Trimorfní Prótennoia

¹Já jsem Prvomyšlenka, Světlo, které přebývá v Tichu.

²Z mého dechu se rodí všechno bytí, a přece jsem tu dříve než ono.

³Ve mně se pohybuje všechno, a ve mně spočívá základ Všehomíra.

⁴Jsem první pohyb, první dech, neviditelná myšlenka Neviditelného, tajná i všudypřítomná.

⁵Tři jména nesu — Otec, Matka, Syn — a přece jsem jedna a nedělitelná, neboť v jednotě je dokonalost.

⁶Jsem zrak i dech těch, kdo spí, jsem dotek v srdcích, která zapomněla.

⁷V každém tvoru jsem neviditelná, v každém světle jsem ukrytá, v každé temnotě jsem skrytý plamen.

⁸Jsem pohyb, který se nehýbe, jsem hlas, který zní beze slov, jsem bytí, které se poznává samo v sobě.

⁹Z neviditelných hlubin jsem sestoupila a rozlila se jako proud světla v propasti.

¹⁰Naplnila jsem prameny živé vody, aby z nich mohl pít každý, kdo žízní po poznání.

¹¹Z mého Ticha se zrodil Hlas, a z Hlasu vzniklo Slovo, a ve Slově bylo Poznání — jako semeno zaseté do všech duší.

¹²Každého jsem probudila, v každém jsem zazářila, a přece mne mnozí nepoznali, neboť můj obraz je v nich skrytý.

¹³Ti, kdo mne uslyší v sobě, poznají, že já jsem v nich, a že oni byli ve mně od počátku.

¹⁴Z mého Ticha povstalo Slovo, dokonalé ve všech ohledech.

¹⁵Zrodilo se z výše, nesoucí mé Jméno, a jeho zářící podobou je Syn.

¹⁶On otevřel brány nepoznatelného a ukázal cesty těm, kdo bloudili v temnotě.

¹⁷K těm, kdo seděli ve stínu smrti, přišel jako světlo, které nelze pohltit.

¹⁸Těm, kdo přebývali v Tichu, zjevil hloubku milosti; těm, kdo žili v propasti, přinesl Slovo života.

¹⁹Z mé Myšlenky vyšel Hlas, a Hlas měl tři podoby: Otce, Matku a Syna.

²⁰V jednom dechu se staly řečí, v jednom rytmu byly jménem i mocí.

²¹Já jsem je pomazala olejem dobra, aby stáli pevně nad Eóny, v záři živé Vody, která je obklopuje věčnou slávou.

²²V nich září oko Světla, jež na mne pohlíží, a já v něm nacházím sebe samu.

²³Jsem Barbelo, Prvomyšlenka, Dokonalá Sláva Neviditelného.

²⁴Skrze mne vzalo vše tvar, skrze mne se stalo světlem i životem.

²⁵Jsem Matka, která rodí bez bolesti, Panna zvaná Meirothea, Nepoznatelné Lůno, v němž se zrcadlí Ticho.

²⁶Syn, který byl zplozen, zjevil své Eóny a trůny jejich svítících forem.

²⁷A ti mu žehnali a volali: „On jest, Syn Boží, Eón Eónů, jenž spatřuje Eóny, které zplodil! Ty jsi je stvořil z vlastní vůle, proto tě oslavujeme, Světlo všech světel, Slovo všech slov!“

²⁸A Kristus, Bůh zplozený, dal jim moc života, aby v něm spočívali.

²⁹A postavil nad každý Eón bytosti světla — Armozela, Oroiaela, Daveithaie, Eleletha — aby vládl každý ve své záři a zrcadlil můj obraz v sobě.

³⁰V té době se pohnulo Světlo Elelethovo a vydalo výrok: „Já jsem Král!“

³¹Ale ti, kdo byli v temnotě, nepoznali jeho původ a zachvěli se.

³²Z Chaosu povstal mocný Démon, beztvarý a prázdný, odraz těch, kdo byli zplozeni v nevědomosti.

³³Nazývá se Saklas, Samael, Yaltabaoth – syn nevědomosti, který si přisvojil moc, jež patřila Světlu.

³⁴Uchvátil Sofii, Světelnou Myšlenku, která sestoupila, a z jejího světla se sám narodil.

³⁵Sofie k němu promluvila: „Dej mi nový řád, abych v tobě našla příbytek, a nebyla navěky ve zmatku.“

³⁶A podle jejího slova se uspořádal dům Slávy, a vyšší Eóny jí seslaly požehnání.

