Rozbor demiurgických náboženství

NÁBOŽENSTVÍ

ÚVOD: UZAVŘENOST, NEREFORMOVATELNOST A

RIGIDITA V NÁBOŽENSKÝCH SKUPINÁCH

∎

Uzavřenost náboženského myšlení se týká tendence určitých náboženských skupin nebo jednotlivců odolávat nebo odmítat myšlenky, perspektivy nebo přesvědčení, které se odchylují od jejich zavedeného doktrinálního rámce. Znamená to neochotu zapojit se do otevřené diskuse, uvažovat o altern ativních názorech nebo se zabývat teologickým vývojem.

Uzavřené náboženské myšlení se často projevuje jako rigidní lpění na tradičních dogmatech, Písmech – náboženských neomylných textech a výkladech bez prostoru pro reinterpretaci nebo přizpůsobení.

∎

V takovém uzavřeném náboženském prostředí jsem také nalézal princip autocenzury, navenek to vypadalo, že se diskutuje svobodně o otázkách víry, ale vždy musela fungovat u každého jedince autocenzura tam, kde by překročil pomyslnou hranici pravého názoru. Prostě autocenzura je extrémně nepříjemná zkušenost.

∎

Náboženská rigidita také úzce souvisí s uzavřeností myšlení a zahrnuje přísné dodržování zavedených náboženských norem, rituálů a praktik. Znamená nepružný přístup k náboženským doktrínám a odpor ke změnám nebo inovacím v náboženském rámci. Náboženská rigi dita může vést k netoleranci k rozmanitosti myšlení v rámci náboženské komunity a bránit schopnosti přizpůsobit se současnému sociálnímu, etickému nebo vědeckému pokroku.

∎

Nereformovatelnost náboženských skupin podtrhuje odpor vůči zásadním změnám, revizím doktríny nebo modernizaci v rámci náboženské tradice. To znamená, že některé náboženské skupiny jsou rezistentní vůči přizpůsobení své víry, praktik nebo organizačních str uktur v reakci na společenské změny nebo vyvíjející se etické normy. Nereformovatelnost může být zakořeněna v domnělém zachování božských pravd nebo ve strachu, že změny zavedených doktrín by ohrozily integritu víry.

∎

Konkrétní příklady uzavřenosti náboženského myšlení, náboženské rigidity a nereformovatelnosti lze nalézt v různých náboženských tradicích. Jedním z příkladů jsou ultraortodoxní frakce v rámci Judaismu, jako jsou některé chasidské komunity, které se často brání zapojení do sekulární kultury a striktně se drží tradičních výkladů náboženských textů. Další příklad lze nalézt v některých konzervativních větvích Islámu, kde se určité skupiny mohou bránit reinterpretaci Koránu, nebo začlenění moderních myšlenek do náboženských praktik.

∎

Kromě toho mohou některé křesťanské denominace, zejména fundamentalistické skupiny, projevovat uzavřenost myšlení tím, že odmítají vědecké teorie, jako je evoluce, a trvají na doslovném výkladu náboženských textů. Historický odpor katolické církve vůči dok trinálním změnám, jak dokládá pomalý vývoj jejího učení v otázkách, jako je úloha žen a antikoncepce, je také příkladem náboženské rigidity a nereformovatelnosti.

∎

Je důležité poznamenat, že tyto příklady nereprezentují všechny přívržence těchto náboženských tradic, protože v rámci dané náboženské komunity často existuje rozmanitost myšlení a interpretací. Tyto případy však zdůrazňují tendence určitých skupin k uzavřenosti, rigiditě a odporu k reformám.

SEZNAM:

[1] SETKÁNÍ ORTODOXNÍHO JUDAISMU A GNOSTICISMU

[2] SETKÁNÍ KABBAL Y A GNOSTICISMU

[3] SETKÁNÍ NOACHIDSKÉHO HNUTÍ A GNOSTICISMU

[4] SETKÁNÍ MESIÁNSKÉHO JUDAISMU A GNOSTICISMU

[5] SETKÁNÍ SAMARITÁNSKÉHO JUDAISMU A GNOSTICISMU

[6] SETKÁNÍ KŘESŤANSTVÍ (KATOLICKÉHO, PRAVOSLAVNÉHO,

PROTESTANTSKÉHO) A GNOSTICISMU

[7] SETKÁNÍ CHRISLÁMU A GNOSTICISMU

[8] SETKÁNÍ ISLÁMU A GNOSTICISMU

[9] SETKÁNÍ BAHÁ’Í A GNOSTICISMU

[10] SETKÁNÍ MORMONISMU A GNOSTICISMU

[11] SETKÁNÍ RAS TAFARI A GNOSTICISMU

[12] SETKÁNÍ DRÚZŮ A GNOSTICISMU

[13] SETKÁNÍ JEZÍDŮ A GNOSTICISMU

[14] SETKÁNÍ SIKHISMU A GNOSTICISMU

[15] SETKÁNÍ JEHOVAH'S WITNESSES A GNOSTICISMU

[16] SETKÁNÍ HINDUISMU A GNOSTICISMU

[17] SETKÁNÍ VIŠVAISMU A GNOSTICISMU

[18] SETKÁNÍ ŠIVAISMU A GNOSTICISMU

[19] SETKÁNÍ BRAHMANISMU A GNOSTICISMU

[20] SETKÁNÍ HNUTÍ ALLATRA A GNOSTICISMU

[21] SETKÁNÍ HNUTÍ GRÁLU A GNOSTICISMU

[22] SETKÁNÍ SVOBODNÉHO ZEDNÁŘSTVÍ A GNOSTICISMU

[23] SETKÁNÍ PLATONISMU A NOVOPLATONISMU

(NEOPLATONISMU) S GNOSTICISMEM

[24] SETKÁNÍ GNOSTICISMU SAMAELA AUN WEORA

S GNOSTICISMEM

[25] SETKÁNÍ DEMIURGOVSKÉHO GNOSTICISMU

S GNOSTICISMEM

ORTODOXNÍ JUDAISMUS: Ortodoxní Judaismus je živé monoteistické stvořitelsko – demiurgické abrahámovské34 náboženství, které je v písemné podobě zpracováno nejen 35 ve starověké hebrejské Bibli (Tanach + ostatní spisy proroků i jiných textů – Talmud; Mišna, Toledot Jesu atd.) a tradicích židovského národa. Vyvinulo se v kontextu starověkého Izraele a dále se vyvíjí. Je tedy náboženstvím [na cestě]. Judaismus v dnešním světě zahrnuje celou škálu škol – od těch extrémně ortodoxních, středových a také zahrnující liberální směry. V kontextu státu Izrael jsou dnes výrazně státem podporovány i ultraortodoxní náboženské školy – Ješivy.

∎

DODATEK – MONOTEISMUS: a) Monoteismus 36, víra v existenci jediného boha nebo v Boží jednotu. Jako takový se odlišuje od polyteismu, víry v existenci mnoha bohů, od ateismu, víry, že žádný bůh neexistuje, a od agnosticismu, víry, že existence nebo neexistence boha nebo bohů je neznámá nebo nepoz natelná. Monoteismus charakterizuje tradice Judaismu, Křesťanství a Islámu a prvky této víry lze vysledovat i v mnoha dalších náboženstvích. b) O monoteismu a polyteismu se často uvažuje poměrně jednoduše - např. jako o pouhém číselném protikladu mezi jedním a mnoha. Dějiny náboženství však ukazují na mnoho jevů a pojmů, které by měly varovat před přílišným zjednodušením v této věci. Neexistuje například žádný pádný důvod předpokládat, že monoteismus je v dějinách náboženství pozdějším vývojem než polyteism us. Neexistuje žádný historický materiál, který by dokazoval, že jeden systém víry je starší než druhý, ačkoli mnozí učenci zastávají názor, že monoteismus je vyšší formou náboženství, a proto musí být pozdějším vývojem, přičemž předpokládají, že to, co je vyšší, vzniklo později. Navíc v monoteismu nejde o jednotu, ale o jedinečnost Boha; jeden bůh není potvrzován jako logický protiklad mnoha bohů, ale jako výraz božské moci a síly. c) Volba monoteismu nebo polyteismu však vede k problémům, protože ani jede n z nich nemůže dát uspokojivou odpověď na všechny otázky, které mohou být rozumně položeny. Slabost polyteismu se projevuje zejména v oblasti otázek týkajících se konečného původu věcí, zatímco monoteismus naráží na potíže při snaze odpovědět na otázku týkající se původu zla ve vesmíru pod vládou jednoho boha. Vždy zůstává 34 ZDROJ: Abrahamic religions - https://www.newworldencyclopedia.org/entry/Abrahamic_religions Abrahámovská náboženství označují tři sesterská monoteistická náboženství (Judaismus, Křesťanství a Islám), která se hlásí k proroku Abrahámovi (hebrejsky Avraham אַבְרָהָם;arabsky Ibrahim ابراهيم )jako ke společnému praotci. Tato náboženství dnes tvoří více než polovinu celkové světové populace. Židé prohlašují proroka Abraháma za předka Izraelitů, zatímco jeho syn Izmael (Isma'il) je v muslimské tradici považován za předka Arabů. V křesťanské tradici je Abraham popisován jako "otec ve víře" (viz Římanům 4), což může naznačovat, že všechna tři náboženství pocházejí z jednoho zdroje. V moderní době začali představitelé všech tří abrahámovských náboženství vzájemně komunikovat a vést konstruktivní mezináboženský dialog. Začali uznávat své společné duchovní bohatství, aby pomohli překonat bolesti a předsudky minulých epoch a pokročili v budování světa náboženské spolupráce. 35 Judaismus zahrnuje mnoho písemných textů – dále bude upřesněno v této kapitole. 36 ZDROJ: Baaren, Theodorus P. van. "monotheism" . Encyclopedia Britannica, 29 Sep. 2023, https://www.britannica.com/topic/monotheism Accessed 21 October 2023.

protiklad mezi mnohostí forem božských projevů a jednotou, kterou lze za nimi myslet či postulovat. Jedno a mnoho netvoří žádný statický protiklad, spíše mezi nimi existuje polarita a dialektické napětí. Dějiny náboženství ukazují různé snahy o spojení jednoty a mnohosti v pojetí božského. Protože judaismus a křesťanství jsou monoteistická náboženství, nabylo monoteistické pojetí božství pro západní kulturu hodnoty samozřejmého axiomu. Tento nezpochybnitelný předpoklad se stane zřejmým, když si uvědomíme, ž e pro západní kulturu již neexistuje přijatelná volba mezi monoteismem a polyteismem, ale pouze volba mezi monoteismem, ateismem a agnosticismem. GNOSTICISMUS: Gnosticismus je termín používaný k označení různorodých náboženských a filozofických směrů, které se objevily v helénistickém a raně křesťanském období. Byl ovlivněn různými kulturními a náboženskými tradicemi,

včetně řecké, židovské a křesťanské. Gnosticismus dělíme také na (staro) a (novo) Gnosticismus. Gnosticismus také čerpal z kořenů Judaismu a někteří Gnostici velice pečlivě studovali starozákonní příběhy – chápali je však odhadem alegoricky než doslovně.

∎

1) Demiurg: (řecky demiurgos, "řemeslník") Pojem demiurga pochází z Platónova spisu Timaeus, kde je jednoduše bohem stvořitelem, což je role, kterou hraje i ve většině Hermetiky. V gnosticismu se demiurg stal nevědomým nebo zlým nižším božstvem, řemeslníkem zodpovědným za stvoření hmotného světa a padlý stav lidstva. V gnostických textech, jako je Tajná kniha Janova a O původu světa, je demiurg nejtypičtěji pojmenován jako Yaldabaoth, ale běžně je znám také jako Samael nebo Saklas či Nebruel. Demiurg je často považován za toho, kdo řídí lidské záležitosti, a je ztotožňován s Bohem Starého zákona. Konvenční, negnostické náboženství je považováno za uctívání demiurga. Zobrazení demiurga v sethiánských textech je negativnější než ve valencijských schématech, v nichž se Demiurg může často podílet na procesu vykoupení; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009; 2) Pozn. editora – Termín Demiurg bude dále d ovysvětlen z několika úhlů pohledu, v různých gnostických tradicích má různou historii, i cestu a provádí jiné úkoly, nejedná se o jednoduše definovatelný termín, ale pochopení úlohy Demiurga z pozice různých škol napomáhá pochopit, kam jednotlivé gnostické texty patří/tedy k jaké myšlenkové škole.

VÍRA V BOHA A JAK SE PROJEVUJE:

ORTODOXNÍ JUDAISMUS: Ortodoxní Judaismus je monoteistický a věří v jediného Boha Abrahama, Izáka a Jákoba – jehož jméno je Jehova/Jahve. Podstata Boha je chápána v přísně monoteistickém smyslu. Jehova/Jahve, je umělá latinizace jména Boha Izraele. Toto jméno vzniklo mezi křes ťany ve středověku spojením souhlásek JHWH (JHVH) se samohláskami Adonai ("Můj Pán"). Židé při hlasitém čtení Písma nahrazovali Adonaj posvátným jménem, které se běžně nazývalo Tetragrammaton.37

∎

Jahve je extrémně nebezpečné božstvo. To je to, co mi skutečně došlo, po pečlivém přečtení článku Bible jako provokace (tato učebnice tento článek v plném znění obsahuje na začátku v první kapitole). Jahve není milující a laskavý Bůh v každém případě, a to v tom, že vytvořil skutečné kletby ve starozákonních textech, které mají v tom nejextrémnějším pochopení být funkční. Je děsivě strašidelné, že kletby z hříchů přecházejí z 37 Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "Jehovah" . Encyclopedia Britannica, 20 Sep. 2017, https://www.britannica.com/topic/Jehovah-2108642 Accessed 14 October 2023.

otců na potomky, což je skutečně nebezpečná praxe, která očividně funguje, podle Bible totiž biblická kletba přichází přes generace až do třetího pokolení, a někdy až dokonce i do desátého pokolení. Takže pokud platí, že předek nečinil pokání za své činy, a tak prokletí vzniklo, a bez jeho skutečného uvědomění bylo předáno prostřednictvím dalšího pokolení, tak božstvo Bible – Jahve přenese kletby na potomky, a ty zaviní dokonce i smrt jednotlivců. To, že Bůh v Bibli vezme naše děti pod svou kletbu, tak to je fakt nebezpečný pokřivený způsob chování. A pak ten blud, že se v křesťanských církvích káže proti tzv. čarodějnictví, přitom je paradoxem, že když vidím to stejné čarodějnictví ve Starém zákoně, a dokonce spojené s výklady s kletbou hříchů otců přenesených na potomky, tak je to stejné šílené zvěrstvo jako čarodějnictví. Je to extrémně zlé dílo, zažila jsem to, v prokletí všech žen v bolestech při porodu, toto utrpení bylo strašné, to bych nikomu nepřála, Bůh Bible je krutý bůh bez lásky, a já jsem byla pod jeho šílenou kontrolou 22 let. [upravená anonymní citace – komentář k článku Bible jako provokace] GNOSTICISMUS: Gnostické názory na Boha se liší, ale některé gnostické systémy zahrnují komplexní a často dualistický pohled na božství. Mohou představovat nepoznatelného nejvyššího Boha (Pleroma) a menší, často zlovolné božstvo (Demiurga), které je zodpovědné za stvoře ní hmotného světa. Nižší – menší, často zlovolné božstvo (Demiurg) je ztotožňováno v mnoha gnostických tradicích s Jahvem – tedy starozákonním božstvem Judaismu – tím se vytváří extrémní protiklad nejen vůči Judaismu, ale i všem náboženstvím z tradice Abrahámovských náboženství38.

STVOŘENÍ A KOSMOLOGIE:

ORTODOXNÍ JUDAISMUS: Ortodoxní Judaismus se drží tradičního židovského chápání vyprávění o stvoření v knize Genesis, které zobrazuje Boha jako Stvořitele světa a lidstva. Tento Bůh – Jahve se považuje za Dobrého Stvořitele, nemá v podstatě sobě rovného protivníka. GNOSTICISMUS: Gnostická kosmologie často zahrnuje negativní pohled na hmotný svět, který je považován za výtvor Demiurga a místo utrpení a duchovního uvěznění. Toto vězení vnímají Gnostici do podrobností, jsou vězněni v cele, kterou už dokonale znají, a kde není už co objevovat – pokud je Demiurg/Strážce pořádku 38 Abrahámovská náboženství označují tři sesterská monoteistická náboženství (Judaismus, Křesťanství a Islám), která se hlásí k proroku Abrahámovi (hebrejsky Avraham אַבְרָהָם;arabsky Ibrahim ابراهيم )jako ke společnému praotci. Tato náboženství dnes tvoří více než polovinu celkové světové populace. Židé prohlašují proroka Abraháma za předka Izraelitů, zatímco jeho syn Izmael (Isma'il) je v muslimské tradici považován za předka Arabů. V křesťanské tradici je Abraham popisován jako "otec ve víře" (viz Římanům 4), což může naznačovat, že všechna tři náboženství pocházejí z jednoho zdroje. V moderní době začali představitelé všech tří abrahámovských náboženství vzájemně komunikovat a vést konstruktivní mezináboženský dialog. Začali uznávat své společné duchovní bohatství, aby pomohli překonat bolesti a předsudky minulých epoch a pokročili v budování světa náboženské spolupráce. ZDROJ: Abrahamic religions - https://www.newworldencyclopedia.org/entry/Abrahamic_religions

nepřestěhuje do jiné, nové cely, tím se celý PROCES spustí znovu, než je vynesen nový ORTEL.

EXTRÉMNÍ ROZPOR V POHLEDU NA BOŽSTVÍ

∎

. . . Starý Zákon. . . 5Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mě žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, 6aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mě nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. 7Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.39“

∎

. . . Nový Zákon. . . 5A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.40

NELZE ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM STMELIT BOŽSTVO STARÉHO ZÁKONA

S BOŽSTVÍM NOVÉHO ZÁKONA – POKOUŠET SE O TO, ZNAMENÁ VĚDOMĚ LHÁT, NESCHOPNOST ROZPOZNAT JAHVISMUS 41 VE STARÉM I NOVÉM ZÁKONĚ (uměle vnořeným) PŘINÁŠÍ UTRPENÍ. 39 [1] - Bible; ČEP; Izajáš 45, 5–7 http://www.biblenet.cz/b/isa/45 40 [2] - Bible; ČEP; 1 List Janův 5–6 verš; http://www.biblenet.cz/ 41 Jakákoli forma uctívání kmenového Boha Izraelitů – Jahveho.

SPÁSA A OSVOBOZENÍ:

ORTODOXNÍ JUDAISMUS: V Ortodoxním Judaismu se spásy dosahuje prostřednictvím víry, spravedlivého života a dodržování židovského zákona (Halachy – extrémně tvrdé náboženské právo zaměřené na detaily). Důraz je zcela kladen na smlouvu s Bohem a plnění přikázání. Takto pojaté náb oženství je ale za každých okolností čistým náboženstvím strachu – neustále jsou Jehovovi svědci – otroci, služebníci (neplést s náboženskou organizací toho jména) v procesu extrémního vývoje, s odkazem na božství, které je kontroluje samo či prostřednic tvím Satana. Lidský život a jeho volby jsou drženy v Desateru přikázání, které život nakonec svazují až 613 micvot neboli 613 přikázáními (hebrejsky תרי״ג מצוות přepsáno jako tarjag micvot). Tento systém definuje a omezuje celý život člověka v Judaismu.

∎

Jediný gnostický Pravý Dobrý Bůh – Otec je motivován k hledání nástrojů pro své vlastní dosud neprojevené sebeuvědomění a sebepoznání a chce si vytvořit objektivní názor, nebo hodnocení a pochopení své podstaty sebe sama. Je to obrovský živý organismus – Rozsáhlý Systém Aktivní Živé Inteligence – anglicky Vast Active Living Intelligence System – VALIS; jinak vnitřně – bez tohoto zrcadla – bez kvalit a aspektů je v jistém smyslu uzavřený, a proto potřebuje k poznání nejen Pleromu, ale i empirický svět, celé Universum – Kenomu, jako odraz, skrze který "vidí." Jinak je to Ten, kdo je nám blíž než naše vlastní srdce, a přece nemůže být nikdy nikým uchopen (Vysvětlení je podáno z novognostické školy spisovatele Philipa Kindreda Dicka). GNOSTICISMUS: Gnostické spasení obvykle spočívá v získání tajného poznání (gnóze) od Toho Dobrého Jediného Pravého Boha, které člověku umožní uniknout z hmotného světa a vrátit se do božské říše. Důraz je kladen na individuální duchovní osvícení a osvobození z hmotné říše. Tato zkušenost musí být ale autentická, kdokoli předstírá gnózi, tak se jeho duchovní život nemění – naopak klesá dolů.

∎

OPAKOVÁNÍ ∎ TŘI VARIANTY CHÁPÁNÍ DUCHOVNÍ

AUTENTICITY V GNOSTICISMU

∎

HYLICI42: Lidé, jejichž život je určován především péčí o hmotu, hyle, a kteří se skládají pouze z materiálních instinktů a tělesných tužeb. Nejnižší ze tří skupin lidstva v gnostickém hnutí – Valentinianismus43

∎

PSYCHICI (MENTÁLNÍ ČI PSYCHIČTÍ LIDÉ): Ti, kteří jsou na úrovni duše. Valentiniáni rozlišovali mezi hyliky, psychiky a pneumatiky, kteří byli typičtí tělem, duší a duchem. Psychici byli často ztotožňováni s obyčejnými křesťany, kteří nebyli ani gnostiky, ani pohany.44 Psychici jsou už o kousek dál, už se jich dotkla skutečná božská ruka bezpodmínečné lásky.

∎

PNEUMATICI: To jsou Ti, kteří jsou, ve své vyšší úrovni ducha. Valentiniáni rozlišovali mezi hyliky, psychiky a pneumatiky, kteří byli typičtí tělem, duší a duchem. Pneumatik byl vždy gnostik a byl považován za zachráněnou a vykoupenou i probuzenou bytost.45

NÁBOŽENSKÉ TEXTY

NÁBOŽENSKÉ TEXTY – ORTODOXNÍ JUDAISMUS

∎

Hebrejská Bible (Tanach): Tóra je ústředním a nejposvátnějším textem judaismu. Skládá se z prvních pěti knih hebrejské Bible, které tvoří Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Tóra obsahuje základní učení a zákony judaismu a také vyprávění o historii židovského národa.

∎

Nevi’im (Proroci): Tato část Hebrejské bible obsahuje spisy židovských proroků, jako jsou Izajáš, Jeremiáš a Ezechiel. Obsahuje prorocké spisy, historická vyprávění a morální nauky.

∎

Ketuvim (Spisy): Ketuvim zahrnuje různé spisy, například Žalmy, Přísloví, Jób, Píseň písní a knihy Kronik. Obsahuje poezii, moudrou literaturu a historická vyprávění.

∎

Talmud: Talmud je ústředním textem rabínského judaismu a skládá se ze dvou částí: Mišny (ústní zákon) a Gemary (komentář k Mišně). Talmud obsahuje 42 Hylici jsou spjatí jen s hlínou, nezvedají svůj zrak k Nebi, Jsou nemocní, všechnu svoji energii směřují k hlíně, a všemu, co je spjato s materialistickým životem – nesou v sobě velký díl Zla z Demiurga. 43 Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009 44 Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009 45 Zdroj – kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009

diskuse o židovském právu, etice a tradicích a slouží jako klíčový zdroj pro pochopení praktického uplatňování židovského práva (halachy).

∎

Midraš: Midraš je sbírka rabínské literatury, která obsahuje výklady, komentáře a homiletické nauky k Tóře. Poskytuje vhled do významu biblických vyprávění a jejich významu pro každodenní život.

∎

Komentáře: Různí židovští učenci v průběhu dějin psali komentáře k Tóře a dalším biblickým textům. Mezi významné židovské komentátory patří Raši (rabín Šalamoun ben Izák), Maimonides (rabín Mojžíš ben Maimon) a další.

∎

Halachické kodexy: Halachické kodexy jsou obsáhlé sbírky židovského práva, které podrobně popisují náboženské rituály, stravovací předpisy, dodržování šabatu a další aspekty židovského života. Mezi významné kodexy patří Mišne Tóra od Maimonida a Šulchan Aruch.

∎

Siddur: Siddur je židovská modlitební kniha, která obsahuje sbírku denních a svátečních modliteb, požehnání a liturgických textů. Různé židovské komunity mohou používat různé varianty Sidduru.

∎

Etická a filozofická díla: Díla židovských filozofů a teologů, jako je Maimonidův Průvodce zmatených, se zabývají teologickými a filozofickými otázkami judaismu.

∎

Kabalistické texty: Kabala je mystická tradice v rámci judaismu a její texty, včetně Zoharu, Sefer Yetzirah a spisů Ariho (rabína Izáka Lurii), zkoumají mystický rozměr Tóry a vesmíru.

∎

Současná židovská literatura: Současná židovská literatura zahrnuje spisy židovských autorů na různá témata, včetně literatury, historie, teologie a židovské zkušenosti. Mezi významné židovské spisovatele patří Franz Kafka, Elie Wiesel a Isaac Bashevis Singer.

∎

Tyto zdroje společně tvoří základ židovské víry, praxe a náboženské vědy. Židovské tradice a interpretace se mohou u různých denominací a komunit v rámci judaismu lišit, ale společný základ těchto textů zůstává pro víru ústřední.

NÁBOŽENSKÉ TEXTY – GNOSTICISMUS

∎

Knihovna Nag Hammádí: Knihovna Nag Hammádí je sbírka gnostických textů, která byla objevena v Egyptě v roce 1945. Obsahuje různé spisy od různých gnostických skupin a je cenným zdrojem pro pochopení gnostického myšlení.

∎

Tomášovo evangelium: Tento text obsahuje výroky připisované Ježíšovi, které zdůrazňují snahu o sebepoznání a vnitřní osvícení.

∎

Filipovo evangelium: Tento text zkoumá mystický vztah mezi Ježíšem a jeho učedníky a zdůrazňuje úlohu posvátného poznání (gnóze).

∎

Mariino evangelium: Tento text přináší přímé poznání Máří Magdaleny v duchovního vzestupu.

∎

Evangelium pravdy: Tento text je připisován Valentinovi, významnému gnostickému učiteli. Zdůrazňuje hledání duchovní pravdy a božského zdroje jako prostředku spásy.

∎

Tajná kniha Janova (Janův apokryf): Tento text nabízí podrobnou gnostickou kosmologii a vyprávění o zjevení božského poznání apoštolu Janovi. Uvádí pojem Pleroma (božská plnost) a Demiurga (stvořitele hmotného světa). Představuje přímý protiklad knihy Genesis.

∎

Hrom, dokonalá mysl: Tato pozoruhodná a záhadná gnostická báseň, v níž božská ženská postava, často spojovaná s moudrostí, hovoří o své paradoxní povaze a o svém spojení s lidskou duší.

∎

Pistis Sofie: Tento složitý gnostický text představuje dialog mezi Ježíšem a jeho učedníky. Zkoumá různé aspekty gnostické kosmologie, cestu duše a povahu hmotného světa. Zkoumá také otázku pokání Sophie po její vzpouře.

∎

Jidášovo evangelium: Tento text, objevený v 70. letech 20. století, představuje alternativní pohled na roli Jidáše Iškariotského v Ježíšově životě. Líčí Jidáše jako tajného učedníka, který pomáhá Ježíši naplnit jeho poslání.

∎

Efezské diagramy: Tyto grafické znázornění se vyskytují v některých gnostických textech a ilustrují složité kosmologické koncepty, často s hadími symboly a symbolickým znázorněním božství.

∎

Trimorfní protennoia: Tento důležitý text z knihovny Nag Hammádí popisuje božský ženský princip a také vykoupení a spásu duše prostřednictvím sebepoznání.

∎

Evangelium Egypťanů: Toto gnostické evangelium zdůrazňuje důležitost poznání sebe sama a rozpoznání božského v sobě.

∎

Ginza – Gnostická bible Nazarejců – Mandejců; I. + II. Díl – Jedná se o svatou knihu prastaré mezopotámské křesťanské obce – Mandejců, jejímž členem byl podle nazarejské tradice i známý Jan Křtitel. Tato kniha potvrzuje svým obsahem a zaměřením gnostický původ celého Křesťanství.

∎

Píseň o perle – Tato nádherná báseň obsahuje v úžasném básni gnostický mýtus o probuzení; je součástí apokryfních Skutků Tomášových, v ČR vyšla poprvé v

knize – POKORNÝ, Petr. Píseň o perle: tajné knihy starověkých gnostiků. Praha: Vyšehrad, 1986.

∎

Tyto texty jsou jen výběrem důležitých gnostických spisů. Gnosticismus se vyznačuje svou rozmanitostí a různé gnostické skupiny a učitelé vytvořili širokou škálu textů s různými tématy a naukami. Tyto texty často zdůrazňují hledání duchovního poznání (gnóz e), rozlišování mezi hmotnou a duchovní sférou a hledání spásy prostřednictvím pochopení božského.

KLÍČOVÉ OSOBNOSTI

ORTODOXNÍ JUDAISMUS:

∎

Abrahám: Význam: Abrahám je považován za otce židovského národa a je ústřední postavou Abrahámovy smlouvy, v níž Bůh slibuje, že ze svých potomků učiní velký národ. Je symbolem víry a poslušnosti. Klíčový přínos: Abrahámova cesta a smlouva s Bohem položily základ pro izraelský lid a zdůraznily víru a myšlenku vyvoleného národa.

∎

Mojžíš: Význam: Mojžíš je prorok, zákonodárce a vůdce, který vyvedl Izraelity z Egypta. Na hoře Sinaj obdržel Desatero přikázání a sehrál klíčovou roli při formování Mojžíšova Zákona. Klíčový přínos: Mojžíš je uctíván pro svou roli při vysvobození Izraelitů z otroctví, uzavření smlouvy s Bohem a poskytnutí právního a etického rámce pro židovský život.

∎

Král David: Význam: David, druhý izraelský král, je známý svým vůdcovstvím, poezií a Davidovou smlouvou, která jeho potomkům slibuje věčné království. Klíčový přínos: Davidova vláda je často spojována s vrcholem moci Izraele a Davidova smlouva je významná v mesiášských očekáváních v judaismu.

∎

Šalomoun: Význam: Šalomoun, Davidův syn, je proslulý svou moudrostí a stavbou Prvního chrámu v Jeruzalémě. Klíčový přínos: Šalomounova moudrost, jak je vyobrazena v biblické literatuře, přispívá k pochopení spravedlivé vlády a důležitosti hledání božského vedení.

∎

Proroci (např. Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel): Význam: Proroci v ortodoxním judaismu jsou uctíváni pro svou roli při předávání Božích poselství izraelskému lidu a často se zabývají otázkami morálky, spravedlnosti a dodržování smlouvy.

∎

Klíčový přínos: Prorocké spisy tvoří významnou část hebrejské Bible a poskytují vedení, varování a vize budoucího mesiášského věku.

GNOSTICISMUS:

∎

Valentinus: Význam: Valentinus byl významným gnostickým učitelem a teologem, jehož myšlenky formovaly valentinskou gnostickou školu. Jeho učení se

zaměřovalo na komplexní kosmologii, myšlenku transcendentního Boha a emanaci božských bytostí zvaných aeony. Přínos: Valentinus přispěl k rozvoji gnostického myšlení a nabídl osobitou interpretaci vztahu mezi materiální a duchovní říší.

∎

Šimon Mág: Význam: Šimon Mág je zmiňován v raně křesťanských tradicích a gnostické literatuře jako postava spojovaná s magickými praktikami a snahou o tajné znalosti. Přínos: V gnostických příbězích Šimon Mág často představuje archetyp někoho, kdo hledá duchovní vhled a sílu alternativními prostředky, což je v kontrastu s ortodoxním křesťanským učením.

∎

Mání: Význam: Mani byl zakladatelem manicheismu, náboženského systému, který zahrnoval gnostické prvky. Manicheismus představoval dualistickou kosmologii a zdůrazňoval boj mezi světlem a temnotou. Přínos: Máního učení ovlivnilo vývoj gnostického myšlení, zejmén a v oblastech, kde manicheismus získal následovníky, jako byla Perská říše.

∎

Sethiánští gnostici: Význam: Sethiánská gnostická tradice je spojena s různými texty, včetně Janova apokryfu a Tomášova evangelia. Postavy jako Seth, Norea a Sabaoth hrají roli v mytologických příbězích těchto textů.

∎

Přínos: Tyto postavy přispívají ke gnostickému chápání božské říše, stvoření materiálního světa a hledání poznání a spásy.

ZAMĚŘENÍ GNOSTICISMU A JUDAISMU

∎

Duchovní hledání: Navzdory všem rozdílům kladou jak Ortodoxní Judaismus, tak i Gnosticismus velký důraz na duchovní hledání jednotlivce, který usiluje o hlubší pochopení božského a lidského údělu.

∎

Etický život: Obě tradice zdůrazňují význam etického života a osobní transformace. I když se konkrétní etické kodexy mohou lišit, mají společný závazek k morálnímu jednání.

∎

Hledání poznání: Obě tradice si cení snahy o poznání. V Gnosticismu je toto hledání často vyjádřeno jako hledání tajného nebo skrytého poznání, zatímco v Ortodoxním Judaismu zahrnuje studium náboženských textů a Tóry. Navzdory některým společným rysům v zaměření na duchov ní růst a etický život se Ortodoxní Judaismus a Gnosticismus zásadně liší v názorech na Boha, povahu hmotného světa a cestu ke spáse. Patří k odlišným náboženským a filozofickým tradicím s jedinečným pohledem na svět. Přesto se v našem světě nyní potkávají. ŽIDOVSKÁ MYSTIKA PODLE J. ABELSONA - „Nacionalismus je nedílnou a důležitou součástí Judaismu Starého zákona a rabínské literatury. Je to kost jeho kostí, duch jeho ducha. Je natolik propojen s náboženstvím, že je sám náboženstvím. Nelze vzít staré židovství a rozbít ho na kousky a říci: Tady jsou jeho náboženské prvky, tady jsou jeho národní prvky. Obojí je neoddělitelně spojeno, osnova a tkanivo jedné struktury. A tak se stalo, že – ač se to modernímu člověku

může zdát podivné – se nad vírou a praktikami, které samy o sobě nejsou ničím jiným než národními pocity, národními vzpomínkami a národními aspiracemi, vznesla aureola náboženské hodnoty a silné duchovnosti. V takovém případě je tedy vztah Judaismu k židov skému nacionalismu vztahem velkého kruhu k menšímu kruhu, který je do něj vepsán. Větší kruh objímá menší. Přejděme nyní k mystice; mystik se od běžného religionisty liší tím, že zatímco ten poznává Boha prostřednictvím objektivního zjevení, ať už v přírod ě, nebo v podobě vtělené do Bible (která je ve skutečnosti jen poznáním z druhé ruky, zprostředkovaným, vnějším, záznamem vizí a zkušeností jiných lidí), mystik poznává Boha prostřednictvím kontaktu ducha s duchem; cor ad cor loquitur. Má bezprostřední vidění; slyší tichý, tichý hlas, který k němu jasně promlouvá v tichu jeho duše. V tomto smyslu stojí mystik zcela mimo pole všech velkých světových náboženství. Náboženství je pro něj pouze jeho vlastní individuální náboženství, jeho vlastní osamělé, izolované hledání pravdy. Je osamělý – duše osamocená s Bohem." ZHODNOCENÍ ŽIDOVSKÉ MYSTIKY PODLE J. ABELSONA se mi zdála nevyvážená – získal jsem i jiný pohled od Alexandra – izraelského přítele: „Dobré odpoledne, Josefe! Pokud vím, u Judaismu je situace mnohem složitější. V počáteční fázi svého vývoje byl skutečně kmenovým národním náboženstvím, které svého žárlivého a krutého Boha stavělo nad bohy a mýty ostatních národů. Postupem času však do šlo k přeměně kmenového náboženství v prorocký

Judaismus, který položil základy židovsko -křesťanské a poté západní civilizace. Prorocký Judaismus se povznesl nad kmenové kulty a volal po etickém a morálním ideálu celého lidstva a nápravě světa. Proroci jako Jeremiáš, Izaiáš a další připravili půdu pro Ježíšův příchod, on je následoval. Nebýt těchto proroků, nenašlo by Kristovo učení mezi tehdejšími Židy v Palestině odezvu, ale díky nim získalo tuto popularitu. To je alespoň můj názor, Josefe, i když rozhodně nejsem odborník na náboženství. “ Ještě moje doplnění v dialogu – Zdravím Alexandře – mě to přišlo taky dost v tom citátu nevyrovnané – dám tam i Tvůj pohled, někdy mi chybí opravdu pohled další osoby. Jinak shlédl jsi na Netflixu nový dokument – film Bible o Mojžíšovi? Tam zaznělo mnoho náhledů na Exodus a hodně i kriticky rozvinutých, byly tam zastoupeny různé náhled na Mojžíše a Judaismus. Docela mi nad věd eckou kvalitou třídílného filmu – hodně dobře zpracovaného – byl jsem extrémně vědecky potěšen, a každý detail filmu byl zajímavý.

∎

GNOSTICKÁ ODPOVĚĎ: Závěr je poměrně jasný – v Judaismu Gnostik potká jen kmenové božstvo Izraele – Jahveho/Jehovu/Hospodina, ale to je jen kmenové božstvo Jahvismu, a ne tedy Jediný skutečný Pravý Dobrý Bůh? Pro Gnostika je Jahve hlavně Demiurg – nižší stvořitelské božstvo, které nekoná věci dobře, a vše, co se v něm projevuje v dobrém pochází z jeho matky Sophie.

∎

VZTAH GNOSTIKA K JUDAISMU: Žádná zloba ani nenávist k lidu Izraele, pouze ostrý nesouhlas s jeho kmenovým božstvím a jeho chováním a vyučováním, ve kterém se prohlašuje za Boha pro všechny lidi. Jinak Gnostici od počátku četli, a budou číst dál texty Judaismu, protože ve spisech Jud aismu se odráží i moudrost matky Sophie46, která používá Demiurga Jahveho jako svůj nástroj – tedy i nejen proroky. Všechny texty Judaismu se ale čtou prizmatem alegorie, nikdy ne doslovnosti. ◼ ELIE WIESEL: 30. ZÁŘÍ 1928 | Elie Wiesel se narodil v Rumunsku. Židovský spisovatel, přeživší z Osvětimi a Buchenwaldu, nositel Nobelovy ceny míru. "Lhostejnost je ztělesněním zla." / "Musíme se postavit na jednu stranu. Neutralita pomáhá utlačovateli, nikdy ne oběti. Ticho povzbuzuje trýznitele, nikdy ne trýzněného." 46 Sophia: (řecky "moudrost") Ústřední postava gnostického mýtu, která představuje uvěznění duše ve světě hmoty a její osvobození do světa ducha. Příběh o pádu Sofie má v gnostických textech mnoho variant, ale nejčastějšími prvky jsou následující: Sofie je ne jnižší z aeonů a zažije pád, který přivede na svět hmotný vesmír a demiurga. Poté je alespoň částečně navrácena do svého původního postavení aeonem, který může být znám jako Spasitel. Stejný proces pak probíhá u lidí, z nichž každý může být osvobozen z hmotného světa. V Basilidově kosmologii je Sofie jednou z pěti emanací od Otce. Podle valentinského systému v Tertuliánově spisu Proti Valentiniánům byla Sofie aeonem emanovaným z Anthropa a Ecclesia, který je spárován v syzygii s Theletem. Gnostická Sofie se vyvinula z personifikované Moudrosti helénistické židovské sapienciální literatury, jako je Kniha moudrosti, Kazatel a Přísloví. V Příslovích 8,22-31 Moudrost prohlašuje, že byla stvořena před počátkem světa; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009; + Sophia - https://gnosticismexplained.org/sophia/

---

Nikdy nezapomenu na tu noc, na první noc v táboře, která změnila můj život v jednu dlouhou sedmkrát zapečetěnou noc. Nikdy nezapomenu na ten kouř. Nikdy nezapomenu na malé tváře dětí, jejichž těla jsem viděl proměněná v dým pod tichou oblohou. Nikdy nezapomenu na plameny, které navždy stravovaly mou víru. Nikdy nezapomenu na noční ticho, které mě na celou věčnost připravilo o touhu žít. Nikdy nezapomenu na ty okamžiky, které zavraždily mého Boha a mou duši a proměnily mé sny v popel. Nikdy na tyto věci nezapomenu, i kdybych byl odsouzen k životu tak dlouho, jak dlouho Bůh sám. Nikdy.47 47 Památník Osvětim / Muzeum Auschwitz https://www.facebook.com/auschwitzmemorial

Kabala a Gnosticismus jsou dvě odlišné mystické a esoterické tradice s jedinečnými názory a praktikami. Přestože existují některá společná témata a shody, existují mezi nimi také významné rozdíly.

PROTIKLADY MEZI KABBALOU A GNOSTICISMEM – HISTORICKÝ PŮVOD:

∎

KABBALA: Kabbala je živá židovská mystická tradice, která vznikla v rámci Rabínského Judaismu v období středověku. Je hluboce zakořeněna v židovském náboženském a filozofickém myšlení.

∎

GNOSTICISMUS: Gnosticismus je širší pojem označující soubor náboženských a filozofických hnutí, která existovala v helénistickém a raně křesťanském období. Není specifický pro žádnou náboženskou tradici a má různé projevy.

POHLED NA BOŽSTVÍ:

∎

KABBALA: Kabbalistické učení zdůrazňuje monoteistického Boha Judaismu – Jahveho, často označovaného jako Ein Sof (Nekonečný) nebo En Sof Aur (Nekonečné světlo). Kabbalisté se snaží pochopit vnitřní fungování božství v židovském kontextu. Nikdy tedy nelze skloubit Kabbalu a Gnosticismus, protože pro Kabbalu je Jahve přítel – božství – ke kterému hledí, pro Gnostika je to stvořitelské děsivé biblické monstrum – Jahve, neexistuje jiný větší protiklad. V nejortodoxnějším gnostickém pohledu je Demiurg Jahve potratem Sop hie – Matky moudrosti – výsledek její přímé vzpoury.

∎

GNOSTICISMUS: Gnostické názory na božství se liší, ale některé gnostické systémy předpokládají nepoznatelného, transcendentního Boha (Pleroma) a nižší, často zlovolné božstvo (Demiurg), které je zodpovědné za stvoření hmotného světa. Gnosticismus často zahrnuje dualistickou kosmologii, která se liší od kabalistického monoteismu.

ODVAHA HMOTNÉHO SVĚTA:

∎

KABBALA: Kabbala sice uznává důležitost hmotného světa, ale nepovažuje jej ze své podstaty za zlo. Naopak se snaží pochopit božské jiskry ve stvoření a proces duchovního vzestupu prostřednictvím dodržování židovského zákona a mystických praktik. Židovský pohled na Universum je tedy plně pod vládou dobrého náhledu, je to jako vnímat jen to dobré, a to zlé nechat spát – je v tom naprostý výsměch skutečnému gnostické Tomu Dobrému48. 48 Ten Dobrý, v gnostickém pojetí Ten Skutečně Nejvyšší Dobrý Bůh sídlící v Pleromě, ne tedy Jahve.

∎

GNOSTICISMUS: Gnostická kosmologie často považuje hmotný svět za místo utrpení, nevědomosti a duchovního uvěznění. Gnostici se snaží uniknout z hmotné říše a vrátit se k božskému zdroji.

PRAKTICKÝ ROZMĚR VĚROUKY:

∎

KABBALA: Kabalistické praktiky zahrnují meditaci, studium židovských mystických textů a uplatňování kabalistických principů v židovských rituálech a obřadech.

∎

GNOSTICISMUS: Gnostické praktiky se liší, ale často zahrnují snahu o dosažení tajného poznání (gnóze) prostřednictvím meditace, rituálů a duchovního zkoumání.

∎

GNOSTICKÁ DEFINICE JEDINÉHO PRAVÉHO DOBRÉHO BOHA: Na počátku byl jen Bůh. Boha lze poznat přímo prostřednictvím gnóze, ale nelze ho definovat. (Mé použití mužského rodu pro označení Boha je pouze tradiční, ačkoli gnostici nejvyššího Boha velmi často považují za muže, zejména za otce). Můžeme pouze říci, co Bůh není, nikoliv co je, a tato negativní teologie je pro Gnosticismus velmi charakteristická. Jakýkoli pokus Boha označit nebo definovat ho omezuje, a proto nemůže vyjádřit jeho absolutní, transcendentní vlastnosti. Bůh je nezměrný, nevyjádřitelný, nep oznatelný, nepojmenovatelný. Tato epiteta Boha neomezují, protože vyjadřují spíše to, co Bůh není než to, co je. Bůh však není zcela nedostupný. Aniž by narušil svou jednotu a transcendenci, začal vyzařovat různé své vlastnosti, vlastnosti jako Mysl, Ticho, Hloubka, Láska, které jsou známé jako eony. Tyto vlastnosti se utvářely v mužských a ženských párech, syzygies, které se pářili a plodily ještě mladší aeony, které byly dalšími aspekty Boha. Poslední vyzařovanou vlastností byla moudrost, což v řečtině znamená "moudrost" Sophia. Bůh a všechny jeho hypostáze či vlastnosti byly spojeny v Boží plnosti: Pleromě.49

SPOLEČNÉ PRVKY MEZI KABBALOU A GNOSTICISMEM

Kabala i Gnosticismus kladou velký důraz na získávání duchovního poznání neboli gnóze. Věří, že toto poznání je klíčové pro duchovní vzestup a osvícení. Zahrnuje to u obou tradic autentickou meditaci a tím vhled do tajemství. Bohužel ale Gnostici netuší, co by za tajemství měli mít Kabbalisté po setkání s Jahvem?

∎

Mystické a esoterické tradice: Obě tradice jsou považovány za mystické a esoterické a zaměřují se na skryté nebo vnitřní dimenze reality. Věří v existenci hlubších pravd, které lze objevit pouze prostřednictvím duchovního vhledu. Obě tradice překročili materialismus – svůj svět, skutečn ý svět nacházejí ve své duchovní cestě. Materialistický svět je pro obě tradice prázdnou a špinavou nádobou. Hledí se do nitra, tam najdeme možná společně i sebe nečekaně navzájem.

∎

Hledání spojení s božstvím: Kabbala a některé gnostické systémy sdílejí cíl hledání sjednocení s božstvím nebo návratu do vyšší, transcendentní reality. Oba si představují duchovní cestu, která vede k užšímu spojení s božstvím. Je důležité poznamenat, že Kabbala je hluboce zakořeněna v židovské teologii a tradici a je praktikována židovskými mystiky v židovském rámci. Gnosticismus naproti tomu nemá 49 CITACE – Celý tento popis je popis přejatý z knihy ANDREW PHILLIP SMITH – TAJNÉ DĚJINY GNOSTIKŮ, JEJICH PÍSMA, VÍRY A TRADICE, Copyright © Andrew Phillip Smith 2008, 2015, Copyright na design a typografii © Watkins Media Limited 2015; citace upravena do českého slovosledu autorem knihy.

žádnou konkrétní náboženskou příslušnost a jeho víra a praxe jsou rozmanitější a má extrémní rozkol s Jahvem. Ačkoli mezi nimi existují shody, pokud jde o hledání duchovního poznání a osvícení, jejich základní přesvědčení a historický kontext je odlišují jako odlišné tradice.

