly. Nakonec dospěje k možná zcela opačnému názoru, než je nastíněn v Perle. A teď k nové Perle. Je důležité znovu připomenout sílu (nového) gnostického vyznání gnostického vyznání přímé zkušenosti gnostika: Nemám žádnou víru, žádné vyznání, které bych vyznával, žádné náboženství, které by mě formovalo, a dokonce i vědomě odkládám jakoukoli spirituali tu, která mě táhne do bahna lidských, fyzických, mentálních a duchovních představ o Bohu. Proto nerozumím žádné víře, protože neobsahují Nic, nemáte tak nic, co byste mi mohli vzít, lidský, nebo nelidský příteli, či nepříteli, protože nemám Nic. Jsem přece jen vítr, který vane jen proto, že je hnán vpřed Božím dechem! Nedržím Boha vírou ani nejsem vázán lidskou vírou, On mě drží svou bezpodmínečnou

Láskou! Kde jinde bych získal nejmenší, nepostřehnutelnou víru, alespoň tak malou jako zrnko písku? A hory se pohnuly na Jeho příkaz, ne na můj! Šestnáctá Perla měla hluboký dosah (pro diskusi) a vysokou čtenářskou čtenost, a to jak v České republice (malá země s hlubokou a složitou historií), tak v zahraničí. Téma Pojďme otřást biblickým poznáním! (“Biblická ortodoxie č.1.”) není ani tak tématem p ro gnostika pro nějaký (zbytečný) emocionálně -biblický boj, ale extrémním tématem, které otřásá nejzákladnějšími kameny, protože pro většinu (nejen) pravověrných křesťanů (ale i pro všechny v jakékoliv ortodoxii věřící v jakémkoli směru) je to především podobné zkreslení jejich myšlení, směr hodně o emocionálním pohledu na základy jejího myšlení. Lidé “na Západě” jsou totiž v zajetí “biblického” myšlení již poměrně dlouho, vlastně téměř “2000 let”, a tak se “ortodoxní biblické” myšlení stalo spíše záležitostí extrémně hlubokých osobních emocí než věcí rozumu, a to je problematické i v České republice (nejen v církvi). Navzdory tomu, že jsme označeni za asi druhou nejvíce neateistickou zemi na světě, v této Perle je znovu nutné otřást biblickými znalostmi! nebo o tom vůbec svobodně diskutovat. Ale ještě horší je to dále na východ, a ještě dále na západ, kde často pouhá zmínka o tom, že někdo může věřit/důvěřovat jinému Bohu nebo Božstvu (nebo dokonce Nevěřit vůbec?!), ale ne Bohu Bible, je pro mnoho extrémních (křesťanských) věřících jen otázkou lží a pravdy (okamžitě se ocitnete přímo v dualistickém systému v bitvě mezi Bojovníky světla a Bojovníky temnoty). Jsem tak křesťansky pod články i videi “proklínán,” a považován i ve 21. století za extrémního kacíře. PROSÍM, NEPODLÉHEJME ILUZI Nenechme se zmást iluzí, že toto se netýká všech náboženství, spiritualit a víry, ať už jsou organizované nebo neorganizované. Denně jsem svědkem emocionálních myšlenkových bitev ve všech spiritualitách o správnou interpretaci jakéhokoli směru. Jako gnosti k jsem od počátku svého “hlubokého” myšlení (i když jsem byl dlouho součástí ortodoxní protestantské církve) dospěl k přesvědčení, že Bible (což platí pro všechny náboženské Svaté Texty bez výjimky) se stala pro věřící naprosto neomylným textem. Textem, do kterého nelze nahlížet tak, že si svobodně přečteme oddíl a v různých interpretacích pro něj najdeme nějaký smysluplný výklad. Je již velmi mnoho “nesmyslných” výkladů různých Knězů či kazatelů na skladu ze všech částí Bible. Ale zatímco Bible ( stejně jako všechny náboženské svaté texty) obsahuje mnoho zajímavých a smysluplných, inspirativních příběhů, obsahuje také mnoho příběhů, které, když jsou interpretovány doslovně, nemohou být přijaty bezmyšlenkovitě a bez věcně kritického, vědeckého přístupu. Richard Dawkins, jako militantní ateista, by se pravděpodobně divil, kolik kritického myšlení je v církvích; z jeho knih a videí mám pocit, že asi nemá tušení?! Problém je často v tom, že přes všechny obtížné pasáže se nováčci ve své nejlepší snaze jim por ozumět často jen odvolávají na doslovný výklad a navzdory své vnitřní, často klamné a Ďábelské absurditě se takovým pasážím záměrně vyhýbají. Často uslyšíte jen to, že nyní, bratře nebo sestro, jste nenašli pravý význam, a až jednou duchovně vyrostete, jistě to pochopíte. Ale pokud pravý Bůh – Ten Dobrý (ne

biblický Stvořitel), ale ve Vás najde svou zasetou Boží jiskru, tj. trochu hořčičného semínka, a nechá ji vyrůst jako svůj dar pro vás, nezmeškáte cestu do hlubin králičí nory. A neptejte se mě, co tam najdete? Každý vždy najde Něco jiného, protože neexistuje jediná univerzální cesta k duchovnímu poznání. Dejte si zde pozor, opakuji to po bůhvíkolikáté, že pokud vám Někdo řekne, že jeho Cesta Ducha je univerzální a stejně přístupná všem (ale pouze na základě jednoho tlumočníka) rychle uteče, než se utopíte v šílenství Někoho Jiného, stačí, že musíte, ať chcete nebo ne, plavat řekou svého vlastního kosmického šílenství a iracionality. VŠIMLI JSTE SI NĚKDY, JAK VELKÁ ČÁST NÁBOŽENSTVÍ JE O

STRACHU?

Strach ze soudu a trestu

Strach, že přijdete do pekla

Strach ze špatné teologie

Strach ze smrti

Strach z toho, že se nezavděčíme Bohu

Strach, že se mineme s Boží vůlí

Strach z toho, že neodpovídá požadavkům

Strach z Boží kázně

Strach ze ztráty Božího požehnání

Strach z odhalení

Strach ze Satana a démonů

Strach z důvěry v sebe sama

Strach myslet sám za sebe

Strach z naší lidskosti

Strach z odborníků na duševní zdraví

Strach z pochybností a nedůvěry

Strach z boje a těžkostí

Strach ze zranitelnosti

Strach ze zpochybňování autorit

Strach ze svých nejniternějších myšlenek a pocitů

Strach ze sexuality

Strach z jiných oblastí poznání

Strach z lidí s odlišným přesvědčením

Strach ze světa

Strach z toho, že jste to vy253 253 Jim Palmer; zdroj facebookový profil Thomas Ogden

Existují dvě základní motivační síly: strach a láska. Náboženství si příliš často vybírá strach. Jedním ze způsobů, jak náboženství brání osobnímu růstu, rozvoji a seberealizaci, je uvěznění lidí v mentalitě strachu.254

DVACÁTÁ PERLA – POZOR NA LOVCE DUŠÍ?!

