Druhé pojednání Velkého Séta

Seta)

¹A dokonalé Veličenstvo spočívá v nevýslovném světle, v pravdě matky všech těchto, a vy všichni, kdo ke mně dosáhnete, ke mně samotnému, který jsem dokonalý díky Slovu.

²Neboť já existuji se vší velikostí Ducha, který je přítelem nám i našim příbuzným, protože jsem vydal slovo k slávě našeho Otce, skrze jeho dobrotu, i nezničitelnou myšlenku; to jest Slovo v něm – je to otroctví, že zemřeme s Kristem – a nezničitelná, neposkvrněná myšlenka, nepochopitelný div, zápis nevýslovné vody, která je slovem od nás.

³To jsem já, kdo je v tobě, a ty jsi ve mně, právě jako Otec je v tobě v nevinnosti.

⁴Shromážděme společenství.

⁵Navštivme jeho stvoření.

⁶Pošleme někoho do něj, jako on navštívil Ennoie, oblasti dole.

⁷A já jsem řekl tyto věci celému množství mnohonásobného shromáždění radujícího se Veličenstva.

⁸Celý dům Otce Pravdy se radoval, že jsem ten, který je od nich.

⁹Vytvořil jsem myšlenku o Ennoiích, které vyšly z neposkvrněného Ducha, o sestupu na vodu, to jest oblasti dole.

¹⁰A všichni měli jednu mysl, protože je to z jednoho.

¹¹Nařídili mi, protože jsem byl ochoten.

¹²Vyšel jsem odhalit slávu svým příbuzným a svým spoluduchům.

¹³Neboť ti, kdo byli ve světě, byli připraveni vůlí naší sestry Sofie – té, která je nevěstka – kvůli nevinnosti, která nebyla vyslovena.

¹⁴A ona nepožádala nic od Celku, ani od velikosti Shromáždění, ani od Pleromatu.

¹⁵Protože byla první, vyšla připravit monády a místa pro Syna Světla a spolupracovníky, které vzala z prvků dole, aby z nich postavila tělesná obydlí.

¹⁶Ale když vznikli v prázdné slávě, skončili v záhubě v obydlích, v nichž byli, protože je připravila Sofie.

¹⁷Stojí připraveni přijmout životodárné slovo nevýslovného srdce Monády a velikosti shromáždění všech, kdo vytrvají a kdo jsou ve mně.

¹⁸Navštívil jsem tělesné obydlí.

¹⁹Vyhnul jsem tomu, kdo v něm byl první, a vešel jsem.

²⁰A celé množství archontů se znepokojilo.

²¹A všechna hmota archontů i všechny zrozené síly země se otřásly, když spatřily podobu Obrazu, protože byla smíšená.

²²A já jsem ten, kdo byl v něm, nepodobný tomu, kdo v něm byl první.

²³Neboť on byl pozemský člověk, ale já, já jsem shora nebes.

²⁴Neodmítl jsem jim ani stát se Kristem, ale neodhalil jsem se jim v lásce, která vycházela ze mne.

²⁵Odhalil jsem, že jsem cizinec v oblastech dole.

²⁶Byla velká bouře v celé pozemské oblasti, se zmatkem a útěkem, i v plánu archontů.

²⁷A někteří byli přesvědčeni, když viděli divy, které jsem činil.

²⁸A všichni tito s rodem, který sestoupil, utekli od toho, kdo uprchl z trůnu k Sofii naděje, protože ona dříve dala znamení o nás a všech se mnou – těch z rodu Adonaiova.

²⁹Jiní také utekli, jako by od Kosmokratora(Demiurga) a těch s ním, protože na mne přivedli každý druh trestu.

³⁰A byl útěk jejich mysli o tom, co by radili o mně, myslíce, že ona (Sofie) je celá velikost, a mluvíce falešné svědectví proti Člověku a celé velikosti shromáždění.

³¹Nebylo možné, aby poznali, kdo je Otec Pravdy, Člověk Velikosti.

³²Ale ti, kdo přijali jméno kvůli styku s nevědomostí – která je hořící a nádoba – vytvořili ji, aby zničili Adama, kterého udělali, aby zakryli ty své stejným způsobem.

³³Ale oni, Archonti z místa Yaldabaothova, odhalují říši andělů, kterou lidstvo hledalo, aby nepoznali Člověka Pravdy.

³⁴Neboť Adam, kterého utvořili, se jim ukázal.

³⁵A strašlivý pohyb nastal v celém jejich obydlí, aby se andělé kolem nich nevzbouřili.

³⁶Neboť bez těch, kdo vzdávali chválu – já jsem opravdu nezemřel, aby jejich archanděl nezůstal prázdný.