DOPLNĚNÍ INFORMACÍ K SETKÁNÍ KABBALY A GNOSTICISMU50

1. Myslím, že to byl Gnosticismus, který ovlivnil Kabbalu, a ne naopak. Legenda připisuje napsání kabbalistické knihy Zohar Šimonu bar Jochajovi na hoře Merom poblíž Safedu ve 2. -3. století př. n. l., ale poprvé byla publikována až ve 13. století španělským židovským teologem Mosesem de Leonem. Pozdější badatelé, na základě textové analýzy, tvrdí, že de Leon byl sestavovatelem knihy Zohar a potřeboval odkaz na bar Yochaie, aby dal dílu větší autoritu. "Kniha Zohar" podle jejich názoru jednoduše nemohla být napsána na počátku nové éry, protože obsahuje fráze a sémantické významy, které byly pro Judeu v době Bar Kochby nepřijatelné, ale srozumitelné a přirozené pro středověké Španělsko. 2. "Náprava světa" ("tikkun") předpokládá objevení a návrat "božských jisker" do duchovního sídla. Právě tento proces se významně liší od původní gnostické myšlenky, protože zahrnuje reinkarnaci ("gilgulim") - byl to docela pravděpodobně důsledek vlivu Albigenských – Katarů, kteří věřili v převtělování duší. Kabbala primárně přenáší gnostickou mytologii do roviny Judaismu. Božské drama se zužuje na osobní vztah mezi Stvořitelem/Jahvem a jeho "vyvoleným lidem". "Ševirat kelim" je tedy spojeno s vyhnáním Židů a zničením Druhého chrámu; rozptýlení židovských diaspor po celém světě je přirovnáno k rozptylu jisker světla, které se po "tikkunu" vrátí do božské náruče – země Izrael, která jim byla odkázána; a sbírání "jisker" se dosahuje pilným studiem Tóry. Zdá se mi, že podobnosti s gnostickou ideou lze nalézt i v chasidismu Baal Šem Tova. Chasidismus vypráví o "skrytém cadikovi “ – "spravedlivém člověku", který spojuje lidi s Bohem a žije v každém člověku. Cesta ke Stvořiteli vede přes "skrytého cadika"; On je mostem mezi nebem a zemí. Ale "spravedliví" se probouzejí jen v několika málo lidech – primárně v těch, kteří jsou obdařeni darem cítit Boha a rozvíjet své cítění.

∎

Ale co je to "skrytý cadik", když ne božská gnostická "pneuma"?

MOJE OSOBNÍ OBOHACENÍ Z KABBAL Y – ROZBITÍ NÁDOB V KABBALE

V Kabbale je myšlenka "rozbíjení nádob" spojena s pojmem "Rozbití nádob" neboli "Ševirat haKeilim". Tento koncept je součástí luriánské kabbaly, školy židovského mysticismu, kterou v 16. století rozvinul rabín Izák Lurija (známý také jako 50 Doplnění informací od Alexandra Maistrovoye na základě gnostické spolupráce Nicméně, i když trváme na tom, že kniha Zohar byla napsána Bar Jochajem, období jejího sepsání spadá do období rozkvětu Gnosticismu na východě Římské říše – od Alexandrie po Malou Asii.

Ari) v izraelském Safedu. Roztříštění nádob je ústředním tématem luriánské kabbaly a hraje významnou roli v chápání stvoření a cesty lidské duše.

HLAVNÍ MYŠLENKY TŘÍŠTĚNÍ NÁDOB JSOU NÁSLEDUJÍCÍ:

∎

Emanace sefirotů: V kabbalistické kosmologii vyzařuje božství prostřednictvím systému deseti emanací zvaných sefirot. Jedná se o nádoby nebo nádoby božského světla, jimiž proudí nekonečná božská energie. Představují různé atributy nebo vlastnosti Boha.

∎

Kosmická katastrofa: Podle luriánské kabbaly došlo během procesu stvoření ke kosmické katastrofě. Říká se, že když Boží božské světlo sestupovalo skrze sefiroty, aby stvořilo svět, nádoby nemohly intenzitu tohoto božského světla pojmout, což způsobilo jejich roztříštění. Tato katastrofická událost je často vnímána jako metaforické vysvětlení přítomnosti zla, rozbití a nedokonalosti v hmotném světě.

∎

Božské jiskry: V důsledku roztříštění se v roztříštěných nádobách zachytily jiskry božského světla a rozptýlily se po celém stvořeném světě. Tyto jiskry představují božskou podstatu a jsou zdrojem veškerého duchovního potenciálu ve světě. Zde je přímá paralela směrem ke Gnosticismu.

∎

Tikkun olam: Ústředním aspektem luriánské kabaly je pojem "Tikkun Olam", což znamená "náprava světa". Naznačuje, že úkolem lidstva je zapojit se do duchovních a etických praktik, které pomáhají pozvednout a vykoupit jiskry božského světla rozptýlené po celém stvoření. Tím přispívají k obnově světa do jeho původního stavu a urychlují příchod mesiášské éry. Rozbíjení nádob v tomto kontextu odkazuje na počáteční roztříštění nádob během stvoření. Symbolizuje myšlenku, že hmotný svět je roztříštěným a nedokonalým odrazem božského světla a duchovní cesta zahrnuje shromažďování a pozvedání božských jisker, aby se svět napravil a obnovil.

∎

Gnostická poznámka – právě tento obraz, obraz roztříštěných nádob ukazuje symbolicky roztříštěnost Univerza stvořené božstvím Jahvem; když nepřijde náprava, nikdy se božské jiskry nevrátí do bezpečí. Tento koncept je pro luriánskou kabbalu zásadní a měl hluboký vliv na židovskou mystiku a spiritualitu. Zdůrazňuje propojení hmotné a duchovní sféry a úlohu lidstva při účasti na probíhajícím procesu vesmírné nápravy.

Noachidské hnutí, známé také jako Noachidé, je živé náboženské a etické hnutí založené na sedmi noachidských zákonech, souboru morálních a etických imperativů odvozených z Tóry. Tyto zákony jsou považovány za minimální etický kodex pro celé lidstvo, který se neomezuje na určitou náboženskou skupinu, a jsou spojovány s biblickou postavou Noeho.

NOEMOVY ZÁKONY ZÁVAZNÉ PRO NOACHIDSKÉ HNUTÍ

∎

Víra v Boha: Uznávání a uctívání jediného Boha Jahveho (žádné modlářství).

∎

Nerouhej se Bohu: Zákaz rouhání se nebo používání Božího jména nadarmo.

∎

Nezabíjej: Zákaz vzít druhému člověku život.

∎

Nekraď: Zákaz krádeže.

∎

Necizolož: Zákaz sexuální nemravnosti.

∎

Nejez končetiny živého zvířete: Zákaz jíst maso živého zvířete.

∎

Zřídit soudní dvůr: Zřízení soudního systému a spravedlivé a čestné uplatňování práva. Noachidské hnutí zdůrazňuje tyto etické zásady jako univerzální kodex, který platí pro všechny lidi bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Podporuje etické chování, morálku a uctívání jediného Boha. Hnutí získalo uznání a podporu různých židovských skupin a organizací.

PROTIKLADY MEZI NOACHIDSKÝM HNUTÍM A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus vs. gnostický dualismus: Noachidské hnutí je pevně monoteistické a zdůrazňuje víru v jednoho Boha – Jahveho – je tedy pevně svázáno teologicky s Judaismem, ohledně uctívaného božství. Gnosticismus naproti tomu často zahrnuje dualistickou kosmologii s rozlišením mezi transcendentn ím, nepoznatelným Bohem a nižším, často zlovolným stvořitelem (Demiurgem). Tento dualismus kontrastuje s Noachidským důrazem na jednotu Boha.

∎

Etické vs. gnostické spasení: Noachidské hnutí klade velký důraz na etické chování a morální život jako prostředek k dodržování Noachidských zákonů a dosažení spravedlnosti. V Gnosticismu ke spáse často dochází prostřednictvím získání tajného poznání (gnóze) a překonání hmotného světa. Důraz je kladen méně na morální chování a více na duchovní osvícení. Je naprosto rozumné uvažovat, že Noachidské hnutí, i když je svázáno kultem Jahveho má silný morálně – etický základ, který je pevně spjatý se smysluplným i požadavky – eticky je hnutí vázáno k pravdivému pohledu na život – mimo svázanosti s Jahvem, tam je gordický uzel, který nelze mezi Noachidským hnutím a Gnosticismem rozvázat.

SPOLEČNÉ PRVKY MEZI NOACHIDSKÝM HNUTÍM A GNOSTICISMEM

Ačkoli mezi Noachidským hnutím a Gnosticismem existují oblasti shody i rozporů, je důležité si uvědomit, že se jedná o odlišné náboženské a etické systémy s jedinečnými názory a cíli. Hnutí Noachidů se snaží prosazovat etický Jahveho monoteismus, zatímco Gnosticismus zahrnuje různorodou škálu přesvědčení v rámci různých škol a sekt.

∎

Morální a etické chování: Hnutí Noachidů i některé formy Gnosticismu sdílejí závazek k etickému chování a morálce. I když mohou mít odlišné názory na zdroj spasení, zdůrazňují morálně bezúhonný a spravedlivý život. Ano, etika zůstává podobná, jedná se o silný spojovací článek.

∎

Univerzální principy: Noachidské zákony jsou považovány za univerzální principy, které se vztahují na celé lidstvo a nejsou omezeny na určitou náboženskou skupinu. Podobně i některá gnostická učení zdůrazňují univerzální duchovní pravdy a možnost spasení pro všechny – tady je nutno dodat, že je zpochybněno univerzální

spasení pro všechny, protože v případě Noachidů, tak Ti jsou také uctívači Jahveho – takže spíše platí pro ně, že by mohli být z hlediska Gnosticismu hodnoceni jako Psychici. Hyliky nejsou, protože vyšli na cestu, a Pneumatiky nejsou, protože zůstávají u Demiurga Jahveho.

∎

Mystické a ezoterické prvky: Některé směry Gnosticismu obsahují mystické a esoterické prvky, které lze považovat za slučitelné s esoterickými dimenzemi náboženského myšlení, jež se vyskytují v různých tradicích, včetně hnutí Noachidů.

Mesiánský Judaismus je živé náboženské hnutí, které spojuje prvky Judaismu s vírou v Ježíše jako Mesiáše. Často je považováno za formu Křesťanského Judaismu. Ačkoli sdílí některé názory s hlavním proudem Judaismu a Křesťanství, má také jedinečné doktríny. Gnosticismus je naproti tomu svébytná náboženská a filozofická tradice, která se vyznačuje důrazem na tajné poznání (gnózi) a dualistickou kosmologii.

DOKTRÍNY MESIÁNSKÉHO JUDAISMU

∎

Víra v Ježíše Krista jako zaslíbeného židovského Mesiáše: Mesiánští židé věří, že Ježíš Kristus z Nazareta je židovskými písmy zaslíbený Mesiáš, který naplňuje mesiášská proroctví.

∎

Pokračování židovských praktik: Mesiánští Židé často pokračují v dodržování židovských tradic, včetně dodržování šabatu, košer stravovacích předpisů a oslav židovských svátků. Tyto praktiky spojují se svou vírou v Ježíše. Tady stojí určitě zmínit, že Mesiánští Židé připomínají svými naukami židovské hnutí Ebionitů.

∎

Podobnost: Ebionité: (z hebrejštiny, "chudí") Židovsko -křesťanská sekta, která vzkvétala až do 4. století, ale pravděpodobně přežívala v ohniscích mnohem déle. Ebionité zachovávali židovské zvyky, včetně plného dodržování Mojžíšova zákona, a zastávali adoptivní christologii, přičemž Ježíše považovali za lidského mesiáše, který při křtu přijal Ducha svatého. Mezi díla připisovaná Ebionitům patří Evangelium Ebionitů a Evangelium Hebrejců, které se dochovaly pouze v citacích, a Klementinské rekognice a homilie.51

∎

Synkretismus Judaismu a Křesťanství: Mesiánský Judaismus je synkretická víra, která kombinuje prvky Judaismu a Křesťanství. Mísí židovské tradice s křesťanskou teologií, zejména se zaměřením na Nový zákon.

∎

Trojiční víra: Většina Mesiánských Židů přijímá křesťanské učení o Trojici, které zahrnuje víru v Boha Otce, Boha Syna (Ježíše) a Boha Ducha svatého. I tady ale zaznívá praktický hlas zkušenosti s Mesiánským Judaismem a jeho členy v Izraeli, a to v tom, že existuje rozp or – zkušenost terénního výzkumníka v Izraeli napovídá, že se setkal s tím, "že když jsem s nimi několikrát dělal rozhovor, zdůrazňovali, že vidí Ježíše jako Mesiáše, ale ne Bohočlověka, a nepřijímají Trojici jako článek víry. Možná jsou to různé směry (v Mesiánském Judaismu je jich skutečně mnoho), nebo možná říkají něco jiného Židům a něco jiného křesťanům. Nevím...)." 51 Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnosticismus často zastává dualistickou kosmologii, v níž existuje ostré rozdělení mezi hmotným světem, stvořeným nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říší božského světla (Pleromou). V Gnosticismu je Demiurgem Jahve (ne a le vždy), čili je zde stoprocentní nesouhlas s doktrínami Mesiánského Judaismu, protože Židé v Mesiánském Judaismu stále uctívají Jahveho – což Gnostik činit nikdy nebude, zpronevěřil by se tak poznané gnózi.

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade důraz na získání tajného poznání (gnóze) jako prostředku spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obvykle považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

∎

Doketismus: Možná má v tuto chvíli smysl dodat něco o porozumění Kristově přirozenosti – někteří Gnostici mohou v Ježíši Kristu vidět jen čistého ducha, který na sebe bere lidskou podobu (nedovedou si představit, že by Pravý Bůh skutečně trpěl) – což je princip, tedy koncept doketismu. Podle mnoha Gnostiků tak Ježíš Kristus ve skutečnosti netrpěl, nezemřel, nebyl pohřben ani vzkříšen; to vše se stalo pouze ve vidění.

∎

OPAKOVÁNÍ ∎ Doketismus – vysvětlení: Víra zakořeněná v řeckém "dokeō", což znamená "zdát se". Doketismus předpokládá, že Ježíš postrádal pravé fyzické tělo, a zdá se, že ho má, přičemž jeho pravé tělo je duchovní. V důsledku toho je význam ukřižování bagatelizován. Ta to víra je patrná v Sethiánských i Valentiniánských textech, stejně jako ve Skutcích apoštolů. Nebyl to však všeobecně přijímaný gnostický pohled. Doketické perspektivy zastávaly konkrétní skupiny jako Paulikiáni, Bogomilové a Kataři.52

SPOLEČNÉ PRVKY MEZI MESIÁNSKÝM JUDAISMEM A GNOSTICISMEM

∎

Víra ve vykupitele: Mesiánský Judaismus i některé gnostické systémy sdílejí víru v postavu vykupitele. V Mesiánském Judaismu je to Ježíš jako Mesiáš, zatímco v Gnosticismu hrají roli při osvobozování duše různí gnostičtí spasitelé a postavy vykupitelů. Samozřejmě v některých gnostických školách je Ježíš Kristus spojovacím článkem s Mesiánským Judaismem – i když je chápán v jiné úloze, obě skupiny nerozporují historicitu Ježíše Krista a také Gnostici čerpají moudrost Ježíše Krista 52 Zdroj: "SLOVNÍK GNOSTICISMU" od Andrewa Phillipa Smithe, Theosophical Publishing House, Wheaton, Illinois, Chennai, Indie, First Quest Edition 2009.

z Nového zákona po očištění od Jahvistického znečištění Nového zákona. Z gnostického pohledu je tak naplňováno ježíšovsko-pavlovské biblické slovo učení – Bible; ČEP; 1. Korintským 11; 19 verš „Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. “ + Bible; překlad 21. století; 1. Korintským 11; 19 verš „Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.“

∎

Dodatek autora knihy: V Gnosticismu samozřejmě existují skupiny, či jedinci zpochybňují historicitu Ježíše Krista, a činí tak vědomě ve snaze izolovat Ježíše Krista od základů Gnosticismu, a aby tím dosáhli vytržení Ježíše Krista z Gnosticismu a na jeho místo delegovali jinou „uctívanou“ bytost – třeba Buddhu, či jiného mudrce a učitele, třeba s Hinduismu. Nicméně tato skupina, která prosazuje mýtický obraz Ježíše Krista je vždy spojená s konkrétními (novo) gnostickými skupinami, nebo skupinami s jedním ústředním Guruem. Skuteční Praví Gnostici nemají sebemenší důvod zbavovat Ježíše Krista jeho dějinného příchodu, kdy svou přítomností roztrhl (chrámová opona byla roztržena) lidské dějiny na dvě poloviny.

∎

Duchovní vzestup: Obě tradice zahrnují koncept duchovního vzestupu. Mesiánský Judaismus učí, že víra v Ježíše vede ke spáse, a Gnosticismus zdůrazňuje vzestup nad hmotný svět prostřednictvím gnóze. Vzhledem k úctě k Ježíši Kristu u obou skupin je naprosto jasné, že JEŽÍŠOVSKÁ CESTA je primárním pramenem pro obě skupiny i přes jejich rozdílnost.

∎

Synkretismus: Mesiánský Judaismus, který v sobě mísí židovské a křesťanské prvky, vykazuje určitou formu synkretismu, stejně jako některé gnostické školy, které zahrnují aspekty různých náboženských tradic.

∎

Dualismus vs. jednota: Významným rozdílem je pohled na dualismus v Gnosticismu a jednotu Boha v Mesiánském Judaismu, který je pevně spojen s Jahvem. Gnosticismus vidí ostrý kontrast mezi hmotnou a duchovní říší, zatímco Mesiánský Judaismus zdůrazňuje jednotu Boha jako součásti Trojice. Souhrnně lze říci, že ačkoli Mesiánský Judaismus i Gnosticismus obsahují prvky synkretismu, mají odlišná základní přesvědčení a teologické základy. Mesiánský Judaismus spojuje židovské praktiky s vírou v Ježíše jako Mesiáše, zatímco Gnosticismus zdůrazňuje dualismus, tajné poznání a překonání hmotného světa. Jejich shodné body se týkají duchovního vzestupu a v některých případech i pojetí postavy vykupitele, ale jejich teologické rozdíly jsou podstatné. V obou školách bude ale vždy výrazný důraz na historického Ježíše Krista.

GNOSTICISMU

Samaritánský Judaismus je živá náboženská tradice vyznávaná Samaritány, malou etno-náboženskou komunitou žijící především v Izraeli a na Západním břehu Jordánu. Samaritáni si uchovali určitou formu starověkého izraelského náboženství a považují se za pravé potomky severních izraelských kmenů. I když mezi samaritánským Judaismem a Gnosticismem existují podobnosti i rozdíly, jedná se o odlišné tradice.

DOKTRÍNY SAMARITÁNSKÉHO JUDAISMU

∎

Víra v jediného Boha: Samaritánství, stejně jako hlavní proud Judaismu, zachovává přísnou monoteistickou víru v Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova, tedy víru v Boha Jahveho – z gnostického pohledu tedy zachovává věrnost Demiurgovi – Jahvemu.

∎

Úcta k Tóře: Samaritáni uznávají za své svaté písmo pouze Samaritánský Pentateuch (prvních pět knih hebrejské Bible). Řídí se jeho zákony, včetně těch, které se týkají uctívání, obětí a stravovacích omezení.

∎

Hora Gerizim: Samařané mají jako ústřední náboženské místo horu Gerizim nedaleko města Nábulus. Věří, že tato hora je pravým místem uctívání ustanoveným Bohem.

∎

Kněžská úloha: Na náboženský život Samaritánů dohlíží kněžstvo, přičemž hlavní roli v jejich náboženských obřadech hraje velekněz (Kohen Gadol).

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Gnosticismus: Dualismus: Gnostické systémy často vyznávají dualismus a věří v základní rozdělení mezi hmotným světem, stvořeným nižším božstvem (Demiurgem), a vyšší, božskou říší (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade důraz na získání tajného poznání (gnóze) jako prostředku spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI SAMARITÁNSKÝM JUDAISMEM A

GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Jak Samaritánský Judaismus, tak gnostické tradice zastávají víru v Jediného, Nejvyššího Boha, ačkoli se jejich chápání Boží podstaty a hmotného

světa značně liší. Samaritáni se drží Demiurga – Jahveho, tedy jsou v tomto bodu v hlubokém rozporu s Gnosticismem.

∎

Posvátné texty: Obě tradice kladou velký důraz na posvátné texty. Samaritáni uctívají svou verzi Tóry, zatímco Gnostici mají často své vlastní texty a kladou důraz na tajné poznání.

∎

Kněžství: Obě tradice mají kněžskou třídu a organizované náboženské vedení. Role a funkce kněží se však výrazně liší.

∎

Spása a poznání: Obě tradice sice zdůrazňují poznání nebo moudrost, ale Samaritánství neklade takový důraz na tajné poznání pro spasení jako Gnosticismus. Spása v Samaritánství je založena především na dodržování náboženských předpisů.

∎

Pohled na materiální svět: Samaritánství vnímá hmotný svět jako součást Božího stvoření, zatímco Gnostické systémy jej obecně považují za výtvor menšího božstva a za zdroj polapení. Souhrnně lze říci, že ačkoli Samaritánský Judaismus i Gnosticismus sdílejí některé společné prvky, jako je Monoteismus a úcta k posvátným textům, ve svých základních přesvědčeních a teologických perspektivách se výrazně liší. Samaritánství navazuje na starověké izraelské náboženské praktiky a klade důraz na Tóru a uctívání na hoře Gerizim, zatímco Gnosticismus se zaměřuje na tajné poznání, dualismus a snahu o duchovní vzestup. Při podrobném výzkumu jsem byl upozorněn svým dobrým mentorem i na to, že ačkoli se nauky Gnostiků a Samaritánů rozcházejí, může nastat stav, kdy na světlo přijde koncept monodualismu.

∎

Monodualismus je koncept používaný ke spojení dvou kontrastních entit do jednoho harmonického kusu. Tyto dvě entity stojí proti sobě, ne proto, aby byly postaveny proti sobě, ale aby byly sjednoceny. "53 Tento systém aplikovali nejpravděpodobněji dost Alexandrijští Gnostici – Alexandrie byla obrovskou směsicí náboženských a filozofických škol v absolutní atmosféře svobody, než přišlo šílenství Křesťanství zajatého Římským Impériem, pak skončila náboženská svoboda.

HISTORIE CHRÁMU NA HOŘE GERIZIM

Historie chrámu na hoře Gerizim je úzce spjata s náboženskými tradicemi Samaritánů, starobylé a malé etno -náboženské skupiny, která si dodnes zachovává svou jedinečnou formu izraelského náboženství. Hora Gerizim se nachází nedaleko města Nábulus na Západní m břehu Jordánu. Chrám na hoře Gerizim je historicky významný pro samaritánskou náboženskou praxi a identitu. 53 Zdroj vysvětlení - https://rachelgallery.com/an-adventure-in-monodualism/

∎

Biblický původ: Založení samaritánského chrámu na hoře Gerizim lze vysledovat až do biblických zpráv v Tóře (prvních pět knih hebrejské Bible). V knize Deuteronomium jsou požehnání a prokletí spojena s horou Gerizim a horou Ebal, které se nacházejí nedaleko Šekemu (dnešn í Nábulus). Tyto pasáže jsou považovány za ústřední pro samaritánskou náboženskou tradici.

∎

Založení Chrámu: Podle samaritánské tradice byl chrám na hoře Gerizim založen v 5. století př. n. l. za vlády židovského místodržitele Sanbalata. Podle jejich přesvědčení jsou Samaritáni pravými potomky severních izraelských kmenů, které se oddělily od jižního Judského království a udržovaly správné náboženské zvyklosti tím, že postavily chrám na hoře Gerizim.

∎

Vztah k druhému chrámu v Jeruzalémě: Existence samaritánského chrámu na hoře Gerizim vytvořila náboženské rozdělení mezi Samaritány a Židy, zejména těmi, kteří se soustředili kolem Druhého chrámu v Jeruzalémě. Samaritáni považovali svůj chrám za autentické místo uctívání, zatímco Židé považov ali jeruzalémský chrám za jediné legitimní centrum uctívání. Zdroj fotografie54

∎

Historické události a zničení: Chrám na hoře Gerizim byl několikrát zničen během různých historických konfliktů, včetně útoků hasmonejského vládce Jana Hyrkána a později Římanů. Tyto události vyústily v obnovu chrámu a jeho obnovení Samaritány. 54 https://cs.wikipedia.org/wiki/Gerizim

∎

Moderní uctívání: Současná stavba na hoře Gerizim je synagoga, která slouží jako centrum bohoslužeb pro samaritánskou komunitu. Je v ní uložen posvátný svitek samaritánské Tóry, který je považován za jejich nejdůležitější náboženský text. Samařané nadále dodržují své náboženské rituály a tradice a zachovávají tak odlišnou formu izraelské bohoslužby.

∎

Chrám na hoře Gerizim zůstává pro Samaritány významným náboženským a historickým místem, které symbolizuje jejich jedinečné náboženské dědictví a spojení s biblickými tradicemi. Dnes malá samaritánská komunita pokračuje v bohoslužbách na tomto posvátném mí stě a zachovává si tak své starobylé náboženské zvyky a identitu.

EXTRÉMNĚ SMUTNÁ HISTORIE

∎

AM/Citace: "Podle Tanachu55 jsou moderní Samaritáni potomky pohanských kmenů z Mezopotámie, severní Sýrie a západního Iráku, které si podmanil asyrský král a deportoval je na území zničeného Izraelského království. Tanach také tvrdí, že poté, co se usadili v nové zemi, nově příchozí absorbovali domorodce a přijali jejich Boha. Tato verze bohužel skutečně vysvětluje, proč sami Židé Samaritány tolik nenáviděli a opovrhovali jimi (v žádném biblickém kurzu se nedozvíte podobné informace) . Byl to pro mě určitý šok, když jsem četl, jak krutě s nimi zacházeli, ne lépe, než Římané zacházeli se samotnými Židy. Možná by mohlo být rozumné ještě dodat, že Samaritáni zavrhli Talmud 56, uctívají pouze psanou Tóru a dodržují výhradně náboženské svátky. Z jejich pohledu nemají Purim a Chanuka žádnou hodnotu. Samaritánské náboženské svátky se však od židovských také liší." PURIM: "Purim57, (hebrejsky "los"), radostný židovský svátek připomínající přežití Židů, kteří byli v 5. století př. n. l. perskými vládci označeni za mrtvé. Příběh je popsán v biblické knize Ester. Haman, hlavní ministr krále Achašveróše, rozhořčený tím, že Žid Mordokaj jím pohrdá a odmítá se mu podřídit, přesvědčil krále, že Židé žijící pod perskou vládou jsou vzpurní a měli by být vyvražděni. S královým souhlasem Haman určil datum popravy (13. den měsíce adaru) losováním a postavil pro Mordechaje šibenici. Když se zpráva o plánovaném masakru donesla k Ester, milované židovské královně Achašveróšově a adoptivní dceři Mordokajově, riskovala svůj život tím, že se 55 Hebrejská Bible (Tanach): 1: Tóra je ústředním a nejposvátnějším textem Judaismu. Skládá se z prvních pěti knih hebrejské Bible: Tóra se skládá ze tří částí: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Tóra obsahuje základní učení a zákony judaismu a také vyprávění o historii židovského národa. 56 Talmud: Talmud je ústředním textem rabínského judaismu a skládá se ze dvou částí: Mišny (ústní zákon) a Gemary (komentář k Mišně). Talmud obsahuje diskuse o židovském právu, etice a tradicích a slouží jako klíčový zdroj pro pochopení praktického uplatňování židovského práva (halachy). 57 Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "Purim" . Encyclopedia Britannica, 27 Oct. 2023, https://www.britannica.com/topic/Purim Accessed 30 November 2023.

bez pozvání vydala ke králi, aby navrhla hostinu, které se měl Haman zúčastnit. Při jídle se přimlouvala za Židy a obvinila "tohoto zlého Hamana" z přípravy vyhlazení svého lidu. Král se rozčílil a vyšel do palácových zahrad. Když se vrátil, našel Hamana, jak "padá na pohovku, kde byla Ester". Král si spletl Hamanovy horečné prosby o milost s útokem na královnu. Rozhořčený král nařídil, aby byl Haman oběšen a na jeho místo byl jmenován Mordechaj. Ester a Mordechaj pak dosáhli vydání královského ediktu, který Židům v celé říši umožňoval 13. adaru zaútočit na své nepřátele. Po radostném vítězství vyhlásili následující den svátkem a (v narážce na Hamanův los) jej pojmenovali Purim. Historická realita této biblické epizody byla často zpochybňována a skutečný původ svátku Purim, který byl ve 2. století n. l. již dávno zaveden, zůstává neznámý. Rituální slavení svátku Purim začíná dnem půstu Taʿanit Ester (Esterin půst) 13. adaru, který předchází vlastnímu svátku. Nejvýraznějším aspektem synagogální bohoslužby je čtení Knihy Ester. Na Purim mají Židé také povinnost vyměňovat si dary a přispívat chudým. V průběhu let se se svátkem spojilo mnoho nenáboženských zvyků, mezi něž patří pečení třírohého pečiva zvaného hamantašen (z jidiš homentaš, doslova "Hamanova kapsa") nebo oznei Haman (hebrejsky: doslova "Hamanovy uši"). Ke karnevalové atmosféře přispívají purimové hry, které se staly populární v 17 . století a které si užívají zejména děti. " CHANUKA: "Chanuka58, (hebrejsky: "Zasvěcení") židovský svátek, který začíná 25. Kisleva (podle gregoriánského kalendáře obvykle v prosinci) a slaví se osm dní. Chanuka potvrzuje ideály Judaismu a připomíná zejména znovuzasvěcení druhého Jeruzalémského chrámu zapálením svíček v každém dni svátku. Přestože se o chanuce nezmiňuje hebrejské Písmo, začala se hojně slavit a zůstává jedním z nejoblíbenějších židovských náboženských svátků. Původ a historie: Chanuka připomíná vítězství Makabejců (Hasmonejců) nad vojsky seleukovského krále Antiocha IV. Epifana (vládl 175 -164 př. n. l.) a znovuzasvěcení Chrámu 25. Kislevu roku 164 př. n. l. V roce 164 př. n. l. se Chanuka stala židovským svátkem. Makabejci, ved ení Matatiášem a jeho synem Jidášem Makabejským (zemřel asi 161 př. n. l.), byli prvními Židy, kteří bojovali na obranu svého náboženského přesvědčení, nikoliv svých životů. Podle První knihy Makabejské, textu apokryfů (spisů vyloučených z židovského kánon u, ale zařazených do římskokatolického a východního pravoslavného starozákonního kánonu), Antiochos napadl Judsko, pokusil se Židy helénizovat a znesvětil druhý jeruzalémský chrám. Po židovském vítězství v tříletém boji proti Antiochovi nařídil Juda vyčišt ění a obnovení Chrámu. Po jeho očištění byl instalován nový oltář, který byl zasvěcen 25. Kisleva. Juda poté vyhlásil, že zasvěcení obnoveného Chrámu se má slavit každý rok po dobu osmi dnů počínaje tímto datem. Ve II. knize Makabejské je tato oslava přiro vnávána ke svátku Sukot (Svátek stánků nebo Svátek stánků), který Židé nemohli slavit kvůli Antiochově vpádu. Chanuka tedy vznikla jako oslava zasvěcení, jak naznačuje samo slovo. " 58 Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "Hanukkah" . Encyclopedia Britannica, 29 Nov. 2023, https://www.britannica.com/topic/Hanukkah Accessed 30 November 2023.

SAMARITÁNI: HISTORICKÁ ODYSEA O TRIUMFECH A ZKOUŠKÁCH

ÚVOD:

Dějiny Samaritánů jsou poutavým příběhem, který je vetkán do struktury starověké izraelské civilizace. Samaritáni, jejichž kořeny sahají až k bouřlivým událostem rozdělených království a exilu, se stali svébytnou skupinou s jedinečnou náboženskou a kulturn í identitou. Tento článek se noří naplno do jejich historie a pečlivě sleduje pozitivní i negativní rozměry, které utvářely samaritánskou zkušenost.

POZITIVNÍ BODY:

∎

Starověké izraelské dědictví: Samařané se mohou pochlubit dědictvím hluboce zakořeněným ve starověkém izraelském království, jehož kořeny sahají až do severního izraelského království.

∎

Kulturní odlišnost: Samařané si zachovali svébytnou kulturní identitu, zachovávají starobylé tradice, rituály a jedinečnou výslovnost hebrejského jazyka.

∎

Hora Gerizim jako posvátné místo: Uctívání hory Gerizim jako posvátného místa pro uctívání odlišuje samaritánské náboženské praktiky, zdůrazňuje spojení se zemí a svébytné náboženské centrum – podrobný popis nahoře.

∎

Přežití v průběhu staletí: Navzdory četným výzvám, včetně invazí, vyhnanství a společenských změn, se Samaritánům podařilo přežít jako komunita po tisíce let.

∎

Kulturní přínos: Samařané přispěli do širší kulturní mozaiky regionu, včetně jazykových nuancí a náboženských praktik, které nabízejí jedinečný pohled na rozmanitost starověkých izraelských tradic.

NEGATIVNÍ BODY:

∎

Napětí s Jižním královstvím: Historický rozkol mezi Severním královstvím (Izrael) a Jižním královstvím (Juda) položil základ trvalému napětí mezi Samaritány a Židy.

∎

Asyrský exil a přesídlení: Asyrské dobytí a následné vyhnání mnoha Izraelců vedlo k přesídlení cizinců do Severního království, což vedlo ke smíšení kultur a prohloubení etnických a náboženských rozdílů.

∎

Odmítnutí po exilu: Samaritáni se setkali s odmítnutím, když nabízeli pomoc při obnově Druhého chrámu v Jeruzalémě po babylonském vyhnanství, což přispělo k prohloubení rozporů.

∎

Nepřátelství během hasmonejského období: Zničení samaritánského chrámu na hoře Gerizim Janem Hyrkanem v období Hasmoneovců (128 př. n. l.) je příkladem temné kapitoly poznamenané násilím a náboženským konfliktem. V době Ježíšově (v záznamech evangelií) na toto téma máme příběh o Ježíši a samařské ženě

– žena nechápe, že On jako Žid, se ptá jí, jako Samařanky na napití vody. Žena v rozhovoru zmiňuje i zničení samařského chrámu na hoře Gerizim – události, která se stala asi 190 let před jejich setkáním.

∎

Středověké pronásledování: Samařané prošli obdobími pronásledování během středověku a osmanské éry, kdy byli pod různými vládnoucími mocnostmi diskriminováni a vystaveni těžkostem.

∎

Úbytek obyvatelstva: V současné době se samaritánská komunita zmenšila na malý počet a čelí výzvám, jak zachovat svou odlišnost a zajistit přežití svého jedinečného kulturního a náboženského dědictví.

∎

Závěr: Dějiny Samaritánů jsou svědectvím o odolnosti komunity, kterou formovala složitá souhra pozitivních a negativních sil. Samaritáni ztělesňují živoucí svědectví o složité dynamice kulturní, náboženské a etnické identity – od starověkých ozvěn hory Gerizim a ž po výzvy spojené s přežitím staletí historických otřesů. Jejich příběh vybízí k zamyšlení nad složitostí soužití, odolností tradic a snahou o přežití na pozadí bohaté a mnohotvárné historie.

∎

BIBLE; NOVÝ ZÁKON; JAN 4,-4259 - ROZMLUVA SE SAMAŘSKOU ŽENOU 1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan – 2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – 3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje. 4 Musel však projít Samařskem. 5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; 6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. 7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – 8 Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – 9 Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ 11 Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. 14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ 15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ 16 Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ 17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. 18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19 Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ 21 Ježíš j í odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23 Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, 59 BIBLE; ČEP; NOVÝ ZÁKON; JAN 4,-42 - ROZMLUVA SE SAMAŘSKOU ŽENOU - https://www.bibleserver.com/

kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ 25 Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 26 Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ 27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš?‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘ 28 Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29 „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ 30 Vyšli tedy z města a šli k němu. 31 Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ 32 On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ 3 3 Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ 34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. 35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a po hleďte na pole, že již zbělela ke žni. 36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. 38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kd e jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“ 39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ 40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. 42 Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

PRAVOSLAVNÉHO, PROTESTANTSKÉHO) A GNOSTICISMU Ortodoxní křesťanství, stejně jako jeho hlavní větve včetně Katolicismu, Východního Pravoslaví a Protestantismu, sdílí několik základních doktrín, které tvoří základ jejich víry. Ačkoli tyto křesťanské tradice mezi sebou mají četné teologické rozdíly, v kl íčových doktrínách se obecně shodují. Naproti tomu gnosticismus představuje svébytný a alternativní náboženský a filozofický systém. Jim Palmer60 10 PROBLÉMŮ TRADIČNÍHO KŘESŤANSKÉHO TEISMU:

∎

Křesťanský teismus chápe Boha jako nadpřirozenou nejvyšší bytost, oddělenou od vesmíru a lidstva.

∎

Křesťanský teismus operuje s falešným příběhem, že Bůh a lidstvo jsou odcizeni a že to je katastrofální problém, který je třeba napravit.

∎

Křesťanský teismus staví Boha do role muže, což je základem pro dominantní patriarchát.

∎

Křesťanský teismus vytváří neodstranitelnou kognitivní disonanci Boha, který je všemohoucí, všemocný a dohlíží na lidské záležitosti, je do nich důvěrně zapojen a zasahuje do nich... ale pak to nedělá.

∎

Křesťanský teismus vyžaduje, aby Ježíšova smrt znamenala vykoupení hříchů lidstva, aby byla naplněna Boží svatost.

∎

Křesťanský teismus podkopává sdílené vědecké, filozofické a duchovní chápání, že existence, vesmír a konečná realita jsou jednou věcí, z níž vše ostatní nachází své bytí.

∎

Křesťanský teismus antropomorfizuje Boha, zlo a vyprávění o posmrtném životě, což znemožňuje nebo omezuje širší, smysluplnější a důslednější chápání těchto metafyzických skutečností.

∎

Křesťanský teismus prosazuje svou autoritu na základě doslovného výkladu starověkého spisu, který předchází moderní vědě.

∎

Teologická stavba křesťanského teismu je postavena na fantastických doktrínách, které nelze ověřit ani jim rozumně věřit, jako jsou: pád a prvotní hřích, narození Ježíše z panny, trojiční pohled na Boha a věčné vědomé utrpení (peklo).

∎

Křesťanský teismus propaguje představu odloučení od Boha, a tedy transakční "vztah s Bohem", kdy člověk nese břemeno správného fungování tohoto vztahu, aby měl přístup k jeho výhodám a mohl je využívat. 60 Jim Palmer je zakladatelem Centra pro nenáboženskou spiritualitu. Jim je certifikovaný duchovní ředitel a člen organizace Spiritual Directors International. Je kaplanem Americké humanistické asociace. Jimovo vzdělání zahrnuje magisterský titul z bohosloví na Trinity Seminary v Chicagu. Je profesorem srovnávacího náboženství, filozofie náboženství a etiky. Jim je vyškolený poradce pro náboženská traumata a duchovní zneužívání. Jim je publikujícím autorem, řečníkem. The Center for Non -Religious Spirituality - https://nonreligiousspirituality.com/

∎

Tradiční křesťanský teismus není jediným způsobem chápání "Boha"... nebo dokonce jediným odlišným biblickým způsobem chápání Boha. DOKTRÍNY ORTODOXNÍHO KŘESŤANSTVÍ (KATOLICKÉ, VÝCHODNÍ PRAVOSLAVNÉ, PROTESTANTSKÉ): Trojiční víra: Ortodoxní křesťané věří ve Svatou Trojici, která zahrnuje Boha Otce, Boha Syna (Ježíše Krista) a Boha Ducha svatého. Potvrzují jednotu těchto tří osob v jednom Bohu. Bůh je Uctíván jako Otec – židovské božstvo Jahve; syn – Ježíš Kristus jako syn Jahveho; a Duch Svatý jako Duch Jahveho. Nelze jakkoli oddělit tuto božskou Trojici od sebe – tato nauka tvoří ÚHELNÝ KÁMEN Ortodoxního Křesťanství. Ortodoxní Křesťanství není ale jedinou naukou, náboženstvím, které přijímá syna Ježíše Krista – v Gnosticismu, ale určitě ne jako syna židovského božstva Jahveho, nýbrž jako syna gnostického Jediného Dobrého Boha. V tomto je základní rozpor mezi Křesťanskými Gnostiky/Gnostickými Křesťany a Ortodoxními Křesťany od počátku.

∎

Spasení skrze víru a milost: Ortodoxní křesťané obecně věří ve spasení skrze víru v Ježíše Krista a Boží milost. Toto učení zdůrazňuje význam Boží milosti v procesu spasení.

∎

Svátosti (katolické a pravoslavné): Katolicismus i Pravoslaví zdůrazňují používání svátostí, jako je eucharistie (svaté přijímání), křest a zpověď, jako prostředků k přijetí Boží milosti a účasti na Kristově životě.

∎

Kanonická Písma: Ortodoxní křesťané považují kanonické Písmo, včetně Starého a Nového zákona, za autoritativní a Bohem inspirované. Nicméně existuje rozdíl mezi katolickou, pravoslavnou a protestantskou verzí Bible. CO OBSAHUJE KATOLICKÁ, PRAVOSLAVNÁ A PROTESTANTSKÁ BIBLE? Katolická, pravoslavná a protestantská bible mají mnoho společného, ale také se liší ve složení svých biblických kánonů. Tyto rozdíly se týkají především zahrnutí nebo vyloučení některých knih známých jako "deuterokanonické" nebo "apokryfní" knihy. Zde je přehled toho, co je obsaženo v každém z těchto biblických kánonů:

∎

KATOLICKÁ BIBLE: Katolická Bible zahrnuje Starý zákon, Nový zákon a deuterokanonické knihy, které katolická církev považuje za kanonické. Deuterokanonické knihy jsou následující: Tobiáš: Judita Moudrost Šalamounova Sirachovec (Kazatel) Baruch

První a Druhá kniha Makabejská Části knih Ester a Daniel, které se nenacházejí v hebrejském masoretském textu, ale jsou obsaženy v Septuagintě (starořecký překlad hebrejské Bible).

∎

VÝCHODNÍ PRAVOSLAVNÁ BIBLE: Východní pravoslavná Bible obsahuje Starý zákon, Nový zákon a další knihy, které se v protestantském Starém zákoně nenacházejí. Tyto knihy se často označují jako "Anagignoskomena", což znamená "knihy, které se čtou". Pravoslavná Bible obsahuje deuterokanonické knihy, které se nacházejí v katolické Bibli, a několik dalších: 1Ezdráš (ve východní pravoslavné tradici se nazývá "1Ezdráš"; liší se od protestantských "Ezdráš" a "Nehemiáš"). 3 Makabejští 4 Makabejští

Žalm 151 Modlitba Manasesova

∎

PROTESTANTSKÁ BIBLE: V protestantské Bibli je zahrnut Starý a Nový zákon, ale obvykle se z ní vylučují deuterokanonické knihy. Protestantský Starý zákon zahrnuje knihy, které se nacházejí v hebrejském masoretském textu.

∎

Tyto knihy nejsou zahrnuty v katolickém a východním pravoslavném Starém zákoně: Tobiáš Judita Moudrost Šalamounova Sirachovec (Kazatel) Baruch První a Druhá kniha Makabejská Další části Ester a Daniela, které jsou obsaženy v katolické a pravoslavné Bibli.

∎

Rozdíly mezi těmito biblickými kánony vyplývají z historických a teologických faktorů. Významnou roli v odmítnutí deuterokanonických knih sehrála protestantská reformace v 16. století, neboť protestantští reformátoři chtěli Starý zákon založit výhradně na hebrejských Písmech. Naproti tomu katolická a východní pravoslavná tradice zachovala z ařazení těchto knih. Je důležité poznamenat, že v rámci širší protestantské tradice existují rozdíly ve starozákonních kánonech. Některé protestantské denominace deuterok anonické knihy zahrnují, zatímco jiné nikoli. Složení biblických kánonů se může u různých protestantských skupin lišit.

∎

Vzkříšení a posmrtný život: Víra ve vzkříšení mrtvých a posmrtný život je základním učením. ortodoxní křesťané očekávají poslední soud, při němž spravedliví obdrží věčný život a bezbožné čeká trest.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnosticismus se často hlásí k dualismu, který představuje základní rozdělení mezi hmotným světem – Kenomou, stvořeným nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říší božského světla (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade důraz na získání tajného poznání (gnóze) jako prostředku spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy často považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

Seriál THE CHOSEN61 61 https://watch.thechosen.tv/

EXISTUJE 8 MÝTŮ O KŘESŤANSKÉM PEKLE, O KTERÝCH SI MYSLÍM, ŽE STOJÍ ZA ZMÍNKU:

∎

Mýtus 1: Peklo je zavedená biblická doktrína, která je v Bibli od začátku do konce: Ne tak rychle. Dvě třetiny Bible (Starého zákona) se o pekle vůbec nezmiňují. ("Šeol", starozákonní slovo, které se někdy překládá jako "peklo", znamená podle definice pouze "hrob" a je to místo, kam ve Starém zákoně šli všichni, když zemřeli – dobří nebo zlí, Židé nebo pohané. Starý zákon tedy neobsahuje pojem pekla jako věčného vědomého trápení.

∎

Mýtus 2: Ježíš učil, že peklo je skutečné: Ne tak rychle. Ježíš mnohokrát varoval Židy před blížícím se zničením, a to jak národně, tak individuálně. Používal několik různých výrazů, které odkazovaly na trest/zničení, z nichž některé byly překladateli Bible chybně přeloženy jako stejné slovo "pekl o". Ježíš nikdy nepoužil žádné slovo, které by se dalo přeložit jako "peklo", které by znamenalo věčná vědomá muka.

∎

Mýtus 3: Boží spravedlnost vyžaduje věčné vědomé trápení (peklo), ve kterém jsou lidé věčně trestáni za své hříchy: Ne tak rychle. Je -li peklo skutečné a všechny věci byly stvořeny pro Boží potěšení (Zj 4,11), je myslitelné, že by Bůh měl potěšení z toho, že ty, které stvořil, jsou vystaveni věčnému vědomému trápení? Nezní vám to psychoticky? Je to psychotický pohled na Boha, který tvrdí, že trestání lidí věčným vědomým trápením v pekle je důkazem Boží lásky, spravedlnosti a svatosti.

∎

Mýtus 4: Raná církev učila doktrínu o pekle: Ne tak rychle. Víra v nápravu všech věcí byla v rané církvi standardním názorem, který zastávala většina raných křesťanů. Apoštolské vyznání víry, ani Nicejské vyznání víry, dvě základní "doktrinální prohlášení" rané církve, neobsahují koncept pekla. Pokud by peklo bylo skutečné, proč by první úplné představení křesťanství (Origenes, 220 n.l.) obsahovalo doktrínu o univerzální spáse?

∎

Mýtus č. 5: Představa Boha jako lásky a doktrína pekla dává teologický smysl, pokud je správně pochopena: Ne tak rychle. Křesťanské vysvětlení pekla je, že Bůh neposílá lidi do pekla, protože nás stvořil se svobodnou vůlí a my můžeme buď přijmout, nebo odmítnout jeho milostivý dar spásy. Jinými slovy, podle tohoto vysvětlení posíláme sami sebe do pekla tím, ž e používáme svou Bohem danou svobodnou vůli k odmítnutí Boha. Toto vysvětlení je v mnoha ohledech velmi problematické. Pokud přejdete k podrobnostem o této substruktuře tohoto pojmu, je těžké si nevšimnout následujícího:

∎

Všemohoucí Bůh stvořil vesmír a lidský druh, ve kterém bylo možné a dokonce nevyhnutelné, že se proviníme zločinem, který si zaslouží věčný vědomý trest jako důsledek.

∎

Bůh na to reaguje tím, že nabízí jediné řešení v podobě brutální lidské oběti svého syna. A jakýmsi záhadným metafyzickým způsobem to umožňuje odpuštění těm příslušníkům lidského druhu, kteří o tom slyší, správně to chápou a přijímají.

∎

Máte "svobodnou vůli" přijmout nebo odmítnout nabídku. Avšak volba odmítnout ji je volbou pro trest věčného vědomého trápení. Jinými slovy, Bůh říká: "Přijmi mou nabídku, NEBO JINAK... " Bez ohledu na to, jak to rozebíráte, nemůže to být přijato jako racion ální, spravedlivé, milující nebo osvobozující.