Vstupujeme do 21. století, doby plné výzev. Nejenže se nyní potýkáme s extrémně šílenou smrtící pandemií těžké nemoci (a novými válkami), která “krade” zdraví a životy lidí kolem nás, ale je také pravda, že tato obtížná doba je záměrně využívána a zneužívá na mnoha falešnými proroky a guruy, kteří kráčejí po temných stezkách náboženství a spirituality. Časy nejsou snadné, ale to, co potřebujeme nejméně, je, aby někdo jiný využil tento čas jako příležitost ke zneužívání jiné lidské bytosti, a to v rámci náboženství a spirituality. Ano, to se děje, protože doba je těžká a Lovci Lebek (náboženští a duchovní vůdci a Guruové) se vydali na lov, lov duší. Stejně jako starý nenasytný Hladový Duch (symbol pro Pojídače duší nebo Satana), každý takový “vůdce” nebo “Guru” se snaží poslat všechny ty, které již ulovil, do světa, aby přivedli do své říše Hladových Duchů co nejvíce lidí, kteří jsou v této době ve skutečném strachu, nebo zažívají opuštění, nebo dokonce ztratili své milované, nebo přátele kvůli okolnostem, ať už nemoc nebo jinak. Ano, všichni jsme zranitelní, ať jsme teď kdekoli, a poslední věc, kterou opravdu potřebujeme, je, aby naše osamělost, ztráta a další skutečná bolest byla krmena někým, kdo chce jen více ovcí pro své stádo, a nenechte se mýlit, nebude to Dobrý pastýř, ale Hladový Duch, nechce jen ublížit, chce jen pohlcovat a na koho se teď zaměří? V tomto lovu se náboženští a guru vůdci zaměří svými eskadrami smrti na ty, kteří jsou nyní nejslabší, a přiznejme si to, v této době a na tomto světě jsme nyní všichni nejslabší. Dokonce i ten nejodolnější jedinec, který je schopen drápat se přes planetu Zemi silou těla a ducha, se také začne rozpadat, když čelí skutečnému Zlu. A pak už jen musí potkat ty, kteří mu řeknou, že jsme poslední generace, která může něco změnit, že Musíme, za každou cenu, dokonce i sebeobětování, vybudovat novou, naprosto dokona lou, kontrolovanou (tvořivou) společnost, ve které by se nikdy nic podobného tomu, co se děje s námi dnes, nikdy nestalo. A tím to jen neskončí, tito falešní náboženští a duchovní “vůdci a Guruové” vypustí na lidi jeden strach za druhým, protože skutečnost, že nyní existuje celosvětová pandemie nemocí, které berou naše milované na pouť smrti, jim nestačí, máme očekávat, podle jejich ještě bláznivějších předpovědí, smrtící asteroid; Černou díru; létající planeta X; Mega erupce; Jadernou válku; Gama záblesk ze smrtícího iracionálního vesmíru; a končí možná sluneční erupcí nebo totálním rozpadem životního prostředí (katastrofy vš ech typů jsou pro apokalyptiku ve velkém počtu v iracionálním Universu dostane). Všechno to bude o strachu, a nakonec o ovládání lidí jako pěšáků. A co je nejdůležitější, budou na vás křičet prostřednictvím televize, internetu nebo knih, že nyní je čas se připojit, protože když takový náboženský vůdce nebo guru řekne dost, zavře 254 Jim Palmer; zdroj facebookový profil Thomas Ogden

dveře vaší sektě a tím i vyvoleným, kteří mají skončit v jeho nebi? Kolik takových vůdců a Guruů potkáte skrze všechna náboženská učení, duchovna a přesvědčení, a nezáleží na tom, zda jsou organizovaní nebo zdánlivě maskovaní jako společnost náhodných přátel na internetu. Drazí gnostičtí bratři a sestry, dokonce i vy, kteří stojíte ve své mysli a srdci na jiné cestě srdce, prosím, nenechte se zastrašit skutečností, že Svět již skončil, to je to, co nám mnozí opakovaně říkají a pravděpodobně se jednoho dne splní, což prostě, z pohledu gnostika, v iracionálním vesmíru vybudovaném nedokonale Demiurgem se může stát kdykoliv. A na závěr dvacáté gnostické perly, prosím, nenechte se chytit do pastí těch, kteří na vás budou tlačit, zejména v této době, abyste se dostali do jejich revolučních duchovních společností, ale vždy mějte na paměti, že jen proto, že NĚKDO křičí, neznamená to automaticky, že na vás křičí pravdu. Jen se zastavte, zamyslete se (možná z perspektivy gnostické doktríny dvanácti hledisek).

OPAKOVÁNÍ – MOJE SUBJEKTIVNÍ METODA POZNÁVÁNÍ:

Získání vhledu: Přistupujte k objektu svého zájmu s otevřenou myslí a snažte se získat do něj vhled z nejméně dvanácti různých úhlů. Každý úhel by měl přinést novou perspektivu a prohloubit vaše porozumění. Důkladné prozkoumání: Jakmile máte svůj seznam úhlů pohledu, podrobně prozkoumejte každou položku. Sbírejte všechny dostupné informace a zvažte všechny možné důsledky. Tento proces by měl být důkladný a bez předsudků. Rozhodnutí srdce: Po důkladném prozkoumání všech aspektů je čas na rozhodnutí. Ale toto rozhodnutí by nemělo být jen výsledkem racionální analýzy, mělo by to být také rozhodnutí srdce. Poslouchejte svůj vnitřní hlas a nechte se vést svými nejhlubšími hodnotami a přesvědčeními. Dlouhodobé uvažování: Při rozhodování je důležité vzít v úvahu nejen okamžité důsledky, ale také ty dlouhodobé. Uvažujte o dopadech svého rozhodnutí v řádu dnů, měsíců, dokonce i let. Jaké budou důsledky vašeho konečného rozhodnutí? Skok do neznáma: Nakonec, po všem tomto přemýšlení a plánování, je čas udělat skok do neznáma. Kdo se neodváží, nikdy nepozná důsledky svých rozhodnutí. Takže se nebojte riskovat a objevovat nové možnosti.

DVACÁTÁ PRVNÍ PERLA – CO ZE MĚ DĚLÁ MODERNÍHO GNOSTIKA?

Svoboda od svatých knih: Jako moderní gnostik nejsem uvězněn v pasti žádné svaté knihy. Neuznávám koncept neomylnosti a doslovného chápání svatých knih, ale mohu číst a hodnotit všechny texty svobodně. Neprojevuji barbarskou nenávistnou pýchou vůči svatým textům v knihách tím, ž e je ničím v ohni, ale svobodně je čtu a hodnotím (a uctivě je umisťuji do své knihovny). V 21. století je tedy čas rozbít falešnou minulost a falešné hodnoty na prach. Nejde o to ztratit veškerou úctu ke Svatým Knihám (nejen) abrahámovských náboženství, a le naučit se číst texty svobodně, bez extremistické kontroly bezbožných dozorců a těch, kteří si dosud uzurpovali právo vykládat texty podle dogmatických a fanatických výkladů. Cesta tázání je nyní jediným způsobem, jak porozumět svatým textům všech nábože nství a spiritualit. Neexistuje žádná výjimka pro žádnou svatou knihu. Kritické a skeptické čtení: Mohu číst každou svatou knihu věcně kriticky i skepticky, stejně jako svobodně praktikovat všechny dostupné vědecké metody a hledat v nich to, co nabízejí jako vzácné božské jiskry života. A ano, v mnoha svatých knihách jsou pasáže plné života a lásky, a le pozor, svaté knihy všech náboženství a spiritualit také obsahují extrémně koncentrovaný hadí jed schopný zabít jakoukoli lidskou bytost od základů. Tento jed musí být otevřeně pojmenován a musí na něj být ukazováno a musí být vytrhán jako prokletý, aby nikdy neublížil jiné lidské bytosti. Ano, probuďme se, nepřítel Pravého Dobrého Boha (ne Stvořitele – Demiurga) a nepřítel a pokušitel člověka otrávil Boží děti, které pak zapsaly do svatých knih slova, která otrávila a zabila velké množství lidí zevnitř, z duše.

Nezávislost na minulosti: Pro gnostika v 21. století neexistuje závislost na minulosti, všechny historické události, všechny historické knihy a záznamy jsou open source – nic není závazné pro gnostika z minulosti, vše je otevřené otázce. Už nikdy se jako gnostik nenechte spoutat k žádnému výkladu historie a svatých knih, které nesou špatné ovoce, znovu říkám pevně, zpochybňujte všechno. Vytváření vlastní doktríny: Nejsem gnostik minulosti, to znamená, že nejsem vázán žádnou konkrétní gnostickou doktrínou, ale sám vytvářím, jako svobodný člověk, svou osobní individuální gnostickou doktrínu. To je přesně to, co si myslím, že každý člověk bez výjimky má právo dělat. Miluji svobodu gnostického myšlení, které nabízí extrémní zdravou rozmanitost, protože skutečný Dobrý Bůh – Spirit (ne Stvořitel – Demiurge) oslovuje každého člověka naprosto jedinečným způsobem tisíci způsoby, každý jednotlivec zvlášť, jsme pro Něj opravd u drahocenní, jako je On (Ona) pro nás, skutečný Bůh nechce otroky, nechce, abychom neustále klečeli na kolenou, nechce služebníky, chce Boží přátele. Proto i vy buďte Božími přáteli. Svobodné hledání: V našem svobodném hledání jako hledači Absolutna můžeme dokonce dělat chyby nebo sejít z cesty, říkám všem jasně, žádná cesta nebude snadná, protože žijeme v extrémně zkaženém a pokřiveném vesmíru, v tak polo dokončeném produktu, že Stvořitel, Demiurg pr ostě nemá moc ani představivost proměnit v Zahradu života (můžeme mu nabídnout pomoc, ale asi se nám vysměje). Ale v této naší divočině, v tomto našem Matrixu, jsou úžasné zapomenuté Boží Jiskry v lidech, v jiném Životě (rostliny, živočišstvo a vlastně všechno v pravém animistickém duchu) a jinde, jako stavební kameny pro stavbu nového Vesmíru. Věřím v nový vesmír, který nakonec všichni zažijeme, ale nemám tušení, jak dlouhá bude cesta.

DVACÁTÁ DRUHÁ PERLA: FALEŠNÉ PRINCIPY ABRAHÁMOVSKÉ

PODŘÍZENOSTI BOHU

Abraham, první příběh o zneužití tvůrcem, Demiurgem, je inspirován gnostikem Alexandrem Maistrovojem, autorem knihy “Gnosticismus prizmatem třetího tisíciletí”, dostupné na Amazonu a Barnes & Noble. Citace z autorovy knihy jsou v následujícím textu kurzívou. V tomto článku budu citovat větší pasáže z článku Alexandra Maistrovoye “Bible jako provokace”255. Než se začneme zabývat následujícími příběhy, musím vás na něco upozornit. Jsem křesťanský gnostik a kdysi jsem byl ortodoxním křesťanem. To, že jsem jím byl, je holá pravda. Přímo jsem vnímal, že existují takzvaná abrahámovská náboženství a že Judaismus, Křesťanství a Islám mají společný základ, takže spolu mohou dobře vycházet a najít alespoň úzkou cestu k vzájemnému setkání, a že Božstvo, které všechna tři náboženství a jejich klony uctívají, je pouze jedno, ať už to nazývají jakkoliv. Bohužel roky praxe a podrobného studia mi ukázaly, že takzvaná abrahámovská červená nit, která se vine ortodoxními verzemi Judaismu, Křesťanství a Islámu, je možná nejhorší verzí toho, co by nás mohlo spojit, protože příběh Abrahama není absolutně smysluplný a rozhodně není zářivým a ctnostným příkladem, který bychom měli následovat. Ano, tato myšlenka může mnohé rozrušit a je mi jasné, že bude, protože sjednocujícím (a zlým) prvkem Judaismu, Křesťanství a Islámu je právě Abrahamova víra, šílená, zbožná, nemyslící víra v božstvo, které může hrát své šachové partie s jakoukoli lidskou bytostí. Dnes je mi jasné, že tyto příběhy abrahámovských náboženství lze přirovnat ke hrám olympských božstev na úkor člověka, který je ve svém pojetí považován za pouhou hlínu vytvořenou z prachu země. Cesta Začíná… Tento příběh je pro mě osobně jedním z nejstrašnějších příběhů Starého zákona a svědčí o naprosto nesmyslném chování Stvořitele – Demiurga božstva Jahveho – Jehovy vůči Abrahamovi, ale také svědčí o Abrahamově extrémní míře šílenství, fanatismu a oddanosti božstvu, které vyžaduje, aby zavraždil svého vlastního syna Izáka v takzvané zkoušce oddanosti. Co se tedy přesně stalo? Abraham měl milovaného syna Izáka se svou ženou Sárou a miloval ho jako otec, celým svým srdcem i myslí. Je to úžasná věc, když otec nebo matka miluje svého syna (nebo dceru) a jejich oddaná láska je úžasným dobrodružstvím pro život rodičů a jejich dětí na této “vězeňské” planetě Demiurga. Je to alespoň malý kousek nebe, když poznáme tuto lásku, ať už v roli rodičů, nebo jejich dětí; je úžasné, když to můžeme prožívat z obou úhlů pohledu. A pak tu máme další jinou zvláštní defektní lásku – lidé milují svá b ožstva (postavená vlastníma rukama, nebo vytvořená jejich myslí nebo srdcem, nebo zděděná po předcích) a jsou schopni sloužit svému božstvu více než 255 Článek Bible jako provokace je umístěn na začátku této knihy - EN https://thegodabovegod.com/the-bible-as-a-provocation/ + CZ https://samanskecesty.wordpress.com/2022/03/14/uroboros-alexander-maistrovoy-the-bible-as-a- provocation-bible-jako-provokace-aneb-do-zkazeneho-nitra-biblickych-pribehu-copyright/

svým dětem, navzdory jejich lásce ke svým dětem. Co se skutečně stane s takovými rodiči, když poslechnou nějaké božstvo a obětují své vlastní děti? A tak tomu bylo i v našem případě, kdy Stvořitel – Demiurg Jahve – Jehova požádal patriarchu Abrahama, aby nabídl svého syna jako oběť. V okamžiku, kdy se dostanete do tohoto bodu v takzvaném Písmu Svatém Starého Zákona, když je tento monstrózní požadavek vznesen nějakým božstvem, musíte se divit, s kým nebo spíše s jakým (chladným, nelidským, šíleným božstvem) jsem to vlastně uzavřel smlouvu? Co ode mne chce, co se vůbec odváží dotknout mého drahého syna (nebo dcery) a požadovat jeho zabití a obětování jako zápalnou oběť na hranici? V tomto bodě osobně vidím šílené božstvo Molocha, jak požaduje lidské oběti, a ve skutečnosti jakýkoliv lidský kult Zla, který překročil hranice šílenství a uplácel svá Božstva svými dětmi jako oběť špinavým, shnilým, zlým božst vům (to se dělo v celé lidské historii). Není to normální a je to extrém, šílený náboženský extrém, žádná obdivuhodná víra, jen zvěrstvo. A přesto je tento příběh, nejen mezi křesťany, vyprávěn jako příběh hluboké

oddanosti “pravému Bohu,” a dokonce i tento příběh je oslavován jako vrchol lásky a oddanosti k Bohu. Naprosto odporný příklad.

Moloch: Kanaánské božstvo a jeho vliv na biblické příběhy Moloch, známý také jako Molech, je kanaánské božstvo, které je v biblických pramenech spojováno s praxí dětských obětí. Jméno tohoto božstva vzniklo spojením souhlásek hebrejského slova melech, což znamená “král”, a samohláskového koše, což znamená “hanba” . Tento termín byl často používán ve Starém zákoně jako alternativní jméno pro oblíbeného boha Baala, což znamená “Pán”. V hebrejské Bibli je Molech zobrazován jako cizí božstvo, kterému bylo někdy nespravedlivě přiděleno místo v izraelském kultu v důsledku synkretické politiky některých odpadlých králů. Zákony, které Bůh dal Mojžíšovi, výslovně zakazovaly Židům dělat to, co se dělo v Egyptě nebo Kanaánu. “Nezasvětíš žádné ze svých dětí Molochovi ohněm, a tak znesvětíš jméno svého Boha” (Leviticus 18:21). Přesto králové jako Achaz (2 Královská 16:3) a Manasesova (2 Královská 21:6), pod vlivem Asyřanů, údajně uctívali Molocha na hoře Tophet za hradbami Jeruzaléma. Toto místo vzkvétalo za Manasesova syna, krále Amona, ale bylo zničeno za reformátora Joziáše. “Poskvrnil také Tofet, který jest v údolí synů Hinnomových, aby nikdo neupálil jeho syna ani jeho dceru jako oběť Molochovi” (2 Královská 23:10). Abraham a dilema víry Děj příběhu podle Bible pokračuje, když se Abraham musel rozhodnout mezi dvěma extrémně těžkými volbami, které pro něj neměly žádnou logiku. Milý Abrahame, buď se rozhodneš zabít svého syna Izáka a ze svého syna uděláš (po zabití, po odporné vraždě) zápalnou oběť, abys uspokojil šílené božstvo Molocha (Jehova se strašlivě proměnil – možná do své jedné z pravých podob) – protože to je přesně to, proč tě Moloch chce vyzkoušet, aby zjistil, zda jsi naprosto dokonale vyšinutý, fanatický služebník svého božstva bez lidskosti a bez vůle žít a posvátně ctít život svého syna Izáka, nebo máte druhou jedinou možnost zříci se svého božstva, které se úplně zbláznilo. Abrahamovy strašidelné příběhy Náš praotec nebyl k některým svým dětem příliš milosrdný a příběh Hagar a jejího syna Izmaela je toho důkazem. Hagar, bezdětná služebnice Sáry, Abrahamovy manželky, dala Abrahamovi syna, a když Sára zázračně otěhotněla, ubohá služebnice a její dítě byly vyhnány z domu na poušť. Výsledek je dobře znám. Izmael, jak víme, se stal praotcem Arabů: “Bude to lidský osel, a ruka jeho bude proti všemu a ruka všech proti němu, a bude bydlet proti všemu pokolení svému” (Genesis 16:12). Smělý lovec Ezau a plachý Jákob Jak víme, Abrahamovi potomci byli také odsouzeni trpět, také z vůle svého Stvořitele. Dva synové praotce Izáka – smělý lovec Ezau a plachý Jákob – si činí stejný nárok na otcovo požehnání. Ezau byl starší bratr a požehnání si zasloužil na základě svých osobních vlastností. Nicméně, Jákobova lest, aby jeho hladový bratr vyměnil své prvorozenství za čočkový guláš, s pomocí (podvod) jeho matky Rebeky, Izákovy manželky, vedla k tomu, že slepý Izák omylem udělil své požehnání Jákobovi, který byl

považován za praotce židovského národa. Ezau, který byl spojen s Římem a křesťanskou církví, byl nespravedlivě poškozen a zbaven svého podílu. Pomstil se svému bratrovi a tato pomsta byla brutální. Jákob se proměnil v otce zakladatele “vyvoleného národa” a zároveň se stal poutníkem, pronásledovaným a vystrašeným vlastním stínem. Byla to skutečně geniální provokace – vložit ostrý klín mezi bratry, a to vše kvůli otcovu požehnání. Cílem bylo proměnit mladšího bratra v nekonečného psance a staršího bratra v nemilosrdného pronásledovatele se zlými úmysly. A tak končí naše první šílené dobrodružství, kdy se realita odvrací od celého dědictví abrahámovského náboženství a konečně začíná hledání skutečného Boha. Boha, který si s námi nebude hrát jako s loutkami. Předkládám vám gnostickou vizi – připomeňme si toho jiného Boha – Cizince, Jediného Pravého Dobrého Boha (Spirit) – skutečného Otce spasitele Ježíše Krista z 18. Perly.

DVACÁTÁ TŘETÍ PERLA – UMĚLÉ KONSTRUKCE BOHA A JEJICH ÚPADEK V

21. STOLETÍ Vstupujeme do 21. století, a s ním se rozšiřují umělé konstrukce Boha (božství) napříč všemi současnými náboženstvími. Na první pohled se to však nezdá, protože instituce, které si uzurpují pravdivý výklad a jediný smysluplný konstrukt Boha, matou společnost tím, že provádějí stejné a neměnné rituály znovu a znovu, zapisují neomylné interpretace neomylných a nezpochybnitelných svatých knih a nepřipouštějí jinou cestu – kromě toho, že uvnitř hnijí. Je snadné to vidět, kde víra - náboženství je povinná společenská povinnost řízená zákonem, vskutku všichni lidé v takových zemích jsou na svých posvátných místech - v posvátných velkých věžích Bábelu vždy v pravý čas, a nezáleží na tom, který den byl božstvem určen jako pravý a jediný - ať je to pátek, sobota nebo neděle, nebo dokonce jakýkoli jiný den, protože to, na čem záleží, je masa lidí, kteří viditelně dodržují obřady (svědomitě, kontrolovaně, předstírající hlubokou oddanost s vědomím předstíráním a touhu mít pokoj od těch, kteří dohlížejí na každého v takové instituci, tj. na jejich svatou a přesnou víru). Ale uvnitř jsou červi, hlodající červi hodující na shnilém mase. To neplatí jen o abrahámovských náboženstvích, tj. Judaismu, Křesťanství nebo Islámu, ale také o všech neortodoxních klonech těchto náboženství a věrouk, které vždy vznikly skrze toto jediné pravé a jedinečné nové schisma a oddělily se od jediného pravého centra víry. Existují tisíce klonů Judaismu, Křesťanství a Islámu a jsou snadno rozpoznatelné, i když se například v případě křesťanství skrývají za příběhy o Svatém Grálu nebo za nějaký jiný příběh. A pak jsou tu tisíce andělů znenadání se zjevujících, kteří říkají novým prorokům své nové pravé verze nových pravých a sjednocujících náboženství světla, míru a klidu. Gnostický pohled je jiný, v případě abrahámovských náboženství stačí položit pár otázek a po zodpovězení na ně máte jasnou představu, zda víra zapadá do konstrukce (nejen) abrahámovského Boha či nikoliv. • Přijímáte předpoklad, že Bůh – nebo Božstvo (mužské nebo ženské), jak ho nyní chápete – je fyzický Stvořitel (Stvořitelka) – Demiurg (Řemeslník), který se podílel

na přímé výstavbě fyzického světa Vesmíru, ve kterém nyní žijeme? • Věříte v nějakou variantu prvotního hříchu, který spáchali lidé Adam a Eva (nebo jiní lidé) na počátku světa, a proto všichni trpíme tímto následkem? • A konečně, považujete Bibli – Starý a Nový zákon/Korán/Knihu Mormonovu + další svaté knihy všech vyznání za nezpochybnitelné svaté knihy, které nejsou předmětem faktické vědecké kritiky pro svou nezpochybnitelnost a neomylnost či nedotknutelnost? • Stojí skutečný Boží prorok nebo Zjevení skrze Anděla či Archanděla, nebo dokonce nejvyšší Božstvo, které se zjevuje v tisíci schizofrenních poruchách, u počátku Vašeho náboženství? • Jste schopni podrobit své přesvědčení, svou víru, fakticky kritickému vědeckému zkoumání, a to i za cenu změny nebo dokonce ztráty vaší ortodoxie? Dodávám, jen aby to bylo každému jasné, že stejný problém existuje s jakoukoli vírou, dokonce i s tou východní, od Buddhismu, Zoroastrismu, Védského učení, Taoismu až po Šintoismus (upřímně netuším v jaké míře, nejsem dokonalým znalcem žádných těchto věrouk, za řekou Gangou jsem při svém náboženském putování ještě nebyl). Nevynechejme ani všechna domorodá náboženství z celého světa, protože mohou být stejnou pastí (ale nemusí být). A konečně, nevynecháme klony všech

náboženství světa, synkretické kulty, které mísí všechny prvky, a nakonec, když se prvky usadí jako prach, se také stanou jedinou pravou neměnnou vírou. No, to nám stále ponechává dvě možnosti – Ateistické a Agnostické “kulty” formující osvícení při zkoumání pěti výše položených otázek, do jaké míry netvoří základ pro vznikající militantní ateistické církve, kde pouze chladný rozum Racionality bude do budo ucna součástí nezpochybnitelného kréda, a neschopnost pochopit, či dokonce i připustit možnost, že skutečné božství by mohlo existovat? DVACÁTÁ ČTVRTÁ PERLA – P.K.D. ANEB KRAJINA JE POKŘIVENÁ K