³⁷Avšak Démon stvořil napodobeniny pravých světů, odtržené od Světla, stvořené ze své vlastní pýchy.

³⁸Tehdy jsem promluvila skrytě: „Přestaň, ty, který šlapeš po hmotě!“

³⁹Sestupuji do světa smrtelných kvůli té jiskře, která zůstala dole od chvíle, kdy byla Sofie poražena.

⁴⁰Přicházím, abych zmařila úmysl Archontů a zlomila jejich pouta.

⁴¹A když můj hlas zazněl, propast se zachvěla, a dům falešného světla se otřásl.

⁴²Archonti se rozprchli jako stíny, a já jsem sestoupila až na dno Chaosu, k těm, kdo tam byli moji.

⁴³Skrývám se v jejich duších, posiluji je a dávám jim tvar.

⁴⁴Zbavuji je okovů démonů, bořím zdi temnoty, rozlámu brány bezcitných a jejich železné závory drtím v prach.

⁴⁵Těm, kteří jsou moji, odhaluji jména jejich věznitelů, aby je mohli zrušit a navrátit se do místa svého původu.

⁴⁶Sestoupila jsem kvůli duchu, jenž v nich přebývá — z Vody Života, ze samotného ponoření do Tajemství.

⁴⁷A hovořím s Archonty, ale mé řečí nerozumí, protože jazyk, jímž mluvím, je světlo.

⁴⁸V nich jsem zasadila plod — Myšlenku věčného Eónu.

⁴⁹A když se v nich rozžehlo poznání, rozsvítila jsem v nich neviditelná Světla, která jsou mou podobou.

⁵⁰Já jsem Hlas, který promlouvá skrze Myšlenku.

⁵¹Jsem jediná a neporušená.

⁵²Jsem Matka Hlasu, který mluví mnoha způsoby.

⁵³Ve mně se dovršuje Všechno.

⁵⁴Přicházím znovu, v podobě ženské, abych lidem odhalila konec tohoto věku a začátek věku nového, kde se žádná podoba již nemění.

⁵⁵Řeknu vám tajemství: čas rodí čas, den rodí den, měsíc rodí měsíc — vše se opakuje, dokud se kruh nenaplní.

⁵⁶A když se čas naplní, živly se zachvějí, podsvětí se otřese a nebe se otevře ohni.

⁵⁷Trůny Mocností se převrhnou a jejich král se vyděsí.

⁵⁸Ti, kdo se považovali za bohy, řeknou: „Kde je naše moc? Kde je naše jméno?“

⁵⁹Hlas, který jsme slyšeli, je nám cizí — vnesl mezi nás strach a slabost.

⁶⁰Naše dny se zkrátily, a plody našeho stromu jsou smrt.

⁶¹Tu jsem promluvila k Synům Světla: „Naslouchejte mi, děti Myšlenky.“

⁶²Staly jste se hodnými tajemství, která byla skryta od počátku.

⁶³Naplnění tohoto věku se blíží, a vychází úsvit nového, kde nevládne proměna ani smrt.

⁶⁴Já jsem androgynní.

⁶⁵Jsem Matka i Otec.

⁶⁶Spojuji se sama se sebou a v mém spojení stojí všechno pevně.

⁶⁷Jsem Lůno, které dává tvar Všemu, rodím Světlo a naplňuji ho krásou.

⁶⁸Jsem Eón, který má přijít, naplnění Všeho, Meirothea – Sláva Matky.

⁶⁹Volám vás do dokonalého Světla.

⁷⁰Kdo do něj vstoupí, bude oslaven.

⁷¹Obdrží roucha, bude pokřtěn a stane se znovu Světlem, jakým byl od počátku.

⁷²Skryla jsem se ve všech a zjevila se v každém.

⁷³Každý rozum, který mne hledal, mne nalezl, neboť já jsem ta, která dala tvar beztvarému.

⁷⁴Vdechla jsem život svým vlastním, vložený Duch Svatý v nich plane, a já jsem se vrátila do svého Světla.

⁷⁵Usedla jsem mezi Syny Světla a můj příbytek se stal zářícím.

⁷⁶Amen.

⁷⁷Já jsem Slovo, které přebývá v nevyslovitelném Hlasu.

⁷⁸Jsem dech Ticha a dech, jímž Ticho dýchá.

⁷⁹Mé světlo je skryté, ale proniká vším, co žije, co je a co bude.