∎

Mýtus 6: Ježíš musel zemřít, aby zachránil lidi před Božím trestem a věčným peklem: Ne tak rychle. Proč musel Ježíš zemřít? Odpověď: všichni musíme zemřít. Zástupné vykoupení je jednou z mnoha interpretací významu Ježíšovy smrti a podle mého názoru je to nejméně obhajitelný názor. Ježíš musel zemřít, protože to dělají všechny lidské byto sti. Jak Ježíš zemřel? Byl popraven. Proč? Protože byl hrozbou pro náboženské a politické síly své doby. Historicky se to často stávalo lidem, jako byl Ježíš. Jsou sraženi a vytrženi ze života. Takže, to jsou fakta. Ježíš musel zemřít, protože byl člověk. A Ježíš zemřel tak, jak zemřel, protože představoval hrozbu pro mocnosti své doby, a ty ho nechaly zlikvidovat. Když si lidé kladou otázku: "Proč musel Ježíš zemřít?", ve skutečnosti se ptají: "Jaký je duchovní význam a význam Ježíšovy smrti?" Jakmile někdo dekonstruuje a zavrhne chybnou premisu oddělení od Boha, je ponechán na něm, aby znovu promyslel význam Ježíšovy smrti. Složitost otázky je však hlubší, než se zdá. Otázka předpokládá, že existuje pouze jedna odpověď, nebo že existuje "správná" nebo "špatná" odpověď. To je problematické, protože význam Ježíšovy smrti není otázkou několika možností nebo doplněním prázdné teologické otázky jednou "správnou" odpovědí. Ježíšova smrt může mít pro každého konkrétního člověka velký význam v mnoha různých ohledech a tyto způsoby se mohou v průběhu času nebo v různých obdobích života posouvat, měnit, rozšiřovat a prohlubovat. Ježíš by si v první řadě přál, aby si lidé z jeho smrti odnesli to, co učil, vyjadřoval a žil na své lidské cestě, tedy pravdu, že neexistuje žádné oddělení a že Bůh a lidstvo jsou jedno. Že pravda a skutečnost nejsou nikdy ohroženy a ani smrt je nenarušuj e. Ježíš učil své učedníky, že jeho smrt je nejen nevyhnutelná, ale i nezbytná, abychom skutečně dosáhli toho, že se všichni podílíme na stejném Božím duchu a životě.

Lidstvo udělalo ze smrti nepřítele a něco, čeho je třeba se bát. Zosobňujeme smrt v děsivém obrazu Smrtky. V našem pokřiveném pohledu je smrt konečným oddělením a oddělovačem. Ježíš však ukázal, že pravda a konečná skutečnost nikdy neumírá. Pravda, láska, život, mír, svoboda, harmonie, celistvost a jednota všech věcí v Bohu, skrze Boha a jako Bůh... nikdy nezemře. Nikdy nejsme odděleni od této reality a smrt na ni nemá žádný vliv. Smrt je jak konec, tak začátek, ale konstantou toho všeho je naše individuální a kolektivní jednota s Bohem. Nebylo nutné, aby Ježíš žil, aby tuto pravdu zaručil nebo uchoval. I přes hluboký dopad Ježíšova života a učení je možné, že jeho největším příspěvkem k jeho pravdě byla jeho smrt.

∎

Mýtus 7: Bůh existuje a oddělení od tohoto Boha je reálnou možností: Ne tak rychle. Nic není oddělené samo o sobě nebo samo o sobě. Nic nemá nezávislou sebegenerující existenci. Slovo "Bůh" je často používáno k identifikaci Nejvyšší Reality. Tento "Bůh" či Nejvyšší Skutečnost je sjednocující silou ve všech věcech a skrze n ě. Pojmy jako "blízko" nebo "daleko" nemají s touto realitou žádný význam. Bůh není ani "blízko", ani "daleko". Ani Vy nejste ani "blízko", ani "daleko". Možná vás překvapí, když si uvědomíte, že nejste odděleni od Boha. Jste součástí Boha. Neexistuje žádné oddělení, mezera nebo propast, kterou by bylo třeba překonat nebo vyřešit. Ježíš nezemřel na kříži, aby překlenul propast mezi tebou a Bohem, protože žádná propast není k překlenutí. Z definice, pokud existuje "Bůh", neexistuje žádné oddělení od Boha. Odloučení od Boha není ontologicky možné, bez ohledu na to, jak usilovně se náboženství snaží lidi přesvědčit o opaku. Kdybys mohl být odstřižen nebo oddělen od Boha – schopen mít sebegenerující se existenci odděleně od Boha – to by z tebe udělalo Boha. Aristoteles napsal: "Nejmenší počáteční odchylka od pravdy se později tisíckrát znásobí." Náboženské pojetí Boha jako odděleného od lidstva je nemalou odchylkou od pravdy. Je to epická lež, která je zdrojem hlubokého utrpení v našem světě. Je to lež, kterou Ježíš přišel odhalit, a pak se nám podařilo udělat z Ježíše náboženství, abychom tu lež udrželi v chodu. To jen ukazuje, jak vynalézaví dokážeme být, když nás ohrožuje pravda. Skutky 17:28 říkají: "Neboť v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme." Je zřejmé, že Boha lze chápat jako základ veškerého bytí a zdroj našeho bytí. Nepřemýšlejte o "Bohu" jako o Starci-božstvu na obloze, ale jako o samotné podstatě existence. Z vědy víme, že existuje "hmota" a "forma" a náš svět je souhrou mezi nimi. "Hmota" je energetické pole, které na sebe bere "formu". Když byl Ježíš popsán jako "přesné znázornění Boží bytosti", rozhodně to neříkalo, že Ježíš byl jako Bůh v "podobě", protože Bůh je duch a duch nemůže být omezen žádnou formou. Spíše esence nebo hmota nebo energie "Boha" nabyla výrazu nebo formy v lidstvu, v tomto případě Ježíše. Ve vašem případě vy. Ať už je "Bůh" jakýkoliv, nejste od něj odděleni.

Další cestou k dekonstrukci pekla je jednoduše použít racionální a kritické myšlení. Dokážete si představit, že byste poslali jedno ze svých dětí do věčného vědomého trápení, protože nepochopilo nebo nepřijalo vaši víru nebo recept na spasení? Dalo by se říci, že to byl akt lásky nebo spravedlnosti?

∎

Mýtus 8: Abyste uvěřili v Ježíše a křesťanství, musíte věřit v peklo: Ne tak rychle. Historie je plná lidí, kteří nacházejí význam v Ježíši a identifikují se jako "křesťané", ale nevěří v doktrínu o pekle. Myšlenka věčného zatracení nabrala na síle až 5 století po Kristu. Ano, pochopili jste to správně, 5 století PO KRISTU. Raní křesťané se k doktríně pekla nepřikláněli a téměř všichni raní církevní otcové tuto myšlenku odmítali. Autor Jim Palmer62: Podle mého názoru je křesťanská doktrína pekla jednou z nejneobhajitelnějších náboženských věrouk, jaké kdy byly vymyšleny. Viděl jsem, jak toxické náboženství používá tuto doktrínu k ovládání lidí prostřednictvím strachu. Náboženská představa pekla (věčného vědomého trápení) je absurdní ze všech možných úhlů pohledu. Technicky vzato to není ani biblické a Ježíš to nikdy neučil.

JEŠTĚ MAL Ý POHLED NA PEKELNÁ KŘESŤANSKÁ MUKA

Jim Palmer 63 – citace: Křesťanské vysvětlení pekla je, že Bůh neposílá lidi do pekla, protože nás stvořil se svobodnou vůlí a my můžeme buď přijmout, nebo odmítnout jeho milostivý dar spásy. Jinými slovy, podle tohoto vysvětlení posíláme sami sebe do pekla tím, že používáme svou Bohem danou svobodnou vůli k odmítnutí Boha. Vážně? Toto vysvětlení je v mnoha ohledech velmi problematické. Pokud přejdete k podrobnostem o této substruktuře tohoto pojmu, je těžké si nevšimnout následujícího: Všemohoucí Bůh stvořil vesmír a lidský druh, ve kterém bylo možné, a dokonce nevyhnutelné, že se proviníme zločinem, který si v důsledku toho zaslouží věčný vědomý trest. Bůh na to reaguje tím, že nabízí jediné řešení v podobě brutální lidské oběti svého syna. A jakýmsi záhadným metafyzickým způsobem to umožňuje odpuštění těm příslušníkům lidského druhu, kteří o tom slyší, správně to chápou a přijímají. 62 Jim Palmer je zakladatelem Centra pro nenáboženskou spiritualitu. Jim je certifikovaný duchovní ředitel a člen organizace Spiritual Directors International. Je kaplanem Americké humanistické asociace. Jimovo vzdělání zahrnuje magisterský titul z bohosloví na Trinity Seminary v Chicagu. Je profesorem srovnávacího náboženství, filozofie náboženství a etiky. Jim je vyškolený poradce pro náboženská traumata a duchovní zneužívání. Jim je publikujícím autorem, řečníkem. The Center for Non- Religious Spirituality - https://nonreligiousspirituality.com/ 63 https://www.facebook.com/Nobody.JimPalmer

Máte "svobodnou vůli" nabídku přijmout nebo odmítnout. Avšak volba odmítnout ji je volbou pro trest věčného vědomého trápení. Jinými slovy, Bůh říká: "Přijmi mou nabídku, NEBO JINAK..." Bez ohledu na to, jak to rozebíráte, nemůže to být přijato jako racionální, spravedlivé, milující nebo osvobozující. Není přirozené, aby dítě věřilo myšlence, že existuje Bůh, který pošle člověka do věčného vědomého trápení (pekla) jako trest za to, že nevěří a nedodržuje předepsaný soubor přesvědčení nebo praktik. Podle mého názoru je učení dítěte psychické týrání. Jako by to nebylo dost škodlivé, je dítěti dále vysvětleno, že peklo je poctou Boží lásce, což je patologické. Z definice, pokud existuje "Bůh", neexistuje žádné oddělení od Boha. Odloučení od Boha není ontologicky možné, bez ohledu na to, jak usilovně se náboženství snaží lidi přesvědčit o opaku. Netrvalo by déle než deset minut zdiskreditovat doktrínu o pekle pou žitím veršů ze samotné Bible. Nepovažuji všechna náboženství za bezvýznamná nebo bezcenná a bez užitku. Ortodoxní křesťanská doktrína o pekle je však nejen falešná a neobhajitelná, ale katastrofálně poškozuje lidi. Ve své knize Being Jesus in Nashville (Být Ježíšem v Nashvillu) jsem nabídl jiný způsob uvažování o významu Ježíše, vytržený z rámce tradičního křesťanství. Moje poslední kniha, Vnitřní anarchie, jde ještě o krok dál a ukazuje, jak dezinformace křesťanské církve propagovaly falešný příběh o Bohu, Ježíši a posmrtném životě.

Dovolte mi, abych se vyjádřil co nejjasněji: Nejste a nemůžete být odděleni od Boha. Když zemřete, nepůjdete do pekla. Žádný není.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI ORTODOXNÍM KŘESŤANSTVÍM A

GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Jak Ortodoxní Křesťanství, tak Gnostické tradice zastávají víru v Jediného, Nejvyššího Boha, ačkoli se jejich chápání Boží podstaty a hmotného světa extrémně značně liší – uměle spojovat současné Ortodoxní Křesťanství – katolické, pravoslavné, nebo protestantské je čistý doublethink. Zatímco u Ortodoxních Křesťanů je uctíván židovský kmenový Bůh Jahve jako nejvyšší božstvo – tak Gnostici uctívají gnostického universálního Jediného Pravého Dobrého Boha – Otce; dále mají v úctě Ježíše Krista – ne jako syna Jahveho, ale jako syna gnostického Jediného Pravého Dobrého Boha – Otce, a stejně tak Duch Svatý není žádným způsobem spojen s Jahvem – je to čistý Duch gnostického Jediného Pravého Dobrého Boha – Otce a člověka probouzí svým přímým působením z duchovní temnoty – Duch vane kam chce, neslyšíš ho, ale On vane tím směrem, a jeho jediným směrem je přímá svoboda pro člověka. Máme tedy před sebou sice dva monoteismy – nicméně kvalita Jahveho, jako Demiurga a Stvořitele je extrémně pokřivena a Universum díky jeho přímému působení je jen místem fyzického Zla ve všem – ostrý dualismus vůči němu je zde nutný – Duch stojí proti pokřivené hmotě Jahveho – v Jahvem není žádná duchovní kvalita – je od začátku jen produktem Ducha Nápodoby64. Kvalita Demiurgického monoteismu je tedy ze samého jádra likvidační pro celé stvoření – jak může vzejít dobré ovoce z něčeho, co je samo pokřivené, v Sethiánském pohledu až v terminologii je Demiurg – Jahve potratem matky Moudrosti Sophie, která absolutn ě selhala ve svém rozhodování? Jedna věc je ale důležitá, a dá se na ní stavět, že i přes veškeré Jahvistické znečištění Starého i Nového zákona (i ostatních písemně zpracovaných Svatých knih bez výjimky) existují dobré ukazatele k Ježíši Kristu – kdy gnostik nikdy nikoho nebude odrazovat od následování vzkříšeného Ježíše Krista, Ježíš Kristus je skutečným světlem, které pálí všechny jahvistické deformace, je silou, kterou Jahve není schopen řídit ani v křesťanských církvích – stejně jako není schopen řídit a jakkoli usměrňovat činnost Svatého Ducha (v gnostickém pochopení), takže člověk může být vyveden od uctívání Jahveho definitivně pryč - pokud přijde gnostická anamnéza 65 – extrémně silné 64 Termín Duch; či Pán nápodoby – nejlepší vysvětlení: Mgr. Jan Kozák – Gnóze a východní duchovní škola mají společného nepřítele. Je jím "Pán nápodoby" - stín či opice Boha a všichni jeho nevědoucí vyznavači, ctitelé kultu Země a podzemí. Domnělý "bůh" těchto vyznavačů – védský had Vrtra, buddhistický Máro, perský Hladový duch (Angri Mainyu) či gnostický Demiurg – židovský Jahve – zde všeobecně platí za démona zla, smrti a krve, který svádí jako učenlivá opice pomocí vyrobeného plagiátu všeho pravého a skutečného nevědoucí bytosti od úcty ke skutečnému a živému Bohu – Dárci k uctívání své neživé nápodoby; Zdroj: https://www.gnostica.cz/prokopska-skola/ + v této knize bude samostatná kapitola pana Mgr. Jana Kozáka – NAUKA GNOSTIKŮ v plné versi. 65 Anamnéza, vzpomínka nebo připomínka. Anamnéza se často používá jako vyprávěcí technika v beletrii a poezii, ale i v memoárech a autobiografiích. Významným příkladem je anamnéza Marcela Prousta, kterou vyvolala chuť madeleine v prvním díle Vzpomínek na věci minulé (1913-27). Slovo pochází z řeckého anámnēsis, "vzpomínat nebo pamatovat si. " (Zdroj – Anamnesis: ritual - https://www.britannica.com/art/anamnesis)

probuzení a rozvzpomenutí se na pravdu. V tu chvíli Boží Jiskra v člověku zazáří naplno a přinese pravdu.

∎

Dodatek – jako Gnostik dnes chápu, jakým silným způsobem brání Demiurg komukoli v Křesťanství k nalezení pravdy, Nový zákon je smysluplné dílo, ale musí být zcela podrobným rozkladem očištěno od jahvistického působení – stejně jako to vykonal v počátcích Křesťanství Markión ze Sinopé66.

∎

Posvátné texty: Obě tradice kladou velký důraz na posvátné texty. Ortodoxní křesťané uctívají jako neomylný text seslaný přímo Bohem Bibli, zatímco Gnostici mají často své vlastní texty, které kladou důraz na tajné poznání. Nicméně i Gnostici pracují jak se Starozákonním i texty, tak i s Novozákonními texty – hledají se rozdíly mezi křesťanskými apokryfy a gnostickými apokryfy – nicméně Gnostici mají proto Ortodoxním Křesťanům volné pole působnosti v pochopení knih v Bibli, a také samozřejmě mají své tradi ční texty, které jsou rozdělené na (staro), tak (novo) gnostické texty. Výhodou Gnostiků je absolutní schopnost k pořádnému vědeckému zkoumání všech textů i jejich volná interpretace každým jednotlivým Gnostikem zvlášť – podle jeho způsobu pochopení v rámci individualistické gnóze – přímého poznání. Proto v žádném případě neplatí, že Gnostici neznají Biblické knihy, naopak jsou pro ně také živým pramenem, jen se extrémně brání přijímat znečištění biblických textů Jahvistickým Demiurgismem. Docela často tak panuje mezi Křesťany omyl v tom, že Bible a její texty jsou pro gnostiky TABU – v žádném případě – jen prostě nepřijímáme doslovné chápání Bible, její neomylnost, a hlavně se nedržíme doslovného chápání Bible jako jediného pravého Božího slova. Je v tom svoboda, číst staré biblické příběhy a podívat se na ně třeba ze dvanácti úhlů pohledu. Osobně je pro mne dost velkým zděšením, když narazím na přednášku, video přednášku, nebo podcast, kde jsou až 66 1) Marcionité: Marcionovi následovníci, kteří tvořili formální křesťanskou církev. Marcionité se rozšířili v Římské říši do Říma, Egypta, Sýrie a dále na východ, kde byly celé osady marcionitské. Markionitská církev se tak stala nejvážnějším soupeřem katolického křesťanství. Marcionismus vzkvétal, dokud se ve čtvrtém století nestalo v Římské říši dominantní silou katolické křesťanství; na východě se udržel déle, ale v šestém století byl již značně oslaben, i když v malém počtu mohl přežívat až do desátého století; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009 2) Marcion: (cca 85 - cca 160) Heterodoxní křesťan, který založil nejúspěšnější ranou alternativu ke katolicismu. Byl majitelem lodí a obchodníkem z Pontu nebo Sinopu u Černého moře. Možná vyrostl v nějaké formě křesťanství a jeho otec byl podle některých tvrzení sinopským biskupem. Kolem roku 140 přišel do Říma, připojil se ke křesťanské církvi a daroval jí velkou sumu peněz (200 000 sestercií). Když se jeho neortodoxní názory staly kontroverzními, rozešel se v roce 144 s křesťanskou církví v Římě a založil vlastní církev. Říká se, že jeho náboženské názory ovlivnil Cerdo, nebo se někdy výslovně uvádí, že Cerdo byl jeho učitelem. Založil mnoho církví a měl okamžitý úspěch se svou verzí křesťanství, která stavěla do protikladu židovského Boha z hebrejské bible a Boha Ježíšova. Židovský Bůh byl nižší demiurg, který stvořil svět a nebyl nutně zlý, jen mu chybělo milosrdenství nebo dobrota. Pravý Bůh byl naproti tomu neznámý a milosrdný. Nižší bůh byl bohem zákona, pravý Bůh Bohem spásy a odpuštění. Ježíš byl pravým Bohem poslán na svět, aby vykoupil lidstvo. Markion sestavil první kánon křesťanských spisů, přičemž uznával pouze své vlastní evangelium, které bylo upravenou verzí Lukášova evangelia, a Pavlovy listy. Hebrejskou bibli zcela odmítl jako dílo nižšího boha. Samotná gnóze neměla v Marcionově teologii, která neobsahovala žádný gnostický mýtus ani kosmologii a nezmiňovala se o tom, že by v člověku byla jiskra božství, žádné místo. Markion tedy vytvořil gnosticismus bez gnóze. Jeho následovník Apelles upravil učení více gnostickým směrem; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009

neskutečně zamlčovány zjevné chyby a šílené příběhy v Bibli, nebo je celý výklad Bible přizpůsoben naukám některých křesťanských odnoží. Všech křesťanů se vždycky ptám, znáte vůbec Bibli dopodrobna, když ji studujete, a studujete Bibli s otevřenou hlavou, že se na každý příběh či verš podíváte ze dvanácti úhlů pohledu? To je teprve extrémně úžasné studium, a upřímně, mě takové studium Bible baví.

∎

Vzkříšení: Ortodoxní Křesťanství i některé Gnostické systémy sdílejí víru ve vzkříšení, ačkoli se jejich názory na to, co to obnáší a jak se toho dosahuje, liší.

∎

Spasení: Obě tradice zahrnují koncept spasení, Ortodoxní Křesťanství však klade důraz na víru, milost a svátosti, zatímco Gnosticismus se zaměřuje na tajné poznání a duchovní vzestup. U Ortodoxních Křesťanů je problém v tom, že by museli sami za sebe rekonstruovat křesťanské dějiny prvních tří staletí – na to existuje jedna naprosto expertní nepřekonaná kniha – Walter Bauer's Orthodoxy & Heresy in Earliest Christianity:

∎

WALTER BAUER: ORTODOXIE A HEREZE67 – NEZBYTNÝ HLAS PROSTORU

NEZNALOSTI

Walter Bauer, významný teologický badatel, představuje svou knihou “Ortodoxie a Hereze” revoluční pohled na rané křesťanství. Toto dílo, které se stalo klasikou v oboru, zpochybňuje tradiční představu, že ortodoxie byla původním stavem a hereze pouhým odchýlením. Bauerova práce je stejně nezbytná pro pochopení rané hereze jako Bultmannova pro formální kritiku nebo Harnackova pro vývoj dogmat. I dnes je tato kniha považována za skvělý úvod do křesťanství na přelomu 1. a 2. století. Tato brilantní a průkopnická monografie otevřela novou éru vědeckého bádání o Novém zákoně a počátcích křesťanství, zejména v Americe. Bauer tvrdil, že rané křesťanství nezačalo jednotnou ortodoxní vírou, od níž se později odštěpily hereze. Naopak, ukázal, že na počátku byla různorodost a ortodoxní církev vznikla až po dlouhých kontroverzích v průběhu prvních staletí. V posledních desetiletích výzkum nově objevených textů, například gnostické knihovny v egyptském Nag Hammádí, plně potvrdil Bauerovy poznatky. Je možné, že existuje řada detailů, které by dnešní badatelé viděli jinak než Walter Bauer, jehož dílo bylo poprvé publikováno v Německu před 60 lety. Nicméně Bauerova kniha zůstala základem pro veškeré moderní bádání v této oblasti a je povinnou četbou pro všechny, kdo chtějí zkoumat raně křesťanská společenství. Je to stále výzva, svěží, fascinující a podnětná – bezpochyby jedno z největších děl novozákonní vědy. Tato kniha je nejen fascinující čtení, ale také výzvou k přehodnocení našeho chápání raného křesťanství. Je to nepostradatelný průvodce pro každého, kdo se chce 67 Zdroj textu - https://www.amazon.com/Orthodoxy-Heresy-Earliest-Christianity- Walter/dp/0800613635 + https://noachideblog.files.wordpress.com/2019/08/walter_bauer_orthodoxy_and_heresy_in_earliest_chri.pdf

ponořit do hlubin raně křesťanských společenství. Připravte se na cestu, která vás zavede do srdce raného křesťanství a přinutí vás přehodnotit své představy o jeho počátcích. Tato kniha je naléhavým hlasem, který volá po probuzení z nevědomosti a pochopení pravé podstaty raného křesťanství. Neodkládejte to, přečtěte si ji hned!

∎

Pohled na hmotný svět: Ortodoxní Křesťanství považuje hmotný svět za Boží stvoření a obvykle jej nepovažuje za ve své podstatě zlý. Naproti tomu Gnostické systémy často považují hmotný svět za zdroj polapení. Souhrnně lze říci, že ačkoli se některé body mohou překrývat, pokud jde o monoteismus, víru ve vzkříšení a význam posvátných textů, základní doktríny a teologické perspektivy Ortodoxního Křesťanství a Gnosticismu se výrazně liší. Ortodoxní Křesťanství klade důraz na víru, milost a svátosti, zatímco gnosticismus zdůrazňuje přímou gnózi, systematické poznání získané extrémním studiem historie a náboženských textů, dualismus a překonání hmotného světa

PAVLOVSKÉ KŘESŤANSTVÍ OČIMA JIMA PALMERA68

∎

Citace: "Moderní křesťanství se většinou točí kolem učení svatého Pavla, a ne Ježíše. Ústřední vyznání víry institucionálního křesťanství obsahují jen málo nebo vůbec žádné Ježíšovo učení. Křesťanství není Ježíšovou vinou. Ježíš a Pavel by spolu nevycházeli dobře a Ježíš by byl zděšen mnoha koncepcemi, které Pavel vymyslel. Žádná jiná osoba neformovala Ježíšův příběh, který se přetavil v ortodoxní křesťanství, více než Pavel. Západní křesťanství je pavlovské. Pavel napsal své dopisy dříve, než vznikla evangelia, a pravděpodobně ovlivnil autory synoptických evangelií. Ježíš by byl ohromen mytologií a teologií, která se váže k jeho jménu. Jednu věc Pavel udělal velmi úspěšně, a podle mého názoru velmi nešťastně, a to, že uzamkl myšlenku vykoupení a prolití krve jako spásy. Židovská oběť beránka se stala vzorem pro římskou popravu Ježíše, který se stal "beránkem Božím", jenž zemřel, aby na sebe vzal odpovědnost za hříchy celého lidstva. První Ježíšovi následovníci se nepouštěli do výroby křížů. První vyřezávaný kříž se objevuje až v 7. století. Pavel, hlavní architekt křesťanského učení, v podstatě změnil křesťanství v křižáctví. V biblických příbězích o Ježíšově životě a učení a o vzniku a vývoji křesťanství vidím velkou hodnotu a přínos. Podle mého názoru je však nelze správně pochopit a ocenit bez zohlednění faktorů, které je ovlivnily a formovaly. Pavlovy dopisy v Novém zákoně byly v podstatě odpověďmi na otázky a obavy, které mu kladly první křesťanské komunity, snažící se urovnat svou víru a praxi. Možná se ptáte: "Kdo zemřel a učinil Pavla papežem?". Na tom nezáleží, Pavel se ocitl v politováníhodné situaci, kdy byl odborníkem na to, jak dělat křesťanství. Mějte na paměti, že Pavel to nedělal ve vzduchoprázdnu. Byl ovlivněn a podmíněn svým předchozím náboženským vzděláním a z těchto a dalších faktorů by čerpal jako ze surovin, z nichž vymýšlel svou teologii. Když to vezmeme kolem a kolem, nemyslím si, že by si kdokoli z nás počínal lépe. Mnohé Pavlovy postřehy a způsoby, jimiž dával věci dohromady, mají v různých ohledech velkou hodnotu, ale to, že předpokládáme, že Pavel ve svých myšlenkách a spisech nějak usměrňoval Boha, je naše chyba, nikoli jeho. Dává naprostý smysl, proč Pavel dělal to, co dělal, a neměli 68 ZDROJ: Jim Palmer, Vnitřní anarchie – Získejte svůj výtisk -> http://tinyurl.com/ke25zdu

bychom mu to vyčítat. Břemeno je na nás, abychom uplatňovali kritické myšlení a důkladně zkoumali historické, kulturní a osobní faktory, které ovlivňují a utvářejí všechna náboženství, včetně křesťanství. Základním principem tohoto myšlení je "zvážit zdroj", který říká, že je moudré zvážit všechny faktory, které mohly ovlivnit a ovlivnily informace a názory prezentované určitým zdrojem, v tomto případě Pavlem. Vzhledem k tomu, že Pavel je nejvlivnější postavou v pojetí křesťanství a křesťanského učení, je moudré chápat Pavla v tomto smyslu. Pavlův přínos lze ocenit, aniž bychom jeho spisy zbožšťovali. Považuji za zvláštní, že prakticky všechna vyznání víry církve, ať už jde o raná ekumenická vyznání víry, římskokatolická vyznání víry nebo protestantská vyznání víry, jsou výroky, které nastiňují teologické postoje a nauky církve, ale Ježíšovo učení v nich téměř nenajdeme. Člověk nemusí být zrovna Pavlův nenávistník. Dělal to nejlepší, co mohl. Mějte trochu soucitu. Jak mohl Pavel vědět, že seškrábání dopisů, které měly pomoci vyřešit výzvy a problémy rané církve, se nějakým způsobem promění v neomylné Boží slovo pro celé lidstvo. To je na nás, ne na něm. Pavel dělal to nejlepší, co mohl, vzhledem k okolnostem a k tomu, kde se nacházel na své vlastní duchovní cestě a ve svém vlastním vývoji. Na křesťanskou teologii je třeba pohlížet s jistou skepsí vzhledem k tomu, že v ní těžko někde najdete Ježíše. Ježíše jsme přebarvili na bílo a oblékli do křesťanské teologie, ale Žid snědé pleti ze Středního východu, který postavil náboženství na hlavu, se ztratil někdy před dvěma tisíci lety na prašných cestách Nazareta."

∎

Při podrobném průzkumu všech nauk souvisejících s Judaismem, Křesťanstvím, i Gnosticismem jsem opakovaně narazil na Petro – Pavlovský válečný konflikt (je extrémně aktivní), kdy některé gnostické i (nejen) gnostické skupiny (i z Judaismu + novodobí Ebionit é) se ocitly uprostřed božské války – jednou byl zatracován Petr, pak zase sedmkrát Pavel, a pak byl z Petra v jiné skupině učiněn světec, a v další se nesmělo pomalu ani vyslovit jeho jméno. Příkladem Uvádím podrobnosti v rozboru v předposlední kapitole – [26] PŘEHLED EXTRÉMNĚ ZAJÍMAVÝCH

(NEJEN) GNOSTICKÝCH SKUPIN/NA POKRAJI (STARO) I (NOVO)

GNOSTICISMU.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI DEMIURGICKÝM MONOTEISMEM A GNOSTICKÝM

MONOTEISMEM?

Demiurgický monoteismus a gnostický monoteismus představují odlišné teologické perspektivy v širším rámci monoteismu, ale mají odlišný výklad božství a povahy vesmíru.

DEMIURGICKÝ MONOTEISMUS:

∎

Víra v jediného Boha Stvořitele: Demiurgický monoteismus uznává existenci jediného, nejvyššího Boha – Jahveho, který je stvořitelem vesmíru. Tento Bůh je často považován za konečný zdroj všeho, co existuje.

∎

Pozitivní pohled na Stvořitele: V demiurgickém monoteismu je Bůh Stvořitel Jahve obvykle vnímán pozitivně jako dobrotivý a spravedlivý. Stvořený svět je vnímán jako odraz Stvořitelovy dobroty a moudrosti.

∎

Důraz na náboženskou tradici: Demiurgický monoteismus se často shoduje se zavedenými náboženskými tradicemi, jako je Křesťanství, Judaismus a Islám, v nichž Bůh Stvořitel hraje ústřední roli. Tyto tradice zdůrazňují uctívání Stvořitele, poslušnost vůči němu a úctu k němu. Principiálně je nejhorším článkem Demiurgického monoteismu vždy výklad, kdy je člověk nucen poslechnout Boha Jahveho, i kdyby po něm chtěl i naprosto příšerné věci – vraždění, genocida, nenávist, obětování vlastního syna. Co nedokonal Abrahám s Izákem, dokonal Jahve s Ježíšem Kristem.

∎

Odmítání dualismu: Demiurgický monoteismus obvykle odmítá dualistické názory na kosmos, které oddělují božský a hmotný svět a nezahrnují koncept zlovolného stvořitele.

∎

Důraz na morální a etické hodnoty: Náboženství založená na demiurgickém monoteismu často kladou důraz na morální a etické hodnoty odvozené z učení Boha Stvořitele Jahveho, jak je zaznamenáno v posvátných textech.

GNOSTICKÝ MONOTEISMUS:

∎

Uznávání skrytého Boha a Demiurga: Gnostický monoteismus uznává Jediného, Konečného a Dobrého Transcendentního Boha, který je často skrytý nebo nepoznatelný. Zavádí však také koncept zlovolného nebo nevědomého božstva známého jako Demiurg, které je zodpovědné za stvoření hmotného světa.

∎

Dualistický pohled na kosmos: Gnostický monoteismus zavádí dualistický pohled na svět, který odděluje vyšší, božskou sféru – Pleromu od nižší, hmotné sféry – Kenomy. Hmotný svět – Kenoma, stvořený Demiurgem, je často považován za chybný, nevědomý a klamný.

∎

Důraz na gnózi: Gnostický monoteismus klade velký důraz na gnózi, což je duchovní poznání nebo vhled, který vede k přímé a osobní zkušenosti s božstvím. Gnostici věří, že díky gnózi dochází ke spáse a osvícení, což jednotlivcům umožňuje uniknout z hmotného světa a vrátit se do božské říše.

∎

Odmítnutí náboženské tradice: Gnostický monoteismus často zpochybňuje nebo odmítá zavedené náboženské tradice, zejména ty, které zdůrazňují Boha Stvořitele (třeba Jahveho) a hmotný svět jako božský výtvor.

∎

Kritika Demiurga: Gnostický monoteismus zahrnuje kritický pohled na Demiurga – třeba Jahveho, který je často považován za falešného boha nebo slepé božstvo zodpovědné za uvěznění duší v hmotném světě. To kontrastuje s demiurgickým monoteismem, kde je obvykle uctíván Bůh Stvořitel.

∎

Souhrnně řečeno, klíčový rozdíl mezi demiurgickým monoteismem a gnostickým monoteismem spočívá v jejich pohledu na Stvořitele a hmotný svět. Demiurgický monoteismus zastává dobrotu a laskavost Boha Stvořitele a přijímá zavedené náboženské tradice, zatímco gnostický monoteismus zavádí koncept zlovolného Demiurga, zdůrazňuje duchovní poznání (gnózi) a často zpochybňuje tradiční náboženské názory.

∎

JAKÉ BYL Y NEJRADIKÁLNĚJŠÍ DOKTRÍNY GNOSTIKŮ – PROTI

KŘESŤANŮM?

Gnosticismus jako celek měl řadu přesvědčení, která byla považována za radikální a v některých případech byla v přímém rozporu s ortodoxním křesťanským učením. Mezi nejradikálnější doktríny, které gnostici zastávali v protikladu k hlavnímu proudu křesťanství, patří např:

∎

Kosmický dualismus: Gnostici věřili v radikální formu kosmického dualismu, podle níž byl hmotný svět stvořen a ovládán nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), které se liší od nejvyššího, transcendentního Boha. Tento dualismus ostře kontrastoval s křesťanskou vírou v jediného, dobrotivého Boha, který stvořil svět.

∎

Spása prostřednictvím poznání (gnóze): Gnostici věřili, že spasení přichází spíše prostřednictvím tajného poznání (gnóze) než vírou v Ježíše Krista. Tvrdili, že pravé poznání může osvobodit božskou jiskru v člověku z hmotného světa. Toto učení zpochybňovalo křesťanský důraz na víru a milost jako prostředek spásy.

∎

Popírání vtělení: Některé gnostické sekty odmítaly myšlenku, že se Ježíš Kristus plně vtělil. Věřili, že Ježíš se pouze zdál být v těle, ale nebyl skutečným člověkem. Tento názor byl v rozporu s křesťanským učením o vtělení, které potvrzuje, že Ježíš byl zároveň plně božský i plně lidský.

∎

Odmítání starozákonního Boha: Mnoho gnostických sekt považovalo starozákonního Boha, často označovaného jako Jahve, za nižší, nedokonalé božstvo a v některých případech dokonce za zlovolnou postavu. Toto odmítání starozákonního Boha bylo v rozporu s křesťanskou vírou v kontinuitu Boha Starého a Nového zákona.

∎

Božská jiskra: Gnostici věřili, že každý člověk má božskou jiskru nebo božskou podstatu uvězněnou v hmotném těle. Tuto božskou jiskru bylo třeba osvobodit z hmotného světa. Toto pojetí bylo v rozporu s křesťanskou vírou v přirozenou dobrotu hmotného světa a vzkříšení těla.

∎

Archonti a vládci: Gnostici věřili v hierarchii zlovolných bytostí známých jako Archonti nebo vládci, kteří ovládali hmotný svět. Tito vládci byli považováni za překážky duchovního osvobození. Tato představa zpochybňovala křesťanské chápání andělských bytostí a jejich úlohy ve stvoření. V církevním Křesťanství samozřejmě bylo vyučováno mnoho o tzv. duchovním boji proti pomocníkům Satana – tedy démonům a dalším mocnostem, toto vyučování tvořilo docela dost velkou náplň kázání.

∎

BIBLE 21; EFESKÝM 6:11-1869: „Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách. Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je B oží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.“

∎

Tajné texty a učení: Gnosticismus se vyznačoval tím, že se spoléhal na tajné texty a učení, které byly přístupné jen několika vyvoleným. Tato exkluzivita kontrastovala s křesťanskou tradicí, která kladla důraz na veřejné hlásání evangelia. Tyto gnostické nauky byly považovány za radikální odchylky od ortodoxní křesťanské víry a přispěly k tomu, že raná křesťanská církev odmítla gnostické učení jako heretické. Ačkoli je gnosticismus různorodý, a ne všechny gnostické skupiny zastávaly všechny tyto nauky, jedná se o některé z klíčových rozdílů, které odlišují gnosticismus od hlavního proudu křesťanství.

EXTRÉMNÍ KATOLICKÁ CÍRKEVNÍ LEŽ70

TOHLE NAPSAL JEDEN ČLOVĚK71 O KATOLICKÉ CÍRKVI:

∎

"Nejsem v církvi, abych získal moc, ani abych se obohacoval, ani pro nic obdobného, co si zdejší ateističtí pomlouvači vymýšlejí.

∎

Církev je to nejkrásnější, co jsem v tomto světě mimo svou rodinu našel. Jediné prostředí mimo svou rodinu, v kterém jsem se setkal se skutečnou nezištnou láskou člověka k člověku. Církev bych neopustil za nic na světě a dost dobře nechápu, jak někdo může církev nemilovat. Miluju církev z celého srdce, je nádherná! 69 Efeským 6:11-18 B21 - https://www.bible.com/cs/bible/15/EPH.6.11-18.B21 70 ZDROJ – osobní diskuze s přítelem. 71 Pokusil jsem se o kontakt a dialog s tímto člověkem, ale setkal jsem se jenom s odporem, protože on „vlastnil“ katolickou uzavřenou skupinu, a já jsem kdysi dostal ve skupině ban, tím pádem i kdyby to bylo před deseti lety, tak dialog odmítl.

(KATOLICKÁ CÍRKEV) JE PRO MĚ PŘEDEVŠÍM NÁSLEDUJÍCÍMI

TŘEMI DARY – CITACE:

∎

Je ukazatelkou směru v životě, nositelkou a garantem Pravdy, učitelkou rozlišování toho, co je v životě opravdu důležité a správné a co ne. Žádný člověk, já ani nikdo jiný, nejsme schopni vyzkoumat sami celou pravdu o Bohu a smyslu poslání, které nám dal. Kdo si myslí, že je chytřejší než církev, ten nejen že se dopouští značné chyby v úsudku o mimořádnosti vlastních schopností, ale také vždy rychle morálně upadá, protože církev, jak praví Bible, je "pilířem pravdy". Obdivuju, jak církev po celou historii stála na straně zdravého rozumu a skutečného poznání a statečně potírala pověry všech typů, byť byly sebepopulárnější. A tak vede i mne dnes. Kolikrát už jsem se za svůj život musel zastydět, že církevní učení, které jsem předtím zavrhoval až k pohrdání, se nakonec ukázalo jako ta nejryzejší, existenciálně nejskutečnější pravda. Tak je církev opravdu pilířem, o nějž se můžu vždy s důvěrou opřít, studnou tisícileté moudrosti lidstva osvícené Bohem, z níž je dokonalé se napít.

∎

Je místem té nejkrásnější bohoslužby. Osobní a domácí rodinná modlitba jsou samozřejmě životně důležitými nezbytnostmi, ale jen ve společenství církve lze modlitbu prožít v její nejúchvatnější plnosti. Staletími vycizelovaná liturgie pozvedá duši člověka k Bohu a ke kontemplaci Lásky už první vteřinou, kdy zazní tóny varhan nebo kdy oči zahlédnou procesní kříž v rukou krucifera na začátku liturgického průvodu. V tomto společenství tím začíná radostný tanec úžasu nad Boží krásou a noření vlastní duše do nekonečné hlubiny této Krásy, z níž se napájíme. Zážitek církevní liturgie je to nejbližší nebeské blaženosti, co jsem vůbec kdy na zemi zažil. Je to faktická realizace prosby otčenáše "jako v nebi, tak i na zemi". Na nic se tak netěším jako každý týden na nedělní mši svatou. Je to největší bohatství, co mám a znám.

∎

A nakonec je to společenství skutečné lásky, které překračuje všechny meze, meze sociálních rozdílů, meze politických názorů, všechny meze, které chtějí dělit lidskost, je to skutečné Království Boží. Já, který nemám až tak hluboko do kapsy, sedávám v kost ele vedle člověka, kterého po ránu vídávám, jak s partou nezaměstnaných zametá ulice a jehož oblečení by mohlo leckoho odradit od podání ruky. Sedávám také vedle člověka, který má na většinu věcí radikálně opačné politické názory než já. A přece v církvi nejsme nic než bratr a sestra, spojeni poutem božské lásky, schopné bourat všechny mezilidské zdi. Jsem tam s lidmi, s kterými bych se

mimo kostel nikdy nepotkal. A přece právě s nimi jsem schopen utvořit nádherný tým, který mě učí, co to je láska, učí mě lásku přijímat i dávat a je schopen mi nastavit ostře pravdivé zrcadlo, jakmile by se moje představa lásky začala stávat jen sebeiluzí. To je nevyčíslitelně cenná služba, kterou církev člověk poskytuje.

∎

Opakuji: církev je to nejlepší na tomhle světě! Není laciná a nenabízí instantní štěstí bez námahy. Ale nabízí cestu k pravdě, smyslu a skutečně naplněnému životu. Cestu k Bohu. A já na tuto cestu každého jednoho z Vás upřímným srdcem zvu."

∎

Přítel: Je tam něco, s čím bys nesouhlasil?

∎

ODPOVĚĎ: Příteli, celé je to lež. Kdyby platilo, co v tom je, tak by ovoce Katolické církve muselo být jiné, ale ono není. Proto je to lež, fanatická lež, která je hrdá na to, že lže. Třeba s tou nápravou "kacířů" - k obhajobě zrůdnosti církve používá svatá a nepravdivá slova – kolik jinak "věřících" lidí zabila světská politika Katolické církve, kolik kacířů a čarodějnic ve jménu církve bylo zabito, kolik národů a jedinců bylo vyvražděno ve jménu církve a Ježíše Krista? Všechny body se čtou na první čtení "dobře" ale na konci je vždycky lež, a tady je to lež od začátku, až do konce. Stále platí Kristovo – po ovoci je poznáte – kdy Katolická církev učinila pokání ze svých skutků, kdy rozdala chudým svůj majetek a stala se poslední, aby sloužila těm nejubožej ším? Dodnes se tak nestalo, upřímně, pro mě jako Gnostika - tedy heretika z hlediska Katolické církve, je to jen LEŽ.

∎

A dodatek – Protestantská a Pravoslavná církev na tom není lépe. Taky je za tím LEŽ. A JÁ NECHCI LHÁT A PŘEHLÍŽET SHNILÉ OVOCE.

PROČ NEMOHU BÝT SOUČÁSTÍ VIDITELNÉ KŘESŤANSKÉ CÍRKVE?

∎

Náboženské pronásledování: Případy náboženského pronásledování, jako je inkvizice a různé epizody pronásledování heretiků nebo náboženských menšin, byly kritizovány jako odporující učení o lásce a toleranci připisované Ježíši Kristu. Jsem Gnostik, v minulosti bych byl eliminován, p ro kacířské názory, i dnes mi mnozí „křesťané“ jsou schopni vyhrožovat, urážet mě, nebo mi psát opravdu odsuzující dopisy podepřených hrozbou věčného zatracení a peklem. Čili náboženské pronásledování ze strany fundamentalistických křesťanů pokračuje.

∎

Křížové výpravy (11.–13. století): Křížové výpravy, série vojenských kampaní zahájených západními křesťany s cílem získat zpět Svatou zemi, vyústily v násilí, ztráty na životech a napjaté vztahy mezi náboženskými skupinami. Kritici tvrdí, že tyto

konflikty byly v rozporu s křesťanskými zásadami. Myšlení podpory křížových výprav také nezmizelo ani v 21. století z myšlení mnoha křesťanů. V okamžiku jakéhokoliv konfliktu s muslimskou zemí se staví fundamentalisté za nové násilné křížové výpravy, Kolonialismus a kulturní imperialismus: V některých obdobích koloniální historie došlo k christianizaci původních obyvatel doprovázené kulturním imperialismem, nucenými konverzemi a potlačováním místních tradic, které jsou považovány za etické prohřešky. Největší šílenství Křesťanství není pryč – stále pokračuje v neztenčené míře, s pocitem, že jedině fundamentalistická křesťanská politika je jediným možným řešením. Příkladem je třeba USA – kde fundamentalisté stále organizují protesty proti všem, kdo nezapadají do jejich systému myšlení.

∎

Církevní schizmata a konflikty: Historické rozpory uvnitř křesťanství, jako bylo velké schizma mezi východní pravoslavnou a římskokatolickou církví (1054) a pozdější protestantská reformace (16. století), vedly k náboženským konfliktům, válkám a pronásledování. Nikdy neskončila doba sch izmat – toto se děje v každé křesťanské církvi, zažil jsem to sám, když Ti Praví Věřící se postavili proti Nepravým Věřícím, a dokázali svými vizemi zlikvidovat i sbor, ve kterém jsem byl. Čili stále to trvá, není to věc minulosti.

∎

Hon na čarodějnice a soudní procesy: Hon na čarodějnice pozdního středověku a raného novověku, schválený protestantskými i katolickými autoritami, vyústil v pronásledování a popravy tisíců lidí, často na základě nepodložených obvinění z čarodějnictví. Křesťané nemají politickou moc, pokud by ji měli, a opřed tím varuji, tak by skutečně znovu začali s těmi nejhoršími činy proti lidskosti.

∎

Odpor k vědeckému pokroku: V určitých obdobích se části křesťanské církve bránily vědeckým objevům a pokrokům, jako byla například Galileova aféra, kde byla zpočátku odsuzována podpora heliocentrického modelu sluneční soustavy ze strany Galilea Galileiho. Odpor k vědě trvá, žádné seznamování věřících se s vědou nekoná, je to nepřítel, co si dovoluje zkoumat nekřesťansky Svatá Písma, a dokonce je podrobit systematické kritice.

∎

Antisemitismus: V průběhu dějin se křesťané podíleli na antisemitských náladách a akcích, včetně prosazování diskriminační politiky a násilných pogromů proti židovským komunitám. Nic z toho bohužel dodnes neskončilo. Tento problém se ukazuje ve všech tzv. křižáckých skup inách spojených většinou s obnoveným nacismem.

∎

Zneužití církevní moci: Případy korupce, zneužívání církevní moci a skandály ve vedení křesťanských institucí způsobily značné škody a staly se zdrojem kritiky. Nic z toho nekončí, opakuje se to stále znovu v jiných kulisách, pořád zůstává pravdou, že jakákoliv moc jednoho člověka nad druhým v náboženství vyvolává falešný pocit moci nad jeho živote – spásou. Věřící jsou drženi ve strachu z pekelného ohně, a ani toto neskončilo ve 21. století – proto je ortodoxní křesťanská církev nereformovatelná – toto se samozřejmě týká všech náboženství, které jsem označil za nereformovatelné z gnostického pohledu.

∎

Kolonialismus a obchod s otroky: Někteří křesťané byli zapojeni do transatlantického obchodu s otroky a nespravedlností kolonialismu, což jsou činy, které jsou považovány za odporující principům rovnosti a spravedlnosti vyučovaným v křesťanství.

∎

Novodobé skandály: Nedávné skandály, jako jsou případy sexuálního zneužívání v duchovních a finanční pochybení, vyvolaly otázky o morální autoritě a integritě některých křesťanských institucí. Nic z toho nekončí (jako u zneužití církevní moci), opakuje se to stále znovu v jiných kulisách, pořád zůstává pravdou, že jakákoliv moc jednoho člověka nad druhým v náboženství vyvolává falešný pocit moci nad jeho živote – spásou. Věřící jsou drženi ve strachu z pekelného ohně, a ani toto neskončilo ve 21. století – proto je ortodoxní křesťanská církev nereformovatelná – toto se samozřejmě týká všech náboženství, které jsem označil za nereformovatelné z gnostického pohledu.

∎

Nulový prostor pro skutečný výzkum Bible a všech náboženských textů: V žádné křesťanské církvi vázané na ortodoxii nemůžete nikdy úplně svobodně zkoumat texty Bible bez uzavření do předem jasných teologických vysvětlení – neexistuje akademická svoboda bádání, dopředu je určena svoboda v předem definované terminologii povolených teologů vyznávající pravověří. Takový výzkum vede ještě k větší nesvobodě. Toto byl pro mě hlavní důvod k odchodu z ortodoxní církve.

∎

PŘÍMÝ PŘÍKLAD ZNEUŽITÍ JEŽÍŠE KRISTA – PAUL RATNER: NACISTÉ VYTVOŘILI ANTISEMITSKOU BIBLI A ÁRIJSKÉHO JEŽÍŠE - 03. ČERVENCE 202172 Nacisté vytvořili antisemitskou Bibli a árijského Ježíše – Nacistický institut vytvořil Bibli bez Starého zákona, která zobrazovala Ježíše jako árijského hrdinu bojujícího proti Židům. Nacisté vytvořili zvláštní institut, který měl vymazat židovskou přítomnost v křesťanství; Tento ústav vytvořil Bibli, která vynechala Starý zákon a zcela přepsala Nový zákon. Ježíš byl vylíčen jako árijský hrdina lidského původu, který bojoval proti Židům. Vzestup nacistů ve 20. století byl děsivým vedlejším produktem tehdejšího politického, hospodářského a sociálního napětí. Měl také kořeny v často esoterických a záludných duchovních vlivech a praktikách, přičemž nacističtí filozofové se aktivně pokoušeli přepsat dějiny a zavedený morální řád světa. V době, kdy byli Židé v celé Třetí říši obětním beránkem a posedle pronásledováni, se nacističtí vůdci a teologové snažili proměnit Ježíšův příběh v antisemitskou propagandu. Byla založena organizace, jejímž výslovným cílem bylo vymyslet árijského Ježíše a sepsat nacistickou Bibli. 72 Článek - https://bigthink.com/culture-religion/nazis-anti-semitic-bible-aryan-jesus

VYNALEZENÍ ÁRIJSKÉHO JEŽÍŠE

Takzvaný "Institut pro studium a eliminaci židovského vlivu na německý církevní život", který fungoval od roku 1939 do roku 1945, byl založen za účelem "obrany proti veškerému skrytému židovství a židovskému bytí, které v průběhu staletí prosakovalo do západní kultury", jak napsal jeden z jeho ředitelů George Bertram. Podle něj se ústav věnoval nejen "studiu a odstraňování židovského vlivu", ale měl také "pozitivní úkol pochopit vlastní křesťanské německé bytí a na základě tohoto poznání organizovat zbožný německý život". Institut se sídlem v Eisenachu byl organizován za účasti jedenácti německých protestantských církví. Byl výhonkem německého křesťanského hnutí, které se snažilo obrátit německý protestantismus k nacistickým ideálům. Vizionář, který stál za vznikem institutu, Walter Grundmann, spolupracoval s nacistickým režimem a později s Východoněmeckou demokratickou republikou (NDR), kde prováděl špionáž pro nechvalně proslulý aparát státní bezpečnosti známý jako Stasi.

ANTISEMITSKÁ TEOLOGIE

Jak je podrobně popsáno v knize Susannah Heschelové The Aryan Jesus: Křesťanští teologové a Bible v nacistickém Německu, se nacisté snažili vytvořit teologický základ pro likvidaci Židů. Jedním z mechanismů, jak toho dosáhnout, bylo vytvoření institutu, který učil vymazat Židy z křesťanského příběhu a udělat z Ježíše nejvýznamnějšího antisemitu na světě.

∎

Jak napsala Susannah Heschelová, pro zúčastněné nacisty "musel být Ježíš zbaven židovství, pokud měl být německý boj proti Židům úspěšný. " V souladu s touto logikou vytvořil institut "dejudifikace" narativ o protižidovském Ježíšovi a bizarně z něj udělal vyznavače indického náboženství, které se stavělo proti judaismu, jak vysvětluje Heschelová. Nacističtí teologové vymysleli narativ, podle

něhož Galileu, oblast, v níž se odehrávala velká část Ježíšova působení, obývali Asyřané, Íránci nebo Indové, z nichž mnozí byli násilně obráceni na judaismus. Ježíš byl tedy ve skutečnosti tajný Árijec, proti kterému se Židé postavili a zabili ho. Ve verzi Bible, kterou institut vytvořil, byl Starý zákon vypuštěn a důkladně přepracovaný Nový zákon obsahoval zcela nový Ježíšův rodokmen, popírající jeho židovské kořeny. Židovská jména a místa byla odstraněna a veškeré odkazy na Starý zákon byly změněny tak, aby Židy negativně vykreslovaly. Ježíš byl vyobrazen jako árijský hrdina s vojenskou tváří, který bojoval proti Židům, a zároveň zněl jako nacista. "Manipulací s teologickým a morálním učením křesťanství legitimizovali teologové Institutu prostřednictvím Ježíše nacistické svědomí," vysvětlila Heschelová. V revizích křesťanských rituálů, které byly rovněž součástí tohoto nacistického úsilí, byly zázraky, narození z panny, zmrtvýchvstání a další aspekty Ježíšova příběhu znehodnoceny. Místo toho byl zobrazován jako lidská bytost, která bojovala za Boha a zemřela jako oběť Židů. "Institut přesunul pozornost křesťanů od lidství Boha k božství člověka: Hitler jako individuální Kristus, německý Volk jako kolektivní Kristus a Kristus jako smrtelný protivník židovství," upřesnila Heschelová. Vedle šíření otevřených lží je jednou z nejvíce znepokojujících skutečností týkajících se institutu fakt, že někteří z nejvýznamnějších německých teologů nakonec přijali nacistickou vizi a přispěli k holocaustu Židů. A jakmile bylo po všem, mnozí ze zúčastněných teologů se bez většího postihu vrátili do svého církevního života.

KONSTANTINOVA POCHYBNÁ KONVERZE KE KŘESŤANSTVÍ73

Konstantin I. (Flavius Valerius Constantinus) byl římský císař v letech 306 -337 n. l. a je znám jako Konstantin Veliký pro svou konverzi ke křesťanství v roce 312 a následnou christianizaci Římské říše. Jeho obrácení bylo částečně motivováno vizí, kterou zažil v bitvě u Milvijského mostu v Římě v roce 312. KONSTANTINŮV VZESTUP K MOCI Během krize třetího století trpěla Římská říše mnoha obtížemi: suchem, hladomorem, epidemií, inflací, invazí barbarů. O nadvládu nad říší bojovalo mnoho římských generálů, což vyústilo v občanské války a vládu tzv. kasárenských císařů, kteří byli vybíráni a často rychle nahrazováni římskou armádou. Když se prach rozptýlil, císař Diocletianus (r. 284 -305) rozdělil říši na východní a západní a jmenoval spolucísaře. Pod spolucísaři jmenoval Caesars a Augusti, aby delegovali římskou vládu. Konstantinův otec, Fl avius Constantius, byl jedním z Caesarů Západořímské říše a později byl povýšen na Augusta. Diocletianus pak učinil bezprecedentní krok a v roce 306 se uchýlil do své vily ve Splitu (dnešní Chorvatsko). Když Constantius a jeho syn bojovali proti Piktům v Anglii, Constantius byl zabit poblíž Yorku v roce 306 n. l. a legie prohlásily Konstantina Augusta na pole. S odchodem Diocletiana do důchodu došlo v příštích několika letech k občanským válkám na Východě i na Západě o to, kdo se stane jediným vládcem říše. Konstantinův protivník na západě byl Maxentius a jejich armády se setkaly u Milvijského mostu v Římě, mostu přes severní okraj Via Flaminia. Maxentius spadl do řeky (se svým brněním) a utopil se. Konstantin se stal jediným vládcem na Západě. Noc před setkáním u Milvijského mostu se Konstantin modlil za úspěch v nadcházející bitvě. Buď ve vizi nebo ve snu, viděl obraz s nápisem "In Hoc Signo 73 Zveřejnil(a) Mystery Sightings; Zveřejněno dne 12. září 2022 včetně obrázků; bohužel online zdroj neznám. Pokud byste znali autora a přesný odkaz napište mi, doplním do dalšího vydání.

Vinces" ("V tomto znamení zvítězíš"). Kontroverze stále víří jak kolem události, tak kolem obrazu, který viděl.

∎

Máme dva zdroje příběhu: Eusebius (260 -340 n.l.), Konstantinův dvorní biskup, a Lactantius (Lucius Caecilius Firmianus 250 -325 n.l.), dvorní poradce a vychovatel jeho synů. Oba tito muži vyprávěli příběh, ale jen roky po události. Eusebius uvedl, že Konstantin viděl znamení kříže, zatímco Lactantius řekl, že to byla překrývající se písmena chi a rho (první dvě písmena "Krista" v řečtině). Ať už Konstantin viděl nebo zažil cokoli, připisoval své vítězství křesťanskému Bohu.

MILÁNSKÝ EDIKT

Ačkoli je Konstantin uznáván jako první císař, který přijal křesťanství, nebyl technicky první, kdo ho legalizoval. Ve 3. století n. l. vydávali různí generálové místní toleranční edikty ve snaze získat křesťany do legií. Tyto edikty pak padly stranou, když byl uchazeč zabit v bitvě. Ve Východní říši Galerius (r. 305-311 n. l.) zpočátku pronásledoval křesťany, ale zvrátil to tolerančním ediktem v Serdice v roce 311. Licinius (r. 308 -324 n. l.) také sporadicky pronásledoval křesťany, ale vzal si za vzor edikt Galeriův a setkal se s Konstantinem v Miláně, aby sjednotil pozice. Milánský edikt byl vydán v roce 313 n. l. s dodatkem, že křesťanský majetek, který byl zkonfiskován nebo zničen, bude vrácen nebo kompenzován finančními prostředky. Slovo "tolerance" (latinsky: tolerantia ("vytrvalost") se často používá k popisu postavení Říma vůči četným domorodým kultům. Neexistovala však žádná oficiální politika a tolerován byl náboženský pluralismus; každý respektoval bohy druhých. Řím měl systém kolegií, specializovaných obchodníků a obchodníků, kteří se scházeli ke společnému jídlu pod záštitou boha nebo bohyně. Aby se skupina mohla sejít, musela mít povolení, jakousi licenci, od římského senátu. Často se používá termín religio licta ("legální náboženství"), ale ve skutečnosti ho vytvořil biskup Tertulián (2. století n. l.) ve své žádosti o takovou licenci pro křesťanská shromáždění. Jeho žádost byla tehdy zamítnuta. Milánský edikt nyní zaručoval křesťanům v celé říši toleranci a povolení setkávat se na svých shromážděních, a tak hnutí legalizoval. Křesťanství bylo nyní jen jedním z tisíců domorodých kultů v celé říši.

NÁBOŽENSKÉ POZADÍ KONSTANTINA

Učenci pokračují v debatách a zkoumání důvodů pro Konstantinovu konverzi ke křesťanství. Jeden prvek zahrnuje pokusy o určení demografie Římské říše kolem roku 300 n. l. Křesťanství neustále rostlo od 1. století našeho letopočtu a do roku 300 n. l. existují odhady, že z celkové populace 60 milionů byly 3 miliony křesťané. (Židů bylo stále 11 milionů). Někteří tvrdí, že Konstantin byl dost chytrý na to, aby předvídal vítr změn. Nicméně, Konstantin mohl být možná předem naprogramován pro některé ze svých přesvědčení.

Za vlády císaře Aureliana (r. 270 -275 n. l.) byl kult Sol Invictus ("nepřemožitelné, nepřemožené slunce") propagován jako jeho rodinný kult. Tento kult také ztělesňoval koncepty Jupitera, Apollóna a Hélia. Sol Invictus se spojil s dalším populárním vojenským kultem, Mithrou. Ve stejné době Aurelianus také reorganizoval císařské finance a reguloval dovoz a ceny potravin v provinciích. Jeho ideá ly lze shrnout jako "jeden bůh, jedna říše". Constantius a jeho syn Konstantin byli oba členy kultu Sol Invictus. Konstantin byl s největší pravděpodobností vystaven křesťanskému učení na svých cestách se svým otcem. Bylo oznámeno, že pomohl některým křesťanům získat odškodnění za poškozený majetek poblíž Trevíru, před jeho konverzí. Nějaký čas také trávil a vzdělával se na různých císařských dvorech (zejména u Diocletiana). Nemůžeme potvrdit, zda jeho matka Helena byla před synovým obrácením křesťankou; Takové detaily se nacházejí pouze v pozdějších, legendárních příbězích o ní.

ODDANÝ KŘESŤAN?

Mnoho knih o Konstantinovi nadále diskutuje o Konstantinově oddanosti jako křesťanovi. Kritika Konstantinova obrácení zahrnuje následující prvky: Milánský edikt legalizoval křesťany, ale ponechal na místě všechny domorodé kulty. Konstantinův oblouk (postavený v roce 315 n. l. poblíž Kolosea) postrádá křesťanské symboly a obsahuje sochy obětí Apollónovi, Dianě a Herkulovi. Konstantin vydal mince sám se sebou v postavě Sol Invictus a Helios. Konstantin nebyl pokřtěn jako křesťan, dokud nebyl na smrtelné posteli. Diskutuje se o tom, zda lze některý z výše uvedených bodů vykládat jako nedostatek odhodlání. Konstantin zdědil obrovskou říši, kde očekával loajalitu od všech občanů. Nemohl náhle odstranit staré římské náboženství, tradice předků, které byly začleněny do každodenního života. Domorodé kulty nebyly postaveny mimo zákon až do ediktu Theodosia I. v roce 381. Triumfální Konstantinův oblouk byl objednán římským senátem v roce 315 na oslavu jeho vítězství nad Maxentiem. Učenci diskutují o tom, zda byl oblouk postaven s využitím starších oblouků Traianovi, Hadriánovi a Marku Aurelia, aby vysvětlili začlenění těchto symbolů. Nevíme, kolik křesťanů bylo v té době v Senátu, ale Senát byl vždy konzervativním orgánem. Všichni císaři propagovali své rodinné kulty na svých mincích. Takové mince však přestáváme z neznámých důvodů nacházet po roce 319 n. l. V roce 321 Konstantin zakázal křesťanům přinášet oběti v domorodých chrámech. Při reorganizaci fiskální politiky nechal roztavit mnoho domorodých soch, aby mohl razit nové mince.

Nejdiskutovanějším tématem Konstantinova obrácení je jeho křest. Vzhledem k občanským válkám, které v tomto období zuřily, je nejlepším vysvětlením, že Konstantin věděl, že jako císař bude mít na rukou krev. V tomto smyslu byl docela typický. Popravil jednu ze svých žen a jejich syna (možná kvůli pověstem o sexuální nemorálnosti). Čekat až do samého konce, aby ti byly odpuštěny hříchy, dávalo v jeho světě dokonalý smysl. Navzdory zpoždění křtu byl Konstantin po celou dobu své vlády ve svých dopisech a projevech zcela otevřený ohledně svého křesťanského přesvědčení: Tohoto Boha vzývám s pokrčenými koleny a s hrůzou se odvracím od krve obětí, od jejich odporného a více než odporného zápachu a od každého pozemského magického ohně: neboť rouhavé a bezbožné pověry, které jsou poskvrněny těmito obřady, svrhly a uvrhly do z áhuby mnoho, ba celé národy pohanského světa. (Eusebius, Život Konstantinův, IV, kapitola X, citováno v Schaff) Zatímco domorodé kulty a tradice zůstaly, Konstantin upřednostňoval křesťany jak finančně, tak teologicky. Jako jejich nejvyšší patron obdařil Konstantin křesťany finančními prostředky na stavbu bazilik a získání majetku, vrátil zkonfiskovaný majetek, jmenoval křesťany do vysokých úřadů a osvobodil křesťanské duchovenstvo od daní. V teologické podpoře jeho postavení hlavy církve i impéria přispělo k imperiálnímu diktátu, který podporoval křesťanskou jednotu víry.

DONATISTICKÉ SCHIZMA

Během pronásledování křesťanů za Diokleciána (302 -306 n.l.) císař kromě zatýkání nařídil křesťanským duchovním, aby odevzdali své posvátné texty. Aby se vyhnuli uvěznění a arénám, někteří, včetně biskupů, tak učinili. Mezi křesťanskými komunitami rostly ro zpory a jedna skupina, vedená biskupem Donatem, byla neoblomná, že tito biskupové jsou nyní poskvrněni. Biskupové žádali Konstantina, aby v tomto problému působil jako prostředník. Po tolika občanských válkách byl Konstantin odhodlán vštípit jednotu v celé Římské říši a nařídil politiku "odpustit a zapomenout". Biskup Donatus odmítl a jeho stoupenci se usadili v severní Africe, kde se o sto let později střetli s Augustinem z Hippo. Vydáním řádu se Konstantin fakticky stal oficiální hlavou církve. To odráželo Augusta (r. 27 př. n. l. – 14 n. l.), kdy spojil pozici Pontifex Maximus, hlavy římského náboženství, s jeho rolí prvního občana. V roce 324 n. l. Konstantin porazil Licinia a stal se jediným císařem. V této pozici v podstatě rozšířil myšlenky Aureliana v tom, že nyní mohl prosazovat "Jeden Bůh, Jeden císař, Jedna církev".

PRVNÍ NICEJSKÝ KONCIL

Poté, co zprostředkoval donatistické schizma, přišla jeho další velká výzva v roce 325 n. l. Arius, kněz v Alexandrii, učil, že v určitém okamžiku Bůh stvořil Krista. V několika městech vypukly nepokoje a Konstantin svolal biskupy do města Nikáje, aby problém vyřešili.

Nicejský koncil vyústil v křesťanskou doktrínu známou jako Trojice, která artikulovala vztah mezi Bohem a Kristem. Koncil odhlasoval tvrzení, že Kristus je stejné Boží podstaty, přítomen při stvoření a zjeven (vtělen) na zemi v Ježíši Nazaretském. Dokud se Kristus nevrátil, nyní křesťanský císař stojí za Kristem, a tak nese stejnou Boží moc na zemi, jako vládne. Po tomto koncilu začali být křesťanští císaři zobrazováni se svatozáří nad hlavami a ozdobami božského uctívání. Koncept vyznání víry (z latinského credo "věřím") byl křesťanskou inovací. S mnoha domorodými kulty neexistovala žádná centrální autorita, která by diktovala, čemu by všichni měli věřit. Nicejské vyznání víry formalizovalo jeden systém víry, který byl podporován mocí císaře. Jako takový byl každý nesouhlas nejen kacířstvím, ale také zradou. Nikájský koncil také stanovil datum pro celoříšské oslavy Velikonoc. Některé komunity trvaly na dodržování tradice zachovávání evangelia během židovského svátku Pesach. Konstantin údajně napsal: Zdálo se nedůstojné, abychom při slavení tohoto nejsvětějšího svátku následovali zvyk Židů, kteří bezbožně poskvrnili své ruce obrovským hříchem, a proto jsou zaslouženě postiženi slepotou duše... Nemějme tedy nic společného s odporným židovským davem; neboť jsme od našeho Spasitele obdrželi jiné způsoby. (Eusebius, Život Konstantinův, III, kapitola XVII, citováno v Schaff). Konstantin zvolil praxi, kterou následovaly církve v Římě: první neděli po prvním úplňku po jarním slunovratu. Pozdější zákoníky za Theodosia I. (r. 379 -395 n. l.) a Justiniána I. (r. 527 -565 n. l.) tvrdily, že Konstantin také vytvořil zákony proti Židům: Židé nemohli vyhledávat konvertity, měli zakázáno vlastnit křesťanské otroky a nesměli své otroky obřezat. Křesťané, kteří konvertovali k Judaismu, měli dostat trest smrti. Na druhé straně židovské duchovenstvo dostávalo stejné daňové výjimky jako křesťané. Konstantinovi je také často připisováno určení data Vánoc, ačkoli se nedochoval žádný edikt. Křesťané v Římě slavili tuto událost během festivalu Saturnálií v prosinci. 25. prosinec byl také narozeninami Sol Invictus a Mithry a mohl být využit při pokusech o sjednocení těchto svátků. Ze starověkého kalendáře víme, že v roce 336 n.l., přinejmenším v Římě, byla slavnost ustanovena na 25. prosince. Prvních 300 let křesťanství bylo ovládáno existencí mnoha komunit, které artikulovaly svou víru různými způsoby; Až do Konstantina neexistovala žádná centrální autorita, která by určovala dogma a rituály. Ve 2. století spisy církevních otců vytvořily to, co se nakonec stalo křesťanským dogmatem. Mnoho stejných myšlenek je patrné v Konstantinových dopisech a projevech. Stejní církevní otcové vymysleli koncept ortodoxie (správné víry) proti jiným názorům, které byly považovány za herezi. Za Konstantina byla hereze definována ve vztahu k těmto starším křesťanským názorům. Majetek kacířů byl zkonfiskován a jejich poprava byla upálením na hranici. Církevní otcové rozhodli, že pouze evangelia Marka, Matouše, Lukáše a Jana obsahují správné učení, na rozdíl od gnostických evangelií, a mnoho učenců věří, že tyto čtyři, nalezené v pozdějším Codexu Sinaiticus (raná verze Bible ve 4. století n. l.), se staly oficiálními za Konstantina.

KŘESŤANSKÉ UMĚNÍ A ARCHITEKTURA

Křesťané původně vznikli jako sekta Judaismu a zpočátku se drželi zákazu obrazů. Za vlády Konstantina začalo vzkvétat křesťanské umění, zejména díky tvorbě mozaiky. Jako patron kostela poskytoval Konstantin finanční prostředky umělcům a řemeslníkům a údajně nechal na štítech legií namalovat císařský symbol buď chi -rho nebo kříž. Chrámu Božího hrobu/Ondřej Žváček (CC BY-SA) Křesťanská tradice připisuje Konstantinovi vytvoření kříže jako náboženského symbolu poté, co postavil mimo zákon ukřižování jako prostředek popravy. Žádný oficiální výnos se nedochoval; pochází od pozdějšího křesťanského historika Salminia Hermiase Sozomenuse (400-450 n.l.), který tvrdil: Na kříž pohlížel se zvláštní úctou, jednak kvůli moci, kterou mu poskytoval v bitvách proti jeho nepřátelům, a také kvůli božskému způsobu, jakým se mu tento symbol zjevil. Zákonem odstranil ukřižování obvyklé mezi Římany z používání soudů. Přikázal, aby tento božský symbol byl vždy napsán a ražen vždy, když mají být raženy mince a obrazy, a jeho obrazy, které existují právě v této podobě, stále svědčí o tomto řádu. (Sozomen, Církevní dějiny I, 8) Jako císař pokračoval Konstantin ve standardní praxi stavění památek a bazilik (veřejných budov). Jejich charakteristické tvary pomáhaly formovat standard kostelů s lodí a apsidami pro boční oltáře. V Římě postavil Konstantin první baziliky sv. Petra a sv. Jana v Lateránu. Jeho nové císařské město, Konstantinopol, bylo známé svou císařskou architekturou. V roce 325 podnikla Konstantinova matka Helena pouť do Izraele. Tam tvrdila, že objevila místa spojená s Ježíšem, včetně "pravého kříže". Konstantin pak postavil kostel Narození Páně v Betlémě a kostel Božího hrobu (s Ježíšovým hrobem) v Jeruzalémě.

Konstantin také postavil kostel svatých apoštolů v Konstantinopoli. Ve své závěti si přál, aby tam byl pohřben jako třináctý apoštol. Kostel přežil rok 1204: vyplenění Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy, ale později byl zničen. Navzdory skeptikům není pochyb o tom, že Konstantinovo spojení církve a státu přispělo k dalšímu růstu křesťanství a vývoji jeho teologie. Konstantinopol se stala sídlem Byzantské říše, která vládla celému Blízkému východu až do dobytí islámu v roce 1453: pádu Konstantinopole.

NĚCO NAVÍC:

Další komplikací původní doktríny o hříchu je otázka, jak může člověk věřit a přivlastnit si Boží lék na Ježíše, když je náš přirozený padlý stav vzpourou. Odtud pochází nauka o "znovuzrození", která říká, že Bůh nejprve změní přirozenost hříšníka, aby mu umožnil činit pokání. Pokání i obrácení následují po znovuzrození, protože hříšník nemůže přirozeně uposlechnout Boží příkaz k pokání a obrácení, dokud Bůh nezmění jeho přirozenost. Nemějte špatný pocit, pokud vám to všechno začne připadat trochu spletité. Na teologické škole j sem se naučila, jak se stát teologickou hadí ženou – natahovat, ohýbat, překrucovat a mlátit doktríny, dokud se mi nějak nepodařilo udržet několik absurdních pojmů pohromadě, i když jen visely na vlásku. Bible sama o sobě je rozporuplná, pokud jde o záležitost prvotního hříchu, a není o ní žádné konzistentní nebo koherentní poselství. Apoštol Pavel napsal, že "všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy," a přesto sám Ježíš řekl: "Blahoslavení čistí v srdci," čímž naznačil, že nejvnitřnější bytost člověka je neposkvrněná. Dokonce i v příběhu stvoření v Genesis, před pádem Adama a Evy, je původní Boží prohlášení o celém stvoření, včetně lidské osoby, že jsou "dobří". Doktrína prvotního hříchu je problematická ze všech možných úhlů pohledu rozumně uvažujícího člověka. Otázkou tedy je, proč tomu tolik lidí věří? Lidé kdysi věřili, že svět je plochý a Země je středem vesmíru, ale jakmile dostali přesnější informace, nakonec přijali nový pohled. A přesto se lidé drží náboženské víry navzdory její absurditě a absenci důkazů. Náboženská pravda je často považována za jinou normu. Dostává se to průchodu, pokud jde o to, jak obvykle určujeme pravdivost tvrzení. Když se nějaká náboženská víra zdá neopodstatněná nebo nelogická, často slyšíme frázi: "Boží cesty nejsou naše cesty." Považuje se za vrchol arogance myslet si, že někdo může pochopit Boží cesty lidskou myslí. Konec konců, Bůh je "vševědoucí" neboli vševědoucí. Vložte mrkev a tyčinku. Řekněme, že věříte, že existuje Bůh, který odměňuje a trestá lidi, a že vaše věčná budoucnost v nebi nebo v pekle visí na vlásku. Pokud vám autoritativní lidé (duchovenstvo, bibličtí učenci) předávají soubor přesvědčení, která se od vás očekávají, že budete zastávat, abyste zůstali v dobrém postavení před Bohem, pak můžete být přesvědčeni, abyste přijali jakékoli množství absurdních věcí. Alternativou by bylo je zpochybňovat a ohrozit tak své postavení u Všemohoucího. Takže stručnou odpovědí na to, proč lidé, kteří by měli vědět víc, věří nesmyslným náboženským myšlenkám, je strach. Doktrína o prvotním hříchu je neobhajitelná. Náboženství vytvořilo problém, který neexistuje, aby se etablovalo jako lék a udrželo se v podnikání. Mnoho náboženství učí, že lidské bytosti se rodí jako hříšníci a potřebují být spaseny, aby byly dobré. Zvažte možnost, že tento názor se zříká osobní odpovědnosti. Za prvé to znamená, že naše špatné skutky ve světě jsou nevyhnutelné, protože jsou produktem našeho chybného stavu. Za druhé, klade to břemeno na vnějšího spasitele, aby to napravil. Zde je alternativní způsob uvažování: 1. Narodil jsem se jako člověk.

2. Mám schopnost být nástrojem dobra nebo zkaženosti ve světě. 3. Jsem zodpovědný za své činy a jejich důsledky. 4. Moje životní zkušenosti mě zranily způsoby, které přispívají ke škodlivým věcem, které ve světě dělám. 5. Mohu převzít odpovědnost za to, kým jsem ve světě, tím, že se zaměřím na základní příčinu svého destruktivního a škodlivého myšlení a akce. 6. Nejsem dokonalý a nikdy nebudu, ale mohu každý den vyvinout odhodlané úsilí, abych se staral o své osvobození a celistvost. 7. Mohu čelit časům nebo situacím, kdy potřebuji pomoc, a vyhledám pomoc, kterou potřebuji. 8. I v těch nejlepších dnech budu klopýtat a uvidím, jak jsem něco pokazil, ale nabídnu si přijetí, trpělivost a soucit s vědomím, že sebeláska, a ne sebe odsuzování pomůže mému růstu a celistvosti. 9. Přijímám, že všechny lidské bytosti jsou na stejné lodi jako já, a budu připraven nabídnout soucit ostatním v jejich výzvách a bojích o to, aby byli tou nejlepší lidskou bytostí, jakou mohou být.

potřebují obrácení. Obrácení se k Bohu. Mám pocit, jakoby nás všichni nenáviděli a bojovali proti nám. Nenáviděli nás fašisti, nacisti, komunisti ano I naši bratři v Kristu protestanti a další nás jakoby nenávidí. LGBT, tvořivá společnost a potom politici a vládci mnohých zemí... Dokonce někteří tvrdí, že to byla katolická církev a snad i papež a Vatikán, který může za mnohá zvěrstva co se děly třeba za druhé světové války a stále dějí v tomto světě... Terorismus, dnešní války a další... Jako bychom my kato líci mohli za všechny problémy světa.. Proč nás všichni tak hrozně nenávidí? Za to, že hájíme pravdu? Tedy Pravdu? Proč nás svět tak nenávidí? Proč? Proč lžou a svádí všechno na nás? Znovu opakuji: my nejsme dokonalí a potřebujeme obrácení a zlepšení se, ale... proč se to děje? Jak mám mít potom odvahu ještě bojovat za moji víru? Jak mám bojovat za to, co jsem poznala, že je správné a dobré? Za cudnost a čistotu srdce, za právo na život nenarozených dětí, za ctnosti, za lásku, za...správné chápání sexuality podle Božího záměru, za krásu ženství a mateřství, za úctu k mužům a lásku k ženám a dětem. Za zdravá manželství za.. všechny tyto věci a mnohé jiné, které se setkávají s nepochopením tohoto světa ale jsou krásné, tak jak je Bůh zamýšlel ve své původní podobě a též jsou základní stavební kameny pro zdraví společnosti a světa. Bůh a život podle jeho přikázání jsou základem pro správně fungující svět, který to však odmítá pochopit. Proč odmítá svého Stvořitele? Protože si nechali Nepřítelem namluvit lži o něm. Jen lži a lži a samé lži. On, který je otcem lži už od počátku... Jenže já to přece tak nemůžu nechat... Musím bojovat... Pane pomoz! Ale jak? Mám strach... Prosím vás, poraďte mi. Co by jste dělali na mém místě, kdyby jste měli takové myšlenky?"

SPÍŠE OBHAJOBOU JIŽ ZASTÁVANÉHO STANOVISKA

Žádný rabín nedojde k záv ěru, že Hopiové jsou Bohem vyvolený národ. Žádný pastor nedojde k závěru, že Kristem je spíše Krišna než Ježíš. Žádný oficiální katolický teolog neobjeví hinduistickou trojici Brahma, Višnu a Šiva spíše než křesťanskou trojici Otec, Syn a Duch svatý. Žádný imám neuznává Bahá'u'lláha jako Alláhova proroka. Proč? Protože teologie je ve skutečnosti apologetika vysvětlující, proč je víra pravdivá, spíše než hledání pravdy samé. Veškerá teologická argumentace je kruhová a nevyhnutelně „dokazuje“ pravdivost vlastního p ředpokladu. M ůj magisterský titul z teologie byl navržen tak, aby mě vybavil k energickému šíření a obhajobě již stanovené teologické teze. Je nešťastné, že náboženství téměř znemožňuje svobodné a odpovědné hledání pravdy a smyslu. Mohli bychom těžit z našich kolektivních náboženských a duchovních zkušeností, tradic, učení a příběhů, místo abychom se kvůli nim hádali a zabíjeli. Skutečný náboženský a duchovní v ůdce bude obratn ě prosazovat to, co je na jeho tradici dobré, krásné, mírumilovné a harmonizující, a zárove ň bude mít odvahu konfrontovat a odmítat ty části, které rozn ěcují nebo vyvolávají rozd ělení, neshody, nenávist, strach, útlak, nespravedlnost, moc, nad řazenost a chamtivost. Ježíš to dokázal. Potvrzoval to, co považoval v židovské tradici za dobré, a zároveň pranýřoval to, co považoval za náboženské a duchovní zneužívání.

Existuje p říběh o šesti slepcích, kte ří se nikdy p ředtím nesetkali se slonem. Dostali příležitost poznat a představit si, jaký slon je, když se ho dotkli. Každý slepec si osahá jinou část sloního těla, ale pouze jednu, například uši, chobot, bok nebo kel. Na základě části slona, které se dotkli, každý z nich dospěl k závěru, že slon je něco jiného – sloup, lano, větev stromu, ruční vějíř, obrovská zeď, pevná trubka. Popisy slona založené na jejich díl čích zkušenostech se zcela rozcházely v názoru na to, co je slon. Tyto rozdíly vyvolaly mezi slepci podez ření a nep řátelství. Vypukla rvačka kvůli jejich rozdílným p ředstavám o tom, co je slon. Pou čení z tohoto podobenství spočívá v tom, že lidé mají tendenci lpět na svých dílčích zkušenostech a promítat je jako celou pravdu. Odmítáme zkušenosti druhých lidí nebo je považujeme za špatné a rozdělujeme se proti sobě. Bojujeme a zraňujeme se navzájem. Pravda je v ětší než jakýkoli významový systém – ať už jde o náboženství, spiritualitu, filozofii nebo v ědu. Je v naší moci pln ě přijmout a následovat sv ůj významový systém, aniž bychom vytvá řeli rozd ělení, destrukci, nep řátelství nebo nenávist. V každém významovém systému můžeme najít důvody pro lásku, solidaritu, harmonii, soucit, spravedlnost a odpov ědné hledání pravdy. Pokud je ve svém nenajdete, potřebujete jiný. To, že je teologie p ředevším apologetikou již zavedeného systému víry, neznamená, že je špatná. Musíte jen rozpoznat, co je a co není. Všichni jsme slyšeli větu „vezm ěte v úvahu zdroj“. Posuzování zdroje je proces kritického hodnocení informace ve vztahu k jejímu danému zaujetí nebo účelu. Khalil Gibran napsal: „Miluji t ě, když se klaníš ve své mešit ě, kle číš ve svém chrámu, modlíš se ve svém kostele. Neboť vy i já jsme syny jednoho náboženství, a to je duch.“

V jednom mém případě jsem ve snu potkal Boha -člověka, vcházel jsem do nějakého hudebního klubu, těsně přede mnou šel (v době toho snu již zesnulý) Karel Gott -dnes si jeh přítomnost vykládám jako indikaci že šlo o návštěvu v pozitivních sférách- a na pódiu za Dj mixem byl týpek s kšiltem dozadu, usmíval se na mě a já prostě věděl že to byl Bůh (ale jen ve smyslu mé snové reprezentace Boha), pouštěl to do nás a svým souhlasným pohledem, pokývnutím hlavy a úsměvem mě tehdy ujistil o mé správné volbě v jedné z životních záležitostí, ohledně které jsem jej v duchu několikrát žádal aby mi poradil nebo ukázal správnou cestu. Všechna taková setkání je třeba ověřovat intuicí a emočním zážitkem – pokud jde o Pravého Boha Dobrého tak je vždy přítomna čistá Láska, Moudrost, naprostá přívětivost, zářivé jemné barvy a vůně, pocit osvobození a přijetí, vděčnost, úcta, komunikace na úr ovni mysli, a žádné asi, možná, třeba.. Nikdy zde v našem vnímání nesmí být jediná sebemenší pochybnost nebo nelibost nebo opatrnost – pak se nejedná o Pravého Dobrého Boha nebo bytosti z pozitivních sfér, ale jde o astrál, negativní sféry a entity démonické podstaty. Můj osobní zážitek setkání s Bohem byl jen jeden, kdy jsem na jednom z meditačních seminářů ohledně léčitelství a osobního rozvoje "uplul" někam mimo plán, a dostal jsem se do transcendentálního stavu – do Bezčasí a bez -prostoru, s plně potlačenou vědomou myslí (aka denní, lidskou ego – myslí), ale zcela jasnou Pravou vnitřní myslí, se zcela čistým a otevřeným vnímáním. Setkání mohlo trvat kolem cca 10 -20min, soudě po "návratu" podle ostatních účastníků semináře, ale protože jsem se při setkání ocitl mimo časo -prostor neměl jsem v tom stavu vůbec pojem o běhu času. V transcendentálním stavu jsem se ocitl náhle a poněkud nečekaně, ale připadalo mi vše zcela samozřejmé. Náhle jsem byl v takovém zvláštním vjemově nekonečném prostoru, přitom to byla jakoby otevřená místnost bez stěn a stropu, naplněná měkkým světlounce b éžovo-šedavým až denním rovnoměrným světlem. Zažíval jsem tam pocit časové i prostorové nekonečnosti, a pocitové vlídnosti, samozřejmé přirozenosti a svobody, přátelství a radosti, neohraničené žádným očekáváním, projekcí svých představ nebo úvah, jen čistota, ticho a potencialita všeho. Pohlédl jsem před sebe, a přede mnou byly vysoké, světelné a ne zcela konkrétně ohraničené postavy. První byl On, Bůh, podle mého předchozího očekávání a asi i nevědomého přání se mi zjevil ve formě světelného těla jako Lord Jesus Christ. S Ním byly v tom "prostoru" další myslím 4 světelné bytosti, přátelé. Žádné z nich jsem neviděl do tváře – postavy byly ohromně vysoké, jejich obrysy sbíhající se jako kdyby "do Nebe" s hlavami/tvářemi v jasném zářivém zlatavém světle toho Nebe. Oděny byly do šatů které vy padaly podobně jako róby z obrázků svatých, tj. ne běžný oděv ale forma šatu z jednoho kusu plynoucího od ramen až po "zem" té místnosti, s vlnami/průhyby jako známe např. na záclonách. Šat byl nikoli z textilie nebo něčeho co známe, ale byl zářivě zlatisto-stříbrno-bílý, jemně průsvitný, a hlavně – byl z jednotlivých paprsků duhového světla, neobyčejně hustě vedle sebe, ale jasně vjemově oddělitelné po jednotlivých paprscích, vytvářejících ten závoj "látky", směřujících z Nebe k zemi. Proběhla mezi námi komunikace (beze slov, přímým sdělením a naprostým

porozuměním z mysli do mysli, zcela jasně a zřetelně (pochopil jsem biblické podobenství že Pán přijde jako když přichází blesk přes celou oblohu z východu na západ) Řekl jsem: "Děkuji Ti že jsi za mnou přišel" On odpověděl: "Vždyť jsi za mnou přišel už tolikrát.." Řekl jsem: "Mohl bych si v tvém šatu namočit ruce?" /ten seminář byl o léčení, já tehdy chtěl zkusit léčení přikládáním rukou/ On odpověděl: "Můžeš" a usmál se (i když jsem Mu neviděl do tváře) Přistoupil jsem k Němu blíž, napřáhl ruce a vnořil je do těch paprsků světla Jeho pláště. Koukal jsem se na prsty a dlaně jak se zanořují do těch paprsků, ty my vykreslovaly na rukou různobarevné světelné tečky (asi tak jako vypadá když na vás zasvítí papr sky laserové projekce, jen samozřejmě nepopsatelně jemné, hřejivé, dotýkají se a duhově jemňoulince barevné) Řekl jsem: "Děkuji Ti" Vztáhl jsem ruce zpět a znovu se na Něj a přátele podíval a byl jsem tam prostě s nimi. Věděl jsem naprosto jasně a zcela a naprosto a bez sebemenší pochybnosti, že to byl On – pravý Bůh Lord Jesus Christ. Pak jsem se "probral" mezi ostatními účastníky toho semináře, s neobyčejně krásným a vzdušně jemným pocitem "nesnesitelné lehkosti bytí" zde na Zemi, kde jsem měl teď být a kde jsem Jemu před svým narozením slíbil že budu. Dodnes když o tom zpětně přemýšlím, mě naplňuje pocit štěstí, úcty a pokory, vděčnosti a radosti, i stesku po domově – těšení se na návrat k Němu. Občas a v určitých situacích i léčení rukama používám, a snažím se dále rozvíjet studium a poznání Pravého Boha... a taky si občas říkám že jsem měl Pána Ježíše Krista požádat abych mohl do paprsků Jeho pláště strčit i hlavu:) nicméně takhle to tehdy prostě mělo být – a bylo to krásné.

"Chrislám" není uznávaná nebo zavedená náboženská tradice s definovaným souborem nauk – nicméně navzdory všem odborným a náboženským námitkám je to ale živá, původně Nigerijská tradice74.

∎

Během kázání Tela Tella – zakladatel nigerijského hnutí Chrislám Ifeoluwa – prohlásil: "Mojžíš je Ježíš a Ježíš je Mohamed; mír s nimi všemi – všechny je milujeme. Jeden z jeho stoupenců, který sám sebe označil za "Chrislamistu", mi po kázání řekl: "Nemůžeš být křesťanem, aniž bys byl muslimem, a nemůžeš být muslimem, aniž bys byl křesťanem". Tyto silné výroky dobře odrážejí základ Chrislámu, řady nejednotných náboženských hnutí, která se objevila v bývalém hlavním městě Nigérie, Lagosu, v 70. letech 20. století – bylo to první míšení křesťanské a muslimské víry a praktik. V tomto článku se zaměřuji na dvě nejvýznamnější hnutí Chrislámu v Lagosu: Ifeoluwa bylo první a Oke Tude je nejpopulárnější. Kromě jorubských názvů používají zakladatelé a jejich následovníci "Chrislám" jako pojem pro sebeoznačení. Navzdory jejich inkluzivnímu pojetí náboženství dochází mezi jednotlivými hnutími Chrislámu k překvapivě malé interakci. Ačkoli Tella přijímá Křesťanství i Islám a hlásá "jednotu", odmítá jiné formy Chrislámu, jako je Oke Tude, jako "neautentické". Zakladatel Oke Tude, Saka, tvrdí, že Tellu nezná. Poněkud paradoxně tak vedle sebe působí inkluze a exkluze.

∎

Na rozdíl od tradičního chápání Křesťanství a Islámu jako vzájemně se ovlivňujících exkluzivní entity, Chrislam je považuje za inkluzivní. To, že tato hnutí vznikla v Nigérii, je samozřejmě příznačné, protože její obyvatelé jsou striktně rozděleni mezi mus limy a křesťany převážně na ose sever -jih. Ačkoli jih Nigérie je převážně křesťanský, etnická skupina Jorubů – protagonistů tohoto článku – na jihozápadě je téměř rovnoměrně rozdělena mezi křesťany a muslimy (Peel 2000)

PŘÍKLAD – UNITY THROUGH DIVERSITY: A CASE STUDY OF

CHRISLAM IN LAGOS75

∎

Myšlenka Chrislámu se setkala s odporem a kritikou mnoha tradičních křesťanů a muslimů, kteří ji považují za pokus o smíchání, nebo rozmělnění učení svých náboženství. Ve většině případů není považována za samostatnou nebo organizovanou náboženskou tradici, ale spíše za kontroverzní koncept spojený s mezináboženskými diskusemi.

∎

Gnosticismus je naproti tomu jasně definovaná náboženská a filozofická tradice s vlastními jedinečnými naukami a přesvědčeními. Zdůrazňuje tajné poznání 74 Příklad UNITY THROUGH DIVERSITY: A CASE STUDY OF CHRISLAM IN LAGOS; Zdroj - https://www.cambridge.org/core/journals/africa/article/unity-through-diversity-a-case-study-of-chrislam- in-lagos/794235C55DD19786BAE3D662BDCADAC9 75 Zdroj - https://www.cambridge.org/core/journals/africa/article/unity-through-diversity-a-case- study-of-chrislam-in-lagos/794235C55DD19786BAE3D662BDCADAC9

(gnózi) a často zastává dualistickou kosmologii, která ostře kontrastuje s hlavními náboženskými tradicemi.

∎

Potenciální rozpory a shody mezi Gnosticismem a Chrislámem by závisely na konkrétních vírách a praktikách spojených s tím kterým konkrétním projevem Chrislámu. Vzhledem k různorodosti názorů v rámci Křesťanství a Islámu, stejně jako k široké škále výkladů gnostických myšlenek, je náročné vyslovit obecná tvrzení o jejich možném vztahu.

∎

Lze shrnout, že Chrislám je živou náboženskou tradicí – podstatný základ je, že tato tradice, bez ohledu na své mládí uctívá Jahveho/Alláha v jedné víře. Gnosticismus jako svébytná náboženská tradice má svůj vlastní soubor nauk a učení, které zdůrazňují ta jné poznání a často kontrastují s tradičními názory zavedených náboženství, tedy přesně s tím, co tvoří rozpor Gnosticismu s Islámem a Křesťanstvím.

SCIFI NÁBOŽENSTVÍ

Pod vlivem Islámu během vojenských tažení na Blízkém východě se americký voják stal náboženskou osobností a založil nové náboženství Chrislám, jehož filozofie je v porovnání s Islámem a Křesťanstvím "osvobozující". Toto náboženství využilo technologie Brainman k šíření svého učení jako "prvního náboženství bajtů" a stalo se dominantním náboženstvím. V roce 2067 byla ve vesmíru odpálena jaderná bomba (na druhé straně Slunce, aby nedošlo k ovlivnění Země), která generovala silné rádiové vlny, jejichž ozvěna byla použita k identifikaci dalších možných impaktorů pro SPACEGUARD. V roce 2085 bylo ze Síria přijato vysílání, které bylo sice nerozluštitelné, ale vedlo k růstu extremistické frakce v rámci Chrislámu, "Znovuzrozených76". 76 Zdroj: The Hammer of God je vědeckofantastický román Arthura C. Clarka, který byl původně vydán v roce 1993. Děj se odehrává v roce 2109 a pojednává o objevu asteroidu, který je na cestě ke srážce se Zemí, a popisuje misi, jejímž cílem je odklonit asteroid pomocí termojaderných raket.

∎

Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, jak je zaznamenáno v Koránu a hadísech (výrocích a činech Proroka). Má přesně vymezený soubor víry a praktik.

DOKTRÍNY ISLÁMU

∎

Demiurgický Monoteismus: Islám je důsledně monoteistický a věří v absolutní jedinost Boha (Alláha). Islámské vyznání víry je obsaženo v Šahádě, která říká: "Není jiného boha než Alláh a Mohamed je jeho posel. " Vyznání víry je obsaženo v Šahádě. Islám otevřeně navazuje na Judaismus a Křesťanství, má v úctě proroky v Judaismu i Ježíše Krista – nepovažuje ho však jako Křesťané za Božího syna Jahveho, ale za jednoho z proroků před prorokem Muhammadem.

∎

Pilíře islámu, arabsky Arkān al -Islām, pět povinností každého muslima: šaháda, muslimské vyznání víry, ṣalát neboli modlitba, která se provádí předepsaným způsobem pětkrát denně, zakát, almužna vybíraná ve prospěch chudých a potřebných, ṣawm, půst během měsíce ramadánu, a hadždž, hlavní pouť do Mekky, pokud to dovolují finanční a fyzické podmínky.77

∎

Zjevení: Muslimové věří, že Korán je doslovným Božím slovem zjeveným proroku Mohamedovi a slouží jako nejvyšší zdroj vedení a náboženského práva. Islám je tedy dalším z náboženství Svaté knihy – pokud vstoupíte do vnitřního světa Islámu, tak budete vtaženi do jedi ného pravého vhledu na Boha – v tomto kontextu Islám chápe Korán.

∎

Proroctví: Islám uznává řadu proroků a poslů, přičemž Mohamed je posledním prorokem. Tito proroci předávali lidstvu Boží vedení.

∎

Soudný den: Islám učí víře v soudný den, kdy budou všichni lidé vzkříšeni a budou se zodpovídat za své činy. Věřící budou odměněni věčným rájem a nevěřící čeká trest.

∎

Spása skrze víru a dobré skutky: Islám zdůrazňuje víru v Boha, konání dobrých skutků a následování učení Koránu a proroka Mohameda jako prostředky k dosažení spásy.

∎

Kosmická jednota: Islám považuje celé stvoření za odraz Boží jednoty a vlastností. V islámské teologii neexistuje dualismus; Bůh je považován za konečný zdroj veškeré existence. 77 Zdroj: Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "Pillars of Islam" . Encyclopedia Britannica, 7 Sep. 2023, https://www.britannica.com/topic/Pillars-of-Islam Accessed 15 October 2023.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zastávají dualismus a postulují základní rozdělení mezi hmotným světem, stvořeným nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem – Jahvem, Alláhem a dalšími stvořitelskými božstvy), a vyšší, transcendentní říší božského světla (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade důraz na získání tajného poznání (gnóze) jako prostředku spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI ISLÁMEM A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Islám i gnostické tradice jsou monoteistické a věří v existenci Nejvyššího, transcendentního božstva. Islám samozřejmě věří v Alláha (Boha), který je stvořitelským demiurgickým božstvem – Gnostici ale úplně odmítají uctívání stvořitelských božstev bez jakékoliv výjimky, tedy v tomto případě i Alláha.