NEPOZNÁNÍ LŽÍ256

"Krajina je zdeformovaná k nepoznání lží. Její šero je všude a my se nesetkáváme s ničím, co bychom poznali, jen se známými věcmi bez možnosti přesné identifikace. Dochází jen k šokům, až otupíme, jsme ochromeni a umíráme. Když jsem náhle přestal věřit v Lež, nezačal jsem myslet jinak – viděl jsem jinak, jako by ze světa zmizelo nebo vymizelo něco, co mezi mnou a světem vždycky bylo. Jako by bylo odstraněno zařízení na zakódování: záměrné zakódování. Všechno najednou byla jasná řeč. Zdálo se, že mě Bůh vyhl edává a vyjadřuje věci skrze věci a to, co se odehrává. Všude jsem viděl znamení podél cesty, která označovala Jeho přítomnost. Jakýkoli lživý jazyk vytváří najednou jediným tahem pseudorealitu, kontaminující skutečnost, dokud není lež zrušena. Jakmile člověk lže, odděluje se od skutečnosti. Člověk sám zavedl falzifikaci. K jedné věci vás nikdo nemůže přinutit: ke lži. Člověk lže pouze ve svůj prospěch. Vychází z vnitřního rozhodnutí, které je pro svět neviditelné. Nikdo vám nikdy neřekne: „Lžete mi.“ To je pravda. Nepřítel říká: „Budeš dělat a věřit určitým věcem. Tváří v tvář jeho nátlaku je to vaše vlastní rozhodnutí lhát. Nejsem si jistý, zda to chce nepřítel nebo někdo [sic; jakkoli?] obvyklý nepřítel. To by chtěl jen takříkajíc Větší nepřítel, který má větší cíle a jasnější představu o tom, co je konečným cílem veškerého pohybu. Někdy v minulosti, asi před třemi měsíci, jsem si musel poprvé v životě uvědomit, že příčinou neštěstí je Lež a že nepřítel, skutečný nepřítel, je lhář. Vzpomínám si, že jsem někde na začátku hlasitě řekl: „Je to lhář, je to lhář,“ a cítil jsem, že je to v elmi důležité, tento objev. Zapomněl jsem – nebo spíš myslím, že na tom nezáleží -, jaká konkrétní lež, kterého člověka způsobila, že se to všechno změnilo. Byla tam nějaká osoba, byla tam lež. Týden poté, co jsem si to uvědomil bez možnosti vyhnout se tom u, se pro mě všechno radikálně změnilo a svět začal mluvit, a to skutečným jazykem znaků: mlčky. Lež se mi vytratila. Lež se zabývá mluvením, ať už psaným, nebo mluveným. Teď je pryč. Konečně zazářilo něco jiného."

DVACÁTÁ PÁTÁ PERLA – PRVNÍ GNOSTICKÝ APOŠTOLSKÝ LIST

Stojím na pomezí virtuálního sboru, ne fyzické kazatelny, ale v prostoru vytvořeném silou mé představivosti. Nejsem obklopen dřevem, jak jsem zvyklý ve svém ortodoxním křesťanském sboru, ale přesto se cítím, jako bych za ní stál. Představuji si tváře těch, které jsem znal a kteří mi naslouchali v reálném křesťanském 256 Zdroj: Dick Philip K. - In Pursuit of Valis – Kapitola šestá: Politické a environmentální otázky

sboru. Tehdy jsem byl ortodoxní, držel jsem Bibli v ruce a četl z ní. Četl jsem to, co mě oslovilo, a vím, že to, co mě kdysi takto oslovilo z křesťanské Bible, mělo svůj smysl. Četl jsem ty pasáže s neomylného Písma rád, byl jsem někdy šťastný, že já teď mohu přispět k tomu, abychom se společně se všemi, kdo ve sboru v tu neděli byli posunuli k Živoucímu Kristu a něco se od něj společně naučili. Třeba nelhat, nebo nepředstírat, nebo si otevřeně Písmo přečíst a vyjmenovat všechny pasáže ve kterých to údajné Písmo (se vší jeho neomylností a nezpochybnitelnou dokonalostí) místo lásky a naděje křičí děsivě o pomstychtivosti, vraždění, nebo sázce starozákonního Boha a Satana o Joba a další podobné šílené příběhy. Já jsem se pořád v mysli ptal, mnoho roků, co mám dělat s těmi všemi příběhy, které místo lásky, naděje, pravdy a povzbuzení spíše ve mně vyvolávaly přímý strach, depresi, děsuplnou obavu se šíleného božstva, který dokáže na jednom místě mluvit o lásce, a v další pasáži poručit svým lidem (nad kterými bedlivě dohlížel), aby v jeho jménu ničili, bořili a zabíjeli. Nikdy jsem se s tím nesrovnal, a nikdy jsem od nikoho, když už jsem našel odvahu se zeptat nedostal žádnou smysluplnou odpověď, jen, a ona mi to m oje sestra v Kristu odpustí, když myslím na Věrušku, že to pochopím později, až tomu dorostu, nebo až bude Bůh chtít. Jenže jsem nedorostl, ať jsem všechny ty šílené pasáže četl ze dvanácti úhlů pohledu, a hledal jiná vysvětlení, a nic. A Bůh taky nic, mlč el, jako by se styděl tehdy za to, že nedokáže mně obyčejného věřícího přesvědčit. Tehdy jsem ovšem netušil, že Písmo, tedy Bible skládajícího se ze

Starého a Nového zákona je spíše ve většině dílem Demiurga, falešného stvořitele a řemeslníka, který tak nějak všechno (na co dosáhla jeho ruka) – Bibli i Universum poskládal na výsledek 70% dobrého a méně dobrého, a na 30% Chaosu, který neměl s mým chápán ím tehdy moc společného. Ten poměr mě dostihl později, protože docházelo často k tomu, kdy jsem si ve svém soukromí nedokázal lhát o všech děsivých pasážích, a ani se mi nedařilo najít na ně smysluplnou odpověď. A tak jsem na té kazatelně tehdy stál a virtuálně stojím i teď a tentokrát nemluvím, jen ke dvaceti nebo třiceti lidem, ale možná ke stovce lidí, co budou chvíli chtít naslouchat. Stojím za kazatelnou a říkám sám za sebe, bez posvěcení jakýmkoliv božstvem mluvit, že je potřeba hledat pravdu, ne pravdu s malým p, ale Pravdu s velkým P. Stejně tak je potřeba hledat lásku, ne s malým l, ale Lásku s velkým L. A takto bych mohl pokračovat i v dalších vlastnostech, a říkat všechno, co si myslím otevřeně a naplno. Nemusel bych se stydět, že nepředstavuji Bibli jako neomylné a neprozkoumatelné – nezpochybnitelné Boží Slovo, ale naplno bych jednu po druhé vyjmenoval všechny pasáže, které jsou nejen děsivé, nejen odpudivé, ale hlavně nelidské. Stejně tak bych opakovaně četl mé oblíbené pasáže a dostal bych se k tomu, že božstvo Starého zákona, tedy JHVH není v žádném případě Otcem Ježíše Krista, a naopak to bylo tak, že ten starozákonní Bůh využil všechno, čím Ježíš Kristus prošel až do svého nanebevzetí, a využil to t ak, že si udělal s Ježíše Krista svého syna a takříkajíc tím adoptoval to, co Ježíš Kristus učil i co předkládal lidem o svém skutečném Otci, nikoli o JHVH. Ano, nakonec bych křičel, jako už křičel Markión ze Sinopé, že skutečný Otec, tedy skutečný Dobrý Bůh, kterého zjevil Syn a my se v něm setkali s Bohem nemá nic společného s božstvem – řemeslníkem a Demiurgem Starého zákona. Na té tehdejší kazatelně bych to, co jsem teď napsal nemohl nikdy říct, nemohl bych se ani přiblížit k bodu, kdy bych rozporoval Starý zákon a za jistý druh „šílenství,“ které by skrze mě při kázání promluvilo, bych byl okamžitě prohlášen za kacíře (což se mi nakonec stejně dostalo), ale ne za kázání, ale básnickou sbírku, kterou jsem psal i o svých mystických cestách za skutečným Bohem. V hlubinách mé mysli se objevil Satan, známý také jako Ahriman, a s posměchem mi sdělil: „To, co si pečlivě zaznamenáváš do své paměti a co později přetavíš do stručného pamfletu, nebude nikoho zajímat. Každý si tvoří svého Boha podle svého vlastního konst ruktu a lidé se v představě o skutečném Bohu nesmírně liší. Já sám, například, o něm nemám ani tušení, ale mám dostatek sil, abych se pral, hádal a sázel o vás, lidi, se stvořitelem, řemeslníkem, Demiurgem. I ten se občas nudí a pak vždycky vytáhne někoho, jako byl Job, a pak hrajeme naše hry. A teď k tomu osobnímu – dnes tvrdíš, že jsi křesťanský gnostik, píšeš články a studie, seznamuješ lidi s gnostickými myšlenkami a snažíš se je povzbudit, aby našli svoji cestu ke skutečnému Bohu, kterého nepostavil žádný člověk svými myšlenkami ani na základě omylných Svatých Písmech všech vyznání a věrouk. Dokonce nutíš lidi k tomu, aby plnili jakési úkoly.“ 1. Každému říkám, že pokud se chce opravdu vydat gnostickou cestou, musí si nejprve na začátku komplexně a písemně (ne v hlavě, to se rychle ztratí) sepsat, čemu věří a proč, a také čemu nevěří a proč, a také co zpochybňuje na náboženské cestě, na které se právě nachází. Vím, že to bude znít tvrdě, ale všem říkám, že pokud to

neuděláte – sami pro sebe – (na začátku nic nezveřejňujte) a pak si nesednete a nebudete meditovat nad textem a myšlenkami, které jste si upřímně přiznali, dokud se skutečně neobjeví váš pravý základ (kterým je vaše individualita), pak na gnostickou cestu zapomeňte. I kdyby to mělo trvat rok, dokud si nebudete jisti, že je to váš základ, věnujte se mu, podívejte se na věc třeba z dvanácti úhlů pohledu a nelžete si, děláte to všechno pro sebe. A tím se posunete, trochu dopředu, nebo si uvědomíte, že jste vlastně mnoho let chodili v kruhu a že se musíte zbavit své předchozí indoktrinace (inkulturace). 2. To, co jste sepsali, konfrontujte pak napřímo se skutečnými gnostiky, abyste zjistili, kde necháváte otevřené dveře Zlu a kde byste se měli přeorientovat na základě věcné kritiky psané s láskou k vám jinam. Tudy vede základní cesta dvou úkolů, a pak se po jejich vyřešení otevře před vámi další úkol. A teď mi upřímně řekni, zasmál se Satan – Ahriman, „kdo od doby, kdy jsi zveřejnil tu výzvu s tím skutečně začal, a kdo skutečně šel tvou gnostickou cestou až nadoraz, a opravdu sám sobě při sepisování nelhal? Nemusíš hledat odpověď, ta je jasná, Nikdo, protože kdyby o gnostickou cestu měl někdo skutečně zájem, tak by se už sám i bez tvého nyní sepsaného úkolu, už dávno začal konat stejně jako ty podobnou cestu?“ Podíval jsem se na něj: „Ty už jsi mnohokrát řekl, že věci, co dělám – tedy, že píšu otevřeně o gnosticismu ve svém pojetí nemá smysl dělat. Neposlechl jsem tě, už proto, že já nepotřebuji budovat žádný kult nebo organizované náboženství, ale mým cílem je a bude, aby každý (gnostický bratr i sestra) si pravdivě sepsal to, co je nutné jako výchozí bod. Nikdy jsem po nikom nechtěl, aby došel ke stejným závěrům jako já, a ani to nejde, protože ten skutečný Bůh, ten Jediný Dobrý Pravý Bůh, náš Cizinec, a přesto skutečný Otec Ježíše Krista přistupuje ke každému člověku naprosto jinak, a naprosto v jiný (pravý) čas. Žádná zkušenost, kterou by ten, nebo ta, tedy vzali vážně mé gnostické úkoly, by je nedovedla do stejné uniformity, jakou si představují všechna lidská uměle zbudovaná organizovaná (i neorganizovaná) náboženství nebo spirituality. Každý by si prošel zcela jedinečnou cestu a také každý by mohl naprosto pravdivě otevřít své srdce a mysl – neznamená to automaticky ihned sdílet veřejně na internetu (i třeba anonymně), ale znamenalo by to skutečný start, který by nebyl dělán pro někoho na obdiv, ale pro sebe. A Skutečný Bůh – Jediný Pravý Dobrý Bůh by se v tu chvíli zastavil, a toho, kdo by pravdivě konal by dle mého úsudku navštívil (v pravý čas), a co by se dělo pak, by bylo jen upřímným osobním Tajemstvím, dokud by se učedník na gnostické cestě nerozhodl jinak. Vidím to naprosto jasně, a s nadšením – kolik tisíců Gnostických Perel by bylo sebráno na celém světě, a kolik jisker Božího Života by to probudilo ze semene k Životu. To je mým skutečným cílem.“ Satan, známý také jako Ahriman, se mi vysmíval: „Přece nejsi nějaký významný americký televizní kazatel, teleevangelista, abys dokázal podle zásad svobody organizovat jakýkoliv proud lidí, kteří by se na základě svých čerstvě nabitých zkušeností spojili a dokázali finančně podpořit novou vlnu skutečně svobodného náboženského, nejen gnostického hledání. Vždyť na to nemáš peníze, nejsi ani schopen vybrat jedinou korunu, euro či dolar, abys alespoň vylepšil svůj vlastní nepřehledný web. A věř mi, mě to udělá radost. Lidé se začtou do tvých stránek, hledají, navazují kontakt s gnostickými myšlenkami, ale nakonec se prostě ztratí, protože je nikdo, nikam nevede. Ty si říkáš ve své hlavě, že nechceš nikoho nikam vést a nic

organizovat, ale vem si to tak, že ve skutečném a reálném světě platí, že si Někdo Tvého nápadu všimne a sám jej začne, podle sebe organizovat a vytvoří něco strukturovaného a Tebe opět vyobcuje, protože Ty se bojíš něco organizovat – natožpak v České repu blice a už vůbec ne ve světě. A tak přijdou zase moji lidé, a budou organizovat a vybírat peníze a zorganizují další jedinou pravou dogmatickou gnostickou cestu, a budou stavět na tom, co jsi udělal upřímně Ty. Vždyť nemáš ani jednoho patrona, nikdo Ti nep oslal, ani korunu, euro ani dolar, abys aspoň koupil kvalitní wordpressovou šablonu, a tak se i na Tvém webu usídlil můj chaos. Myšlenka dobrá, ale neboj – Já si už ji zorganizuji, lidé jsou připraveni, podobnými Tobě, ale Tobě uteče všechen čas, a smrt si tě stejně odnese, aniž bys po sobě zanechal dobré dílo.“ Avšak právě dnes jsem změnil názor a postoj. Chci budovat skutečně Gnostickou svobodnou církev pro 21. století, kde bude rozhodující osobní zkušenost a pravda, a ne žádná Svatá Písma. Jak ale začít? Kdo mně v tom podpoří? DVACÁTÁ ŠESTÁ PERLA: KDO JE VLASTNĚ GNOSTIK V 21. STOLETÍ? Tato otázka není jednoduchá a je mi jasné, že odpověď nebude uzavřeným dogmatem, ale otevřeným dopisem, který ještě nebyl dopsán. Je to jako email uložený ve složce Rozepsané. Proč? První otázka, která mě napadne hned po těch prvních řádcích. Odpověď je je dnoduchá, ačkoliv záludná, protože už to nejsem já, kdo píše, ale Uroboros, starý gnostický průvodce zmatených filozoficko-gnostických duší. První možnost je, že se v naší době, tedy ve 21. století, najde někdo, kdo si přečte dopodrobna všechny spisy třeba Sethiánů nebo Valentiniánů a doslovně přijme jejich obsah i jejich nauky. Dovede to až do stavu, kdy se sám stane Sethiánem nebo Valentiniánem, podobajícím se navenek skutečným učedníkům obou těchto cest. Nebo si osvojí učení Markióna ze Sinopé a učiní ze sebe dogmatického Markionitu, který bude dokonale pohlcen osobností svého učitele a jeho nauk. Ano, to se může stát. Ty spisy ze všech tří tradic, které jsem jmenoval, jsou velmi živé a nejedná se jen o prázdné nic neříkající nauky, které by nedokázaly nového proselytu svázat do staré nauky tak, že se z něj stane něco jako napodobenina starých učitelů a jeho žáků. Jenže, a to jenže je podstatn é, nelze být jen napodobeninou. Navenek to bude dokonalý dogmatik, a uvnitř bude směs náplně starého a nového. Může se ale také stát, že dotyčný člověk se zbaví dvou tisíc let historie po těchto učitelích a zcela zavrhne veškeré poznání našeho 21. století. Předem je mi jasné, že tudy cesta nevede. Ano, stačí učitelé mají sílu stále vést a je důležité jejich spisy a výklady číst, ale s odstupem, protože za dva tisíce let se změnilo tolik, že některé nauky se už opravdu doslovně aplikovat nedají, nebo možná dají, ale jen za cenu ztráty vlastní osobnosti. Takže ano, učme se od všech starých učitelů, mějme k nim úctu, pročítejme ale jejich spisy věcně a kriticky, a nenechme se nahradit něčím, co nakonec a pevně tomu věřím, že se může stát to, že tuto dogmatickou hyper gnostickou bytost nakonec osídlí Satan, nebo Ahriman, aby se zevnitř i z venku stali vůdčí stránkou nově vzniklé osobnosti. Ne, nedělejte to, cesta je to slepá, nelze být jen ponořen v minulosti a přesně napodobovat to „staré“ a kompletně se tomu př izpůsobovat. Spíš každému, s kým se setkám a jde podobnou cestou říkám – „Gnostický bratře, sestro, zastav se, nauč se, co můžeš ze starých nauk, a prověř vnitřní reformaci všech nauk se kterými se setkáš – zda jsou schopny odolat poznání dvou tisíc let, které tě od nich dělí.“

Ještě se vrátím z části k první možnosti, ale zároveň ukážu druhou cestu. Mám přítele, ano, říkám mu přítel, který mi ukázal kouzlo Manicheismu a tím zvláštních nauk proroka Máního. Ty nauky byly a jsou naprosto jedinečné, skrývá se v nich úplně jiná gnostická cesta a hloubka, o níž jsem moc neslyšel. A tak si s manichejským přítelem píšu a píšu a píšu. A dozvěděl jsem se dost, a taky využívám možnosti podrobně nastudovat jeho úžasné podklady ke studiu proroka Máního. A pak, v jednom jediném okamžiku ke mně přišla úžasná rada – příteli, děkuji, že jsi mě seznámil s učením proroka Máního, ale teď udělej jednu úžasnou věc. Ve svých spisech, které napíšeš, ve své dobrodružné studii o naukách Máního, posuň Máního do našeho století, a tisíciletí a představ ho svě tu v úžasně obohacených pravdách, ze kterých budou tryskat prameny živé vody Máního slov. Vždyť ta nauka je plná života, a dualistického zápasu mezi životem a smrtí, mezi světlem a tmou, a nakonec mezi obětujícím se světlem, co bude pevně držet veškerou šp ínu a Zlo světa v Hádu, za cenu svého sebeobětování, než vypukne zcela nový věk. Příteli napiš to, máš svůj úkol a mě se jeví jako čistý úkol, protože prorok Mání, který byl špiněn dva tisíce let si zaslouží oživení a reformaci své stezky pro učedníky 21. století. Třetí cesta: Jaká je? Třetí cesta je v podstatě jako první. Stačí aplikovat tuto metodu na všechny křesťansko-gnostické, gnostické a mystické směry všech věrouk a náboženství, dostat se k jejich jádru a osvobodit je od prokletí dogmat, která z nich činí jen špinavý kal, co své proselyty uzavírá do špíny dogmatu. Existuje moje silná gnostická rada, ale zatím jsem nenašel (mimo sebe) nikoho, kdo by ji opravdu chtěl aplikovat (i když uznávám s láskou, že někteří ji aplikovali přede mnou, ve svých osobních a kvalitních knihách, takže nejsem jediný). Jsou to v podstatě pouhé dva úkoly, ale posunou Hledače Absolutna o miliardy gnostických kilometrů do Universa a k sobě samému i skutečnému Jedinému Pravému Dobrému Bohu nesvázanému do lidských Svatých Písem a jejich umělých konstruktů. Tak tedy, zde je znění obou úkolů, které tak doposud provokují mnohé od jejich prvního zveřejnění: První úkol: Říkám každému, že pokud se chce opravdu vydat gnostickou cestou, musí si nejprve na začátku komplexně a písemně (ne v hlavě, to se rychle ztratí) sepsat, čemu věří a proč, a také čemu nevěří a proč, a také co zpochybňuje na náboženské cestě, na které se právě nachází. Vím, že to bude znít tvrdě, ale všem říkám, že pokud to neuděláte – sami pro sebe – (na začátku nic nezveřejňujte) a pak si nesednete a nebudete meditovat nad textem a myšlenkami, které jste si upřímně přiznali, dokud se skutečně neobjeví vá š pravý základ (kterým je vaše individualita), pak na gnostickou cestu zapomeňte. I kdyby to mělo trvat rok, dokud si nebudete jisti, že je to váš základ, věnujte se mu, podívejte se na věc třeba z dvanácti úhlů pohledu a nelžete si, děláte to všechno pro sebe. A tím se posunete, trochu dopředu, nebo si uvědomíte, že jste vlastně mnoho let chodili v kruhu a že se musíte zbavit své předchozí indoktrinace (inkulturace). Druhý úkol: To, co jsi sepsal, konfrontuj napřímo pak se skutečnými Gnostiky, abys zjistil, kde necháváš otevřené dveře Zlu a kde by ses měl přeorientovat na základě