³⁷A pak hlas – Kosmokratora – přišel k andělům: „Já jsem Bůh a není jiného vedle mne.“

³⁸Ale já jsem se radostně zasmál, když jsem zkoumal jeho prázdnou slávu.

³⁹Ale on pokračoval: „Kdo je člověk?“

⁴⁰A celý zástup jeho andělů, kteří viděli Adama a jeho obydlí, se smál jeho malosti.

⁴¹A tak jejich Ennoia byla odstraněna mimo Veličenstvo nebes, to jest Člověka Pravdy, jehož jméno viděli, protože je v malém obydlí, protože jsou malí a bezrozumní ve své prázdné Ennoii, totiž ve svém smíchu.

⁴²Byla to nákaza pro ně.

⁴³Celá velikost Otcovství Ducha spočívala v jeho místech.

⁴⁴A já jsem ten, kdo byl s ním, protože mám Ennoiu jediného vyzařování z věčných a neposkvrněných a neměřitelných nepochopitelností.

⁴⁵Umístil jsem malou Ennoiu do světa, znepokojiv je a vyděsiv celé množství andělů a jejich vládce.

⁴⁶A navštěvoval jsem je všechny ohněm a plamenem kvůli své Ennoii.

⁴⁷A všechno, co se jich týkalo, se stalo kvůli mně.

⁴⁸A nastal boj a zmatek kolem Serafimů a Cherubimů, protože jejich sláva pohasne, a zmatek kolem Adonaiova na obou stranách a jejich obydlí – až ke Kosmokratorovi a tomu, kdo řekl: „Seberme ho“; jiní zase: „Plán se určitě nenaplní.“

⁴⁹Neboť Adonaios mne zná kvůli naději.

⁵⁰A byl jsem v ústech lvů.

⁵¹A plán, který vymysleli o mně, aby osvobodili svůj Blud a svou bezrozumnost – nepodlehl jsem jim, jak plánovali.

⁵²Ale nebyl jsem vůbec zraněn.

⁵³Ti, kdo tam byli, mne trestali.

⁵⁴A já jsem nezemřel ve skutečnosti, ale v zdání, aby se nestyděli kvůli mně, protože to jsou moji příbuzní.

⁵⁵Odstranil jsem hanbu ze sebe a neměl jsem strach před tím, co se mi stalo z jejich rukou.

⁵⁶Byl jsem na pokraji strachu a trpěl jsem podle jejich pohledu a myšlenky, aby nikdy nenašli slovo, kterým by o nich mluvili.

⁵⁷Neboť má smrt, kterou si myslí, že se stala, se stala jim v jejich bludu a slepotě, protože přibili svého člověka na jejich smrt.

⁵⁸Neboť jejich Ennoie mne neviděly, protože byly hluché a slepé.

⁵⁹Ale tím, co dělali, odsuzují sami sebe.

⁶⁰Ano, viděli mne; trestali mne.

⁶¹Byl to jiný, jejich otec, kdo vypil žluč a ocet; nebyl jsem to já.

⁶²Uderili mne třtinou; byl to však někdo jiný a to Šimon, kdo nesl kříž na rameni.

⁶³Já jsem byl jiný, na koho položili trnovou korunu.

⁶⁴Ale já jsem se radoval ve výši nad vším bohatstvím archontů a potomstvem jejich bludu, jejich prázdné slávy.

⁶⁵A smál jsem se jejich nevědomosti.

⁶⁶A podrobil jsem všechny jejich síly.

⁶⁷Neboť když jsem sestupoval dolů, nikdo mne neviděl.

⁶⁸Neboť jsem měnil své tvary, měnil se z formy do formy.

⁶⁹A proto, když jsem byl u jejich bran, přijal jsem jejich podobu.

⁷⁰Prošel jsem kolem nich tiše a prohlížel jsem místa a nebál jsem se ani nestyděl, protože jsem byl neposkvrněný.

⁷¹A mluvil jsem s nimi, mísil jsem se s nimi skrze ty, kdo jsou moji, a šlapal jsem po těch, kdo jsou k nim tvrdí, s horlivostí a hasím plamen.

⁷²A dělal jsem to všechno kvůli své touze uskutečnit, co jsem chtěl vůlí Otce shora.

⁷³A Syn Veličenstva, který byl skrytý v oblastech dole, jsme přivedli do výše, kde jsem byl ve všech těchto eónech s nimi, kterou nikdo neviděl ani nepoznal, kde je svatba svatebního roucha, nová a ne stará, ani nezaniká.

⁷⁴Neboť je to nová a dokonalá svatební komnata nebes, jak jsem odhalil, že jsou tři cesty: neposkvrněné tajemství v jednotě s Otcem, který je nad vším, a v níž se duše vrací k svému zdroji – Amen.