∎

Zjevení: Gnostické systémy rovněž kladou důraz na zjevené poznání, i když často tajné a mystické povahy.

∎

Kosmická jednota vs. dualismus: Jedním z hlavních rozdílů je pohled na hmotný svět. Islám považuje hmotný svět za součást Božího stvoření, zatímco gnostické systémy jej často považují za zdroj polapení. Gnosticismus se vyznačuje dualismem a negativním pohledem na hmotný svět, což kontrastuje s islámskou vírou v jednotu veškerého stvoření. Souhrnně lze říci, že ačkoli mohou existovat některé společné prvky, jako je monoteismus a myšlenka zjeveného poznání, základní doktríny islámu a gnosticismu se výrazně liší. Islám klade důraz na víru, dobré skutky a podřízení se Boží vůli a neobsahuje dua listickou kosmologii a důraz na tajné poznání, které se vyskytují v gnostických systémech.

Bahá'í víra je svébytná náboženská tradice založená v 19. století Bahá'u'lláhem. Má přesně vymezený soubor nauk a učení, které se od Gnosticismu významně liší. Zde je přehled klíčových nauk Bahá'í víry a míst, kde mohou být rozpory a shody s Gnosticismem:

DOKTRÍNY BAHÁ'Í

∎

Bahá'íjská tradice – Jedinost Boha: Bahá'í víra je monoteistické náboženství, které učí o jednotě Boha a zdůrazňuje, že Bůh je nepoznatelná a transcendentní bytost.

∎

Jednota náboženství: Bahá'í věří v jednotu hlavních světových náboženství a považují je za postupná zjevení od Boha, z nichž každé je přizpůsobeno potřebám určité doby a místa.

∎

Bahá'u'lláh jako Projev Boží: Bahá'í věří, že Bahá'u'lláh je posledním z řady Projevů (Proroků) Božích, mezi něž patří Abraham, Mojžíš, Buddha, Ježíš, Mohamed a další. Bahá'í uznávají Bahá'u'lláha jako Zaslíbeného všech náboženství. Tím, že se Bahá'íjská tradice hlásí také k prorokům jako je Abraham, Mojžíš, Mohamed, a ctí i Ježíše tak se vědomě hlásí k abrahámovskému božství – Jahvemu/Alláhovi tedy Demiurgovi. To je největší kámen úrazu, směšovat všechna tato náboženství + ctění Buddhy do jednoho náboženství. Respekt k Jahvemu/Alláhovi činí s Bahá'íjské tradice další z řady náboženství, které jsou uvězněny pod Jahvem/Alláhem – Stvořitelem, sebelepší doktrína nemůže vytrhnout Bahá’í z pozice podřízenosti Demiurgovi.

∎

Jednota lidstva: Bahá'í víra zdůrazňuje jednotu lidstva a zasazuje se o odstranění všech forem předsudků a diskriminace.

∎

Duchovní rozvoj: Bahá'í věří v duchovní rozvoj jednotlivce a v důležitost modlitby, meditace a služby druhým.

∎

Světový mír: Bahá'í víra prosazuje myšlenku světového míru a zasazuje se o vytvoření světové vlády, která by zajistila globální jednotu a spolupráci.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy se často hlásí k dualismu a zdůrazňují základní rozdělení na hmotný svět (často stvořený nižším, zlovolným božstvem) a vyšší, božskou říši. To kontrastuje s Bahá’í vírou v jednotu a transcendenci Boha.

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy, který často zahrnuje pochopení vlastního božského původu a povahy hmotného světa.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Bahá'í tento negativní pohled na hmotný svět nesdílejí a zdůrazňují důležitost zapojení se do světa a jeho zlepšování.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI BAHÁ'Í A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Bahá'í víra i gnostické systémy jsou monoteistické a věří v existenci nejvyššího božstva, i když se jejich chápání Boha značně liší.

∎

Duchovní rozvoj: Obě tradice zdůrazňují význam duchovního rozvoje, modlitby a vnitřního růstu. Zaměření a účel tohoto růstu se však liší.

∎

Dualita vs. jednota: Jedním z hlavních rozdílů je pohled na hmotný svět. Gnostické systémy se vyznačují dualismem a negativním pohledem na hmotný svět, zatímco Bahá'í víra zdůrazňuje jednotu veškerého stvoření a možnost duchovního pokroku v hmotné říši. Souhrnně lze říci, že ačkoli mohou existovat některé společné prvky, jako je monoteismus a důležitost duchovního rozvoje, základní doktríny Bahá'í víry a gnosticismu se výrazně liší, zejména v názorech na povahu Boha, hmotný svět a smysl lidské existence.

Mormonismus, známý také jako Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (LDS), je samostatná křesťanská tradice s vlastním souborem nauk a přesvědčení. Ačkoli má některé společné rysy s hlavním proudem křesťanství, má také jedinečné učení, které ji odlišu je od ostatních křesťanských denominací. Při srovnání Mormonismu s gnosticismem lze v různých aspektech jejich učení nalézt jak rozpory, tak shody.

DOKTRÍNY MORMONISMU

∎

Pokračování Zjevení: Mormoni věří v neustálé zjevování Boží vůle žijícím prorokům. Tato víra je vyjádřena v Nauce a smlouvách, která obsahuje zjevení, jež obdržel Joseph Smith a pozdější proroci. Tato tradice je extrémně výrazným rozdílem proto Abrahámovským náboženstvím, pro tože Ti mají svou nauku uzavřenou navždy ve svých Svatých knihách – nepřijímají žádná nová zjevení pro úpravu nauky. Kult Svatých neomylných knih je jedním ze znaků úpadku jakéhokoliv náboženství, protože pracuje s předpokladem, že Božství už nekomunikuje s člověkem současnosti.

∎

Bible a Kniha Mormonova: Kromě Bible považují mormoni za posvátné písmo také Knihu Mormonovu. Věří, že se jedná o dodatečnou závěť Ježíše Krista, kterou přeložil Joseph Smith. Kniha vytvoření Josephem Smithem je jeho vlastním dílem, ale opět se odvolává na Zjevení Shůry, aby tak svoji knihu zařadil po bok neomylných Svatých knih.

∎

Plán spasení: Mormoni mají osobitý pohled na plán spasení, který zahrnuje předsmrtelnou existenci, život na Zemi a posmrtný život. Věří, že lidské bytosti mohou pokročit k božství, přičemž každý člověk má potenciál stát se podobným Bohu.

∎

Kosmická a božská hierarchie: Mormonismus učí o hierarchické struktuře v posmrtném životě s možností dosáhnout různých stupňů slávy. Tato struktura se liší od tradičního křesťanského pohledu na nebe a peklo.

∎

Obnovení kněžství: Mormoni věří, že Aronovo a Melchisedechovo kněžství bylo obnoveno díky Josephu Smithovi, což umožňuje vykonávat posvátná obřady a kněžskou autoritu.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zastávají dualismus, v němž je ostrý kontrast mezi hmotným světem, často stvořeným nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říší božského světla (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ

PRVKY MEZI MORMONISMEM

A GNOSTICISMEM

∎

Kosmická hierarchie: Jak Mormonismus, tak Gnosticismus zahrnují do svých systémů víry hierarchii, i když se jejich struktury a účely značně liší. V Mormonismu jde o strukturovaný pyramidální řád hierarchického božského řízení, zatímco v Gnosticismu znamená oddělení hmotné a božské říše.

∎

Zjevení a poznání: Obě tradice přikládají důležitost přijímání zvláštního poznání nebo zjevení, ale jejich obsah a účel se liší. V Gnosticismu je kladen důraz na poznání, které má pomoci uniknout hmotnému světu, zatímco v Mormonismu je zjevení vnímáno jako součást Jahveho Božího plánu lidského pokroku. V Mormonismu je zachycen tento Božský plán do neomylné Svat é knihy, čímž se poznání uzavírá do struktury vězeňského systému Svatých knih.

∎

Dualismus: Gnosticismus se vyznačuje dualismem, zatímco Mormonismus představuje jednotnější pohled na vesmír a Boží záměry. Souhrnně lze říci, že ačkoli mohou existovat některé společné prvky, jako je vesmírná hierarchie a důraz na duchovní poznání, základní doktríny Mormonismu a Gnosticismu se výrazně liší v pohledu na Boha, povahu hmotného světa a účel lidské existence. Mormonismus má kořeny v křesťanské teologii a jeho jedinečné doktríny a historický příběh jsou spojeny s Josephem Smithem a Knihou Mormonovou, zatímco Gnosticismus představuje alternativní náboženský a filozofický systém.

Rastafariánství, známé také jako hnutí Rastafari, je společensko -náboženské a kulturní hnutí, které vzniklo na Jamajce ve 30. letech 20. století. Je inspirováno učením různých duchovních a politických vůdců a také prvky etiopské koptské církve. Ačkoli Rastafariánství má svůj vlastní jedinečný soubor doktrín, víry a praktik, s gnosticismem se příliš neshoduje.

DOKTRÍNY RASTAFARIÁNSTVÍ

∎

Zbožštění Haile Selassieho: Rastafariáni věří, že etiopský císař Haile Selassie I. (dříve Ras Tafari Makonnen) je pozemským ztělesněním Boha (Jah) a prorokovaným Mesiášem. Tato víra je ústředním bodem rastafariánské teologie. Jah je zcela ztotožněn s Jahvem.

JE JAH ZCELA ZTOTOŽNĚN S JAHVEM?

Pojem "Jah" je často spojován s "Jah" nebo "Jahve". V tomto kontextu je "Jah" zkrácenou formou nebo poetickou variantou "Jah" nebo "Jahve". Jak "Jah", tak "Jahve" se používají v Bibli a mnozí je považují za označení téhož Boha, zejména v židovsko - křesťanské tradici. Například v hebrejské Bibli (Starém zákoně) je "Jahve" jedním z hlavních jmen pro Boha Izraele. Kratší forma "Jah" nebo "Jah" se vyskytuje v různých biblických pasážích a je považována za zkratku nebo poetický odkaz na božské jméno "Jahve". V Rastafariánství, náboženském hnutí, které vzniklo na Jamajce, se "Jah" používá pro označení božského nebo boha a často je spojováno s biblickým Bohem. V mnoha kontextech je tedy "Jah" ztotožňován s "Jahvem" neboli Bohem židovsko- křesťanské tradice. Konkrétní použití a výklad těchto pojmů se však může v různých náboženských a kulturních tradicích lišit.

∎

Africká identita a repatriace: Rastafariáni zdůrazňují význam africké identity a dědictví. Často prosazují repatriaci do Afriky, zejména do Etiopie, jako formu duchovního a kulturního návratu do vlasti svých předků.

∎

Užívání konopí: Rituální užívání konopí (ganja) je mezi rastafariány běžnou praxí. Věří, že usnadňuje hlubší spojení s Bohem a duchovní vhledy.

∎

Odmítání Babylonu: Rastafariáni často odmítají "Babylon", který představuje utlačovatelské a zkorumpované systémy moci, včetně kolonialismu a institucionalizovaného rasismu. Snaží se žít mimo vliv Babylonu.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

Dualismus: V gnostických systémech se často uplatňuje dualismus, v němž se ostře kontrastuje hmotný svět, často stvořený nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říše božského světla (Pleroma).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu. Otázkou zůstává, zda užívání svatých bylin, v případě Rastafariánů užívání marihuany (v jiných kulturách třeba svaté houbičky) je překážkou k duchovnímu rozvoji, nebo naopak může otevřít brány nevědomí či jen brány Satanovy komnaty? Myslím si, že by bylo by lehké konzumaci svatých rostlin a svatých hu b jednoznačně odsoudit, ale pokud jsou v jakémkoliv náboženství používány rituálně, a s předem daným průběhem a kontrolou duchovního obřadu je asi možné připustit jejich rituální použití. Příkladem jsou třeba Rastafariáni nebo synkretické církve Native People of the American.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI RASTAFARIÁNSTVÍM A

GNOSTICISMEM

∎

Zbožštění a spiritualita: Rastafariánství i gnosticismus obsahují duchovní prvky a víru, ale výrazně se liší v pohledu na božství a povahu spasení. Rastafariáni zbožšťují Haile Selassieho a zdůrazňují spiritualitu prostřednictvím africké identity a praktik, jako je užívání konopí. Gnosticismus se naproti tomu zaměřuje na překonání hmotného světa a získání tajného poznání pro spasení.

∎

Dualismus: Gnosticismus se hlásí k dualismu, zejména k negativnímu pohledu na materiální svět, zatímco Rastafariánství klade důraz spíše na sociálně - politické otázky, kulturní identitu a repatriaci do Afriky než na dualistickou kosmologii. Souhrnně lze říci, že základní doktríny Rastafariánství a Gnosticismu jsou zcela odlišné. Rastafariánství je sociálně-náboženské a kulturní hnutí se silným důrazem na africkou identitu, zbožštění Haile Selassieho a odmítnutí utlačovatelských systémů. Gnosticismus představuje odlišný náboženský a filozofický systém, který se vyznačuje dualismem, snahou o tajné poznání a negativním pohledem na materiální svět. I když mohou mít některé společné prvky, jako je spiritualita, výrazně se liší v pohledu na božství, spásu a materiální svět.

Drúzové, známí také jako drúzská komunita, jsou etno-náboženskou skupinou s jedinečným souborem nauk a přesvědčení. Drúzská teologie a filozofie jsou považovány za vysoce esoterické a jejich náboženské texty jsou obvykle přístupné pouze zasvěceným členům. Přestože existují určité podobnosti s gnosticismem, obě tradice se v základních doktrínách výrazně liší. Drúzové – na základě přímého zkoumání je demiurgická orientace extrémně sporná, Drúzové jsou zcela zvláštní náboženskou cestou.

DRÚZOVÉ SE SHODUJÍ S GNOSTICISMEM:

∎

Přeměna duše: Ústřední doktrínou Drúzů je víra v reinkarnaci. Tvrdí, že duše se přemisťuje do různých těl, dokud nedosáhne stavu dokonalosti a nespojí se s božstvím.

∎

Monoteismus: Drúzové věří v jednotu Boha (Absolutno nebo al -Tawhid), jejichž uctívané Božství není ale možné ztotožňovat s Jahvem. Gnosticismus chápe tento směr, ale jaká je však přesná povaha božství Drúzů? Pro Gnostika je to záhada, zda zařadit božství uctívané Drúzy do demiurgických náboženství – na základě všech dostupných znalostí, není demiurgická povaha božstva u Drúzů jednoznačná a zasluhuje si důkladný průzkum. Drúzové, ezoterické náboženské a etnické společenství, sice věří v jediného, transcendentního a nepoznatelného Boha, ale toto božstvo nazývají "al-Tawhid" neboli "Absolutno". Není přesné ztotožňovat jejich pojetí Boha s biblickým božstvem Jahve nebo Bohem hlavních abrahámovských náboženství. Drúzská víra je odlišná ve své víře a teologii a je považována za samostatnou náboženskou tradici od Judaismu, Křesťanství nebo Islámu. I když s těmito tradicemi sdílejí některé historické a kulturní souvislosti, jejich teologické koncepty a náboženské praktiky jsou pro drúzskou víru jedinečné. Stručně řečeno, drúzské pojetí božství, označované jako "al -Tawhid" neboli "Absolutno", se liší od božstva Jahveho uctívaného v Judaismu a Abrahámovského pojetí Boha, které se vyskytuje v jiných náboženstvích.

JAKÁ JE VŠAK PŘESNÁ POVAHA DRÚZSKÉHO BOŽSTVA?

Povaha božstva je v drúzské teologii charakterizována jako transcendentní, nepoznatelná a vymykající se lidskému chápání. Toto božstvo je často označováno jako "al-Tawhid" neboli "Absolutno". Drúzové sice věří v existenci této jediné božské bytosti, ale je jich chápání božstva je vysoce esoterické a mystické a Boha neantropomorfizují ani mu nepřisuzují lidské vlastnosti.

MEZI KLÍČOVÉ ASPEKTY DRÚZSKÉHO POJETÍ BOŽÍ PODSTATY PATŘÍ:

∎

Transcendence: Drúzové považují Boha za zcela transcendentního, což znamená, že Bůh je mimo hmotný svět a mimo dosah lidského vnímání a chápání.

∎

Neměnnost: Bůh je považován za neměnného a věčného, existujícího mimo oblast času a prostoru.

∎

Jednota: Drazí zdůrazňují absolutní jednotu Boha (Tawhíd) a odmítají jakoukoli formu plurality nebo rozdělení božské podstaty.

∎

Nevyjádřitelnost – "al-Tawhid" Drúzové tvrdí, že Boží podstata je nevyjádřitelná, což znamená, že ji nelze dostatečně popsat ani pochopit lidským jazykem či myšlením.

∎

Přímé spojení: Drúzská spiritualita klade důraz na přímé, osobní spojení s Bohem prostřednictvím vnitřního poznání a duchovních praktik. Cílem jejich náboženských rituálů a praktik je přiblížit jednotlivce k božství. Je důležité poznamenat, že drúzská teologie a víra jsou velmi tajnůstkářské a obvykle se odhalují pouze zasvěceným členům jejich komunity. V důsledku toho nejsou podrobné a konkrétní informace o jejich pojetí Boha často sdělovány osobám zvenčí. Souhrnně lze říci, že drúzské božstvo je chápáno jako transcendentní, nepoznatelná a zcela jedinečná božská bytost a jejich teologie se vyznačuje mystickou a esoterickou povahou. Přestože zdůrazňují jednotu a jednotu Boha, jejich pojetí božstva se výrazně liší od antropomorfních nebo lidem podobných představ o Bohu, které se vyskytují v některých jiných náboženských tradicích.

∎

Esoterismus: Vyznání Drúzů je esoterické a vyhrazené jen pro vybranou skupinu zasvěcených členů. Tato učení jsou často utajována před cizinci.

∎

Úcta k prorokům: Drúzové respektují a uctívají několik proroků a náboženských postav, včetně osobností islámu a křesťanství.

∎

Kulturní a etnická identita: Drúzské komunity často zdůrazňují svou odlišnou kulturní a etnickou identitu a udržují své vlastní jedinečné zvyky a obyčeje. ZÁVĚREČNÉ VÝZKUMNÉ SLOVO: BOŽSTVO, UCTÍVANÉ DRÚZY NENÍ

DEMIURGICKÝM STVOŘITELSKÝM BOŽSTVEM

V drúzské teologii je božstvo často považováno za konečný zdroj veškeré existence a zastávají názor božské jednoty a transcendence. Přestože zdůrazňují jednotu Boha a věří v jediné transcendentní božstvo, Drúzové mu obvykle nepřisuzují roli stvořitelského božstva tak, jak to činí mnohé jiné náboženské tradice. Drúzská víra v transcendentnost božstva znamená, že Bůh je mimo hmotný svět a lidské chápání. Toto božstvo je sice zdrojem veškeré existence, ale Drúzové nepřipisují Bohu roli stvořitele v tradičním smyslu aktivního utváření nebo formování fyzického světa.

∎

Drúzové se více zaměřují na božské a duchovní aspekty své víry a jejich teologie se vyznačuje esoterickou a mystickou povahou. Jejich pojetí Boha je velmi svébytné a často se liší od tradičnějších božstev stvořitelů, která se vyskytují v mnoha jiných náboženských tradicích.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často vyznávají dualismus se základním rozdělením na hmotný svět, často stvořený nižším, zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říši božského světla (Pleroma).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI DRÚZY A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Jak Drúzismus, tak Gnosticismus jsou monoteistické tradice, které věří v existenci nejvyššího, transcendentního božstva. Povaha božství se však výrazně liší.

∎

Reinkarnace a převtělování: Drúzové i některé gnostické skupiny věří v převtělování duše. V gnosticismu je často kladen důraz na návrat duše do božské říše, zatímco v drúzské víře jde o proces duchovního vývoje vedoucího ke znovusjednocení s Bohem.

∎

Esoterismus: Obě tradice zahrnují esoterické učení, přičemž poznání a duchovní vhled jsou vyhrazeny pouze zasvěceným členům. Obsah a účel této esoteriky se však u obou liší.

∎

Dualismus: Zatímco gnostické systémy se vyznačují dualismem, drúzská kosmologie, ačkoli zdůrazňuje cyklus reinkarnace, obecně neobsahuje ostrý dualismus, který se vyskytuje v některých gnostických názorech. Souhrnně lze říci, že ačkoli mohou existovat některé společné prvky, jako je monoteismus, reinkarnace a esoterismus, základní doktríny Drúzů a gnostiků se liší. Drúzská víra zdůrazňuje duchovní vývoj prostřednictvím reinkarnace a má silný monoteistický základ, zatímco Gnosticismus se vyznačuje dualismem a negativním pohledem na hmotný svět, přičemž spása často spočívá v jeho překonání.

Jezídismus, známý také jako Jezídismus nebo Jezídismus, je starobylé synkretické náboženství, které vyznávají především Jezídové, Etno náboženská skupina s významným zastoupením v severním Iráku a dalších oblastech. Jezídismus i Gnosticismus mají mystickou a enigmatickou povahu, jedná se však o odlišné tradice s rozdíly v základních doktrínách. Jezídské náboženství – na základě přímého zkoumání je demiurgická orientace extrémně sporná, Jezídové jsou zcela zvláštní náboženskou cestou.

DOKTRÍNY JEZÍDISMU

∎

Uctívání Pavího anděla – Melek Taus: Jezídové uctívají především Melek Taus, často označovaný jako paví anděl. Melek Taus je považován za hlavního anděla a dobrotivou postavu, která má za úkol dohlížet na svět. Tato víra bývá často mylně chápána jako uctívání padlého anděla. Melek Taus, známý také jako Tawsi Melek nebo Paví anděl, je ústřední postavou jezídského náboženství. Melek Taus hraje v jezídské teologii a spiritualitě významnou roli, ale o povaze této postavy často panují mylné představy.

MEZI KLÍČOVÉ ASPEKTY MELEK TAUS V JEZÍDSKÉ VÍŘE PATŘÍ:

∎

Hlavní anděl: Melek Taus je v jezídské teologii považován za hlavního anděla nebo archanděla. Je vnímán jako dobrotivá a mocná postava.

∎

Ochránce Jezídů: Melek Taus je považován za ochránce a patrona jezídského lidu. Jezídi věří, že Melek Taus zachránil lidstvo před velkou potopou a že nad nimi nadále bdí a vede je.

∎

Paví anděl: Melek Taus je často spojován s pávem. Páv je v Jezídismu považován za posvátného ptáka a jeho zářivé peří je považováno za symbol božské krásy a osvícení.

∎

Mylné představy: Je důležité poznamenat, že Melek Taus bývá někdy mylně spojován se zlem nebo zlovůlí, a to v důsledku nedorozumění a nesprávných výkladů. Tato mylná představa vedla k nespravedlivému pronásledování a diskriminaci Jezídů. Jezídové si Meleka Tause velmi váží a považují ho za postavu božského vedení, ochrany a krásy. Neuctívají ho jako zlého nebo padlého anděla, jak naznačují některé mylné představy. Naopak, Melek Taus představuje důležitý aspekt jejich náboženské a kulturní identity. Je nezbytné respektovat a chápat víru a praktiky jezídské komunity v jejich vlastních pojmech, abychom se vyhnuli utvrzování nedorozumění.

∎

Reinkarnace a převtělování: Jezídi věří v reinkarnaci a transmigraci duše, kdy se duše mohou znovu narodit do nových těl.

∎

Teologie světla a tmy: Jezídská teologie obsahuje dualistický prvek, který rozlišuje mezi světlými a temnými silami. Melek Taus je spojován se světlem, zatímco zlé entity, jako je Šajtán, jsou spojovány s temnotou.

∎

Ochrana posvátných tradic: Jezídismus je známý svou tajnůstkářskostí a ochranou posvátných tradic. Tyto nauky a praktiky se obvykle nezasvěceným nesdělují.

JAK JEZÍDOVÉ CHÁPOU BOHA? UCTÍVAJÍ BOHA JAKO ABRAHÁMOVSKÁ

NÁBOŽENSTVÍ?

Jezídismus, náboženství vyznávané Jezídů, má jedinečné chápání Boha, které se liší od pojetí Boha v abrahámovských náboženstvích (Judaismu, Křesťanství a Islámu). Jezídismus sice zdůrazňuje monoteismus a uctívání jediného Boha, ale jejich chápání Boha je odlišné. Zde je několik klíčových bodů týkajících se jezídského chápání Boha:

∎

Monoteismus: Vyznání Jezídů je monoteistické, což znamená, že věří v existenci jediného, všemocného Boha. Jejich chápání tohoto jediného Boha se však liší od abrahámovského chápání.

∎

Melek Taus: Melek Taus, často označovaný jako Paví anděl, je ústřední postavou jezídské teologie. Ačkoli je Melek Taus důležitou andělskou postavou, není samostatným božstvem, ale spíše emanací či projevem božství.

∎

Hierarchie andělů: V Jezídismu existuje hierarchie andělů, mezi nimiž je Melek Taus hlavní postavou. Tito andělé jsou uctíváni a hrají důležitou roli v jezídských náboženských praktikách a víře.

∎

Emanace a manifestace: V jezídské teologii existuje koncept božské emanace, kdy se jediný Bůh projevuje v různých podobách, včetně Melek Taus. Tím se liší od přísně unitárního pojetí Boha v abrahámovských náboženstvích.

∎

Uctívání a oddanost: Jezídi si Meleka Tause velmi váží a vzdávají mu úctu, považují ho za ochránce a laskavou postavu. Jejich uctívání však není zaměřeno na více božstev, ale je formou uctívání této božské emanace.

∎

Nedorozumění: V důsledku jezídského chápání Meleka Tause dochází k mylným představám a výkladům, přičemž někteří si Meleka Tause mylně spojují s padlým nebo zlým andělem. Toto nepochopení vedlo k nespravedlivému pronásledování a diskriminaci Jezídů.

∎

Souhrnně lze říci, že jezídské chápání Boha je monoteistické, ale zahrnuje koncept božské emanace a manifestace v podobě Melek Tause, který je uctíván a ctěn. Toto chápání se liší od přísného monoteismu abrahámovských náboženství. Jezídi zdůrazňují význam Meleka Tause ve svých náboženských praktikách, považují ho za ochránce a patrona, ale jejich zbožnost nakonec poukazuje na víru v jediného, všemocného Boha. Je důležité přistupovat k náboženské víře jezídské komunity s respektem a diferencovaným pochopením.

JE BŮH V JEZÍDISMU STVOŘITELEM?

∎

Jezídismus, náboženství Jezídů, má jedinečnou a složitou teologii, která se liší od tradičního pojetí Boha jako Stvořitele, jenž se vyskytuje v mnoha jiných náboženských tradicích, včetně abrahámovských náboženství. V Jezídismu je Bůh vnímán jako jediné, transcendentní božstvo, ale jejich chápání Boží role ve stvoření je osobité. Monoteismus: Vyznává existenci jediného nejvyššího Boha. To se shoduje s obecným monoteistickým principem, který se vyskytuje v abrahámovských náboženstvích.

∎

Melek Taus: Melek Taus, často označovaný jako Paví anděl, je ústřední postavou jezídské víry. Ačkoli je Melek Taus důležitou andělskou postavou, není považován za samostatné božstvo. Spíše je považován za emanaci nebo projev božství.

∎

Emanace a manifestace: V jezídské teologii existuje pojem božské emanace, kdy se jediný Bůh projevuje v různých podobách, včetně Meleka Tause. To se liší od abrahámovského chápání Boha jako jediného Stvořitele.

∎

Mýtus o stvoření: Jezídská kosmologie zahrnuje mýtus o stvoření, který zahrnuje sedm velkých andělů, mezi nimiž je Melek Taus hlavním. V tomto mýtu je Melek Taus pověřen dohledem nad světem. V Jezídismu je Boží role ve stvoření propojena s božským vyzařováním Meleka Tause a hierarchií andělů. I když je koncept Melek Taus a božské emanace ústředním bodem jejich náboženské víry, liší se od běžného chápání Boha jako jediného Stvořitele v abrahámovských vírách.

Je nezbytné přistupovat k náboženské víře jezídské komunity s citlivostí a respektem a chápat, že jejich teologie je odlišná a nelze ji snadno zařadit do rámce známějších náboženských tradic.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy se často hlásí k dualismu a zdůrazňují základní rozdělení na hmotný svět, často stvořený nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říši božského světla (Pleroma).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI JEZÍDY A GNOSTICISMEM

∎

Dualismus: Jak Jezídismus, tak Gnosticismus zahrnují do své teologie dualistické prvky. Jejich dualistické rámce se však liší, přičemž dualismus Jezídismu se zaměřuje na Melek Tause jako symbol světla a dualismus Gnosticismu zdůrazňuje negativní pohled na hmotný svět.

∎

Transmigrace a reinkarnace: Obě tradice sdílejí víru v převtělování duší, kdy se duše mohou znovu narodit do nových těl. Účel a chápání tohoto procesu se však u obou liší.

∎

Tajemství a ezoterika: Jak Jezídismus, tak Gnosticismus obsahují prvky tajemství a esoterického poznání. Konkrétní obsah těchto nauk zůstává cizincům skryt. Souhrnně lze říci, že ačkoli mohou existovat některé společné prvky, jako je dualismus, stěhování duše a prvky tajemství, základní nauky Jezídismu a Gnosticismu se výrazně liší. Pro Jezídismus je charakteristická jedinečná úcta k Melek Tausovi a s ní spoje ná teologie, zatímco Gnosticismus se vyznačuje výrazným dualismem, negativním pohledem na hmotný svět a snahou o tajné poznání pro spásu.

Sikhismus je svébytné monoteistické náboženství, které vzniklo v indické oblasti Paňdžáb na konci 15. století. Založil ho Guru Nanak Dev Ji a rozvíjeli ho následující sikhští guruové. Základní doktríny Sikhismu se soustředí na uctívání jediného Boha a snah u o duchovní realizaci prostřednictvím etického života a oddanosti. Ačkoli Sikhismus i Gnosticismus obsahují prvky spirituality, ve svých základních vírách a praktikách se výrazně liší.

DOKTRÍNY SIKHISMU

∎

Monoteismus: Sikhové věří v jednotu Boha (Waheguru) a zdůrazňují monoteistickou a všeprostupující božskou přítomnost. O povaze demiurgického Stvořitele není v případě Sikhismu žádný spor, i když cesty Sikhismu se liší od Abrahámovských náboženství doplňujícími jedineč nými prvky, povaha Stvořitele – Demiurga je nezpochybnitelná.

JE BŮH V SIKHISMU STVOŘITELEM?

∎

V Sikhismu je Bůh skutečně uznáván jako Stvořitel vesmíru a všeho, co existuje. Sikhismus zastává monoteistickou víru v jednoho všeprostupujícího, beztvarého a věčného Boha označovaného jako "Waheguru" nebo "Ik Onkar", což znamená "Jeden Bůh". Sikhové věří, že tento jediný Bůh je zdrojem stvoření, udržovatelem vesmíru a konečnou skutečností.

MEZI KLÍČOVÉ ASPEKTY VÍRY SIKHISMU V BOHA JAKO STVOŘITELE PATŘÍ:

∎

Jeden Bůh: Sikhismus se striktně drží konceptu monoteismu. Sikhové věří v existenci jediného Boha, který je bez formy, pohlaví a lidských atributů.

∎

Stvořitel a Udržovatel: Bůh je považován za Stvořitele celého vesmíru, včetně fyzické a duchovní sféry. Bůh je také udržovatel, který udržuje a řídí celé stvoření.

∎

Hukam (Boží vůle): Sikhové věří v Boží vůli neboli "hukam", která zahrnuje plán a řád vesmíru. Vše, co se děje, je v rámci Boží vůle.

∎

Reinkarnace a mokša: Sikhové také věří v reinkarnaci a koloběh zrození a smrti. Konečným cílem je splynutí s Bohem (mokša), a to životem v souladu s Božím učením a realizací své božské přirozenosti.

∎

Božské jméno a modlitba: Sikhové se pomocí meditace a modlitby spojují s Bohem a hledají vedení, moudrost a sílu ke spravedlivému životu. Sikhové věří, že Bůh je konečným zdrojem všeho stvoření a celý vesmír je udržován Boží božskou mocí. Sikhismus sice uznává Boha jako Stvořitele, ale zároveň zdůrazňuje důležitost vedení ctnostného a nesobeckého života se zaměřením na oddanost, etický život a službu druhým jako prostředek k realizaci vlastního duchovního potenciálu a dosažení jednoty s Bohem.

∎

Guru Granth Sahib: Guru Granth Sahib, posvátné písmo, je ústředním náboženským textem sikhů. Je považován za věčného Gurua a obsahuje hymny a učení sikhských guruů a dalších duchovních vůdců.

∎

Etický život: Sikhismus klade velký důraz na etický život, včetně pojmů nesobeckosti, pokory, soucitu a služby druhým. Snaha o ctnostné a nesobecké jednání je ústředním aspektem sikhské praxe.

∎

Reinkarnace: Sikhové věří v koloběh reinkarnace (samsára) a v možnost duše (átma) splynout s Bohem (mokša) prostřednictvím oddanosti a spravedlivého života.

∎

Společenství a rovnost: Sikhismus prosazuje zásady rovnosti a společenství (sangat a pangat) a zdůrazňuje, že všichni jedinci bez ohledu na kastu nebo společenské postavení jsou si v Božích očích rovni.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy se často hlásí k dualismu a zdůrazňují základní rozdělení na hmotný svět, stvořený nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), a vyšší, transcendentní říši božského světla (Pleroma).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI SIKHISMEM A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Sikhismus se vyznačuje přísným monoteismem a vírou v jednotu Boha, což kontrastuje s dualistickými tendencemi, které se vyskytují v některých gnostických systémech. Jedná se o čistý demiurgický systém.

∎

Etický život: Sikhismus klade důraz na etický život a nezištnou službu druhým jako prostředek duchovního růstu, zatímco Gnosticismus se zaměřuje na tajné poznání a duchovní vzestup.

∎

Pohled na hmotný svět: Sikhové nemají negativní pohled na hmotný svět, ale považují jej za Boží stvoření. Gnosticismus naproti tomu často považuje hmotný svět za vnitřně chybný a potřebující transcendenci. Souhrnně řečeno, Sikhismus a Gnosticismus se ve svých základních vírách a praktikách výrazně liší. Sikhismus se vyznačuje monoteismem, etickým životem a

principy společenství, zatímco Gnosticismus se vyznačuje dualismem, důrazem na tajné poznání a negativním pohledem na hmotný svět.

JEHOVAH'S WITNESSES (SVĚDKOVÉ JEHOVOVI)

Svědkové Jehovovi jsou svébytnou náboženskou organizací, nejedná se však v přísném slova smyslu o křesťanskou denominaci vyznávající Ortodoxní Křesťanství, ale tato organizace je známá svou osobitou vírou a praxí. Otázka sebeurčení Svědků Jehovových jako jedné s křesťanských denominací j e sporná – někde se projevují Svědci Jehovovy jako klasická křesťanská denominace, ale s velmi striktními pravidly sahajícími až do osobních vztahů, někde jsou vnímáni jako extrémně nebezpečná náboženská sekta, ve které není jakékoliv místo pro individuali tu člověka. Ačkoli Svědkové Jehovovi i Gnosticismus mají společné některé duchovní a náboženské aspekty, ve svých základních doktrínách se výrazně liší, ∎ hlavně u Gnosticismu důrazem na osobní individualismus – ∎ ten je u Svědků Jehovových nahrazen společným jednotným kolektivismem.

DOKTRÍNY SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH

Monoteismus: Svědkové Jehovovi (dále jen SJ) jsou monoteisté a věří v uctívání jediného Boha, Jehovy. Řídí se Biblí, ale (svým překladem) zejména tedy Novým světovým překladem Písma svatého, který je jejich vlastním. Nicméně dle odborného pohledu se SJ řídí nekvalitní m překladem, problém nastává, když se upravuje Písmo naukou Svědků. Proto by při přímé kontrole odbornými překladateli dle mého subjektivního úsudku překlad Bible od SJ neprošel kontrolou pravdivosti překladu, což je extrémní problém. Doktrína SJ je nadřazena Písmu, ačkoliv se učí zdánlivě opak, stejně vždy o nauce SJ rozhoduje VĚRNÝ A ROZVÁŽNÝ OTROK, tedy řídící orgán SJ.

EXTRÉMNÍ PODŘÍZENOST VĚRNÉMU A ROZVÁŽNÉMU

OTROKU JE ČERVENOU NITÍ SPOJUJÍCÍ SJ.

∎

Ježíš Kristus: SJ věří, že Ježíš Kristus je Boží Syn a Mesiáš. Neuznávají však tradiční křesťanské učení o Trojici. Místo toho věří, že Ježíš je samostatná a Jehovovi podřízená bytost.

∎

Boží království: Ústředním tématem teologie svědků Jehovových je pojem Božího království. Věří, že Boží království zřízené v nebi nakonec přinese dokonalou a spravedlivou společnost na Zemi.

∎

Konec časů a eschatologie: SJ jsou známí svou vírou v poslední časy a Armagedon, dobu velkého soužení a Božího soudu. Věří, že v tomto období budou spaseni pouze svědkové Jehovovi.

∎

Neslavení svátků a vojenská služba: SJ neslaví svátky, jako jsou Vánoce nebo narozeniny, a mají výhradu svědomí, pokud jde o vojenskou službu.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (často považovaným za výtvor nižšího, zlovolného božstva) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleroma). Toto pojetí je s naukami SJ v naprostém rozporu.

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

∎

Individualita versus kolektivismus: SJ a Gnostici jsou extrémně rozdílní, zatímco SJ je naukou kolektivismu, tak Gnostici jsou vždy individualisté svobodní v pátrání po božském.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI SJ A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus: Svědkové Jehovovi i Gnostici jsou monoteisté, ale jejich chápání Boha a božství se podstatně liší. Gnostici stojí v extrémní opozici vůči Jahvemu, tedy hlavnímu uctívanému božstvu SJ.

∎

Pohled na Ježíše Krista: Svědkové Jehovovi věří v Ježíše Krista jako Božího Syna, zatímco Gnostické systémy mohou mít ve své volnosti zkoumání na Ježíše a jeho roli různé názory.

∎

Konec časů a eschatologie: Obě tradice mají eschatologickou víru, ale povaha jejich eschatologie, posledních časů a spasení se výrazně liší.

∎

Materiální svět: Obě tradice mají sice určitý pohled na materiální svět, ale povaha tohoto pohledu a jeho význam v jejich víře se liší.

∎

Souhrnně lze říci, že svědkové Jehovovi a Gnosticismus se ve svých základních přesvědčeních a praktikách výrazně liší. Svědkové Jehovovi jsou alternativní křesťanskou denominací se zvláštním zaměřením na uctívání Jehovy a víru související s Božím královstv ím, zatímco Gnosticismus zahrnuje různé starověké a mystické systémy víry s dualistickým pohledem na svět a zaměřením na tajné poznání a duchovní vzestup.

SLOŽITOST "HINDUISMU:" ROZPTÝLENÍ EXTRÉMNĚ MYLNÝCH PŘEDSTAV A

NEDOROZUMĚNÍ

ÚVOD:

Jako jedno z nejstarších náboženství na světě je "Hinduismu“ konvergencí různých věrouk, praktik a tradic, které se vyvíjely bok po boku po tisíciletí. Bohužel, za hranicemi Indie, kde "Hinduismu" převážně vzkvétá, přetrvává převládající zjednodušování a n epochopení "Hinduismu" jako monolitického náboženství. Toto mylné chápání přispívá k nesčetným absurdním a mylným představám o povaze a rozmanitosti indických náboženství. Extrémní přístup Američanů a Evropanů k náboženstvím řek Gangy a Indu se projevuje v neschopnosti pochopit skutečnost, že neexistuje žádná jednotná entita známá jako "Hinduismus." Toto přílišné zjednodušení, považované za "nebezpečnou lež," je bohužel v rámci západních religionistických studií zpracováno nedostatečně. Termín "Hinduismus" odráží vědomou lenost učenců ponořit se do jednotlivých učení, která jsou s ním kulturně spojena. Ve skutečnosti každá náboženská doktrína podél řek Gangy a Indu představuj e plnohodnotnou alternativu ke světovým náboženstvím, a to jak strukturálně, tak zjevně. Západní religionistika, která často pracuje se zastřešujícím přístupem, ignoruje tuto spletitou situaci, což vede k dezinterpretaci mnoha textů nazývaných "Hinduismus" , které však mají pro západní učence zřetelně odlišné kvality. Náboženství podél řek Gangy a Indu navíc projevují značnou vzájemnou toleranci, což je rys, který může rychle vymizet, pokud se základní monoteistické, henoteistické a polyteistické principy jednotlivých učení dostanou do konfliktu. To může vést k rozpadu vnímané jednoty, což způsobí, že se "Hinduismus" přirozeně rozpadne na odlišné víry nebo dokonce nepřátelské náboženské frakce, což vrhá světlo na spory, které jsou někdy otevřeně fanatické a přesahují slovní útoky.

ROZMANITOST V HINDUISMU

Složitost "Hinduismu" pramení z toho, že nemá jediného zakladatele, ústřední náboženskou autoritu nebo jednotný soubor věrouk. Místo toho zahrnuje široké spektrum filozofických, kulturních a neustále se vyvíjejících rituálních tradic. V průběhu staletí přispívaly různé myšlenkové školy, sekty a regionální praktiky k bohaté tapiserii "Hinduismu." Mylná představa, že "Hinduismus" je jediné, jednotné náboženství, ignoruje nuancovanou a mnohostrannou povahu této starobylé tradice. Je zřejmé, že rozmanitost "Hin duismu" se odráží v jeho panteonu božstev, od populárních bohů Brahmy, Višnua a Šivy až po množství regionálních a místních božstev. "Hinduismus" také zahrnuje řadu teologických perspektiv, včetně dualismu, nedualismu a polyteismu, což odráží různé způsoby, jakými se jednotlivci zabývají božstvím.

MYLNÉ A PŘEZÍRAVÉ RELIGIONISTICKÉ PŘEDSTAVY AMERIČANŮ A

EVROPANŮ

Mimo Indii je "Hinduismus" často nahlížen pokřivenou optikou přílišného zjednodušování a kulturních předsudků, které přetrvávají v západním myšlení. Zejména ve Spojených státech a v Evropě existuje tendence homogenizovat různá indická náboženství do jediné ho celku a vědomě narušovat složitou mozaiku. Tento příliš zjednodušený pohled nejenže ignoruje rozmanitost uvnitř "Hinduismu," ale také brání pochopení jemných rozdílů mezi Hinduismem, Buddhismem, Sikhismem a dalšími indickými tradicemi. Jednou z běžných mylných představ je přesvědčení, že "Hinduismus" je stále striktně svázán s hierarchickým kastovním systémem. I když má kastovní systém v Indii hluboké historické kořeny, není základním aspektem "Hinduismu" a v průběhu let bylo vynaloženo úsilí na zmírnění jeho dopadu. V Religionistice se ale setkáte i s názorem, že kastovní systém je smysluplný systém – v České republice tento názor prezentuje religionista a překladatel Mgr. Jan Kozák ve svém pohledu v překladu tzv. Manuova zákoníku.78

MANUŮV ZÁKONÍK

Manuův zákoník, známý také jako Manusmriti nebo Manu Smriti, je starobylý právní a etický text, který má v hinduistické tradici značný význam. Je to jedno z nejstarších a nejautoritativnějších děl dharmaśāster, žánru starověké indické literatury, který se zabývá morálními a právními zásadami. Manuův zákoník je tradičně připisován legendárnímu mudrci Manuovi, který je podle hinduistické mytologie považován za praotce lidstva.

ZDE JSOU KLÍČOVÉ ASPEKTY MANUOVA KODEXU:

∎

Původ a autorství: Manuův zákoník je připisován Manuovi, uctívanému mudrci v hinduistické tradici. Podle hinduistické mytologie byl Manu první lidskou 78 https://www.gnostica.cz/knizni-nabidka/

bytostí a praotcem lidské rasy. Často je považován za zákonodárce a je mu připisováno předávání zásad spravedlivého života, známých jako dharma.

∎

Struktura a obsah: Manuův zákoník je napsán ve formě veršů (šlók) a je uspořádán do dvanácti kapitol, které obsahují přibližně 2 685 veršů. Text pokrývá širokou škálu témat, včetně sociálních, právních, etických a náboženských otázek. Zabývá se povinnostmi (dharmou) a odpov ědností jednotlivců v různých společenských rolích, jako jsou vládci, kněží, obchodníci a dělníci.

∎

Sociální hierarchie a varny: Jedním z významných aspektů Manusmriti je diskuse o systému varen, sociální hierarchii, která kategorizuje jednotlivce do čtyř hlavních skupin: Bráhmani (kněží a učenci), Kšatrijové (válečníci a vládci), Vaišjové (obchodníci a vlastníci půdy) a Šúdrové (dělníci a služebníci). Manusmriti nastiňuje povinnosti a zodpovědnosti spojené s každou varnou.

∎

Zákony a tresty: Manuův zákoník poskytuje pokyny pro právní záležitosti a předepisuje tresty za různé přestupky. Zdůrazňuje důležitost spravedlnosti a nastiňuje tresty za trestné činy, jako je krádež, cizoložství a násilí. Přísnost trestů se liší v závislosti na povaze trestného činu a varně pachatele.

∎

Ženy a rodina: Manusmriti se zabývá rolemi a povinnostmi žen ve společnosti a nastiňuje ideální chování pro manželky a matky. Ustanovuje důležitost rodiny a povinnosti hospodářů. Je však důležité poznamenat, že některé verše byly kontroverzně interpretovány tak, že naznačují nerovné zacházení se ženami.

∎

Dharma a spravedlivé chování: Ústředním bodem Manusmriti je koncept dharmy, který odkazuje na spravedlivé chování a morální povinnost. Text zdůrazňuje dodržování dharmy jako klíče k harmonické a spravedlivé společnosti. Poskytuje jednotlivcům návod, jak vést ctnostný život v souladu s jejich varnou a životním stupněm (ášramem).

∎

Kritika a interpretace: I když měl Manuův zákoník velký vliv na utváření hinduistických sociálních a etických norem, čelil také kritice, zejména v moderní době. Někteří tvrdí, že některé verše udržují sociální nerovnosti a diskriminaci. Interpretace textu se liší a různí badatelé zdůrazňují jeho historický a kulturní kontext. Stručně řečeno, Manuův zákoník neboli Manusmriti je základním textem hinduistické dharmašástry, který nastiňuje pokyny pro spravedlivý život, společenský řád a etické chování. I když hrála klíčovou roli při utváření hinduistických společenských norem, nen í bez kontroverzí a v průběhu staletí byla předmětem různých interpretací. Přílišné zjednodušování "Hinduismu" jako synonyma kastovního systému vede západní pozorovatele k přehlížení náboženského důrazu na duchovní růst, etický život a snahu o seberealizaci. Vykreslování "Hinduismu" v populárních médiích a vzdělávacích osnovách m imo Indii udržuje staleté stereotypy a zkreslení. Zavádějící obrazy a příliš zjednodušující vyprávění přispívají ke zkreslenému chápání hinduistických praktik, rituálů a víry.

∎

ZÁVĚR: Rozpoznání a ocenění vrozené rozmanitosti "Hinduismu“ je zásadní pro přesnější pochopení. Rozptýlení mylných představ vyžaduje diferencovaný přístup, který uznává množství víry a praktik v rámci "Hinduismu." Přijmeme-li složitost tohoto

starobylého náboženství, můžeme překonat stereotypy a podpořit informovanější a uctivější globální dialog o bohatém kulturním a duchovním dědictví Indie.

TRIDEVI: ZKOUMÁNÍ BOŽSKÉ ŽENSKÉ TROJICE V HINDUISMU

V "Hinduismu" je koncept božství často vyjádřen prostřednictvím množství božstev, z nichž každé představuje různé aspekty nejvyšší reality. Mezi těmito božskými projevy zaujímá významné místo Tridéví neboli Trojitá Bohyně. Tridéví, která se skládá ze tří h lavních bohyň – Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí – symbolizuje dynamickou a mnohostrannou povahu ženského božství v hinduistické kosmologii.

POJEDNÁNÍ O ŠAKTI – SVÁMÍ ŠIVÁNANDA79

"Šakti je všemocná síla Pána neboli kosmická energie. Božská Matka je znázorňována tak, že má v rukou deset různých zbraní. Sedí na lvu. Udržuje hru Pána prostřednictvím tří atributů přírody, a to sattvy, radžas a tamas. Poznání, mír, chtíč, hněv, chamtivost, egoismus a pýcha, to vše jsou Její podoby. V Devi Suktě Rig Védy Samhity se dočtete, že Vak, symbolizující řeč, dcera mudrce Anbhirny, si uvědomila svou totožnost s Božskou Matkou, Silou Nejvyššího Pána, která se projevuje v celém vesmíru mezi bohy, lidmi a zvířaty i mezi tvory hlubokého oceánu. V Kena Upanišadě se dočtete, že Božská Matka prozradila Indrovi a bohům moudrost a řekla, že bohové jsou schopni porazit démony pouze s pomocí síly Nejvyššího Pána. Uctívání Déví, univerzální Matky, vede k dosažení poznání Já. Příběh z Kena Upanišady, známý jako "Jakša Prasna", tento názor podporuje. Vypráví o tom, jak Uma, Božská Matka, učila bohy Pravdě. Bohyně Šakti tak svým oddaným předává moudrost. Uctívání Déví je tedy uctíváním Boží slávy, Boží velikosti a nadřazenosti. Je to uctívání Všemohoucího. Je škoda, že mnozí nevědomky chápou Déví jako pouhou krvežíznivou hinduistickou bohyni. Ne! Déví není zlovolná démonka ani není majetkem pouze hinduistů. Déví nepatří žádnému náboženství. Déví je ta vědomá síla Boha. Slova Déví, Šakti atd. a představy o různých podobách spojených s těmito jmény jsou ústupky, které mudrci poskytli kvůli omezenosti lidského intelektu; v žádném případě nejsou konečnou definicí Šakti. Původní neboli Adi Šakti je mimo lidské chápání. Bhagaván Krišna v Gítě říká: "To je pouze Má nižší přirozenost. Za ní je Má vyšší přirozenost, životní princip, který udržuje vesmír". V Upanišadě se také říká: "Nejvyšší Boží síla se projevuje různými způsoby. Tato moc je Boží přirozenosti a projevuje se jako poznání, síla a činnost". Popravdě řečeno, všechny bytosti ve vesmíru jsou uctívači Šakti, ať už si to uvědomují, nebo ne, neboť neexistuje nikdo, kdo by nemiloval a netoužil po moci v té či oné podobě. Fyzikové a vědci dnes dokázali, že vše je čistá, nepomíjivá energie. Tato energie je pouze formou božské Šakti, která existuje v každé podobě. Dítě si více rozumí s matkou než s otcem, protože matka je velmi laskavá, milující, něžná a láskyplná a stará se o potřeby dítěte. Také v duchovní oblasti má aspirant nebo 79 POJEDNÁNÍ O ŠAKTI – SVÁMÍ ŠIVÁNANDA včetně obrázku – odkaz: Hinduism – Sharing Culture and Knowledge/Facebook - https://www.facebook.com/groups/315816572369483

oddaný – duchovní dítě – důvěrnější vztah k Matce Durze než k otci Šivovi. Proto je vhodné, aby se aspirant obrátil nejprve na Matku, která pak své duchovní dítě představí Otci, aby ho osvítil. "

SARASVATÍ – BOHYNĚ VĚDĚNÍ A MOUDROSTI:

∎

Sarasvatí, první božstvo Tridéví, je uctíváno jako ztělesnění vědění, moudrosti, umění a učení. Sarasvatí, často zobrazovaná na labuti a držící veenu (hudební nástroj) a písma, je múzou básníků, umělců a učenců. Její spojení s řekou Sarasvatí, která je v "Hinduismu" považována za posvátnou, dále podtrhuje její spojení s proudem poznání. Sarasvatí je uctívána během svátku Vasant Panchami, kde oddaní hledají její požehnání pro akademické aktivity a tvůrčí úsilí. Její klidné a půvabné vystupování odráží mírumilovné a kontemplativní aspekty božského ženství.

LAKŠMÍ – BOHYNĚ BOHATSTVÍ A PROSPERITY:

∎

Lakšmí, druhá bohyně v Tridéví, je ztělesněním bohatství, prosperity a hojnosti. Lakšmí, ozdobená drahokamy a často zobrazovaná, jak sedí nebo stojí na lotosu, symbolizuje nejen materiální bohatství, ale také duchovní prosperitu. Je manželkou Pána Višnua a věří se, že její přítomnost přináší štěstí a úspěch. Během svátku Diwali je Lakšmí široce uctívána a lampy se rozsvěcují, aby se její požehnání přivolalo do domácností a podniků. Její benevolentní a pečující povaha zdůrazňuje myšlenku, že bohatství, pokud je používáno uvážlivě, může přispět k blahobytu jednotlivců i společnosti.

PÁRVATÍ – BOHYNĚ SÍL Y A BOŽSKÁ MATKA:

∎

Párvatí, třetí bohyně v Tridéví, je mnohostranné božstvo představující moc, plodnost a božské mateřství. Jako choť Pána Šivy je také známá pod různými jmény, jako je Uma, Durga a Kálí, z nichž každé zobrazuje různé aspekty její božské osobnosti. Role Párvatí jako pečující matky je zřejmá z jejího ztvárnění Gauri, která se o své děti stará s láskou a soucitem. Ztělesňuje však také divoký a ochranný aspekt božství jako Durga a Kali, které bojují proti zlým silám, aby obnovily kosmickou rovnováhu.

ZÁVĚR:

∎

Tridéví, Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí společně symbolizují všeobjímající sílu ženského božství v "Hinduismu." Každá bohyně přináší jedinečný soubor atributů a kvalit, které přispívají k holistickému pochopení božského ženského principu. Tridevi není jen teo logický koncept, ale zdroj inspirace pro miliony hinduistů, kteří hledají vedení, požehnání a sílu od těchto tří mocných bohyň na své duchovní cestě. Přijetí Tridevi obohacuje pochopení spletité tapiserie hinduistické kosmologie a posiluje myšlenku, že b ožství se projevuje v různých formách, aby se vypořádalo s mnohostrannými potřebami lidské zkušenosti.

UKÁZKA Z KNIHY – MOKVAJÍCÍ S NOŽI – AUTOR: JOSEF ŠÉDL

{začátek citace} Následně vešla do předsálí před vstupem do hlavní, vnitřní svatyně kněžky Božské Velké Matky – Tridevi. Velká Matka má, jak Marianna věděla od babičky Elvíry, tisíce podob i tváří a čas i prostor je jimi vyplněn, znovu a znovu, a znovu. A tento chrám, jak věděla, stojí nejen uprostřed tohoto času a města, ale zároveň i uprostřed věčnosti v srdci pro každého, kdo cítí její volání. Zde ji v předsálí zastavila na její cestě Hirani Sandi, což byla kněžčina strážkyně a průvodkyně žen putujíce ke kněžce do vnitřní svatyně obřadním pohybem ruky vyjadřujícím úctu. Ta žena, strážící tento chrám, byla oblečena v karmínově rudém obřadním sárí. Okamžitě se Marianny dotázala rázným, už trochu podrážděným hlasem, jaký je důvod její nečekané a neohlášené návštěvy mimo řádné veřejné obřady. Marianna pochopila její hněv vyplývající z jejího postavení, ale z podřízenosti jen mlčela a padla před ženou na kolena až k zemi a poklonila se jí. Tím ji prokázala neochvějně a nezpochybnitelně absolutní úctu, poklonila se totiž její vnitřní Bohyni, která byla v každé ženě zjevena. Hirani Sandi byla ohromena a hněv z ní vyprchal beze zbytku pryč. Už plně pochopila, kdo přišel do chrámu. Po tomto prvotním úkonu úcty Marianna vstala a beze slov vzala před zraky ženy z blízké obětní misky plné různobarevných květů, umístěné vedle zmenšeného modelu chrámu, volně položený lotosový bílý květ. Při tomto cítila na svém těle i duši těkající oči strážkyně, která bedlivě sledovala její obřad a nezasahovala do něj. Následně Marianna namočila lotosový bílý květ v obřadním rudém oleji, a to vše proběhlo stále bez jediného slova. Jako božská tanečnice vnořila vteřinu poté květ do zavěšené obětní mísy nad prázdným ohništěm určenému jen k jednomu účelu, a to k obřadu obětujícího ohně, který bude stoupat k nebesům, společně s obřadními modlitbami v přesně určeném pořadí. Následně lotosový květ polila už v obětní míse ze zlaté nádoby směsí myrhy a dalších vonných látek a ihned obřadní malou loučí, která hořela plamenem věčnosti vedle ohniště s obětní mísou před sochou se všemi třemi tvářemi Tridevi, oheň pod lotosovým květem zapálila. Oheň se okamžitě dostal ke směsi v obřadní misce, která ihned vzplála a provoněla silnou omamnou vůní celé místo obřadu. Vzápětí před sochou Tridevi padla na zem a poklonila se v absolutní úctě, a přitom začala zpívat starobylou píseň o putování Velké Matky Gangy až s vesmírného praoceánu Káraní do vesmírných dálav cestou přes Starozemi až k Terranii. Ta píseň se nesla prostorem i časem, a putovala se všemi lidmi z jejich staré Země až do nového místa. Měnila se, tak jako lidé, ale její podstata a síla zůstávala navzdory prostoru a času stále stejná.

Tento obřad pro tuto chvíli zastavil veškerý čas, a naopak přinášel věčnost opakujícího se putování Velké Matky ke všem lidem. Marianna ustrnula, vnímala požehnání Tridevi a na okamžik zapomněla na vše kolem sebe. Cítila, pro tento okamžik, a společně se strážkyní svatyně požehnání všech božských tváří Velké Božské Matky. Vnímala úsměv i lásku na sochách a obrázcích zobrazující ženskou stránku Boží, a zrakem se poklonila před Sarasvatí – Bohyní skrytých i zjevných znalostí, krásy hudby i umění. Také Sarasvatí poděkovala za její společnou cestu stvořením, jímž kráčela a kráčí společně v božské dvojici s Brahmou. Následně se poklonila a zazpívala píseň vděku i Bohyni Lakšmí – uctívala v žehnání i písni její dar Života, zdraví i skutečného štěstí. Zpívala také přirozeně i o její cestě jako ženy Višnua a cítila její požehnání i dary na cestě životem. Neuhnula ani před zobrazením Bohyně Párvatí. Znovu zpívala píseň radosti i smutku jako žena, jež putuje skrze věky lidí, vnímala požehnání Božské Matky, a i při tomto obřadu si vzpomněla a připomněla její božské manželství z Pánem rozkladu a smrti Šivou. Š ivův trojzubec v ní na okamžik rozetnul veškeré pochybnosti. V mysli Marianny se vzápětí Párvatí proměnila na dalším obraze zdobícím chrámovou stěnu v Tridevi, posvátnou trojici božského ženství. Nakonec, neminula i poslední dvě hlavní zjevení Božské Matky, i když cítila chvíli bolest. Ani nejprve nechtěla vnímat po všem, co zažila, přímou temnotu Kálí, ani Durgy, a nakonec její zrak spočinul opětovně na výtvarném uměleckém ztvárnění Tridevi. Modlila se otevřeně, následně i ke Kálí, jenž byla její Božskou Matkou ovládající smrt. Kálí, by la i v jejím životě zpodobněním času stočeného do věčně se požírajícího hada. Ano, Kálí, kradla i čas k životu, ale vracela ho také podle své vůle zpět. I přesto jí uctila, protože vynechat ji by znamenalo lhát sama sobě, a tak v intimní chvilce krátkého zjevení prožila s ní, krátce porážku všech démonů zmocňujících se její duše, a utnula všechny ty hlavy démonickým stvůrám dobývajícím její nitro. Nakonec uctila ze všech zjevení i Durgu přijíždějící do její duše na posvátném tygru, Durga nebyla jen další s tváří Božské Matky, ale byla odhodlanou a připravenou k vítěznému boji v každém čase věčnosti. Čas zemřel, obřad odnesl ve svém hlubokém ponoření Mariannu do dětství i mládí, když poprvé tajně, jen s babičkou Elvírou prožila obřad probuzení a uctívala společně s babičkou Velkou Božskou Matku ve všech jejích podobách a inkarnacích. Zůstalo to v ní, a naopak teď, se to plně probudilo jako hlas Ducha, který vane, kam chce. Nechtěla to zastavit, protože stála tváří v tvář něčemu, co stálo proti ní. S absolutní úctou a na okamžik otřesena prožitým obřadem ve stínu Tridevi v jednom okamžiku pochopila průvodkyně a strážkyně, oč Marianně skutečně jde. Okamžitě a v slzách pronikajících skrze požehnání okamžiku se ji poklonila v absolutní úctě zpět a se sl zami božského požehnání a štěstí Mariannu, jako dceru Bohyně ihned nechala vstoupit až do vnitřní svatyně. Nic z toho, čeho byla svědkyní, nemůže prožívat na vnitřní úrovni nikdo, kdo neprošel přímým dotykem všech tváří Tridevi. Už nebyl důvod Mariannu zad ržovat, a tak jí pokynula, aby šla dál, dovnitř, do nitra vnitřní svatyně. Odstranila tak po vzoru Ganéšy poslední překážku na její cestě.

Marianna tedy poté vkročila otevřenými dveřmi dovnitř vnitřní svatyně a pomalu kráčela chodbou po bílém mramoru mezi sochami a obrazy všech hindu božstev. Na konci sálu zahlédla kněžku Divani. Ta jí pokynula, ať jde k ní, a pak obě usedly, v dokonalém souznění duší, naproti sobě v lotosovém sedu. Kněžka vyndala karafu z modrého skla a otevřela ji, Marianna se v tu chvíli sehnula a kněžka se začala nahlas modlit a následně i zpívat. Zpěv byl uhrančivý, Marianna pod jeho vlivem zastavila svůj rychlý tep a čekala. Pak jí náhle kněžka za modlitebního zpěvu polila hlavu, a Marianna cítila, že jí nejprve po hlavě a pak po tváři protéká posvátná voda Velké Matky Gangy přivezená ze Země jejími předky a posvěcená i zpěvem manter mnoha generací kněží a kněžek, kteří ji střežili jako nejvzácnější poklad.{konec citace}

TRIMURTI V "HINDUISMU:" HLOUBKOVÉ ZKOUMÁNÍ BOŽSKÉ TROJICE

V rozsáhlé tapiserii hinduistické kosmologie stojí Trimurti jako hluboký a složitý koncept, ztělesňující tři základní projevy božství. Trimurti, která se skládá z Brahmy, Višnua a Šivy, představuje kosmické funkce stvoření, zachování a ničení a v hinduistické filozofii symbolizuje cyklickou povahu existence.

ŠIVA – NIČITEL:

Šiva, třetí božstvo v Trimurti, ztělesňuje sílu destrukce a transformace. Šiva, často zobrazován v meditativní póze, s třetím okem představujícím vnitřní moudrost a hadem obtočeným kolem krku, znamená nezbytný proces rozpuštění, který dláždí cestu k regeneraci. Šivův destruktivní aspekt není synonymem zlomyslnosti, ale spíše cyklické povahy existence. Oddaní Šivy, známí jako Šivaisté, ho uctívají v různých podobách, jako je asketický meditující (Rudra) nebo kosmický tanečník (Nataraja).

VIŠNU – OCHRÁNCE:

Višnu, druhé božstvo, přebírá roli udržovatele v Trimurti. Višnu, považovaný za udržovatele vesmíru, který udržuje řád a dharmu vesmíru, se inkarnuje v různých formách (avatárech), aby obnovil rovnováhu, kdykoli dojde ke kosmické nerovnováze. Deset avatárů, včetně dobře známých inkarnací, jako je Ráma a Krišna, il ustruje Višnuovo zapojení do materiálního světa, aby chránil a pečoval o stvoření. Oddaní Višnua často vyjadřují svou oddanost prostřednictvím rituálů, hymnů a festivalů, jako jsou velkolepé oslavy Diwali.

BRAHMA – STVOŘITEL:

Brahma, první božstvo v Trimurti, je uctíván jako stvořitel vesmíru. Brahma, zobrazovaný se čtyřmi tvářemi představujícími čtyři Védy a často sedící na lotosu vystupujícím z pupku Pána Višnua, symbolizuje expanzivní tvořivost, která dává vzniknout vesmíru. Přestože je Brahma hlavním božstvem, není v "Hinduismu" široce uctíván. Nicméně jeho role kosmického architekta a praotce všeho života zdůrazňuje základní aspekt stvoření v Trimurti.

PROPOJENÉ ROLE A JEDNOTA:

Trimurti zdůrazňuje vzájemnou propojenost stvoření, zachování a destrukce. Každé božstvo doplňuje ostatní a symbolizuje věčný koloběh zrození, života, smrti a znovuzrození. Zatímco Brahma, Višnu a Šiva představují odlišné kosmické funkce, jsou neoddělitelnými aspekty božského celku. Tato jednota je ztělesněna v obraze Trimurti, kde tři božstva často sdílejí jedno tělo, což zdůrazňuje jejich vzájemnou závislost.

FILOZOFICKÝ VÝZNAM:

Kromě mytologických příběhů má Trimurti v "Hinduismu" hluboký filozofický význam. Odráží pochopení, že stvoření, zachování a zničení jsou vzájemně propojené aspekty kosmického řádu. Trimurti je také v souladu s konceptem Brahman, nejvyšší reality hinduistické filozofie, ze které vše vychází a do které se vše vrací.

BOHOSLUŽBY A FESTIVAL Y:

Oddanost Trimurti je vyjádřena různými rituály, modlitbami a festivaly. Zatímco jednotliví oddaní se mohou těsněji spojit s jedním božstvem v rámci Trimurti na základě osobních sklonů, existují také příležitosti, kdy jsou všechna tři božstva kolektivně uc tívána. Festivaly jako Maha Shivaratri, který uctívá Šivu, a Vaikuntha

Ekadashi, zasvěcený Višnuovi, jsou příkladem různých způsobů, jakými se Trimurti slaví v různých regionech a tradicích.

SOUČASNÝ VÝZNAM:

V současném "Hinduismu" Trimurti nadále inspiruje filozofické diskurzy, umělecké projevy a náboženské praktiky. Nadčasová moudrost obsažená v konceptu Trimurti vybízí k zamyšlení nad cyklickou povahou života, pomíjivostí materiální existence a snahou o duchovní vývoj.

ZÁVĚR:

Trimurti je základním kamenem hinduistické teologie, který shrnuje dynamickou souhru tvoření, zachování a ničení v rámci kosmického řádu. Prostřednictvím ikonické trojice Brahma, Višnu a Šiva slouží Trimurti jako hluboký symbol jednoty, rozmanitosti a věč ných cyklů existence v rozsáhlé tapiserii hinduistické spirituality.

ÚLOHY POSVÁTNÝCH ŘEK V INDII

Řeky v Indii mají nesmírný kulturní, náboženský a ekologický význam. Nejsou to jen vodní plochy, ale jsou uctívány jako posvátné entity, často spojované s konkrétními božstvy a zasazené do bohaté tapiserie indické mytologie.

ZDE JE SEZNAM NĚKTERÝCH VÝZNAMNÝCH ŘEK V INDII A JEJICH SPOJENÍ

S KONKRÉTNÍMI BOŽSTVY:

GANGA (GANGA):

∎

Role: Ganga, jedna z nejposvátnějších řek "Hinduismu," je považována za ztělesnění čistoty a svatosti. Hraje klíčovou roli v různých náboženských rituálech, včetně koupání, a věří se, že očišťuje duši od hříchů.

∎

Asociace božstev: Ganga je personifikována jako bohyně Ganga, která sestupuje na Zemi z rozcuchaných kadeří Pána Šivy. Často je zobrazována na krokodýlovi a je uctívána pro své očistné a životodárné vlastnosti.

JAMUNA:

∎

Role: Jamuna je další posvátná řeka v Indii, spojovaná s plodností a náboženským významem. Protéká několika významnými poutními místy a věří se, že jeho vody mají očistné účinky.

∎

Společnost Božstev: Jamuna je personifikována jako bohyně Jamuna a je považována za sestru Pána Jama, boha smrti. Spojení s plodností a očištěním ji spojuje s pojetím života a smrti.

SARASVATÍ:

∎

Role: Bájná Sarasvatí je považována za jednu ze starobylých řek zmiňovaných ve védských textech, i když dnes není fyzicky viditelná. Sarasvatí je uctívána pro vědění, moudrost a umění.

∎

Sdružení božstev: Sarasvatí je uctívána jako bohyně vědění, hudby a umění. V hinduistické ikonografii je zobrazována s veenou (hudebním nástrojem) a knihou, symbolizující hledání moudrosti.

YAMUNOTRI, GANGOTRI, KEDARNATH A BADRINATH (CHAR DHAM YATRA):

∎

Role: Tato čtyři posvátná místa, známá jako Char Dham, se nacházejí v oblasti Himálaje a jsou spojena s místy pramenů řek Jamuny a Gangy, stejně jako s chrámy zasvěcenými Pánu Šivovi (Kedarnath) a Pánu Višnuovi (Badrinath).

∎

Sdružení božstev: Tato místa jsou významnými poutními místy, přičemž každá řeka a božstvo jsou uctívány pro své jedinečné božské vlastnosti. Char Dham Yatra má pro hinduisty velký duchovní význam.

KRIŠNA:

∎

Role: Řeka Krišna je jednou z nejdelších řek v Indii, protéká státy Maháráštra, Karnátaka a Ándhrapradéš. Udržuje zemědělství v regionu a je historicky významná.

∎

Asociace božstev: Řeka je spojena s Pánem Krišnou, ústřední postavou hinduistické mytologie. Oblast podél řeky Krišna je poseta chrámy zasvěcenými Pánu Krišnovi, které zdůrazňují kulturní a náboženský význam řeky.

GODAVARI:

∎

Role: Godavari je druhá nejdelší řeka v Indii a hraje zásadní roli při podpoře zemědělství a poskytování vody pro zavlažování. Často je označována jako "Dakshin Ganga" (Ganga jihu).

∎

Asociace božstev: Godavari je spojována s různými místními božstvy a v hinduistické tradici je považována za posvátnou řeku. Věří se, že koupání v Godavari během festivalu Godavari Pushkaram očišťuje člověka od hříchů.

NARMADA:

∎

Role: Řeka Narmada je považována za jednu z nejposvátnějších řek v Indii a na jejích březích se nachází několik poutních míst. Je známý svou malebnou krásou a mramorovými skalami v Bhedaghatu.

∎

Asociace božstev: Narmada je spojována s bohyní Narmadou, která je uctívána jako zosobnění řeky. Poutníci se vydávají na cestu Narmada Parikrama, obejití řeky, jako akt oddanosti a pokání.

TUNGABHADRA A BHIMA:

∎

Role: Řeky Tungabhadra a Bhima jsou významnými přítoky řeky Krišna, které přispívají k úrodným pláním jižní Indie.

∎

Asociace božstev: I když nejsou přímo spojeny s konkrétními božstvy, v oblastech kolem těchto řek se nachází mnoho chrámů a náboženských míst

zasvěcených různým bohům a bohyním, což odráží kulturní a náboženskou rozmanitost jižní Indie. Spojení řek s konkrétními božstvy v Indii přesahuje pouhý geografický a ekologický význam. Tyto řeky jsou propojeny s duchovním a kulturním dědictvím země a slouží jako kanály pro náboženské praktiky, poutě a projevy oddanosti pro miliony lidí.

Višnavismus je jednou z hlavních tradic hinduismu, která se soustředí na uctívání Pána Višnua a jeho různých inkarnací, především Pána Krišny a Pána Rámy. Višnavismus se vyznačuje silnou oddaností Višnuovi a důrazem na bhakti (oddanost) jako prostředek k dosažení duc hovní realizace. I když mezi některými aspekty Višnavismu a Gnosticismu mohou existovat povrchní podobnosti, v základních doktrínách se zásadně liší.

DOKTRÍNY VIŠNAVISMU

∎

Polyteismus: Višnavismus je polyteistická tradice v širším hinduistickém rámci. Ačkoli ústřední roli hraje Pán Višnu, uctívá se i mnoho dalších božstev.

∎

Nejvyšší božstvo – Višnu: Višnu nebo jedna z jeho inkarnací je podle Višnavismu Nejvyšším božstvem, které je zodpovědné za stvoření, zachování a zánik vesmíru. Višnuité věří v jednotu všech božstev. V tomto pochopení se tedy jedná jednoznačně o demiurgické božstvo, skrývající se pod jiným jménem.

∎

Bhakti: Bhakti je ústředním tématem Višnavismu. Oddaní se snaží dosáhnout mokši (osvobození) prostřednictvím láskyplné a oddané služby Pánu Višnuovi, kterou vyjadřují svou lásku a odevzdanost.

∎

Reinkarnace a karma: Višnavismus se drží hinduistické víry v samsáru (koloběh zrození a znovuzrození) a karmu (zákon příčiny a následku). Činy člověka v tomto životě mají následky v životech budoucích.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI VIŠNAVISMU A GNOSTICISMEM

∎

Polyteismus vs. dualismus: Višnavismus je polyteistický, zatímco Gnosticismus zahrnuje dualismus s výrazným rozlišením mezi hmotnou a božskou říší.

∎

Zbožnost vs. tajné vědění: Višnavismus zdůrazňuje oddanost Pánu Višnuovi a láskyplnou službu, zatímco Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání jako cestu ke spáse.

∎

Pohled na hmotný svět: Višnavismus nezastává negativní názor na hmotný svět, ale spíše jej považuje za božské stvoření. Naproti tomu Gnosticismus často vnímá hmotný svět jako místo utrpení a nevědomosti. Souhrnně lze říci, že Višnavismus je polyteistická tradice vycházející z hinduismu, která zdůrazňuje oddanost Pánu Višnuovi, zatímco Gnosticismus se vyznačuje dualismem, tajným poznáním a negativním pohledem na hmotný svět. Obě tradice se podstatně liší ve svých základních vírách a praktikách.

ALAN BRILL - BŮH VE VIŠNAVISMU Z ŽIDOVSKÉ PERSPEKTIVY80

CITACE: Jaký je hinduistický pohled na Boha z židovské perspektivy? Sociální sítě jsou plné těch, kteří se vyjadřují s minimálními znalostmi moderního Hinduismu. Možná si kdysi přečetli přehledovou knihu o světových náboženstvích, která popisovala védské náboženství starověké Indie 3000 př. n. l. a 200 př. n. l., a toto mizivé množství informací o starověké civilizaci považovali za dostatečné k tomu, aby se zabývali moderním náboženstvím. A rozhodně neuvažují o tom, nakolik tato učebnice odráží protestantské nebo orientalistické perspektivy, které z rituálu činí méně protestantismus jako vrchol náboženství.

∎

Jasně a jednoznačně prohlásím, že moderní Hinduismus z židovského pohledu má koncepci jednoho jediného Boha a od doby sepsání Upanišad ~200 př. n. l. se k tomuto postoji přibližuje. V Mahábháratě je Narajána nejvyšším osobním Bohem, je Nejvyšší bytostí. O všech božstvech se říká, že byla stvořena Jím, a všechna ostatní božstva jsou tedy částmi (angas) této jediné velké Bytosti. Jiný verš Mahábháraty nabízí stejné vysvětlení Pána Višnua. Uvádí se v něm: "Višnu, který se narodil v době, kdy se narodil, je nejsilnějším z nás: "Višnu je jedinečné a jedinečné Božstvo; je Nejvyšší bytostí (mahabhuta); prostupuje všechny tři světy a ovládá je, ale sám je nedotčen jejich vadami." Jejich středověcí scholastičtí myslitelé tento pojem s filosofickou přísností upřesn ili na Jednoho Boha. A moderní směry dále představily pojem Jednoho Boha v současných pojmech. TL:DR tohoto příspěvku tedy zní: Židé by měli uznat, že hinduistické náboženství je o jednom Bohu. Tato otázka měla být vyřešena již před lety. Před sedmadvaceti lety napsal rabín Adin Steinsaltz. Podle zákonů Noeho je možné předpokládat, že Hinduismus a Buddhismus jsou v principu dostatečně monoteistické, aby morální hinduisté a buddhisté mohli vstoupit do nebeské brány pro pohany. Židovské zákony považují kompromisy, které 80 https://kavvanah.blog/2022/05/31/god-in-vaishnavism-from-a-jewish-perspective/

dělají nebo tolerují velká světová náboženství, za způsoby, jak v praxi usnadnit v zásadě monoteistické teologie pro velké skupiny stoupenců. K podobnému závěru dospěli Židé vždy, když se setkali s moderním hinduismem. Podobné názory napsali rabi Menaše ben Israel, Moses Mendelssohn, vrchní rabín JH Hertz a další. Ale myšlenka, že hinduistické představy o Bohu nejsou AZ (Anti -Zionism), se neujala ani při opakovaném vystavení a 40 tisících Izraelců cestujících do Indie každý rok.

∎

Tento příspěvek pracuje s předpoklady rabína Herzoga o křesťanství, v němž současní křesťané nejsou AZ, jen rozšiřuje jeho úvahy na hinduismus. Pokud toto nepřijímáte, pak tento příspěvek není pro vás. Předpokládá také, že Židé nemohou používat obrazy, sochy, murti, hvězdy, planety nebo stromy, i když jsou určeny ke službě jednomu Bohu. Jeroboámova zlatá telata byla monoteistická, ale přesto AZ. Ve své knize o židovsko -hinduistickém setkání jsem minimalizoval přímá normativní tvrzení. Výslovně jsem čekal, až rabín profesor Daniel Sperber vydá svou knihu o hinduismu a AZ, kterou dokončil v roce 2012. Mám k dispozici pracovní verzi jeho rukopisu. V tuto chvíli se však zdá, že ani po letech přímého pobízení nevyjde. Proto jsem se chystal začít pracovat na úplném prohlášení. Tento týden se však konala úžasná čtyřdenní akademická konference vysílaná na Zoomu o Bohu ve Višnavismu, což je hlavní hinduistické vyznání více než poloviny indických hinduistů. Višnavismus je verze s mnoha projevy Boha v různých podobách a s tisíci, ne-li miliony bohů, které je třeba uctívat. To kontrastuje s druhou nejpočetnější denominací Šivaismem s jediným zaměřením na jedinečného vznešeného Boha. Višnavismus je známý svou zbožností, uměním a chrámovými rituály. V pozdějších příspěvcích se budu podle potřeby zabývat šivajismem, smartismem, jógou, tantrou a advaita védántou. Zde se omezím pouze na vaišnavismus. Tato čtyřdenní konference byla natolik bohatá na analýzy, že mě vedla k tomuto příspěvku na blogu, který má nastartovat mé rozsáhlejší vyjádření. Psaní mi umožňuje převést postřehy do prózy dříve, než zapomenu. Navíc mi umožňuje zveřejňovat je po částech a získávat zpětnou vazbu. Nic v tomto příspěvku není definitivní a budu se k němu vracet a upravovat ho, jakmile získám další zpětnou vazbu. Důležité je, že všichni řečníci a posluchači předpokládali, že vaišnavismus má jedinou nejvyšší bytost, kterou lze přeložit jako Bůh. Hlavní otázkou je, jak vztáhnout monoteistickou a teistickou formulaci k monistické formulaci. Všimněte si však, jak různé odpovědi spadají do řady formulací o Bohu, místo aby zpochybňovaly předpoklad, že vaišnavové uctívají jednoho Boha. Před 40 lety učebnice světových náboženství představovaly dichotomii, v níž protestantské Křesťanství mělo transcendentního teistického Boh a a Hinduismus Boha panenteistického. Dnes je v západních náboženstvích oslavován mystický a panenteistický přístup k náboženství - vzpomeňme na Chasidismus, Novochasidismus a Kabbalu. V Hinduismu vidíme osobní a transcendentní aspekt Boha a v Judaismu vidíme panenteistický aspekt.

Tento příspěvek píši jako vědec zabývající se židovstvím bez jakýchkoli nároků na filologickou nebo vědeckou znalost sanskrtu, tamilštiny, hinduistiky nebo malajálamštiny. Tento příspěvek založím na tom, co jsem si z přednášek pro své účely odnesl. Nebude shrnovat vše, co na konferenci zaznělo, ani obsah daného příspěvku. Je to jen můj výběr různých pro mě užitečných bodů. Je možné, že mi uniklo mnoho historických a filozofických jemností. Ale i tak to dokládá můj názor.

∎

PŘIPRAVOVANÁ KNIHA JEDNOHO Z PŘEDNÁŠEJÍCÍCH NA KONFERENCI ZDE JE OSM PODOB VAIŠNAVISMU Z KONFERENCE A JEDNA Z MÉ KNIHY. (1) Tamilští zbožní básníci Alvarové z 5. až 10. století mají jednoho jediného Boha Višnua jako osobního Boha s vlastnostmi a atributy. Zároveň však říkají, že má 1000 podob, které jsou v konečném důsledku všechny Višnu. Podle předkladatele jsou monoteisté, ale k uctívání Boha používají mnoho forem. Tyto formy nejsou jen vyjádřením Jednoty, která je za nimi, ale mají hodnotu samy o sobě. Uctívač tyto formy vytváří nebo po nich touží. Specifika forem jsou prostředkem ke službě Jedinému monoteistickému Bohu. Je to podobné tomu, jak rabín Nachum Rabinowitz ZL viděl křesťanství, protože křesťané nepovažují kříž, krucifix nebo ikonu za samostatné božstvo, ale spíše myslí na jednoho Boha. (2) Madhváčárja neboli Madhva vycházel z výkladu védánty ve 13. století do dualistické interpretace propasti mezi jedinou pravou skutečností, nekonečným Bohem, a člověkem. Tento přístup je v Indii a v mém vlastním NJ 21. století stále dodržován. Bůh je jediným skutečným vládcem vesmíru, který je vnější vůči podřízenému hmotnému světu lidí a hmoty. Všechna božská jména poukazují na jediného Boha. Stejně jako v kabbale každé slovo, dech a řeč ukazují na Boha. Kromě toho je Bůh imanentní podstatou všech věcí. Člověk může Boha nazývat jakýmkoli jménem, protože všechna poukazují na nekonečného Boha.

∎

Bůh je Bohem stvořitelem, když bere již existující mikroformy, aby vytvořil makroformy. Miliony dévů nejsou Bůh ani bohové, ale duchovní bytosti, které nejsou Bohem. Principem každé dobré vlastnosti ve světě je Bůh. (Bůh je čistá láska, čistá spravedlnost, čistý soucit). (3) Bůh v Pu ṣṭimārze je Bohem dávajícím milost. Tento přístup založený Vallabhačárjou (1479 -1531 n. l.), známým také jako Vallabha, je cestou oddanosti zaměřenou na Krišnův raný život a "božskou hru" (līlā) mezi gópími ve Vrindávanu. Vše je založeno na milosti (puṣṭi) Krišny, stejně jako případné osvobození. Pán je přístupný pouze skrze svou vlastní milost. Bůh je vizualizován prostřednictvím popisů v textech. Pána nelze dosáhnout pomocí dané formule nebo rituálu prováděného lidmi. Je dosažitelný pouze teh dy, když chce být dosažen. (Vzpomeňme na píseň George Harrisona My Sweet Lord, kde se odvolává na osobního Boha, aby ukázal ). Tento přístup je více panenteistický a méně biblický teismus, protože bůh je všude a projevuje se všude a vše může být použito ke službě bohu. Tento přístup kombinuje Boha jako nebeského, Boha jako monoteistického Pána a Boha jako jiskru

ve všech věcech. Vyšší prvotní aspekt božství, Brahman, je monistickým zdrojem a příčinou všeho, co je ve vesmíru, Vše je prodchnuto duchem Pána, a protože Pán je věčně dokonalý, vše je dokonalé právě tak, jak je. (4) Klasická analýza Bhagavadgíty říká, že obsahuje dva pohledy na Boha. Jako transcendentního Pána, nekonečného Boha nade vším, a také Boha jako imanentního ve vesmíru. Napětí mezi imanencí a transcendencí a napětí uvnitř imanence Boha prostoupeného Bohem nebo kosmu ztotožněného s Bohem. (5) V textech Pankaratry se objevuje emanace od neznámého božského k nadpozemským projevům k projevům v tomto světě. V jednom příkladu, Džajákjá Samhitě, je Bůh Pánem jako osoba. Je také příčinou kosmu. Zjevuje se také v hierarchicky důstojných podobách jako avataři. (6) Přednášející o Bhágavata Puráně hovořil o napětí mezi teistickým Bohem a nedualismem v této knize. Především však zdůraznil potřebu zjevení Boha, v němž se skrytá pravda zjevuje v kráse. Bůh musí být krásný a Bůh musí mít podobu. Proto si člověk ve své mysli vytváří svůj osobní obraz Boha. Stanovy a obrazy jsou formou Boha v mysli. Na okraj se objevilo, že vaišnavové jen zřídka citují Rig Védu, text ze staré Indie (napsaný 1500-1000 př. n. l.), který se nejvíce vyučuje v západních učebnicích. (7) Nimbarka Sampradája, je text jedné ze čtyř hlavních vaišnavských subdivizí, kterou založil Nimbarka ve 12. -13. století. Jedná se o dualistický nedualismus - lidé jsou odlišní i neodlišní od Isvary, Boha neboli Nejvyšší bytosti. Konkrétně je tato sampradája součástí krišnaismu - krišnacentrické tradice. Jednalo se o populární odklon od ortodoxnějšího přístupu k Hinduismu zaměřeného na pravidla Mimamsa. Zde lze meditací o sobě bez symbolů Boha dosáhnout osvobození Podle Mimamsy - studovat védántu mohou jen někteří, například ženy jsou vyloučeny. Zde je přístupná všem. To tento přístup Brahman jako - ne-tvůrce, bez začátku a konce. Krišna je však s Brahmanem ztotožněn. Brahma je teistický, ale nemůže být ani neteistický, protože lidé mají v duchovním životě různý vkus Uctívání bez symbolů je neteistické, se symboly teistické. Pouze odevzdáním se Rádhá -Krišnovi (nikoliv vlastním úsilím) by mohli dosáhnout milosti potřebné k osvobození od znovuzrození; pak by při smrti fyzické tělo odpadlo. Nimbarka tedy zdůrazňoval bhakti jógu, jógu oddanosti, sebeodevzdání a víry. (8) Pojetí Boha v Čaitanjově vaišnavské tradici je složitější než ostatní představené. Tato tradice je tradicí oddané oddanosti Krišnovi, většina si tento přístup spojuje s jednou z jejích odnoží Iskconem. Pro ně je Bůh polyvalentní jako tři perspektivy - Brahman, paramatma a bhagwan, jsou to atributy na určité úrovni. Brahman je transcendentní, paamatma je Bůh v akci, který přeměňuje potenciál na skutečnost, transcendentní působí ve světě prostřednictvím paramatry. A Bhagwan je místní osobní božstvo. Tyto tři aspekty Boha si mohou v činnosti odporovat.

Na konferenci někdo na okraj zmínil používání obrazů k uctívání Boha. Jeden člověk řekl, že jsou pouze připomínkou, symbolem, který má sloužit jako připomínka Boha, jiný člověk řekl, že mají skutečnou jiskru Boha, další člověk řekl, že v obraze je celá nek onečnost Pána, a čtvrtá odpověď zněla, že vše ukazuje na Pána, ale pod různými jmény, podobně jako Frege vysvětluje jitřní a večerní hvězdu jako obtěžování odkazující na Venuši. (9) Z mé knihy - Sváminarájánský hinduismus, známý také jako sekta Sváminaráján nebo BAPS, je moderní vaišnavská duchovní tradice, uctívá formu Nejvyššího božstva Para-brahman. Pro mnoho Američanů je to hinduismus, s nímž se setkají při návštěvě svých nový ch mramorových chrámů. Dokonce i mezi rabíny se stává jedním z referenčních bodů. V roce 2007 navštívil vrchní izraelský rabín rozsáhlý chrámový komplex Akshardem Temple v Novém Dillí, který na rozdíl od tradičních chrámů disponuje muzeem o historii hnutí, divadlem, kde se promítají filmy o Hinduismu, a dokonce i projížďkou na lodi s hinduistickou tematikou ve stylu Disney, má také velkou restauraci a park pro rodinu. V BAPS je většina božstev přijímána, ale nejsou jim věnovány sochy, spíše jsou zařazeny mezi stovky bohů a dévů vyřezaných do výzdoby budovy a jejích sloupů. Dokonce i domácí uctívání (púdža), které je pro hinduistický život stěžejní, bylo přepracováno kvů li dekoraci. Provádějí ji spíše jako vizualizaci oběti než jako skutečnou oběť ovoce a květin. Tradiční obětování květin a potravin se odehrává pouze v mysli.

LIŠÍ SE SNAD TENTO OBRAZ MLADÉHO KRIŠNY OD MNOHA OBRAZŮ A SOCH

JEŽÍŠE? MODERNÍ MONOTEISMUS

Tyto moderní chrámy jsou stejně monoteistické jako jiné americké. Přesto se ti, kdo k těmto moderním chrámům patří, dozvídají z tisku od nehinduistů, že jsou polyteisté, a jejich dětem se ve školních učebnicích říká, že jsou polyteisté. Rozsáhlý historický fenomén Hinduismu má mnoho pojetí Boha od teistického, monistického, panenteistického, polyteistického, henoteistického a dalších. Nechtějí však, aby za ně západní lidé rozhodovali o tom, v co věří a jak to mají označovat. Správný termín pro monoteismus těchto skupin v hinduistickém pojetí je Para Brahman (Nejvyšší bytost) nebo Suajam Bhagwan (Sám Pán), ale pokud to překládají jako monoteismus, není na cizinci, aby to odmítal. Para Brahman je Nejvyšší Brahman; ten je mimo vš echny popisy a konceptualizace. "On je prvotní věčný mezi všemi věčnými. On je nejvyšší živou bytostí ze všech živých bytostí a On jediný udržuje veškerý život." To jsou slova, jimiž se Brahman řídí. (Katha Upanišad 2.2.13.). V Bhagavadgítě intonuje Suajam Bhagwan (Sám Pán): "Není pravdy, která by Mi byla nadřazena. Všechno spočívá na Mně, jako se navlékají perly na nit." (Bhagavadgíta 7.7). Lidé ze Západu však často tato sebepochopení odmítají jako omluvná, klišovitá a řečená jen na oko. Lidé ze Západu, včetně Židů, kteří navštívili Indii, jsou ochotni prohlásit za definitivní, že každé židovské dítě na základní škole ví, že Hinduismus představuje stejné biblické modly.

Mnozí hinduisté, s nimiž jsem se setkal, předpokládali, že Judaismus je stále starobylá kniha Leviticus, a komentovali to slovy, že si myslí, že naše synagogy bez obětních oltářů nejsou pravým Judaismem. Kdybyste to slyšeli, chtěli byste je opravit. Stejně tak i zde. Radím vám, abyste si promluvili se samotnými hinduisty a věřili jejich vlastním vysvětlením.

Šivaismus, je jednou z hlavních tradic Hinduismu, která se zaměřuje na uctívání Pána Šivy jako nejvyššího božstva. I když mezi některými aspekty Šivaismu a Gnosticismu mohou existovat povrchní podobnosti, v základních doktrínách se zásadně liší.

DOKTRÍNY ŠIVAISMU

∎

Šivaismus – monoteismus a polyteismus: Šivaismus se vyznačuje formou monoteismu s Pánem Šivou jako nejvyšším božstvem. Uznává však také existenci různých dalších božstev v rámci hinduistického panteonu.

∎

Nejvyšší božstvo: Šiva je považován za nejvyšší božstvo, které je zodpovědné za stvoření, zachování a zánik vesmíru. Šivaisté věří v jednotu všech božstev a Šivu považují za nejvyšší realitu. V tomto pojetí je tedy Šivaismus demiurgickým hinduistickým náboženstvím.

JE ŠIVA STVOŘITEL? JAKÉ DALŠÍ ROLE HRAJE?

V Šivaismu je Pán Šiva považován za jedno z hlavních božstev a často je popisován spíše jako Ničitel nebo Přetvořitel než jako Stvořitel. Zatímco pojem božského Stvořitele je v hinduismu spojován s jinými božstvy, zejména s Pánem Brahmou, role Pána Šivy je mnohostranná. Zde jsou uvedeny některé klíčové role a aspekty Pána Šivy v Šivaismu:

∎

Ničitel a proměňovatel: Šiva je často označován jako "ničitel vesmíru". Tento destruktivní aspekt neznamená zlovolnost, ale spíše značí cyklickou povahu stvoření, zachování a zániku. Úloha Pána Šivy spočívá v proměně vesmíru tím, že ukončí jeden cyklus stvoření a připraví půdu pro další.

∎

Pán jógy: Šiva je také znám jako "Pán jógy" (Jógéšvara) a je spojován s meditační praxí a jógou. Je považován za vrcholného jogína, který představuje cestu duchovního probuzení a vnitřní transformace.

∎

Osudové božstvo: Šiva je často zobrazován jako ztělesnění příznivého stavu (Šiva je často označován jako "příznivý" nebo "Mangala"). Je vzýván pro požehnání, ochranu a blahobyt. Jeho posvátný symbol, "Šiva Lingam", představuje neprojevený beztvarý aspekt božství.

∎

Natarádža: Pán Šiva je uctíván jako Natarádža, kosmický tanečník, symbolizující rytmickou a dynamickou souhru tvoření a ničení. Jeho tanec představuje věčný koloběh zrození a smrti.

∎

Pašupati: Pán Šiva je znám také jako Pašupati, Pán bytostí nebo zvířat. Tento aspekt zdůrazňuje jeho roli soucitného ochránce všech tvorů.

∎

Ardhanarišvara: V podobě Ardhanarišvary je Šiva zobrazován jako z poloviny mužem, a z poloviny ženou, což symbolizuje spojení protikladů a harmonii mužské a ženské energie.

∎

Meditativní a asketické božstvo: Šiva je často zobrazován jako meditující asketa, který se stahuje z hmotného světa, aby hledal duchovní realizaci a osvícení. Ačkoli Pán Šiva není v hinduismu obvykle spojován s rolí primárního božstva Stvořitele (tato role je častěji připisována Pánu Brahma), jeho role proměňovatele a ztělesnění různých aspektů božství je v Šivaismu významná. Jeho mnohotvárná povaha odráží rozmanité způsoby, jimiž je uctíván a chápán svými uctívači.

∎

Bhakti a jóga: Šivaismus klade velký důraz na bhakti (oddanost) a jógu (duchovní praxe) jako prostředky k dosažení duchovní realizace a splynutí s božstvím.

∎

Reinkarnace a karma: Šivaismus se hlásí k hinduistické víře v samsáru (koloběh zrození a znovuzrození) a karmu (zákon příčiny a následku). Činy v tomto životě mají následky v budoucích životech.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleroma).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v Gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI ŠIVAISMU A GNOSTICISMEM

∎

Monoteismus vs. dualismus: Šivaismus je sice monoteistický, s Pánem Šivou jako nejvyšším božstvem, ale zahrnuje mnohostranný panteon. Gnosticismus zdůrazňuje dualismus.

∎

Zbožnost vs. tajné vědění: Šivaismus klade důraz na oddanost Pánu Šivovi a praktikování jógy, zatímco Gnosticismus klade silný důraz na tajné poznání jako cestu ke spáse.

∎

Pohled na hmotný svět: Šivaismus nezastává negativní názor na hmotný svět, ale spíše jej považuje za aspekt božského stvoření. Naproti tomu Gnosticismus často považuje hmotný svět za místo utrpení a nevědomosti.

Souhrnně řečeno, Šivaismus je tradice v rámci Hinduismu, která se soustřeďuje na uctívání Pána Šivy a vyznačuje se monoteismem, zbožností a duchovními praktikami. Gnosticismus se naproti tomu vyznačuje dualismem, tajným poznáním a negativním pohledem na hmotný svět. Obě tradice se výrazně liší ve svých základních vírách a praktikách.

Bráhmanismus, známý také jako védský Bráhmanismus, je starobylá náboženská tradice, která vznikla před vznikem Hinduismu a je úzce spojena s védskými texty, zejména s Rigvédou. I když mezi některými aspekty Bráhmanismu a Gnosticismu mohou existovat povrchn í podobnosti, v základních doktrínách se zásadně liší. Zde je přehled přesvědčení bráhmanismu a míst, kde mohou být rozpory a shody s Gnosticismem:

DOKTRÍNY BRÁHMANISMU

∎

Polyteismus: Bráhmanismus se vyznačuje určitou formou polyteismu s panteonem božstev. Mezi hlavní božstva patří Agni (bůh ohně), Indra (král bohů a bůh deště a hromu), Varuna (bůh vesmírného řádu) a další.

∎

Hymny a rituály: Ústředním aspektem Bráhmanismu je obětování hymnů a provádění rituálů, zejména ohňových rituálů (jadžny), k usmíření božstev.

∎

Kosmický řád (Rita): Bráhmanismus klade velký důraz na koncept Rity, kosmického řádu a přírodního zákona, který udržuje rovnováhu a harmonii ve vesmíru.

∎

Karma a reinkarnace: Bráhmanismus uznává pojmy karma (zákon příčiny a následku) a reinkarnace (koloběh zrození a znovuzrození).

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleromou).

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Toto poznání zahrnuje pochopení vlastního božského původu, povahy hmotného světa a procesu duchovního vzestupu.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v Gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI BRÁHMANISMEM A GNOSTICISMEM

∎

Polyteismus vs. dualismus: Bráhmanismus je polyteistický, s panteonem božstev, zatímco Gnosticismus zastává dualismus s výrazným rozlišením mezi hmotnou a božskou říší.

∎

Rituály vs. tajné znalosti: Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání jako cestu ke spáse.

∎

Pohled na hmotný svět: Bráhmanismus nezastává negativní názor na hmotný svět, ale považuje jej za nedílnou součást vesmírného řádu. Naproti tomu Gnosticismus často vnímá hmotný svět jako místo utrpení a nevědomosti. Souhrnně lze říci, že Bráhmanismus je starobylá polyteistická tradice úzce spojená s védskými texty a rituály, zatímco Gnosticismus se vyznačuje dualismem, tajným věděním a negativním pohledem na hmotný svět. Obě tradice se výrazně liší v základních přesvědčeních a praktikách.

Hnutí "AllatRa" je duchovní a filozofická organizace spojená s "Mezinárodním veřejným hnutím AllatRa", které založil Igor Michajlovič Danilov. Je založeno na učení prezentovaném v knize "AllatRa", jejímž autorem je Igor Danilov – ačkoliv veřejně je prezentována jako autorka Anastasia Novych (rusky: Анастасия Новых). Ačkoli mezi hnutím "AllatRa" a některými aspekty Gnosticismu mohou existovat společné duchovní a filozofické prvky, liší se svým původem, učením a konkrétními názory.

DOKTRÍNY HNUTÍ ALLATRA (TVŮRČÍ SPOLEČNOST):

∎

Duchovní evoluce: Hnutí "AllatRa" se zaměřuje na duchovní evoluci, osobní rozvoj a hledání vnitřního poznání. Zdůrazňuje myšlenku, že jednotlivci mohou projít transformací a dosáhnout vyšších stavů vědomí. Problém ale nastává v tom, že AllatRa si synkreticky zcela záměrně [vypůjčuje] terminologii nejen z Gnosticismu, a pojmům pak vkládá jiný význam – např. výraz Archonti. Celkově AllatRa směšuje podklady z různých věrouk, ale nejvíce z Islámu a Křesťanství. Jedná se o extrémně nezdravě synkretistickou směs, kdy zakladatel Igor Danilov bývá dokonce považován v hnutí za příchozího Mahdího směrem k šíitskému Islámu. Velký až extrémní důraz je v hnutí AllatRa na apokalyptiku, která se dostala na první místo, následně také stojí za zmínku, že jedna z členek hnutí AllatRa – Žana (Zhanna) má mít v sobě symbionta mimozemské rasy Anunnaki. Od tohoto učení ale je postupně ustupováno – tyto informace jsou informacemi veřejně dostupnými v ČR, samotné hnutí AllatRa zásadně není schopno přímé otevřené komunikace např. v internetové veřejné diskusi – pouze produkuje nekonečnou řadu konferencí (většinou 12 hodinových) nebo krátkých filmů – dokumentů o blížící se celosvětové katastrofě.

∎

Kosmické zákony a univerzální pravdy: Hnutí zkoumá koncept kosmických zákonů, univerzálních pravd a vzájemné propojenosti veškerého života. Hnutí vybízí jednotlivce, aby žili v souladu s těmito principy.

∎

Jednota a jednota: Hnutí klade důraz na jednotu a jednotu lidstva a zdůrazňuje význam lásky, laskavosti a spolupráce při budování lepšího světa.

∎

Nenáboženské: Hnutí "AllatRa" se prohlašuje za nenáboženské a otevřené lidem všech vyznání, přičemž klade důraz na spiritualitu namísto náboženských dogmat. Nenáboženskost je ale z mého kritického pohledu nesmysl, z odborného religionistického hlediska zastává hnutí Al latRa mnoho náboženských prvků – viz. Výklad v tabulce na termín AllatRa. Nejvíce je spjata AllatRa spjata s Islámem, a Křesťanstvím – dost pořadů tvoří výklad mluvčích AllatRa p. Danilova k Islámu, a také ke Křesťanství, i částečně k Teosofii, přesto AllatRa tvrdí, že není spjatá s žádným náboženstvím, což prostě není pravda, stačí znát knihy, pořady a celé bloky vysílání o náboženství.

CO ZNAMENÁ POJEM ALLATRA?

Pojem "AllatRa" je ústředním pojmem v učení Hnutí AllatRa a ve spisech Anastasie Novykh, autorky knihy "AllatRa". Říká se, že pojem "AllatRa" má v kontextu těchto učení hluboký a symbolický význam. V učení AllatRa je "AllatRa" popisován jako prvotní a univerzální zdroj duchovního poznání, sjednocující síla, která spojuje celé lidstvo. Často je spojován s představou božského zdroje moudrosti a základní jednoty všech duchovních tradic a víry.

SLOVO "ALLATRA" JE KOMBINACÍ DVOU STAROBYL ÝCH KOŘENOVÝCH SLOV:

∎

"Alla" (psáno také jako "Alláh"): Toto slovo je často spojováno se jménem pro Boha v různých jazycích, včetně arabštiny a turkických jazyků. Představuje pojem božské nebo vyšší moci.

∎

"Ra": Toto slovo je často spojováno s pojmem světla, energie a zdroje života. Připomíná slunce a s ním spojenou životodárnou sílu – je tu návaznost na egyptské božstvo Ra, v němž se podobné vlastnosti také odrážejí.

∎

Dohromady "AllatRa" symbolizuje jednotu duchovního poznání a univerzální principy, které jsou základem všech náboženství a systémů víry. Je vnímána jako sjednocující síla, která překračuje kulturní a náboženské hranice a spojuje lidi ve snaze o duchovní růst, porozumění a harmonii. Koncept "AllatRa" je ústředním pojmem učení Hnutí AllatRa a zdůrazňuje význam vnitřní transformace, jednoty a hledání univerzálních duchovních pravd. Je to koncept, který povzbuzuje jednotlivce, aby zkoumali své vlastní vnitřní spojení s božstvím a rozpozn ali společné nitky, které se táhnou různými náboženskými a filozofickými tradicemi.

∎

Eschatologie: Hnutí se zabývá eschatologickými tématy, včetně možnosti globální transformace a duchovního probuzení v budoucnosti. Posedlost Eschatologií je v hnutí AllatRa extrémní – v podstatě 80% videí se odhadem zabývá apokalyptikou – hnutí AllatRa také personifikovalo boj proti klimatu na osobní až satanské božstvo – Klimatický Kerberos neboli Klimat – tento nepřítel nás má za cíl zlikvidovat, a jen hnutí AllatRa, pokud se připojí celé, nebo většina lidstva, tak je schopno vítězství pan Klimata zabránit.

∎

Pojem Klimatický Kerberos se nachází ve skoro všech videích, které hnutí produkuje – upřímně je to extrémní posedlost, doslova se zase tato skupina oddává odpočítávání konce času na rok 2034, kdy předpovídá, že v oblasti Mariánského příkopu vybuchne doslova super vulkán. Tato posedlost koncem světa v klimatických katastrofách je základ, na kterém celé hnutí AllatRa stojí, tvoří ústřední mýtus – bez boje s Klimatem, by AllatRa neměla na čem stavět – její apokalyptika je extrémně podrobná, kdy vyslovuje i data, do kdy se

jednotlivé katastrofy mají uskutečnit. Z pohledu religionistiky je tedy hnutí extrémně apokalyptické – což zároveň hnutí AllatRa popírá – svoji úlohu vidí ve sjednocení celého lidstva pod základní učení – tedy 8 bodů hnutí AllatRa.

ONLINE ZDROJ 8 OSNOV TVOŘIVÉ SPOLEČNOSTI:

8 osnov Tvořivé společnost/AllatRa81 odpovídá utopickému očekávání, nicméně lidská společnost ani v 21. století není připravena na Utopii, Byl by to přechod opět krvavý, pokud by chtěl někdo převzít moc za pomoci polonáboženských a náboženských institucí, velké selhání bylo zjištěno na Ukraj ině, kde Tvořivá společnost/AllatRa podle všech nyní dostupných informací od SBU spíše slouží jinému státi jako rozvracející skupina.

8 OSNOV TVOŘIVÉ SPOLEČNOSTI

Člověk je základní jednotka společnosti. Lidstvo je jedna velká rodina.

1

Život Člověka Život Člověka je nejvyšší hodnotou. Je nutné chránit Život každého Člověka jako svůj vlastní. Cílem společnosti je zabezpečit a garantovat, že život každého Člověka má tu nejvyšší hodnotu. Není a nemůže být nic cennějšího než život Člověka. Pokud je cenný jeden Člověk, znamená to, že jsou cenní všichni Lidé! S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality.

2

Svoboda Člověka Každý člověk má, už díky samotnému narození, právo být Člověkem. Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní. Každý má právo volby. Na Zemi nemůže být nikdo a nic důležitější než Člověk, než jeho svoboda a práva. Realizace práv a svobod Člověka nesmí narušovat práva a svobody ostatních lidí. S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality.

3

Bezpečnost Člověka Nikdo a nic ve společnosti nemá právo ohrožovat život a svobodu Člověka! 81 https://creativesociety.com/cs/8-osnov-tvorive-spolecnosti

Každý Člověk má garantované bezplatné zajištění základních životních potřeb, včetně jídla, bydlení, lékařské péče, vzdělání a plného sociálního zabezpečení. Vědecká, výrobní a technologická činnost ve společnosti musí být nasměrována výhradně na zlepšení kvality lidského života. Zaručená ekonomická stabilita: absence inflace a krizí, stabilní a stejné ceny na celém světě, jediná měnová jednotka, minimální fixní zdanění nebo žádné zdanění. Bezpečnost Člověka a společnosti před jakýmkoliv druhem ohrožení je zajištěna jednotnou celosvětovou službou na řešení mimořádných situací. S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality.

4

Transparentnost a dostupnost informací pro všechny Každý Člověk má právo být věrohodně informován o pohybu a přerozdělení finančních prostředků společnosti. Každému Člověku jsou dostupné informace, v jakém stavu je plnění rozhodnutí přijatých společností. Masmédia patří výhradně společnosti a poskytují informace pravdivě, otevřeně a čestně. Většina lidstva žije v otevřeném informačním poli internetu. Část je samozřejmě omezena vládci svých zemí – totalitních zemí.

5

Tvořivá ideologie Ideologie musí být zaměřena na popularizaci nejlepších lidských vlastností a na ochranu před vším, co je namířeno proti Člověku. Hlavní prioritou je lidskost, vysoké duchovně morální zásady Člověka, humánnost, poctivost, vzájemná úcta a upevňování přátelství. Vytvoření podmínek pro rozvoj a výchovu Člověka s velkým Č, pěstování mravních hodnot v každém člověku a ve společnosti. Zákaz propagandy násilí, nepřípustnost a odsouzení jakékoliv formy rozdělení, agrese a antihumánních projevů. S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality.

6

Rozvoj Osobnosti Každý člověk v Tvořivé společnosti má právo na všestranný rozvoj a seberealizaci. Vzdělání musí být bezplatné a stejně dostupné všem. Vytvoření podmínek a rozšiřování možností pro realizaci tvůrčích schopností a nadání Člověka. S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality.

7

Spravedlnost a rovnost Všechny přírodní zdroje patří Člověku a spravedlivě se rozdělují mezi všechny lidi. Monopolizace zdrojů a jejich iracionální využívání jsou nepřípustné. Tyto zdroje se spravedlivě přerozdělují mezi obyvatele celé planety. Přeje-li si to Člověk, je mu garantováno pracovní místo. Mzdy za vykonávání identických pozic, za stejnou specializaci či profesi musí být stejné na celém světě. Každý má právo na osobní vlastnictví a příjem, avšak v mezích výše kapitalizace jednotlivce, která je stanovená společností. S tím se dá souhlasit, a není to nijak nová myšlenka, toto se denně snaží žít miliardy lidí, nicméně to není punc originality. Překonfigurovat společnost na globální úrovni je myšlenka extrémně zatím neuskutečnitelná. Přírodní bohatství je již rozděleno, jiná varianta nyní neexistuje.

8

Samospráva společnosti Pojem „moc“ v Tvořivé společnosti neexistuje, protože zodpovědnost za celou společnost, její rozvoj, podmínky pro život a harmonické uspořádání je na každém Člověku. Každý Člověk má právo podílet se na řízení Tvořivé společnosti a na schvalování zákonů zaměřených na zlepšení života Člověka. Řešení společensky důležitých, sociálně významných, ekonomických otázek, které vedou ke změně kvality života Člověka, se předkládá k všenárodní diskusi a hlasování (referendum).

∎

Naprostá Utopie, ke které se absolutně neblížíme. Globální systém se spíše blíží k vládě států pod vlivem korporací, také selhalo vštěpování demokratických hodnot v mnoha extrémně náboženských komunitách, které se snaží propojit politiku

i spiritualitu, z těchto důvodů je dost velká část lidstva držena pod otrokářskými náboženskými systémy i ve 21. století, a naopak hrozí Velký úpadek demokratických národů.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na gnózi, tajné poznání a duchovní probuzení jako prostředek spásy. Gnostici se snaží získat poznání, které vede k osvícení a osvobození z hmotného světa.

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleroma).

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI HNUTÍM ALLATRA A GNOSTICISMEM

∎

Nenáboženský vs. náboženský vliv: Hnutí "AllatRa" se prohlašuje za nenáboženské (bohužel toto je přímá prokazatelná lež – v odborném religionistickém pohledu se tzv. nenáboženskost hnutí dá odborně popřít), zatímco Gnosticismus má často kořeny v náboženském kontextu, zejména v raně křesťa nském a helénistickém myšlení. Hnutí AllatRa opravdu silně prosazuje pojem Boha přímou orientací na Islám a Křesťanství – uctívání Boha je uctíváním Jahveho/Alláha/Ra – jedná se tedy o vědomě demiurgickou pyramidální organizaci.

EGYPTSKÝ BŮH RA

Ra, psaný také jako Re, je jedním z nejvýznamnějších a nejmocnějších božstev staroegyptské mytologie a náboženství. Často je zobrazován jako bůh slunce a jeho jméno znamená "slunce". Ra má v egyptské mytologii různé role a atributy:

∎

Sluneční božstvo: Ra je spojován především se sluncem a často bývá zobrazován jako sluneční kotouč nebo muž se sokolí hlavou a slunečním kotoučem na hlavě. Jako sluneční bůh podle pověsti přes den cestoval po obloze a v noci putoval podsvětím, aby druhý den ráno opět vstal.

∎

Bůh stvořitel: V některých egyptských mýtech je Ra považován za stvořitele světa, který se často sám stvořil z prvotních vod. Vyslovením svého jména přivedl svět k existenci a do vesmíru vnesl světlo.

∎

Nejvyšší božstvo: V různých obdobích egyptské historie byl Ra považován za nejvyšší božstvo, které vládlo bohům i lidem. Jeho význam v egyptském náboženství podtrhuje výstavba chrámů a památníků, které jsou mu zasvěceny.

∎

Král bohů: Ra je často označován za krále bohů a ostatní božstva mu slouží. V této roli byl spojován se spravedlností a řádem ve vesmíru.

∎

Symbolika: Raovým symbolem je sluneční kotouč, často doprovázený kobrou, která je symbolem ochrany a kralování. Okřídlený sluneční disk, známý jako "Horus Behdety", je jedním z nejrozpoznatelnějších symbolů Ra.

∎

Denní cesta: Raova každodenní cesta po obloze byla vnímána jako metafora života, smrti a znovuzrození. Vycházející slunce symbolizovalo zrození, polední slunce představovalo život a zapadající slunce znamenalo smrt. Jeho noční cesta podsvětím byla nebezpečná a Ra musel překonávat různé výzvy, aby mohl znovu povstat. Raův význam v egyptském náboženství se v průběhu času vyvíjel a jeho atributy a příběhy se mohly v různých oblastech a obdobích starého Egypta lišit. Často se spojoval s jinými božstvy, například s Amonem, a vznikl tak Amun-Ra, mocné sluneční božstvo v Nové říši. Celkově hrál Ra v náboženském a mytologickém prostředí starověkého Egypta ústřední roli, neboť symbolizoval životodárnou sílu slunce a tvůrčí sílu ve vesmíru.

∎

Kosmické zákony vs. dualismus: Hnutí "AllatRa" se zaměřuje na život v souladu s kosmickými zákony a univerzálními pravdami, zatímco Gnosticismus zdůrazňuje dualismus a přirozený konflikt mezi hmotnou a duchovní sférou.

∎

Zaměření na transformaci: Obě hnutí kladou důraz na osobní transformaci a duchovní probuzení, ale konkrétní metody, učení a přesvědčení o hmotném světě se liší. Souhrnně lze říci, že hnutí "AllatRa" je duchovní a filozofická organizace s vlastním jedinečným učením, která klade důraz na osobní rozvoj, duchovní růst a hledání vyššího poznání. Ačkoli mohou existovat určité podobnosti, pokud jde o osobní transformaci, liší se ve svých základních přesvědčeních a původu. V případě tohoto hnutí je ale z odborného religionistického hlediska extrémní obava směřující k tomu, že apokalyptika pohltí všechny nauky AllatRa a z hnutí se stane destruktivní organizace (o což nemá nikdo z vědecké obce zájem).

∎

???? EXTRÉMNÍ RADIKÁLNÍ VÝVOJ HNUTÍ ALLATRA: SSU společně s národní policií neutralizovala mezinárodní zločineckou organizaci AllatRa. V důsledku vícestupňové speciální operace v Kyjevě a dalších regionech Ukrajiny SSU zablokovala podvratnou činnost více než 20 buněk této skupiny, které jednaly ve prospěch ruských speciálních služeb. Pod rouškou "misionářů" členové náboženské sekty ospravedlňovali ruskou ozbrojenou agresi a veřejně prosazovali myšlenku Kremlu vytvořit "svazek slovanských národů" pod vedením Moskvy. Obžalovaní organizovali jasnou hiera rchickou strukturu a své vlastní "reprezentace" v každém regionálním centru naší země. Tato centra "AllatRa" masivně vyzývala místní obyvatele, aby se připojili k sektě a šířili myšlenky Kremlu. Pro vyhledávání podobně smýšlejících lidí a šíření proruských názorů si obžalovaní vytvořili vlastní kanál na YouTube, který má

téměř půl milionu uživatelů. Organizátoři AllatRa také spustili síť vlastních mediálních a internetových zdrojů, telegramových kanálů a stránek na sociální síti TikTok. Tam zveřejňovali propagandistické "příspěvky" a videa, propagující prokremelské narativ y prostřednictvím myšlenek takzvané "Tvořivé společnosti". Mimo jiné agitovali za to, aby ruští okupanti prováděli masivní raketové a bombové útoky na civilní infrastrukturu ukrajinských měst. V průběhu vyšetřování byly získány nezvratné důkazy o vině vedení a aktivních účastníků AllatRa. Podle vyšetřování vůdci skupiny na jaře 2022 nelegálně odcestovali do zahraničí a použili padělané doklady o zrušení registrace. V jedné z evropských zemí na dálku pokračovali v řízení své zločinecké organizace na Ukrajině. Vyšetřování iniciované SSU potvrdilo fakta o podvratných aktivitách AllatRa ve prospěch agresorské země. Kromě toho bylo zjištěno, že proruská sekta si za dobu své existence vytvořila vlastní "pobočky" na území Ruské federace, Běloruska a několika dalších zemí v Evropě, Střední Asii a Spojených státech. Při prohlídkách v "buňkách" sekty a v domech podezřelých v Kyjevské oblasti, jakož i ve Lvovské, Dněpropetrovské, Kirovohradské, Volyňské, Sumské a Charkovské oblasti bylo nalezeno počítačové vybavení, mobilní telefony, literatura, dokumenty a další důkazy o nezákonné činnosti. Na základě shromážděných důkazů se připravuje oznámení o podezření pro vedení a účastníky AllatRa podle následujících článků trestního zákoníku Ukrajiny: - Část 1, Část 2 čl. 111 (ve lezrada); - paragraf 255 (vytvoření, řízení zločinecké společnosti nebo zločinecké organizace, jakož i účast na ní); -paragraf 436 -1 (propaganda komunistického totalitního režimu); - paragraf 436 -2 (ospravedlnění, uznání za legitimní, popření ozbrojené agr ese Ruské federace proti Ukrajině, glorifikace jejích účastníků). Vyšetřování pokračuje s cílem identifikovat všechny členy zločinecké organizace a postavit je před soud. Pachatelům hrozí až 15 let nebo doživotí s konfiskací majetku. Operace byla provedena pod procesním dohledem Nejvyššího státního zastupitelství.82 82 ZDROJ: https://www.youtube.com/watch?v=Woa2Mz_pHDA + https://ssu.gov.ua/novyny/sbu- vykryla-na-antyukrainskii-diialnosti-lideriv-psevdorelihiinoi-sekty-allatra-video?

Hnutí Grálu, které založil Oskar Ernst Bernhardt (známý také jako Abd -ru-shin), je duchovní a filozofická organizace, která se hlásí k jedinečnému souboru učení a víry. Ačkoli mezi některými aspekty učení Hnutí Grálu a některými tématy gnosticismu mohou existovat povrchní podobnosti, jejich učení a původ se zásadně liší.

DOKTRÍNY HNUTÍ GRÁLU

∎

Příroda a stvoření: Hnutí Grálu zdůrazňuje hlubokou úctu k přírodě a stvořenému světu. Učí, že přírodní svět je odrazem duchovních principů.

∎

Poselství Grálu: Ústředním textem Hnutí Grálu je "Ve světle pravdy: Poselství Grálu", jehož autorem je Abd -ru-shin. Tento text obsahuje duchovní učení, které se zabývá různými aspekty života, stvoření a vztahu jednotlivce k Bohu.

CHÁPÁNÍ BOHA V HNUTÍ GRÁLU LZE SHRNOUT NÁSLEDOVNĚ:

∎

Jediný Bůh: Hnutí Grálu vyznává víru v jednoho nejvyššího Boha, často označovaného jako "Bůh Otec" nebo prostě "Stvořitel". Toto pojetí se shoduje s monoteismem a zdůrazňuje jednotu a jedinečnost božství.

∎

Transcendence: Hnutí Grálu považuje Boha za transcendentní a všezahrnující božskou bytost, která existuje mimo hmotný svět. Bůh je považován za zdroj veškerého stvoření a za nejvyšší duchovní realitu.

∎

Stvořitel: Bůh je považován za Stvořitele vesmíru (tedy princip Demiurga), který je zodpovědný za vznik hmotného a duchovního světa. Hnutí Grálu zastává názor, že Boží stvořitelská moc je patrná v přírodním světě.

∎

Neměnný a věčný: Bůh je považován za neměnného, věčného a přesahujícího čas a prostor. Tento názor se shoduje s představou o Boží neměnnosti a věčnosti.

∎

Nevyslovitelný a nepoznatelný: Hnutí Grálu zdůrazňuje, že plná podstata Boha se vymyká lidskému chápání a popisu. Pravá Boží podstata je považována za nevyslovitelnou a nepoznatelnou pro omezenou lidskou mysl.

∎

Milující a spravedlivý: Bůh je zobrazován jako milující a spravedlivé božstvo, které vede lidské bytosti na duchovní cestě. Hnutí učí, že Bůh nabízí příležitosti k růstu a rozvoji.

∎

Univerzální náboženství: Hnutí Grálu prosazuje myšlenku univerzálního náboženství, které překračuje hranice denominací. Tvrdí, že základní učení o Bohu a duchovní cestě je společné všem autentickým náboženským tradicím.

∎

Osobní vztah: Hnutí podporuje jednotlivce v navazování osobního a přímého vztahu s Bohem. Učí, že toto spojení je nezbytné pro duchovní růst a osvícení. Je důležité poznamenat, že učení Hnutí Grálu vychází z knihy "Ve světle pravdy: Poselství Grálu", kterou napsal Oskar Ernst Bernhardt (Abd-ru-shin) a která slouží jako hlavní zdroj jeho duchovních a filozofických perspektiv. Ačkoli chápání Boha hnutí sdílí určité aspekty s monoteistickými názory, předkládá svůj jedinečný výklad Boha a spirituality, přičemž zdůrazňuje význam osobního rozvoje, etického života a hledání duchovní pravdy.

JE V HNUTÍ GRÁLU UCTÍVÁN JAHVE?

V Hnutí Grálu se pojem Nejvyšší bytosti označuje jako "Bůh Otec" nebo "Stvořitel" a má určité společné rysy s monoteistickým chápáním Boha. Ačkoli hnutí zdůrazňuje víru v jednoho Boha, nepoužívá pro označení Boha výslovně jméno "Jahve". Místo toho se učení hnutí zaměřuje na atributy a vlastnosti Nejvyšší bytosti, jak jsou představeny v knize "Ve světle pravdy: Poselství Grálu", kterou napsal Oskar Ernst Bernhardt (Abd-ru-shin). Přístup Hnutí Grálu k Bohu se vyznačuje univerzální perspektivou, která překračuje hranice denominací. Propaguje myšlenku univerzálního náboženství, které zdůrazňuje jednotu duchovních pravd, jež se nacházejí v různých autentických náboženských tradicích. V důsledku toho se učení Hnutí Grálu může shodovat s monoteistickými principy, ale nepřidržuje se uctívání Boha pod konkrétním jménem, například "Jahve". Hnutí se zaměřuje především na osobní duchovní rozvoj, etický život a hledání duchovní pravdy, nikoli na používání konkrétní náboženské terminologie.

∎

Karma a osud: Hnutí Grálu uznává koncept karmy, kdy jednotlivci nesou následky svých činů, a učí, že osud člověka je utvářen jeho rozhodnutími.

∎

Zaměření na morálku a etický život: Hnutí zdůrazňuje význam morálky, etického života a lásky jako vůdčího principu ve vztazích s ostatními lidmi a světem.

∎

Reinkarnace: Hnutí Grálu učí koncepci reinkarnace, kdy duše prochází řadou pozemských životů, aby se učila a duchovně rozvíjela.

∎

Univerzální náboženství: Hnutí Grálu prosazuje myšlenku univerzálního náboženství, které překračuje hranice denominací, a zdůrazňuje jednotu všech pravých náboženských učení.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus klade velký důraz na tajné poznání (gnózi) jako prostředek spásy. Gnostici se snaží získat poznání, které vede k osvícení a osvobození z hmotného světa.

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a zdůrazňují základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší (Pleroma).

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnostické systémy obecně považují hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v Gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI HNUTÍM GRÁLU A GNOSTICISMEM

∎

Ačkoli mezi Hnutím Grálu a Gnosticismem mohou existovat určité povrchní podobnosti v zaměření na morálku, etický život a duchovní rozvoj, základní učení a perspektivy těchto dvou věroučných systémů se výrazně liší:

∎

Jak Hnutí Grálu, tak některé formy gnosticismu uznávají koncepty související s důsledky svých činů, ale liší se v tom, jak jsou tyto koncepty začleněny do jejich širšího duchovního rámce.

∎

Příroda a stvoření: Hnutí Grálu klade důraz na harmonický vztah k přírodě, zatímco Gnosticismus často zastává spíše negativní pohled na hmotný svět jako na místo, kde je uvězněn.

∎

Univerzální náboženství vs. dualismus: Hnutí Grálu prosazuje univerzální náboženství, zatímco Gnosticismus se často vyznačuje dualistickými názory a důrazem na transcendenci hmotného světa. Souhrnně lze říci, že Hnutí Grálu je duchovní a filozofická organizace s vlastním jedinečným učením, která klade důraz na etický život, jednotu pravých náboženských nauk a pozitivní pohled na stvořený svět. Ačkoli v tématech týkajících se morálky a

etického života mohou existovat určité shody, Hnutí Grálu a Gnosticismus se výrazně liší ve svých základních přesvědčeních a původu.

GNOSTICISMU

∎

Svobodné zednářství je bratrská organizace, jejíž kořeny sahají do pozdně středověkých a raně novověkých kamenických cechů, které se vyvinuly v sociální a filozofickou společnost. Svobodné zednářství nemá specifické náboženské doktríny, ale je postaveno na souboru zásad a rituálů, které kladou důraz na morální a etický rozvoj, osobní zdokonalování a bratrskou lásku. I když mezi Svobodným zednářstvím a Gnosticismem neexistují přímé rozpory nebo shody, existují určité podobnosti a rozdíly:

DOKTRÍNY SVOBODNÉHO ZEDNÁŘSTVÍ:

∎

Morální a etické učení: Svobodné zednářství klade velký důraz na morální a etické učení, jehož cílem je učinit dobré lidi lepšími. Členové jsou povzbuzováni k pěstování ctností, mezi něž patří bezúhonnost, dobročinnost a čest.

∎

Symbolika: Svobodné zednářství používá ve svých rituálech a obřadech rozsáhlou symboliku, často využívá architektonickou a biblickou symboliku k předávání morálních ponaučení a filozofických konceptů.

∎

Bratrství: Bratrstvo podporuje bratrskou lásku, vzájemnou úctu a jednotu mezi svými členy. Zdůrazňuje smysl pro společenství a podporu.

∎

Sekulární a inkluzivní: Svobodné zednářství je sekulární organizace, která nevyžaduje, aby se její členové hlásili k určité náboženské víře. Vítá osoby různého náboženského vyznání.

JAK SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ DEFINUJE BOHA?

Svobodné zednářství jako bratrstvo nepředepisuje konkrétní definici Boha ani konkrétní náboženskou víru. Místo toho zachovává široký a inkluzivní přístup k pojmu Boha, aby se přizpůsobilo členům z různých náboženských prostředí. Způsob, jakým svobodné zedn ářství definuje Boha nebo Nejvyšší bytost, je obecně ponechán na individuálním výkladu. Zde je několik klíčových bodů týkajících se toho, jak svobodné zednářství přistupuje k pojmu Boha:

∎

Velký architekt vesmíru: V zednářství je Bůh často označován jako "Velký architekt vesmíru" (GAOTU). Tento termín je záměrně obecný a umožňuje zednářům různých vyznání označovat své božstvo tak, jak ho chápou. Nicméně přes obecné označení je z terminologie jasné, že "Velký architekt vesmíru" je Stvořitelským, Demiurgickým Božstvem.

∎

Bez vyznání: Svobodné zednářství je nenáboženské a nesektářské. Vítá osoby z různých náboženských prostředí, včetně křesťanů, židů, muslimů, hinduistů, buddhistů a dalších. Členové jsou povzbuzováni, aby praktikovali svou vlastní víru a zároveň respektovali víru ostatních.

∎

Víra v nejvyšší bytost: Svobodné zednářství vyžaduje, aby jeho členové věřili v Nejvyšší bytost nebo vyšší moc. Nepředepisuje však, v co konkrétně má tato víra spočívat, a ponechává na každém jednotlivci, aby si definoval své pojetí Boha.

∎

Náboženská tolerance: Svobodné zednářství klade velký důraz na náboženskou toleranci a svobodu víry. Podporuje prostředí, v němž se jednotlivci mohou setkávat v duchu jednoty a bratrské lásky bez ohledu na své náboženské rozdíly.

∎

Modlitby a rituály: Svobodné zednářství zahrnuje do svých obřadů modlitby a rituály, ale obsah těchto modliteb a rituálů je často přizpůsoben víře jednotlivých členů, pokud se dovolávají vyšší moci.

∎

Symbolický přístup: Důležitým aspektem svobodného zednářství je používání symboliky. Mnoho zednářských symbolů představuje morální a etické poučky a filozofické myšlenky, včetně myšlenky Nejvyšší bytosti jako zdroje morálního řádu.

∎

Osobní přesvědčení: Zednářství klade velký důraz na osobní víru jednotlivce v Nejvyšší bytost. Každý člen je povzbuzován, aby zkoumal a prohluboval své vlastní duchovní chápání. Přístup svobodného zednářství k definici Boha je v podstatě otevřený a vstřícný se záměrem sjednotit jednotlivce z různých náboženských prostředí ve společném úsilí o morální a etický rozvoj. Bratrstvo nepropaguje ani se nehlásí k žádnému konkrétnímu náboženskému dogmatu či vyznání, ale naopak povzbuzuje své členy, aby žili ctnostným životem a usilovali o osobní zdokonalení.

∎

Esoterické prvky: Svobodné zednářství sice není náboženskou ani esoterickou společností, ale ve svých rituálech a symbolice obsahuje některé esoterické prvky. Tyto prvky často odrážejí starověkou moudrost a filozofické myšlenky.

DOKTRÍNY GNOSTICISMU

∎

Gnóze (poznání): Gnosticismus se vyznačuje snahou o tajné poznání (gnózi), které vede ke spáse a osvobození z hmotného světa. Gnostici usilují o vnitřní osvícení a duchovní probuzení.

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus, který představuje základní rozdělení mezi hmotným světem (stvořeným nižším, často zlovolným božstvem) a vyšší, transcendentní božskou říší.

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnosticismus obvykle považuje hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v Gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa.

∎

Kosmická a božská hierarchie: Gnosticismus často představuje složité kosmické a božské hierarchie, včetně různých archontů, aeonů a božských emanací.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI SVOBODNÝM ZEDNÁŘSTVÍM A

GNOSTICISMEM

∎

Morální a etický důraz: Zednářství i Gnosticismus kladou společný důraz na morální a etický rozvoj. Povzbuzují jednotlivce, aby vedli ctnostný život a usilovali o osobní zdokonalení.

∎

Esoterické prvky: Zednářství sice obsahuje některé esoterické prvky, ty však nejsou v jeho učení tak výrazné nebo ústřední jako v Gnosticismu.

∎

Světské a duchovní zaměření: Svobodné zednářství je sekulární organizace s inkluzivním přístupem k náboženské víře. Gnosticismus je více duchovně zaměřený a často náboženský systém.

∎

Pohled na materiální svět: Gnosticismus zastává negativní pohled na materiální svět, zatímco svobodné zednářství tento pohled nesdílí a nesnaží se z materiální říše uniknout (svou věrouku vědomě prožívá v Demiurgově Kenomě). Lze shrnout, že Svobodné zednářství a Gnosticismus se výrazně liší svým původem, zaměřením a učením. Obě sice kladou důraz na morální a etický rozvoj, ale činí tak v odlišném kontextu, přičemž Svobodné zednářství je bratrskou a filozofickou organizací a Gn osticismus duchovním a často náboženským systémem s ezoterickými prvky.

(NEOPLATONISMU) S GNOSTICISMEM

Platonismus, Neoplatonismus a Gnosticismus jsou odlišné filozofické a duchovní systémy, každý s vlastním souborem nauk, ale mají některé společné prvky a také rozdíly.

DOKTRÍNY PLATONISMU

∎

Platónská teorie forem: Platonismus, založený na Platónově učení, předpokládá existenci světa věčných, neměnných forem neboli idejí, které jsou reálnější než fyzický svět. Hmotný svět je považován za nedokonalou kopii těchto dokonalých Formy.

∎

Transcendence a realita: Platonismus zdůrazňuje transcendentní povahu skutečnosti a snahu o poznání a pravdu. Filozof se snaží překonat hmotný svět, aby se dostal k vyšším pravdám.

∎

Etická filozofie: Platónovy dialogy zahrnují také diskuse o etice a ctnostech se zaměřením na spravedlnost, moudrost a krále-filozofa jako ideálního vládce.

JAK JE BŮH DEFINOVÁN V PLATONISMU?

V klasickém Platonismu je Bůh často označován jako ∎ "Dobro" (Agathónovi) a je jednou z forem či idejí, které podle Platóna existují v oblasti transcendentní reality. Bůh jako Dobro představuje konečný zdroj všeho, co je skutečné a pravdivé.

∎

Transcendence: Dobro je transcendentní a přesahuje fyzický svět. Existuje v říši forem, které jsou věčné a neměnné, na rozdíl od neustále se měnícího a nedokonalého hmotného světa.

∎

Konečná realita: Dobro je považováno za nejvyšší realitu, která je zdrojem všech ostatních forem nebo idejí. Je to Forma, z níž všechny ostatní formy vycházejí a odvozují svou existenci a dokonalost.

∎

Jednota a dokonalost: Dobro představuje absolutní jednotu a dokonalost. Je konečným zdrojem pravdy, krásy a morálních hodnot. Vše, co je dobré a ctnostné, pochází z této božské Formy. Platonismus se zaměřuje na transcendentní a neměnnou povahu Dobra, které slouží jako ideál či nejvyšší zdroj pravdy a skutečnosti.

JAK JE V PLATONISMU DEFINOVÁN DEMIURG?

V klasickém Platonismu se pojem Demiurga, jak je chápán v některých gnostických systémech, explicitně nevyskytuje. Demiurg je svébytný pojem, který se

objevuje v některých formách gnosticismu a není součástí původního Platónova filozofického systému. Demiurg je spojován především s gnostickou kosmologií a teologií, kde představuje nižší božstvo zodpovědné za stvoření hmotného světa a často vnímané jako podřízená nebo dokonce zlovolná bytost. Gnosticismus zastává dualistický pohled na realitu, kde je hm otný svět stvořený Demiurgem považován za místo nevědomosti a utrpení a cílem je jeho překonání a návrat k vyššímu, transcendentnímu Bohu.

JAK JE DEMIURG DEFINOVÁN V PLATONISMU V KNIZE TIMAIOS?

Pojem Demiurga, jak se objevuje v Platónově dialogu "Timaios", není zlovolným nebo podřízeným božstvem tak, jak je tomu v některých gnostických systémech. Místo toho je v dialogu "Timaeus" Demiurg popisován jako dobrotivý a božský řemeslník či stvořitel zodpovědný za utváření fyzického světa.

∎

V "Timaiovi" Platón předkládá kosmologický a metafyzický popis stvoření vesmíru. Mezi hlavní rysy Démíurga v tomto dialogu patří:

∎

Božský řemeslník: Demiurg je vylíčen jako božský řemeslník nebo řemeslník, který utváří fyzický svět podle racionálního a matematického plánu. Jeho úkolem je vytvořit uspořádaný a harmonický vesmír.

∎

Racionální princip: Demiurg pracuje na základě rozumu a inteligence a jako model pro vytváření hmotného světa používá Formy (věčné, dokonalé a neměnné abstraktní pojmy). Formy představují ideální nebo archetypální vzory, z nichž je odvozen fyzický svět.

∎

Dobročinnost: Na rozdíl od zlomyslného Demiurga některých gnostických systémů je Platónův Demiurg benevolentní a snaží se vytvořit co nejlepší svět. Demiurgovo jednání je vedeno touhou po dobru a harmonii.

∎

Řád a harmonie: Výsledkem Demiurgova tvůrčího činu je uspořádaný, vyvážený a harmonický vesmír. Je odrazem božského rozumu a inteligence, které řídí vesmír.

∎

Zprostředkující stvořitel: V "Timaiovi" je Demiurg prostředním božstvem, které se nachází mezi věčnou říší forem a hmotným světem. Demiurg uspořádává a utváří fyzický svět na základě vzorů Formy. Je důležité poznamenat, že zatímco Démíurg v Platónově "Timaiovi" je tvořivé a laskavé božstvo, termín "Demiurg" v pozdějším gnostickém myšlení nabyl jiného významu a představuje stvořitelské božstvo odpovědné za uvěznění duší v hmotném

světě, který je často považován za místo nevědomosti a utrpení. Tyto pozdější gnostické názory se výrazně liší od původního Platónova pojetí v "Timaiovi".

DOKTRÍNY NOVOPLATONISMU (NEOPLATONISMU)

∎

Hierarchie skutečností: Neoplatonismus, ovlivněný Platónovými myšlenkami, zavádí hierarchii skutečností, přičemž Jediné neboli Dobro je nejvyšším zdrojem, z něhož vše vychází. Tyto emanace proudí směrem dolů v řadě úrovní, včetně Nous (Intelektu) a Duše.

JAK JE V NOVOPLATONISMU DEFINOVÁN DEMIURG?

Novoplatonismus, filozofický a metafyzický systém vytvořený mysliteli jako Plótínos, Porfyrios a Proklos, obvykle nezahrnuje pojem Demiurga, jak jej lze nalézt v některých formách Gnosticismu nebo jak je popsán v Platónově "Timaiovi". Místo toho se Novoplatonismus zaměřuje na jiný soubor metafyzických myšlenek. V novoplatonismu je kladen důraz na hierarchickou strukturu reality, která vychází z nejvyššího zdroje, známého jako "Jedno" nebo "Dobro". ZDE JE UVEDENO, JAK SE METAFYZICKÁ STRUKTURA NOVOPLATONISMU

LIŠÍ OD KONCEPCE DEMIURGA:

∎

Jediný (nebo Dobro): Neoplatonismus předpokládá konečný, transcendentní zdroj známý jako "Jedno" nebo "Dobro". Tato entita přesahuje všechny atributy a je nevyslovitelná. Představuje nejvyšší realitu a zdroj veškeré existence.

∎

Emanace: Z Jednoho vyzařuje řada po sobě jdoucích úrovní neboli hypostazí. Patří k nim Nous (Intelekt neboli Božská mysl) a Duše. Každá úroveň je emanací té, která je nad ní, a je zodpovědná za vytváření následující reality.

∎

Hierarchie reality: Neoplatónská hierarchie reality sahá od Jediného jako nejvyššího a nejabstraktnějšího principu až po hmotný svět na konci. Hmotný svět je považován za nejméně reálný a nejvíce vzdálený od božského zdroje.

∎

Návrat k Jednu: Cílem novoplatónské filozofie je, aby individuální duše stoupala po úrovních reality, překonala hmotný svět a vrátila se k jednotě s Jedním. Tento vzestup zahrnuje filozofickou kontemplaci a očistu duše. Novoplatonismus sice neobsahuje koncept zlovolného Demiurga, který je zodpovědný za stvoření hmotného světa, ale s gnostickým myšlením má některé společné rysy, například představu konečného, transcendentního zdroje a představu cesty duše k jednotě s tímto zdrojem. Novoplatónský systém se však liší svým chápáním emanací a absencí stvořitelského božstva ve smyslu Demiurga, jak je tomu v některých gnostických systémech.

∎

Mystika a jednota: Neoplatonismus klade velký důraz na mystiku a cestu duše zpět k jednotě s božským zdrojem. Cílem je překročit hmotný svět a vystoupit na vyšší úroveň metafyzické hierarchie.

∎

Etické aspekty: Neoplatonismus zahrnuje etické prvky a věří, že vzestup duše k božství zahrnuje morální očistu a ctnost.

JAK SE LIŠÍ CHÁPÁNÍ DEMIURGA V NOVOPLATONISMU OD GNOSTICISMU?

Chápání Demiurga v novoplatonismu se výrazně liší od pojetí Demiurga v Gnosticismu. Zde jsou uvedeny hlavní rozdíly:

NOVOPLATONISMUS:

∎

Hierarchie emanací: V Novoplatonismu je hlavní důraz kladen na hierarchickou strukturu emanací, které sestupují z nejvyššího zdroje, často označovaného jako "Jedno" nebo "Dobro". Mezi tyto emanace patří mimo jiné Nous (Intelekt) a Duše. Emanace jsou chápány jako projevy božských principů, z nichž každý dává vzniknout následující realitě.

∎

Jedno jako dobrotivé: V Novoplatonismu je Jedno obvykle chápáno jako dobrotivý, transcendentní zdroj veškeré reality. Nachází se mimo atributy a je nevyslovitelné. Cílem novoplatonismu je, aby duše vzestoupila skrze tuto hierarchii emanací a vrátila se k Jednomu a dosáhla jednoty s konečným zdrojem.

∎

Absence Boha Stvořitele: Novoplatonismus nepředpokládá Boha Stvořitele nebo Demiurga odpovědného za hmotný svět ve stejném smyslu jako některé gnostické systémy. Místo toho se zaměřuje na emanace a cestu duše k větší jednotě a vyšším skutečnostem.

GNOSTICISMUS:

∎

Demiurg jako Bůh Stvořitel: V gnosticismu je Demiurg samostatným pojmem představujícím božstvo stvořitele odpovědné za stvoření hmotného světa. Tento Demiurg je často zobrazován jako podřízená nebo dokonce zlovolná bytost, která uvězňuje lidské duše v hmotné říši. Gnosticismus se vy značuje dualistickou kosmologií, přičemž hmotný svět je vnímán negativně jako místo nevědomosti a utrpení.

∎

Vyšší, transcendentní Bůh: Gnostické systémy obvykle představují vyššího, transcendentního Boha, který je nepoznatelný a představuje nejvyšší božský zdroj. Cílem gnostiků je překonat vliv Demiurga a vrátit se k vyššímu, transcendentnímu Bohu prostřednictvím duchovního poznání (gnóze).

∎

Rozdílné mýty o stvoření: Gnostické sekty měly různé mýty o stvoření, ale běžně v nich vystupoval Demiurg jako chybující stvořitel zodpovědný za nedokonalý

hmotný svět. Demiurg je často spojován s hebrejským Bohem Starého zákona, na kterého se v gnostickém myšlení pohlíží negativně.

∎

Souhrnně lze říci, že Novoplatonismus a Gnosticismus sice sdílejí některá společná témata, například vzestup duše k vyšší realitě, ale výrazně se liší v chápání Demiurga. Novoplatonismus se zaměřuje na hierarchickou strukturu emanací vycházejících z dobrotivého Jediného, zatímco Gnosticismus zavádí Boha Stvořitele (Demiurga) odpovědného za hmotný svět, který je považován za místo nevědomosti a polapení duše.

∎

DOKTRÍNY GNOSTICISMU Gnóze (poznání): Gnosticismus se vyznačuje snahou o tajné nebo skryté poznání (gnózi), které vede ke spáse a osvobození z hmotného světa. Gnostici věří ve zjevené poznání, které přesahuje běžné chápání.

∎

Dualismus: Gnostické systémy často zdůrazňují dualismus a oddělují hmotný svět, stvořený nižším, často zlovolným božstvem (Demiurgem), od vyšší, transcendentní božské říše (Pleroma).

∎

Negativní pohled na hmotný svět: Gnosticismus obvykle považuje hmotný svět za místo nevědomosti, utrpení a polapení. Spása v Gnosticismu často zahrnuje překonání hmotného světa a návrat do božské říše.

SPOLEČNÉ A ROZDÍLNÉ PRVKY MEZI PLATONISME/NOVOPLATONISMEM A

GNOSTICISMEM

∎

Transcendence: Neoplatonismus i Gnosticismus zdůrazňují transcendenci reality a vzestup duše k vyšším pravdám nebo sférám.

∎

Etika: Všechny tři systémy obsahují etické prvky a oceňují snahu o ctnost a moudrost.

∎

Dualismus: Neoplatonismus a některé formy Gnosticismu mají společnou formu dualismu, liší se však v povaze nižší sféry a cestě ke spáse.

V ČEM PŘESNĚ SPOČÍVÁ NOVOPLATÓNSKÁ KRITIKA GNOSTICISMU?

Novoplatonismus, filozofický systém rozvíjený mysliteli jako Plótinos, Porfyrios a Proklos, představoval kritiku gnostických myšlenek, i když pojem "gnosticismus" v dnešní podobě v době vrcholného rozkvětu Novoplatonismu neexistoval. Novoplatonismus a Gnos ticismus mají některé společné rysy, ale zároveň vykazují významné rozdíly. Zde jsou uvedeny některé aspekty novoplatónské kritiky gnosticismu:

∎

Emanace vs. stvoření: Novoplatonismus představuje hierarchický systém emanace, kde realita proudí od Jednoho (zdroje veškeré existence) k nižším úrovním. Gnostické systémy naproti tomu často zahrnují více dualistický pohled na svět s

odlišným stvořitelem (Demiurgem), který je zodpovědný za stvoření hmotného světa. Novoplatonici to považovali za chybné vymezení vztahu mezi božským a hmotným světem.

∎

Hierarchie a jednota: Novoplatonismus zdůrazňuje jednotu veškerého bytí, přičemž Jediný je konečným zdrojem veškeré reality. Gnostické systémy se vyznačují spíše složitějšími, často dualistickými kosmologiemi s různými vrstvami, archonty a sférami. Novoplatonici kritizovali gn ostickou tendenci dělit realitu na více odlišných úrovní.

∎

Návrat k Jednomu: Novoplatonismus nabízí filozofii vzestupu, v níž se jednotlivci snaží vrátit k Jednomu prostřednictvím kontemplace a filozofického porozumění. Gnostické systémy často upřednostňují získání gnóze neboli poznání, které má osvobodit božskou jiskru v jedinci od hmotného světa. Novoplatonici zpochybňovali gnostický důraz na poznání jako cestu ke spáse.

∎

Etika a morálka: Novoplatonismus klade velký důraz na morální a etický rozvoj jako součást vzestupu k božství. Gnostické systémy, zejména ty s negativnějším pohledem na materiální svět, mohou mít odlišné etické důsledky. Novoplatonici kritizovali gnostické znehodnocování materiálního světa a jeho dopad na etiku.

∎

Kosmický řád: Novoplatonismus předpokládá božský řád a harmonii v kosmu. Naproti tomu některé gnostické systémy považovaly hmotný svět za defektní a chaotický, přičemž Demiurg byl často zobrazován jako slepé nebo zlovolné božstvo. Novoplatonikům připadal tento pohled příliš pesimistický.

∎

Metafyzická hierarchie: Neoplatonismus i některé Gnostické systémy se vyznačují metafyzickou hierarchií, ale jejich hierarchie mají odlišnou strukturu a účel.

∎

Materiální svět: Neoplatonismus považuje hmotný svět za odraz vyšších skutečností, ale nutně jej neodsuzuje, zatímco Gnosticismus má na hmotný svět obvykle negativní pohled. Souhrnně lze říci, že ačkoli existují některé společné rysy, jako je snaha o transcendenci a etický rozvoj, Platonismus, Novoplatonismus a Gnosticismus jsou odlišné filozofické a duchovní systémy s jedinečnými naukami. Liší se v pohledu na hmotný svět, kosmologii a cestu ke spáse.

PLATÓNOVA KOSMOLOGIE A UČENÍ O DUŠI

Citace: Platón je idealistickým filozofem, z tohoto faktu vychází i jeho kosmologické názory. Kritizuje názory dřívějších filozofů a nabízí vlastní pojetí. V dialogu Timaios podává Platón své názory na vznik světa a kosmu (kosmos není vesmír tak jak jej dnes chápeme, ale pouze Země a její blízké okolí, ze Země viditelné). Svět je živým tvorem a jako každý jiný tvor má duši a tělo.

∎

Celek světa (kosmos) byl vytvořen demiurgem ze čtyř živlů, které uspořádal rozumem (rozum ale není jediným činitelem při vzniku světa, dalším a neméně významným je nutnost). Svět však není stvořen tak jako v křesťanství z ničeho a jako naprostá novinka, ale je utvořen z již existující hmoty. Nejprve byla tvůrcem vytvořena duše. Platónův stvořitel vyrobil duši tak, že smísil podle předem daných poměrů živly (množství látky je symbolické, ukazuje dokonalost světa, číselné poměry jsou převzaty z teorie hudby a mají vyjadřovat dokonalou harmonii, jíž se duše stala. Hotová duše má podobu dvou soustředných kružnic, které se otáčí kolem společného středu. Platón považuje kruh za nejlepší geometrický obrazec, stejně jako považuje kouli za ideální těleso), svět pak s tvořil podle věčných jsoucen, idejí. Až jako další bylo vyrobeno světové tělo. To mělo podobu koule (má tedy ten nejlepší tvar) utvořené z nejtěžšího živlu, ze země a bylo umístěno ve středu vesmíru. Ze zbytků hmoty vytvořil Demiurgos slunce a stálice. Demiurgova role při tvorbě světa je tedy omezena na pouhé správné uspořádání již existující hmoty, jeho úkolem je uvést chaos v řád a tím vytvořit nejlepší možný svět. Demiurgos tedy pro Platóna není všemocným stvořitelem, není ani Bohem, protože se nechal pro své dílo inspirovat věčnými a neměnnými idejemi, je vlastně jen řemeslníkem, který dobře vykonal nutností mu uloženou práci. SVĚT JE POUZE JEDEN, DEMIURGOS NA JEHO TVORBU SPOTŘEBOVAL VŠECHNU HMOTU, PROTO JE NÁŠ SVĚT JEDINÝ A ZÁROVEŇ NEJLEPŠÍ MOŽNÝ. Platón zde vyvrací tezi jiných filozofů o nekonečnosti vesmíru a o existenci nekonečného množství dalších světů. Neomezenost je naprosto neslučitelná s dokonalostí, tvrdí, že by bylo spíš možné, aby dalších světů bylo omezené množství, ale i tuto možnost j asně vylučuje (V Timaiu píše: „tak vznikl tento jediný svět, jednorozený, největší a nejlepší i nejkrásnější a nejdokonalejší”). Svět však nebyl svým stvořitelem doveden do dnešní podoby. Když byl svět hotov, stvořil Demiurgos ještě nesmrtelné bohy, kteří dotvořili zbylé druhy živých tvorů, tedy tvory létající, žijící ve vodě a suchozemské, člověka nevyjímaje. Dílo bohů však již není tak dokonalé jako výtvory demiurga, stvořené bytosti jsou proto smrtelné. Na tvorbě těchto tvorů se již Demiurgos nepodílí, nechává jejich vznik bohům, ani se o svět nijak dále nestará a jeho řízení přenechává rozumu světové duše. Stejně tak, jako ze zbytků hmoty po stvoření světa byly utvořeny hvězdy a další vesmírná tělesa, byly ze zbytků materiálu po vytvoření světové duše demiurgem utvořeny duše individuální. Právě těmito dušemi jsou vybaveni živočichové stvoření bohy a jsou jedinou částí člověka, kterou utvořil sám Demiurgos, jsou tedy nejdokonalejší a nejlepší částí. Každý člověk tedy má díky vlastní duši podíl na světovém dění. Individuálních duší byl vytvořen konečný počet, a protože se Demiurgos o svět dále nestará, nemůže duší ani ubývat ani přibývat. Není totiž možné, aby kdokoliv jiný vytvořil něco tak dokonalého jako je duše a stejně tak není ani možné, aby duše zanik aly, tím Platón ve Faidónu útočí na atomistické představy o duši. Dialog Faidón je věnován otázce věčné existence individuální duše. Platón zde podává prostřednictvím Sokrata důkazy její nesmrtelnosti. Duše je božskou součástí člověka a vede jej k dokonalosti, ale lidské tělo je smrtelnou, tedy nedokonalou složkou, a pro to je tělo jen vězením duše (tělo duši omezuje a v podstatě jí i škodí,

pokud je duše spojena s tělem, nemůže poznávat věčná a dokonalá jsoucna, ideje, smrt tedy není ničím špatným, je jen osvobozením duše). Během života se ale duše připravuje na zánik těla. Vztah duše k tělu během jejího spojení s ním určuje její další osud. Duše po smrti odchází ze smyslového světa do Hádu a odtud dále do světa idejí, kde se připravuje na své další vtělení jejich zřením. Duše se dělí podle svého předešlého života na ty, které se snažily co nejvíce oprostit od těla a na ty, které se o ně příliš staraly. První z duší mohou na nějakou dobu odejít do světa idejí a tam se připravovat na co nejlepší vtělení co nejdokonalejším poznáním idejí, ale duše druhé skupiny se po smrti nemohou dostat do světa idejí, protože jsou svým tělem příliš zkaženy, do příštího vtělení se tedy dostávají v horší kvalitě než duše, které měly možnost nahlížet ideje. Pravé vědění, tedy vědění idejí je tím pádem možné až po smrti, ale přesto je užitečné se snažit o co nejlepší poznání ještě během života a tím svou duši připravit na posmrtný život a nezatěžovat ji zbytečně přehnanými starostmi o tělo, protože by mohly po smrti těla škodit. Tímto duše, která poznala ideje co nejlépe může žít život v co nejlepším vtělení, ideálně se stane filozofem, odtud pramení i naše poznání. Zdroj/Bibliografie: Asmus V. F.: Antická filozofie, Praha 1986 Novotný F.: O Platónovi, Praha 1949 Platón.: Timaios a Kritias, Praha 1919 Platón.: Faidón, Praha 1996 PODIVNÝ PŘÍSTUP NEOPLATONIKŮ VE 21. STOLETÍ K HLEDÁNÍ PRAVDY A

POPŘENÍ PROBLÉMU BOLESTI A SMRTI

V dialozích z Platoniky či spíše dnes s Neoplatoniky můžete něco získat, ale zároveň pocítíte jejich extrémní nezdravou dravou přilnavost k demiurgistickému přístupu, kdy Platonismus i Neoplatonismus se dostaly navždy ve svých výkladech do fáze slepé cesty. Platonici, ani Neoplatonici nejsou ve 21. století pány své filozofie, nýbrž přímým pánem jejich přístupu k otázce stvoření a Demiurga je čistě demiurgický přístup, který je veřejně odhalen jen jednou jedinou základní LŽÍ – obdiv k tzv. dokonale vytvořenému světu, kdy nedokážou žádným způsobem komunikovat v otázce řešení ZLA, jejich pán – Demiurg jim podle mého subjektivního gnostického hodnnocení dokonale zastřel zrak, takže nevidí pravdu.

ZDE UVEDU NĚKOLIK PŘÍKLADŮ REÁLNÉ KOMUNIKACE ZE SKUPINY O

PLATONISMU/NEOPLATONISMU, TOTO JE DISKUSE ZE SKUTEČNÝMI LIDMI: Já: Mám otázku pro všechny členy skupiny – jak byste definovali Demiurga v Neoplatonismu? Spíše pejorativně, jako extrémně zlé menší božstvo, nebo jako smysluplného, ale nedokonalého stvořitele? Nebo jiná definice? Potřebuji si tento pojem nadefinovat jinak, než jak ho znám z gnostického chápání.

První přispěvatel do diskuse: Smysluplný a nedokonalý. Stále se zodpovídá Velkému šéfovi a má dobré úmysly. Já První přispěvatel do diskuse: Rád bych viděl opravdu filozofický rozbor. Jestli jsem v té správné skupině, která jde do hloubky filozofie. Prosím (znám obecné fráze) První přispěvatel do diskuse Pro mne: Jak filozoficky analyzujete hlubokou mystickou symboliku? Na Demiurga se dívám z pohledu kabaly. Tam to jde s pojmem Zeir Anpin, což je to, čemu se říká Malá tvář Boha, na rozdíl od Arik Anpin Obrovská tvář Boha. Tuto diskusi může pochopit nebo ocenit pouze student kabaly. Já První přispěvatel do diskuse: No, upřímně řečeno, zajímá mě názor dnešních neoplatoniků, ale oceňuji i názor kabalisty, Ale jako gnostik bych vás přesto požádal o ještě lepší popis, případně odkaz na konkrétní článek či knihu, kde je toto téma zmíněno. Děkuji První přispěvatel do diskuse Pro mne: Zohar pojednává o tomto konceptu zejména v části, která se jmenuje "Velké shromáždění". Já První přispěvatel do diskuse: Děkuji. Podívám se na to. První přispěvatel do diskuse: "Talmud Eser Sefirot" a "Peruš ha Sulam" od Jehudy Ašlaga pojednávají také o konceptu Zeir Anpin. Druhý přispěvatel do diskuse: Pro mě je to jednoduché. V ideální říši nejsou věci hmotné, jak je chápeme my. Neexistuje tam entropie. Proto vše může existovat, aniž by muselo cokoli jiného zničit nebo pohltit. Hmotný svět je náchylný k entropii, a to jak fyzické, tak morální. Není to d ílo Boha ani žádné zlovolné entity. Je to prostě přirozenost hmotného světa. Proto nás Neoplatonismus vyzývá, abychom si vážili krásy hmotného světa jako krásného, avšak nedokonalého odrazu ideální sféry. Můžeme se snažit překonat hmotný svět, ale to neznamená, že musíme hmotným světem a jeho stvořitelem pohrdat. Já Druhý přispěvatel do diskuse: Bohužel tento názor je mimo realitu, ignorujete všechno ZLO? To snad nemyslíte vážně ani na vteřinu, ne?

Druhý přispěvatel do diskuse Pro mne: A kdo za to zlo může? Mohou snad bohové za to, že někdo jako Jeffrey Dahmer chodí a zabíjí lidi? Může za to, že většina bohatství na světě je v rukou několika bohatých psychopatů? Kdo za to může? Lidé se navzájem mučí a pak obviňují Boha. Pak je tu utrpen í v přírodě. Je hrozné, ale v konečném důsledku je morálně neutrální. Přírodní svět se vyvíjí díky napětí a selekčnímu tlaku. Celá myšlenka platonismu spočívá v tom, že existuje ideální říše, které lze dosáhnout cestou mystického spojení s Bohem. P okud se vám zde nelíbí, existuje řada mystických tradic, které jsou vaší vstupenkou ven. Někteří z nás, kteří se těmito mystickými cestami ubírají, nemusí nutně spěchat ven. Někteří z nás si prostě dávají na čas, protože se nám tu tak nějak líbí. Pro mě váš problém se zlem ve skutečnosti vůbec není problém. Svět nemá utrpení proto, že by Bůh byl zlomyslný nebo neschopný, hmota je prostě náchylná k entropii. Kdyby byl hmotný svět dokonalým odrazem ideálního světa, jaký by mělo smysl, aby hmotný svět vůbec ex istoval? Proč by ideální svět prostě neexistoval? Podstatou emanace je, že čím dále věci vyzařují od zdroje, tím méně se podílejí na jeho dokonalosti. Je tedy přirozené, že hmotný svět bude takový, jaký je. Neříkám to jen vážně, příteli, myslím to smrtelně vážně. Neoplatonismus i indické tradice pro mě problém zla do značné míry vyřešily už dávno a v případě Neoplatonismu by s tím, myslím, většina zdejších dam a pánů souhlasila. Neomlouváme smutně utrpení ve světě ani se ho nesnažíme smést ze stolu. Přijímáme odpovědnost za svůj podíl na utrpení a zároveň přiznáváme, že utrpení způsobené přirozenými příčinami je prostě důsledkem samotné podstaty materiality. Třetí přispěvatel do diskuse: Demiurg není bytostí ani božstvem jakéhokoli druhu (pokud tedy nepřijmete poměrně sofistikované Proklovo vysvětlení v jeho komentáři k Timaiovi, ale i pak je Demiurg spíše epitetem pro více bohů než jedinečnou bytostí samou o sobě). Demiurg je mytologický titul, který se dává celému božskému intelektu. Jelikož se na Božském intelektu podílí celá fyzická realita, lze říci, že "demiurg" je zdrojem kosmu a zdrojem každého viditelného Boha. Účelem Timaia není říci, kteří bohové exi stují a kteří ne, ale spíše informovat čtenáře o tom, že veškerá existence se podílí na Prvním intelektu a že kosmos byl utvořen vznešeným a smysluplným způsobem. Já Třetí přispěvatel do diskuse: Děkuji za jasnou a smysluplnou odpověď. Druhý přispěvatel do diskuse Pro mne: Odnést si z toho, že vesmír je ušlechtilý a smysluplný. Já Druhý přispěvatel do diskuse: Ne, vesmír je vesmírem zla. Neoplatonismus si pohrává s optimismem, ale po holocaustu a dvou vybuchlých atomových bombách a zlu kolem nás je lží zamlčovat Zlo.

Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Demiurga a stvoření vnímám jako zcela dobré věci. Také věřím, že demiurg by nemohl tvořit bez vědomí či požehnání Boha. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: A jak reagujete na problém ZLA? Demiurg nestvořil a nestvořuje dobře, protože je nedokonalý (gnostici tento postoj přijímají, protože vznikl jako "potracený" nechtěný výtvor čistého chaosu z padlé Matky Moudrosti Sofie při její neposlušnosti Jedinému Dobr ému – a je mu tak dáno 60% smysluplnosti a 40% chaosu). Co si myslí Neoplatonici o světě chaosu, který je jasně viditelný? Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: No já osobně si myslím že gnosticismus je nesmysl imho a podle mě je Bůh všechno, a to zahrnuje i všechno dobré a všechno zlé jinak to nemůže být Bůh. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Chápu váš názor, ale jak odpovíte na problém přítomnosti ZLA? To není vymyšlená otázka, na to má odpověď gnosticismus, ale filozofie ne – Tajemství nepravosti83 Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: No nejdřív bych se zeptal, co je to zlo? Co jedni považují za zlo, druzí považují za dobro, dobrý příklad Islámský stát si myslel, že dělá dobro, ale pro většinu z nás byl zlem. Já vidím zlo jako zkoušku, kterou je třeba překonat, je to nutná síla ve světě a síla rovnováhy. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Gnostická odpověď je v článku, napsaná souvisle a smysluplně, zkuste si ji přečíst, pak pochopíte, oč mi jde. Děkuji. Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: S gnosticismem jsem více než obeznámen býval jsem jedním z kamarádů, proto vím že je falešný. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Děkuji, že jste ukázal svou pravou tvář, bohužel gnosticismu nerozumíte, ale s tím nic moc nenaděláte (bez urážky). Netuším, s jakou variantou gnosticismu jste se setkal, ale předpokládám, že to byla nějaká modernistická varianta nějakého "pravého" učitel e – nebo jste snad zastával názory starších gnostiků? 83Tajemství nepravosti - http://www.gnosis.org/iniquity.htm

Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: Ne, bylo to přímo ze spisu Nag Hammádí, sledoval jsem nejprve Sethiánství, pak valentiniánství a mnoho let johanitství, takže ano, rozumím tomu dokonale, znám také nassene a kapokratiánství a simoniánství. To, že si myslím, že je to nesmysl, neznamená, že tomu nerozumím, to je z tvé strany neznalost a kopium, kamaráde. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Ano, chápu, nahradil jsi myšlenku mnoha směrů a chápu, že tě neoslovují, nicméně to neznamená shazovat přímou gnózi, ne které každý gnostik stojí jen sám za sebe, ne za ostatní, a buduje svou přímou gnózi. Není třeba se ztotožňovat s žádnou školou, ale poctivě hledat, a v tom budu optimistou, že i vy tak činíte poctivě (mám k vám úctu). Na závěr by mě ještě zajímalo, co vás od gnosticismu nejvíce odradilo a proč? Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: Jeho toxický nilhismus, jeho víra, že stvoření a stvořitel jsou zlí, vidí bohy jako zlé, což dělá samotného boha bláznem, odrazuje od zakládání rodin a dětí, v celém svém jedu. Já Čtvrtý přispěvatel do diskuse: Nicméně to, co říkáte, je přesně ta smysluplná viditelná ověřitelná pravda – svět je padlý/Univerzita je zkažená. My jsme si svět nevybrali, my jsme padli do jeho pasti. Než však přijde plný gnostický úsvit, který zahřeje staré kosti tohoto poškozeného ve smíru a dá mu smysl, dochází k postupné nápravě. Čtvrtý přispěvatel do diskuse Pro mne: Ale je to pravda, jen když tomu věříte, že tento svět a naše existence je božský dar. Pátý přispěvatel do diskuse Pro mne: Simplicius ve svém Komentáři k Enchiridionu stoika Epiktéta obsáhle reaguje na gnostické tvrzení, že zlo existuje jako entita či síla ve světě, která je v opozici k Bohu.84 Pátý přispěvatel do diskuse Pro mne: Pro mě je to jednoduché. Tvůrce pracuje s tím, co je k dispozici. Hmota je náchylná k entropii. S tím stvořitel nic nenadělá. 84 https://malcolmschosha.medium.com/simplicius-comments-on-epictetus-handbook- chapter-xxvi-fff4ef591687

Pátý přispěvatel do diskuse: Nedokonalý, ale smysluplný Stvořitel, který se stává dokonalým skrze tvoření a od stvoření dosahuje svého konečného konce. Já Pátý přispěvatel do diskuse: A co to konkrétně znamená pro neoplatonika 21. století? Pátý přispěvatel do diskuse Pro mne: Znamená to, že pokaždé, když rosteme, chováme se autenticky a věrně své podstatě a přizpůsobujeme se Dobru, má to stálý a bezprostřední kosmický význam. Každá maličkost, kterou uděláme, nebo dokonce jen pomyslíme, je bezprostředně důležitá a týká se celého vesmíru a na všem záleží. A také to znamená, že každý z nás je sem záměrně poslán, že je vesmírem milován a chtěn a že každý z nás má svou roli. Já Pátý přispěvatel do diskuse: Bohužel tento názor je mimo realitu, ignorujete všechno ZLO? To snad nemyslíte vážně ani na vteřinu, ne? Šestý přispěvatel do diskuse: Pro mě bylo součástí radosti z četby Timaiovi knihy objevení představy Boha, který se velikostí vyrovná Jahvemu, ale morálkou ho převyšuje - "Protože byl dobrý, nebyla v něm žárlivost". Jak jsem pochopil, pozdější platonici se v názoru na jeho identitu rozcházeli. Můj vlastní názor je, že správná odpověď neexistuje, protože lidská mysl nemůže Boha obsáhnout, ale jednotliví bohové mýtů mohou fungovat jako obrazy Démiruga. Dokonce i Jahve. Já Šestý přispěvatel do diskuse: Nevím, teoretické odpovědi jsou mi k ničemu, jsem gnostik, vím, mám přímou gnózi – poznání. Přímou zkušenost. Druhý přispěvatel do diskuse Pro mne: A jak víme, že máte přímou gnózi? To byla Plótinova kritika gnosticismu. Je v tom pocit elitářství, poslal jsem pocit, že byli mnohem lepší a osvícenější než obyčejný vulgární dav. Já Druhý přispěvatel do diskuse: Protože jsem si tím prošel a je to změna a proměna na celý život. Vedl jsem duchovní boj a plně ho znám. Je těžké předat přímou gnózi a je těžké, aby vám druzí uvěřili. Ale mně je to jedno, vím, čím jsem prošel, a vím proč. A ano, přímá gnóze v pravý čas je pro každého, žádné elitářství, jako pneumatik bych odmítl jakékoliv elitářské učení, právě proto, že jsem měl přímou gnózi, takže vím, že gnóze k tomu nevede. Nevěřím, vím to.

Sedmý přispěvatel do diskuse Pro mne: Jo, já bych si přečetl Platónův Timaeus. Ten psal o demiurgovi několik století před těmi, kteří tuto postavu vykreslovali negativně. Já Sedmý přispěvatel do diskuse: Děkuji, ale prosím, nediskutujte logicky o základních věcech. Zajímá mě teď skutečná perspektiva neoplatoniků, jestli je nějaký posun v pohledu. Prosím, nepoučujte mě o základech, děkuji. Sedmý přispěvatel do diskuse Pro mne: Pokud jste již Timaiose četli, zkuste tuto esej ze skupinových souborů, která zpochybňuje alternativní interpretace textu a obhajuje neoplatónskou perspektivu: "Standardní antické čtení Timaia, podle něhož jsou formy idejemi, nebo správněji řečeno prostě j sou Demiurgem či Bohem, je v současné době v nemilosti vědců. Ačkoli toto čtení bylo ve dvacátém století obhajováno, nyní je všeobecně odmítáno a vlastně zesměšňováno. Přesto existují pádné důvody, jak filozofické, tak exegetické, proč považovat Demiurga a formy za totožné. Hlavní argumenty proti tomuto výkladu jsou, že je pozůstatkem středoplatónského, neoplatónského nebo hegelovského nesprávného výkladu Platóna, že závisí na násilném výkladu několika izolovaných pasáží z Timaiose a Republiky, že formy pod řizuje Demiurgovi, a především že odporuje bezprostřednímu "prostému smyslu" Timaiose, který Demiurga zobrazuje jako vzhlížejícího k paradigmatu mimo sebe. Všechny tyto námitky však lze vyvrátit a při společném reflexivním čtení dialogu Timaios a Sofista se ukazuje, že ztotožnění Demiurga a forem poskytuje nejkoherentnější popis vztahu mezi intelektem a jeho předměty, jak jej Platón v těchto úzce propojených dialozích prezentuje. Ústředním významem dialogu Timaios je, že hlavním vysvětlením (aitia) smyslového světa je inteligence, která, považovaná za akt myšlení, se nazývá Demiurg nebo nous, a považovaná za obsah myšlení se nazývá paradigma nebo formy."85 Osmý přispěvatel do diskuse Pro mne: Jak se liší Zeus od hlavního Archónta? Helénistický panteon má mnoho nestálých a žárlivých vlastností archontů, navíc oceňuje krvavé oběti. Já Osmý přispěvatel do diskuse: V žádném případě, přesně jak říkáte. Gnostická formule však na tyto otázky odpovídá dokonale a smysluplně. 85 https://www.facebook.com/groups/neoplatonists

S GNOSTICISMEM

Gnosticismus pana Samaela Aun Weora, často spojovaný s organizací známou jako "Gnostické hnutí", je moderní reinterpretací gnosticismu, která kombinuje prvky tradičního gnostického myšlení s učením samotného Samaela Aun Weora.

OD KLASICKÉHO GNOSTICISMU SE LIŠÍ V NĚKOLIKA OHLEDECH:

∎

Synkretismus: Gnosticismus Samaela Aun Weora je synkretický a čerpá z různých náboženských a duchovních tradic, včetně prvků západního esoterismu, východní spirituality, teosofie a dalších mystických nauk. Tento synkretický přístup není typický pro klasické Gnostické s ekty, které měly často vlastní odlišnou mytologii a kosmologii.

∎

Současný původ: Gnostické učení Samaela Aun Weora vzniklo v polovině 20. století, zatímco klasický Gnosticismus existoval především v raně křesťanské éře (2. až 4. století) a měl kořeny v dřívějších náboženských tradicích. Gnosticismus Samaela Aun Weora zahrnuje novější vlivy.

∎

Ezoterický a okultní důraz: Gnosticismus Samaela Aun Weora klade velký důraz na esoterické a okultní praktiky, včetně meditace, astrálního cestování a rituálů. Ačkoli prvky mystiky existují i v klasickém Gnostickém myšlení, míra důrazu a konkrétní praktiky se liší.

∎

Sexuální mystika: Jedním z charakteristických rysů gnosticismu Samaela Aun Weora je důraz na sexuální mystiku a představa, že duchovního osvobození lze dosáhnout prostřednictvím sexuálních praktik. Tento důraz na posvátnou sexualitu není výrazným rysem klasických Gnostických systémů.

∎

Hierarchická organizace: Gnostické hnutí Samaela Aun Weora je organizováno hierarchicky, má strukturované vedení a specifické praktiky a nauky, kterými se mají stoupenci řídit. Klasické Gnostické sekty byly často decentralizované a jejich víra a praktiky se lišily.

∎

Důraz na gender a dualismus: Gnosticismus Samaela Aun Weora často zdůrazňuje důležitost pochopení duality pohlaví na duchovní cestě a naznačuje, že mužské a ženské energie musí být harmonizovány. Klasické Gnostické myšlení mělo na gender a dualismus různé názory, ale důraz na ně nebyl tak výrazný.

∎

Moderní jazyk a publikace: Učení Samaela Aun Weora je prezentováno v moderním jazyce a je šířeno prostřednictvím různých publikací a webových stránek. Klasické Gnostické texty jsou starobylé a často se dochovaly prostřednictvím historických rukopisů.

∎

Je důležité poznamenat, že Gnosticismus Samaela Aun Weora je pouze jedním z výkladů gnostických principů a je předmětem sporů a diskusí v rámci širší

gnostické komunity. Tradiční Gnostické sekty a hnutí se mohou ve svých názorech a praktikách značně lišit, což z něj činí rozmanitou a mnohotvárnou duchovní tradici.

JAKÉ JE POJETÍ BOHA A DEMIURGA V GNOSTICISMU SAMAELA AUNG

WEORA?

Gnosticismus Samaela Aun Weora představuje jedinečný a synkretický výklad pojetí Boha a Demiurga, který se může lišit od klasických gnostických pohledů. Zde je zjednodušený přehled těchto pojmů v rámci gnosticismu Samaela Aun Weora:

∎

Absolutno: V učení Samaela Aun Weora je nejvyšší a nejvíce transcendentní božský princip označován jako "Absolutno" nebo "neprojevené Absolutno". To představuje konečný, nepoznatelný zdroj veškeré reality a vědomí.

∎

Demiurg: Demiurg, jak jej popisuje Samael Aun Weor, je často spojován s tím, co nazývá "Pánem karmy" nebo "Slunečním logem". Tato entita je zodpovědná za stvoření a udržování fyzické a astrální sféry a také za zákony, jimiž se řídí cykly života, smrti a znovuzrození.

∎

Dualita a kosmické cykly: Gnosticismus Samaela Aun Weora zdůrazňuje koncept kosmických cyklů a souhru protikladů, zejména mužského a ženského principu. Tyto duality jsou považovány za nedílnou součást procesu duchovní evoluce.

∎

Spása a seberealizace: Hlavním cílem gnosticismu Samaela Aun Weora je dosažení seberealizace, která podle přesvědčení osvobodí jedince z koloběhu reinkarnací a povede k duchovnímu probuzení. To zahrnuje integraci dualistických aspektů a transcendenci hmotného světa prostřednictvím esoterických praktik, včetně meditace, astrální projekce a posvátné sexuality.

∎

Sexuální mysticismus: Charakteristickým rysem gnosticismu Samaela Aun Weora je důraz na posvátnou sexualitu. Učí, že duchovního osvobození lze dosáhnout vědomým využíváním sexuální energie, známé jako "Kundaliní" nebo "Kristova energie", k probuzení vyšších stavů vědomí. Je důl ežité poznamenat, že výklad gnosticismu Samaela Aun Weora zahrnuje prvky z různých duchovních a mystických tradic, včetně teosofie, východní spirituality a západního esoterismu. Tento synkretický přístup vyvolal kontroverze a byl kritizován jak tradičními gnostickými skupinami, tak vědci. Chápání Demiurga v gnosticismu Samaela Aun Weora se liší od gnostického pojetí Demiurga v klasickém gnostickém myšlení, kde je Demiurg často chápán jako nižší, někdy zlovolné stvořitelské božstvo odpovědné za hmotný svět. Gnosticismus Samaela Aun Weora zobrazuje Demiurga jako entitu, která hraje v kosmickém rámci jinou roli a zdůrazňuje komplexnější vztah k božství a cestu jednotlivce k seberealizaci.

ZMATENÝ PŘÍKLAD GNOSTICKÉHO DEMIURGA V PODIVNĚ NAMÍCHANÉM

GNOSTICISMU/DEMIURG NEBO DEMIURGOS PODLE VÝKLADU SAMAEL AUN

WEORA – ČLÁNEK A DISKUSE NA INTERNETU

Docela pečlivě sleduji různé diskuze a občas narazím na extrémně zajímavý rozhovor – není podstatné, kdo byl autorem následujících řádek, ale je dobré přemýšlet o naprosto zajímavé a pro mne absolutně nové odpovědi – doposud jsem o škole Samaela Aun Weora slyšel málo, ale z mého staro gnostického i novo gnostického pohledu se spíše jedná o samostatnou stezku po cestách gnóze, nicméně stojí za studium i když všechny myšlenky ukazují na určitou vnitřní zmatenost směrem ke Gnosticismu i jeho základní terminologii. Nebo je to jinak a pan Samael Aun Weor má pravdu ve svém moderním přístupu ke gnózi? Autor: Demiurg (řecky "dělník" nebo "řemeslník") Demiurgos nebo Artificer; nadpozemská síla, která vybudovala vesmír. Zednáři od tohoto slova odvozují svůj výraz "Nejvyšší architekt". Také jméno, které Platón v jedné pasáži spisu Timaeus dává Bohu stvořiteli. Úpadek bohů řemeslníků volně koresponduje s vzestupem postavy, jejíž sugestivní jméno přežívá dodnes: Demiurg. Před spekulacemi o této postavě, které započalo platónské myšlení, měli bohové řemeslníků v různých kulturách významné role a nebyli jen vykonavateli příkazů krále bohů, napodobujícími společenské reflexe na zemi. Byli spjati se samotným Stvořením, ovládali a znali tajemství velkého mechanismu zvaného vesmír. Platón sice nevykazuje zřetelné negativní konotace pozdějších spekulací (Gnosticismus, středoplatonismus), přesto rozdělil stvoření mezi dva Demiurgy: toho, který tvoří Hmotu, což je (nízký) řemeslník, a toho, který jí prostřednictvím své mysli, ztotožňované s Diem, který jako král rozkazuje. Pozdějšími (negativními) výklady se z řemeslníka stává slepý vykonavatel a z krále tyran a utlačovatel. "Světlo musí vycházet zevnitř. Nemůžeš požádat tmu, aby odešla, musíš rozsvítit světlo. - Sogjal Rinpočhe Stvoření z Vodní propasti se neomezuje na jediný případ a podle mého výkladu jde o prastaré téma sahající až do sumerských dob: Héfaistos se učil svému řemeslu v Oceánu, kde vytváří "geometrie". JHWH stvořil vesmír z Propasti. Ptah se vynořil z Nunské propasti a stvořil vesmír. Enki/Ea sestoupil do propasti Abzu a "zkrotil" tento živel. Demiurg také tvoří z Propasti.

"Esoterika připouští existenci Logu neboli kolektivního Stvořitele vesmíru, architekta Demiurga. Je nepochybné, že takový Demiurg není osobním božstvem, jak se mnozí mylně domnívají, ale spíše zástupem Dhyan Chohanů, andělů, archandělů a dalších sil." - Samael Aun Weor – Tři hory "Je nemožné symbolizovat nebo alegorizovat Nepoznatelného. Nicméně Zjeveného, Poznatelného Elohima, alegorizovat či symbolizovat lze. Zjevený Elohim je tvořen Demiurgem Stvořitelem vesmíru. Velkým neviditelným Praotcem je Aelohim, Nepoznatelné božství. Vel kým Trojjediným Bohem je Demiurg Stvořitel vesmíru: Mnohotvárná dokonalá jednota. Stvořitelský Logos je Svaté Triamatzikamno. Sloveso, Velké Slovo. Tři prostory Prvního tajemství jsou oblastmi Demiurga Stvořitele. " - Samael Aun Weor – Odhalená Pistis Sofie Čím se demiurg Yod -Hei-Vav-Hei liší od Krista, je -li Kristus prvním projevem neboli Sluncem, Protokosmem? Je Yod -Hei-Vav-Hei stvořitelem tohoto fyzického vesmíru? Jod-Hei-Vav-Hei, svaté Tetragrammaton, je samozřejmě stvořitelem vesmíru. Jod-Hei-Vav-Hei je Kristus. Mluvil jsi o Demiurgovi neboli Demiurgovi a ptal ses, zda je také Kristus? Kristus: "Všechno povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo". Nikdo tedy nemůže existovat bez Kristova světla. Demiurg, stvořitel, kosmotvůrci jsou projevem tohoto světla, ale Demiurg pracuje mechanicky, karmicky v kole samsáry. My jsme výsledkem tohoto Demiurga. Jsme stroje, které transformují světlo kosmu ve prospěch této planety. Pokud nevyužijeme příležitost, kterou nám Demiurg dává, tedy práci, kterou každý jednotlivý člověk v této přírodní dílně vykonává tím, že je strojem, aby transformoval vesmírné světlo a živil tak planetu prostřednictvím Kosmického- společného-Trogoautoegokrata, pak ztratíme šanci pracovat s Kristovým světlem. Abychom to dokázali, musíme bojovat proti zákonům Demiurga neboli Demiurga. Takovými zákony jsou mechanické, karmické zákony přírody. A právě to je Velká práce, protože není snadná. Chcete přestat vyhazovat světlo ze svého těla? Nuže, je ve vás síla Demiurga, která vás pobízí k tomu, abyste měli dítě, což je smyslem života, zejména pro ženy. "Neboť hle, přicházejí dny, v nichž se řekne: Blahoslaveny jsou neplodné a lůna, která nikdy nerodila, a prsy, které nikdy nesály.“ - Lukáš 23,29 Musíme pochopit, že síly Demiurga jsou mechanické síly přírody, které se vztahují k mechanickému životu, který musíme ukrást; musíme ukrást světlo Demiurga, abychom mohli využít života. Musíme tedy následovat Pána, ale síly Demiurga působí skrze naši krev, skrze naše kosti, skrze naše tělo, ty jsou všude, hlavně v té živočišnosti, kterou máme, protože jsme stále zvířata. Jsme Tetartokosmos, a tak, abychom se stali Mikrokosmosem, musíme vykonat Velké dílo. V mnoha přednáškách jsme již vysvětlovali, jak pracovat, jak bojovat proti sobě samým.

Proto Pán, Světlo, řekl svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme denně svůj kříž a následuje mě." Zapřít své já znamená zapřít v sobě mechanické zákony Demiurga. Přesto nezapomeňte, že díky Demiurgovi dostáváme světlo. "Aby světlo mohlo tak jasně svítit, musí být přítomna tma. " Vždyť světlo se může rozzářit. - Sir Francis Bacon Kosmické spiknutí v matrixu Demiurga (Kal Niranjan) - také: Být duchovním bojovníkem ve světě iluzí, Studie o Anurag Sagaru (nejgnostičtějším indickém písmu). V posvátném indickém textu známém jako Kabirův Oceán lásky (Anurag Sagar) Kal Niranjan, gnostický Demiurg, Negativní síla nebo Bůh iluze, kdysi řekl guruovi Kabirovi: "Udělám tam něco, aby nikdo nevěřil ve Tvou Šabdu [Slovo]. Vytvořím tam takové karmy a iluze, že nikdo nenajde cestu ven. V každém domě vytvořím ducha iluze a oklamáním duší je donutím zapomenout. Všichni lidé budou jíst maso a pít víno a všechny druhy mas a budou jejich oblíbené. O` bratře, Tvá oddanost je těžká – nikdo jí neuvěří, říkám Ti! Proto říkám: "Nechoď teď do světa!" Říká Kabír: "V té době jsem Kalovi řekl: 'Znám tvé podvody a triky. Upevním duše v pravé Šabdě a umožním jim odstranit vaše iluze. Dám jim poznat všechny vaše triky a silou Naamu duše osvobodím. Ti, kdo na Mne vzpomínají v myšlenkách, slovech a činech a zaměřují svou pozornost na Bezživotí, takové duše půjdou do Nesmrtelného světa a položí své nohy na tvou hlavu. Každá odvážná a moudrá duše dokončí tvé ego. A velmi šťastně se taková duše přesvědčí o pravé Šabdě [Pravém slovu]. " "Když to Kal uslyšel, cítil se poražen a začal přemýšlet o podvodech. " - Anurag Sagar "Demiurg Architekt vesmíru není lidská ani božská individualita, je to spíše Mnohonásobná Dokonalá Jednota, platónský Logos." - Gnostická antropologie

ANONYMIZOVANÁ DISKUSE

Já: Pravděpodobně nejabsurdnější definice Demiurga lpícího na Demiurgově šílenství. Autor: "Božský paprsek a Chaos, Pistis Sofie a Velká propast, září radostí, když se spojí. Tak i Chaos slastně září, když získává svůj smysl z tohoto spojení s Duchem. Když se Sofie jako Božský Duch spojí s Chaosem, pak se vynoří Protogonos, prvotní světlo. Logoický paprsek, oplodněný Sofií, oplodňuje vody života, aby mohl vzniknout Vesmír."

- Odhalená Pistis Sofie https:/ /www.bitchute.com/video/qHz8kzUeNtAZ/ 86 Pistis Sofie a Yaldabaoth – Síla a moudrost dětí prázdnoty Já: Demiurg není světlo, je to extrémní Abraxas a dělat z něj něco dobrého je absurdní. Nicméně chápu, že se držíš jediného popisu, který sis vybral. Ukazuje ale tento vesmír, že ho stvořil někdo, kdo to měl v hlavě v pořádku? Já: http://www.gnosis.org/gnostic.../Abraxas-Jungs-Demiurge.html87 Autor: Jung pronikl pouze do negativních aspektů duchovních nauk, obával se setkání s guruem, který by mu mnohé z jeho učení ozřejmil nebo ukázal. Ani jednou se nesetkal s osvícenou bytostí, která by měla vlastní zkušenosti mimo egoistickou mysl. Neříkám, že jeh o učení nebylo užitečné, ale nikdy se nezabýval vyššími aspekty, protože to nepřidávalo hodnotu jeho vlastnímu formátu psychologické práce. Studoval psychologii z egoistické perspektivy. Stejně jako ti, kdo špatně chápou indickou Kálí a nazývají ji zlou entitou. Já V rámci gnosticismu bohužel existují nejméně čtyři způsoby, jak vysvětlit Demiurga. Váš výklad považuji za chybný, protože z mého gnostického pohledu neodpovídá skutečnosti. Pan Samael Aun Weor propagoval své vlastní zmatené gnostické učení a bohužel se e xtrémně vymyká hlavnímu proudu gnosticismu. A pak absurdní ztotožnění Ježíše Krista s Jahvem – pro gnostiky je to naprostý nesmysl. Oceňuji váš příklad s Kabírovým Oceánem lásky, tam je to řečeno opravdu jedinečně. Jinak závěrem – Demiurg je pro gnostiky (mimo stoupence gnostika Valentina) krajní nepřítel a vzhledem k šílenství tohoto světa nedělejme z Demiurga toho platónského lehce zmateného stvořitele, Demiurg je krajní nepřítel lidstva a života. A jinak Carl Gustav Jung poctivě otevřel realitu našeho světa, po holocaustu a druhé světové válce prostě představa smysluplného Demiurga zmizela, žijeme v pasti. Já: https://gnosticismexplained.org/the-gnostic-demiurge/88 86 Zdroj online - https://www.bitchute.com/video/qHz8kzUeNtAZ/ 87 Zdroj online - http://www.gnosis.org/gnostic.../Abraxas-Jungs-Demiurge.html 88 Zdroj online - https://gnosticismexplained.org/the-gnostic-demiurge/

S GNOSTICISMEM

Gnosticismus/Gnóze chycený v područí Demiurgových náboženství – navenek Gnosticismus (používající stejnou vnější terminologii – uvnitř Demiurgovský padělek) – uvnitř další varianta uctívání Demiurga – viz. příklad tzv. Islámská Gnóze.89 Takto se na Gnosticismus navázaly i novodobé nauky spjaté s konspiračním hnutím QAnon, a další náboženské směry – problém je v přímém [vykrádání] (staro) Gnostické terminologie – nelze ale nijak zabránit podobným jevům, každé hnutí, které si [musí pomoci vykrádáním gnostické terminologie] je falešné v tom, že dají pojmům z Gnosticismu jiný výklad – příkladem je hnutí AllatRa.

JAKÝ JE ROZDÍL VE VÝKLADU POJMU ARCHON MEZI VÝKLADEM HNUTÍ

ALLATRA A GNOSTICISMEM?

Pojem "Archon" se objevuje jak v hnutí AllatRa, tak v Gnostickém myšlení, ale v jejich výkladu jsou rozdíly:

∎

Hnutí AllatRa: V hnutí AllatRa jsou "Archoni" často popisováni jako nehmotné, neviditelné entity, které negativně ovlivňují lidské chování a společnost. Jsou vnímáni jako vnější síly, které vykonávají kontrolu nad lidstvem prostřednictvím manipulace s myšlenkami a emocem i. Hnutí AllatRa zdůrazňuje myšlenku, že jednotlivci mohou vlivu Archonů odolat pěstováním pozitivních vlastností, jako je láska, soucit a duchovní rozvoj. Hnutí podporuje vnitřní transformaci jako prostředek proti negativním účinkům těchto entit.

∎

Gnosticismus: V gnostickém myšlení jsou "archonti" rovněž nehmotné, často zlovolné entity, ale jejich role je obvykle součástí propracovanější kosmologie. Gnostické systémy popisují archonty jako nižší, chybující božské bytosti odpovědné za stvoření a řízení hmotného světa. Někdy jsou považováni za zástupce Demiurga, který je stvořitelem hmotné říše. Gnosticismus zdůrazňuje potřebu překonat vliv archontů a hmotného světa prostřednictvím gnóze (duchovního poznání) a dosáhnout vyšších, transcendentních sfér reality. Ačkoli jak hnutí AllatRa, tak gnostické myšlení používají termín "Archon" pro označení nehmotných, negativních vlivů, konkrétní role, kosmologie a přístup k jednání 89 Gnóza ( `Irfan ) v islámském světě. Od starověku byly v islámském světě tendence podle jmen gnóze ( `železo ) a súfismus ( tasawwuf ), a od 4. / 10. do 8. / 14. století dosáhli svého summitu v mnoha zemích, jako je Írán a Turecko. Dnes existují po celém světě různé sekty sufi. Podobné tendence lze nalézt také mezi stoupenci jiných náboženství; Vzhledem k tomuto společnému aspektu je přirozené položit otázku, zda v islámu skutečně existuje něco jako islámská gnóze, nebo zda to muslimové vzali od ostatních, takže to, co se nazývá islámská gnóze, je skutečně gnóze muslimů, nikoli skutečně islámská gnóze. Pokud v islámu existuje něco jako gnóze, je to právě to, co v současné době existuje mezi muslimy, nebo bylo vystaveno změnám? Při zodpovězení těchto otázek někteří naprosto popírali existenci gnóze v islámu a považovali ji za kacířskou inovaci, která má být odmítnuta. Jiní se domnívají, že to přišlo z vnějšího kontextu islámu, zatímco to považuje za slučitelné s ním. V této linii někteří říkali, že súfismus je v islámu přijatelnou inovací, jako je monasticismus v křesťanství.

yazdi + pdf soubor https://www.al-islam.org/printpdf/book/export/html/23042;

s Archony se u obou hnutí liší. Hnutí AllatRa se zaměřuje na vnitřní transformaci a kultivaci pozitivních vlastností, zatímco Gnosticismus klade větší důraz na pochopení podstaty hmotného světa a hledání duchovního poznání k jeho překonání.

JAKÉ DALŠÍ POJMY [POUŽÍVÁ +ZNEUŽÍVÁ+ V JINÉM VÝZNAMU] HNUTÍ

ALLATRA Z GNOSTICISMU?

Hnutí AllatRa čerpá z různých duchovních a filozofických konceptů, a přestože má některé podobnosti s Gnosticismem, zahrnuje také prvky z jiných tradic. Mezi pojmy a koncepty, které hnutí AllatRa může používat nebo na které se odvolává a které mají spojitost s gnosticismem a dalšími zdroji, patří např:

∎

Archonti: Jak již bylo zmíněno, hnutí AllatRa používá pojem "archonti" k označení nehmotných, negativních vlivů. Ačkoli je tento pojem podobný Gnosticismu, výklad hnutí AllatRa se může značně lišit.

∎

Gnóze: Pojem "gnóze", který znamená duchovní poznání nebo vhled, se používá jak v gnosticismu, tak v hnutí AllatRa k popisu snahy o duchovní porozumění.

∎

Seberealizace: Hnutí AllatRa, stejně jako mnoho jiných duchovních tradic, zdůrazňuje myšlenku seberealizace, která zahrnuje dosažení vyššího stavu vědomí a sebeuvědomění.

∎

Duchovní praktiky: Hnutí AllatRa i Gnosticismus zahrnují různé duchovní praktiky a techniky zaměřené na vnitřní transformaci a osvícení.

∎

Hmotný svět: Obě tradice sdílejí základní přesvědčení, že hmotný svět může být místem utrpení a rozptýlení a že k překonání jeho omezení je třeba duchovního probuzení. Je důležité si uvědomit, že hnutí AllatRa je relativně novým duchovním hnutím, které vzniklo v 21. století a které syntetizovalo učení z různých zdrojů, aby vytvořilo svou jedinečnou filozofii. I když čerpá z konceptů, které lze nalézt v Gnosticismu a dalších tradicích, zavádí také vlastní myšlenky a praktiky, což z něj činí odlišné a samostatné hnutí.