věcné kritiky psané s láskou k Tobě jinam. Tudy vede základní cesta dvou úkolů, a pak se po vyřešení otevře před Tebou další úkol. A skoro nakonec přicházejí synkretičtí moderní gnostici. Někteří jsou na dobré cestě, když i bez mých rad dávno aplikují vše smysluplně a pravdivě, a takové obdivuji a rád objevuji. Takoví učitelé nenahánějí své proselyty, spíše je odrazují, protože vědí, že gnostická moderní cesta bude ještě tisíckrát náročnější než cesta proselytů před dvěma tisíci lety, protože zpracovat ke starým stezkám i všechny cesty objevů, krve a zabíjení tzv. kacířů těmi ortodoxními je děsivé, nicméně se tomu moderní Gnostik nevyhne. Tato skupina Hledačů Absolutna Vás bude vždy přitahovat, protože nepotřebuje dogmatiky, ale činit lidi svobodné od všech jejich umělých konstruktů Boha, a naopak zavést člověka před skutečného Jediného, Cizince, Boha, jenž se může schovávat i mezi odpadky, a mít podobu třeba promáčknuté plechovky od Pepsi-Coly, nebo podobu staré potrhané knihy – pak můžete zažít dobrodružství, kdy Váš Bůh na Vás bude mluvit z pomačkané plechovky nebo potrhané staré knihy. A nakonec přijde gnostické extrémní varování – běda Těm, kdo se ve jménu gnosticismu dopouštějí toho, že vytvářejí nové dogmatické sekty a berou lidem jejich svobodu a svazují ji do svých vymyšlených nauk. Ano, je jich dost, někteří si hrají na reinkarnované egyptské kněze, nebo kněze duchovna z Atlantidy. Problém je, že své nauky postavili na písku a celá jejich stavba se po několika otázkách na jádro jejich věrouk rozpadne na prach, a začnou Vám spílat, že jste zničili jejich dokonalé stavby víry a že jst e i pro ně kacířem. Upozorňuji Vás, že těchto „zachránců“ je plná naše digitální pavučina, a chtějí zachránit nejen Vaše duše pro sebe, ale hlavně Vaše peníze. Není špatné přispět na smysluplnou činnost, ale je špatné, když jste vysáváni do posledního penízu, který máte. Když víte, že je potřeba Něco postavit – třeba web, nebo nějakou gnostickou síť pro výměnu myšlenek, tak to jsou dobře investované peníze, ale pokud vaše peníze mají sloužit k bohatství Guruů, tak utíkejte, dokud můžete. Běda těm, kdo prodávají svaté nauky.

DVACÁTÁ SEDMÁ PERLA: SETKÁNÍ S ŠÍLENSTVÍM ABRAXASE

Svět, ve kterém žijeme, je nedefinovatelný. Jeho podoba se mění jako proměnlivé barvy duhy – někdy vypadá nebezpečně, jindy obludně, občas odporně, často šíleně, krutě, nespravedlivě a zároveň nepochopitelně přitažlivě a okouzlujícím způsobem. Je to úžasná kombinace, která nás fascinuje svou neuchopitelností. Jednou jsem se bavil s jedním kabalistou a on se mi svěřil s dualitou svých pocitů: na vědomé úrovni by se sem v budoucím životě nerad vracel, ale navzdory tomu ho jakási tajná touha stále táhne do tohoto světa neřestné hmoty. Takové jsou sítě spoutávající lidstvo a taková je síla zákonů Demiurga-Yaldabaotha. To jsou Abraxovy světy. Kdysi se vzdálily od své Pleromy a získaly vlastní život – pokřivený a zbavený božské rovnováhy. Jsou plné protikladů: zlo a ctnost, pravda a lež, posvátné a odporné, bolest a radost, zrození a smrt se v nich úžasným způsobem nerozlučně prolínají. To je Abraxas – náš svět, a proto je tak děsivý ve své nepochopitelnosti. Abraxas však říká ono posvátné i prokleté slovo, které je životem i smrtí zároveň. Abraxas plodí pravdu a lež, dobro a zlo, světlo a tmu, v témže slově a v témže činu.

Proto je Abraxas strašný. (C. G. Jung, Sedm kázání k mrtvým, která napsal Basilides v Alexandrii). K čemu to všechno je? Pravděpodobně (je to můj vlastní názor) prostřednictvím světů Abraxasových drží Demiurg lidstvo ve své moci a zároveň ho nutí zoufale hledat cestu z pasti, neustále se vyvíjet a vyvíjet. Pokud je tomu tak, můžeme jen doufat, že tato b láznivá hra má nějaký smysl a nějaký dobrý účel. Jinak je vše mnohem smutnější…257 Doplnění k přečtení: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica – Stephan A. Hoeller: Abraxas: Jung’s Gnostic Demiurge in Liber Novus/Abraxas: Jungův gnostický Demiurg v Liber Novus [Copyright ©]258 Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica – Carl Gustav Jung: Sedm kázání k mrtvým (Septem Sermones ad Mortuos)259

DVACÁTÁ OSMÁ PERLA: DRUHÝ GNOSTICKÝ APOŠTOLSKÝ LIST

Není to konec, je to začátek. Každé ráno se probouzím s novým pochopením, že lidstvo se klaní falešným a umělým konstruktům božstev, které si stvořili k obrazu svému. V každé gnostické skupině, ať už na Facebooku nebo jinde na internetu, se zdá, že každý má svou jedinou pravdu a nesnaží se pochopit ostatní gnostiky. A to vyhovuje všem, kdo s odporem vůči gnostikům nás, gnostiky, vidí stále jako kacíře. Ano, ortodoxní křesťanští apologetové nedokážou odpovídat na otázky křesťanských gnostiků a jiných gnostiků, protože za a) nemají zájem, za b) myslí, že je to zbytečné a za c) mají své svaté knihy a lidi spoutané dogmaty. Bohužel, v něčem mají pravdu. Gnostici 21. století se snaží oživit staré cesty gnóze, ale nejsou schopni se shodnout na tom, že staré cesty měly svůj smysl, ale nyní je potřeba hledat nové stezky, stezky, kudy jsme ještě nešli. A tak se ptám všech, kdo chtějí obnovit třeba manicheismus, katarství, Sethiánství či cestu gnostika Valentina a Basilidese, co proto reálně udělají? Máme mnoho sepsaných definic, ale co jde skutečně udělat? Také máme za sebou 1800 let, kdy se ortodoxie zm ocnila jako divoké zvíře celého křesťanství a postupem času a mečem z něj dostala gnostické myšlenky pryč. Ale možná jeden nápad je dobrý, nepotřebujeme vytvářet ortodoxní gnostické křesťanství, ale volnou gnostickou síť různorodých gnostiků (milujeme osobní svobodu ve věrouce, a ne dogmatické chápání), kteří budou ukazovat všem ortodoxním křesťanům, že vsadili na špatné knihy – že nejen Starý a Nový Zákon obsahují tolik chyb a omylů, a to už od počátku svého vzniku, kdy třeba Nový Zákon byl a vždy jen 257 Alexander Maistrovoy; Zdroj: https://www.facebook.com/groups/8057282124/ 258 Zdroj: https://samanskecesty.wordpress.com/2021/07/27/uroboros-prevzaty-clanek-z-webu- ecclesia-gnostica-stephan-a-hoeller-abraxas-jungs-gnostic-demiurge-in-liber-novus-abraxas-junguv- gnosticky-demiurg-v-liber-novus-copyright/ 259 Zdroj: https://samanskecesty.wordpress.com/2021/08/16/uroboros-prevzaty-clanek-z-webu- ecclesia-gnostica-carl-gustav-jung-sedm-kazani-k-mrtvym-septem-sermones-ad-mortuos/

bude politických šílenstvím mysli císaře a pseudo křesťana Konstantina vyznávajícího Mithraismus. K tomu každému doporučuji opravdu nastudovat dopodrobna dějiny vzniku všech svatých písem, všech náboženství, ale vztahuje se to na všechny, nejen abrahámovská náboženství, které ve jménu svého (nejen) abrahámovského božstva předaly světu jen krvavé oběti a dogmatický strach a neustálé vyhrožování peklem v tisíci podobách. Ale nezapomeňme na toto – Bible, Efezským 6; 12: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ Takže je nutná cesta reformace – Gnostické reformace 1.0. Poznámka: Tak dlouho se snaží bibličtí ortodoxní apologetové vyhrát, že nakonec přehlédli v Bibli celou řadu gnostických živých myšlenek, které opravdu skutečně křičí cestu pravdy. KONEC. . .