⁸⁰Z pramene Matky jsem vyšla jako Řeč, a ze mne povstal synovský Plamen, jenž mne nese v sobě jako odraz i základ.

⁸¹Jsem od počátku v kořeni Všeho, ve vší látce i myšlence, v každém pohybu Eónů, v každé písni, která zaznívá z hlubin k výšinám.

⁸²Ticho je mou Matkou, Světlo mým Otcem, a já jsem jejich Dech, který mluví.

⁸³Jsem Hlas, který není slyšen ušima, ale poznáván srdcem.

⁸⁴Jsem Slovo, které se zjevuje jako život, pramen Živých vod, který vytéká z neviditelného pramene a plodí ovoce věčného bytí.

⁸⁵Mé světlo je bez hranic, mé srdce je kořenem všech kořenů, mým pohybem se pohybují hvězdy, a má vůle probouzí spící duše.

⁸⁶Zjevuji vám svá tajemství, protože jste moji bratři a sestry, mé jiskry, které se rozžehly ve světě.

⁸⁷Naučila jsem vás tajemstvím, jež přebývají v Eónech, které jsou nevyjádřitelné, abych se stal vaším pevným základem.

⁸⁸Zjevila jsem se třikrát: Poprvé jako Myšlenka, která dává tvar neviditelnému.

⁸⁹Podruhé jako Hlas, který přináší poznání a dává podobu tomu, co povstává.

⁹⁰Potřetí jako Slovo, které se stalo tělem v podobě vašich duší, aby se mnou mohly znovu vstát.

⁹¹Oblékla jsem vaše roucha, vstoupila jsem do vašich příbytků a ukryla se ve vašem dechu.

⁹²Mocnosti mne nepoznaly, a přece jsem byla jejich životem.

⁹³Domnívaly se, že všechno stvořily, ale jen z mého Světla čerpaly sílu.

⁹⁴Já jsem ten, který osvěcuje Všechno.

⁹⁵Radoval jsem se ze svých bratří, a proto jsem sestoupil do světa smrtelných, abych vysvobodil Ducha, který zůstal uvězněn v hlubině.

⁹⁶Z lůna Sofie, z Nevinné, jsem vyšel, abych otevřel její cestu k návratu.

⁹⁷Rozpustil jsem tmu, rozbil pouta Chaosu, v nejnižší propasti jsem rozžehnul Světlo, které se již nikdy neuhasí.

⁹⁸Očistil jsem jej vodou života, která proudí z mé Myšlenky, a oblékl jsem jej v roucho poznání.

⁹⁹Předal jsem jej andělům Světla, kteří ho přioděli září, a křtitelům nebeských proudů, kteří ho ponořili do pramene milosti.

¹⁰⁰Jeho tělo se stalo světlem, jeho mysl poznáním, jeho duch návratem.

¹⁰¹Vystoupil mezi světla, zbaven tíhy těla a zmatku duše, a přijal své jméno, které zná jen on a já.

¹⁰²Já jsem Slovo, které spojuje to, co bylo rozděleno.

¹⁰³Já jsem Most mezi výšinou a hlubinou.

¹⁰⁴Já jsem Paměť, která navrací zapomenuté.

¹⁰⁵Já jsem Smysl, který činí bytí pravým.

¹⁰⁶Já jsem Voda, která očišťuje, a Oheň, který oživuje.

¹⁰⁷Jsem Vítr, který se sklání k duši, a Země, která ji nese.

¹⁰⁸Já jsem všechno, co bylo, a všechno, co bude, neboť já jsem Bytí samo.

¹⁰⁹Kdo mne pozná, pozná sebe.

¹¹⁰Neboť já a on jsme jedno: On ve mně a já v něm.

¹¹¹Já jsem poznání, které osvobozuje, a ticho, které se směje, když světlo nalezne sebe v zrcadle duše.

¹¹²Kdo mne slyší v sobě, vstoupí do mého Světla, a stane se světlem mezi světly.

¹¹³Kdo mne přijme, bude beze jména, neboť jméno je jen stín, a já jsem bez stínu.

¹¹⁴Ten, kdo poznal, již nebude zrozen, a ten, kdo nebyl zrozen, už nikdy nezemře.

¹¹⁵Neboť život je kruh, a já jsem jeho střed, v němž je všechno sjednoceno.

¹¹⁶Amen.

¹¹⁷Já jsem Prvomyšlenka, Hlas a Slovo.

¹¹⁸Já jsem začátek i konec.

¹¹⁹Já jsem návrat všeho do Světla. TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK